Kromě kadibudkového vyprávění, které vás nemine, jsem se dobrovolně rozhodla společensky znemožnit a zveřejnit historické foto mé postpubertální maličkosti v poměrně choulostivé situaci. Za náhlý příval exhibicionismu může pravděpodobně to, že dnes vypadám úplně jinak, a tak se nemusím bát, že mě někdo pozná a bude na mě na ulici hulákat "Jééé, trubka z kadibudky!" Na svou obranu však musím uvést, že před objektivem jsem se neocitla dobrovolně, protože akce "Hon na Janinku" byla velmi zákeřná a nečekaná. A zkuste tomu paparazzimu něco udělat, když zrovna to... tento...:)
Ten kadící a čůrací domeček, o kterém vám chci vyprávět, je starý dobrých třicet let a od té doby prošel několika "inovacemi". Dostal plechovou střechu, aby tam tolik nezatékalo, uvnitř byl vyzdoben zbytky tapet, aby do něj tolik nefoukalo, a byla vyměněna sedací deska, neboť u té staré hrozilo, že se návštěvník domečku propadne a nedobrovolně se "vykoupe".
Kadibudka stojí za plotem zahrady, což je v létě velká výhoda, protože, jak známo, vůně a pachy jsou v teple jaksi silnější, táhlejší a stálejší a obsah takové kadibudky je hotovou pokladnicí zápachů, které pak velmi obtěžují, stejně jako hmyz, který právě tahle směska přitahuje. Problém s větší vzdáleností kadibudky od obydlí ovšem nastává v zimě, kdy obyvatel domu musí ke kadibudce dojít skrz sníh či bláto a tiše se modlit, aby k ní v té tmě dorazil živý a celý, a aby mu při vykonávání potřeby nepřimrzla zadnice.
Dalším problémem při používání kadibudky je toaletní papír. To byste nevěřili, co za patálie musí prožívat její návštěvníci...
Za prvé, papír je silný, jednovrstvý, hrubý, ekologický, což znamená, že výsledek použití se dá srovnat s použitím jehličí.
Za druhé, v deštivém počasí, kdy do kadibudky škvírami v bočních stěnách zatéká, je papír mokrý, tudíž neplní svůj účel, neboť návštěvník (nebo spíše návštěvnice) to mokro ze sebe potřebuje otřít, což v tomhle případě dost dobře nejde. Je to asi stejné, jako když vylezete z vany a utíráte se mokrým ručníkem.
Za třetí, v zimě je pro změnu papír zmrzlý. Zkoušeli jste si někdy utřít zadek zmrzlým papírem? Ne? No tak to prosím vás nedělejte.
No a za čtvrté, když fouká vítr, rolička papíru z desky ráda padá na zem a kutálí se a kutálí... a na návštěvníka, který se právě chystá použít kadibudku, se po otevření dveří vyvalí tuna rozmotaného papíru. Zážitek je o to mocnější, když nějaký dobrák připraví na desku roličky do zásoby... Věřili byste, že tam ještě nikoho nenapadlo ten papír schovat do nějakého uzavíratelného boxu, kam nefouká, neprší a nesněží?
Ale jednu výhodu tahle kadibudka má. V létě si tam tak hovíte, odháníte mouchy, neohoblovaná dřeva z desky se vám zarývají do zadku a zanechávají tam tak nezaměnitelný otisk, popřípadě třísku, okolo vás vlají pavučiny, venku šumí vítr a vy zíráte na sluncem zalité pole plné zlatých klasů žita...
Janinka, kdysi dávno, ve výše zmiňované kadibudce...
