Vánoční tvoření s dětmi - Svícen


Nevím jak to máte s dětmi na Štědrý den vy (tedy hlavně maminy a tátové), ale u nás bývá docela nesnesitelno, obzvláště ze strany našeho staršího Míši (mladší je ještě v pohodě a netuší, o co tu vlastně jde) a následně i ze strany mojí, protože mi odchází nervy :). I když proti mně, coby malé, je to ještě andílek. Já bývala právě na "Ježíška" neskutečně protivná a vzteklá, nechtěla jsem jíst co mi dali a chtěla to, co jsem nesměla, nechtěla jsem po obědě spát, dělala naschvály, prala se a vůbec zlobila jako sto čertů, neposlouchala a v jednom kuse mlela odrhovačku "Kdy už budou dárky?" A když myslím pořád, tak pořád. Nechápu, jak jsem se mohla dožít svého současného věku, být mojí maminkou, tak už mě dávno zabiju.

Proto jsem si tento rok udělala plán - snažit se dítko zabavit, aby alespoň na chvíli zapomnělo na večer a dárky. Před Vánocemi jsem nakoupila polystyrenové koule a dřevěné výlisky, které jsme měli v plánu ozdobit barvami, třpytkami, korálky a všemi možnými serepetičkami z mojí kouzelné krabice. Nakonec jsme nic z toho nepoužili, Míša totiž mile překvapil. Sice si mlel jako kolovrátek "Já už se nemůžu dočkat, já už se tak těším!", ale na zabavení mu stačil pomeranč, do kterého zapichoval mandle, skořici, hřebíček a párátka se sladkostmi. Nevím, jestli za to mohla nádherná vůně toho koření, ale až do večera byl v klidu a překvapivě hodný...

Míšovo dílko...

Týden 51.


Tento týden netradičně - jak ho zachytil objektiv a s minimem kecání...:)

Betonové perníčky
(alespoň mám jistotu, že do rána ze stromečku nespadnou :), barevné zdobil Míša)

Přeji vám...


Přeji vám...

Vánoční svátky v klidu a pohodě,
lásku, štěstí a hodně zdraví.
Absenci pocitu "žaludek na vodě"
(malý panák možná to spraví :)).

Nový rok bez hádek a karambolů,
nakrmení vašich kasiček.
Ať potkáte minimum tupých volů.
Anebo přihlouplých kraviček.

To vše vám opravdu od srdce přeje
mladá a bláznivá maminka.
Ta, jejíž bránice často se chvěje,
blogerská fanynka Janinka.

:)

Procházka s Procházkovou :)


Ačkoliv sníh z hloubi duše nesnáším, musím uznat, že bílý kabátek (nebo spíš kožich) našemu parku opravdu sluší. Což ale ani v nejmenším nijak nemění mé tajné přání, a sice to, aby přišla avizovaná obleva a ten sajrajt co nejdříve roztál... :)


Týden 50.


Pondělí
Proběhlo šňupáro-holubo-soplo-nudlo-šušňo-vrkounobádání pod mikroskopem :). Kdo se chce pobavit, může tak učinit ZDE.

Moje intuice, že zázračné uzdravení nebude tak úplně košér, zase vyhrála. Matěj se dusí a jako už tolikrát, mám podezření na laryngitidu.

Úterý
Paní doktorka potvrdila moje laické podezření a nasadila kortikoidy. Naštěstí v případě laryngitidy zabírají ihned a stačí jen dvě dávky, tak snad to tělíčko tak nezatíží, i když je to svinstvo.

Pátek
Je prosinec, v Jablonci řádí sněhová vichřice a silničáři jsou zaskočeni, že sněží! Proč mě to ani trochu nepřekvapuje? :)

Návštěva vánočních trhů díky (Bohu) sněhu zažehnána, nemusela jsem manžela ani moc dlouho přemlouvat, stačilo jemně naznačit, že když jsem šla ze školy okolo, bylo na zboží ve stáncích spousta sněhu. Cesta "okolo" byla mimochodem báječným zážitkem na nervy - v jedné ruce deštník, druhá tlačila kočárek skrz dvacet centimetrů těžkého sněhu a v kočárku řvoucí dítě, kterému se pramálo líbil sníh a vichr, který se k němu dostal i přes pláštěnku.

Perníkomedorumovník spatlaný :)


A je to tady, konečně i ti, kteří mají problém s mým tvořením, mohou zatleskat a zvolat: "Jóóó, konečně se tý blonďatý pipině taky něco nepovedlo!"

Byly to perníčky, které toto křehké voňavé pečivo připomínaly jen vůní a možná i vzhledem. Ovšem křehkostí se opravdu nevyznačovaly a to ani potom, co jsem je nechala volně ležet, aby do sebe nasákly vlhkost, která u nás doma překračuje běžné normální hodnoty. Původní záměr kulaté perníčky rozkrojit, naplnit marmeládou a vykoupat v čokoládové lázni byl definitivně pohřben a já dumala, co s nimi.
S tím, že horší to už asi být nemůže, jsem zkusila experiment. Drolící se perníčky jsem pokrájela na plátky a ve vrstvách je prokládala krémem (máslo, zkaramelizované Salko, oříšky), který mi zbyl z plnění cukroví a vršek jsem zasypala na drobečky rozmačkanými perníčky. Jednotlivé vrstvy jsem se snažila pokapat rumem (nebo tuzemákem, či jak to teď vlastně je), jenže mi trochu ujela ruka a tak, spíš než pokapané, byly perníčky rumem prolité.
Moje unikátní spatlatnina se povedla, perníčky do sebe vsákly rum i část krému a hotové dílko bylo nádherně vláčné a voňavé. Ale pozor, nedoporučuji příliš častou konzumaci - tedy v závislosti na tom, jak moc jste trénovaní. Já nejsem, takže z vlastní zkušenosti mohu říct, že po dvou kouscích ji máte jako z praku... :)

Šňupár (holub :)) pod mikroskopem


Malé upozornění - slabší a citlivé povahy ať se raději nenápadně vytratí...:)

Z pokojíčku jsem zaslechla, jak Míša říká, že by chtěl něco studovat. Lehce jsem zbystřila (ano, děti vás naučí zbystřit, i když někdy to stejně nestihnete :)), dodělala jsem, co bylo třeba a šla nakouknout, co že to vlastně studuje. Naivně jsem předpokládala (a ve skrytu duše doufala), že nějakou naučnou encyklopedii nebo slovník, jak bývá jeho zvykem. Bohužel, s těmi to nemělo vůbec nic společného... On si vytáhl z šuplíku rok zapomenutý mikroskop a pozoroval svůj zvětšený šňupár!!!

Když jsem to konečně rozdejchala, postěžoval si, že toho moc nevidí. Řekla jsem mu, že "to" musí dát mezi sklíčka a ne přilepit na sklo náplastí. Za chvíli za mnou přišel, jestli bych se nemohla zarejpat v nose a vyndat svůj šňupár. Jemu prý už totiž došly...
A já si říkala, proč se mě několikrát za odpoledne zeptal, jestli jsem nenašla v bytě nějakou mrtvou mouchu nebo komára...

Edit - protože z komentářů vyznělo, že slovo šňupár slyšíte poprvé, obšírnější vysvětlení najdete v mém komentáři pod článkem. Ale ve zkratce je to nudle z nosu, sopl, vrkoun nebo holub... :D

Studování mělo ale jednu vážnou trhlinu a to tu, že nefungovala žárovka a bez světla pozorování prostě nejde. Tak jsem vyhrabala čelovku a na zrcátko jsme si pěkně posvítili...

Vánoční cukroví pro děti - příšerky ze zbytků :)


Když jsem usoudila, že nám Bílé myšky, Opilé vrány a Medoví čuníci na vánoční stůl stačí, zavolala jsem na Míšu a ze zbytků těsta jsme stvořili naprosto neregulérní cosi, co se snad ani cukrovím nazvat nedá. Takže... Je-libo ufounky nebo jednooké příšerky? :)

Míšovo tvoření...

Vánoční cukroví pro děti (a hračičky :))


Vanilkové rohlíčky? Linecké cukroví? Plněné ořechy? Taky budou. Ale... u nás teď frčí bílé myšky, medová čuňátka a opilé vrány...:)

Hledáte-li inspiraci, jak oživit vánoční talíř s cukrovím, jak potěšit očka a jazýčky svých blízkých a jste k tomu ještě navíc hračičky (jako třeba já :)), pak jste na správném místě...

Bílé myšky

200 g kokosu, 100 g moučkového cukru, 150 g másla
mandlové špalíčky na ocásek
tmavá a světlá čokoládová poleva na ozdobu

Týden 48.


Pondělí
Namlsaná neuvěřitelně hodným prvorozeným dítkem jsem automaticky a naprosto nelogicky předpokládala, že i to druhé, dnes rok a půl staré, bude stejné. Jo, taky už vím, že to byla blbost. Ježíšku, nikdo mi neřekl, že mít děti je taková fuška! Po dni plném "Matěji nesmíš, nedělej, nesahej, nestrkej, nelez, neotvírej, nekřič, nebreč, nech, nevyndávej, nehrab, nebouchej, nechoď, nelez, nelítej, nematlej, nevylévej, netřískej, netahej, netrhej, nervi, nevypínej, nezapínej, nenič, neslintej, nebourej, nebij, neolizuj, nestrhávej!" jsem zralá na panáka.
Nenápadně jsem se ptala svojí maminky, jestli jsem jí taky měla tak na háku, jako má mě náš Matěj. Prý jo, dělala jsem si, co jsem chtěla. A prý to je naprosto normální, že takhle malé děti neposlouchají. Což znamená, že starší Míša je... asi nenormální. Nebo co? :)

Vánoční tvoření s dětmi - Bambulínci - Čertisko rohatý, pupkatý aušatý :)


Blíží se Mikuláš a já pro vás mám další přírůstek do rozvětvené rodinky bambulínků. Jak už název článku napovídá, není to křehký a něžný andílek ani samotný, respekt vzbuzující, Mikuláš, ale pořádné čertisko. Nevím proč to tak je, ale čím jsem starší, tím častěji se mi stává, že fandím spíše záporákům, takže i v tomhle případě dostal přednost rohatý. Udělala jsem ho pro kluky jako malý bonusek k zítřejšímu Mikuláši. Jinak dostanou každý čokoládové vajíčko a knížku - Míša Deník malého poseroutky a Matěj box s malými obrázkovými knížečkami.
Jak to máte s překvápky na Mikuláše vy? Jsem jediná, kdo preferuje potravu duševní, která zabaví, než tu, co zaplácne břicho?

Čertisko

Sněhulák Legulák


Divný. První prosinec klepe na dveře a sníh v Jablonci nikde. Ano, myslím tím TEN Jablonec, kde sníh napadne většinou začátkem listopadu a začátkem května sleze. Ne že by mi to nějak vadilo - vzhledem k tomu, že musím denně ujít pár kilometrů s kočárkem, mi sucho vyhovuje a já děkuji všem Svatým, že to letos je tak, jak je.
A jestli vám sníh přeci jen chybí a chcete si postavit sněhuláka, udělejte to jako já... :)

LEGO sněhulák :)

Týden 47.

Pondělí
Musím na odběr krve a protože nemám hlídání, jdu tam i s Matýskem. Pramálo se mu líbí, že do maminky paní sestřička zabodla injekci, vehementně se mě snaží od ní odtáhnout. Působí to opravdu úsměvně, pevně věřím, že mu to ochraňování svých blízkých vydrží :).

Středa
První výsledky jsou v pohodě, na testy na boreliózu si počkám do příštího týdne. Když i ty budou v pořádku, budu muset na revmatologii. Tak nevím, jestli je to dobře, nebo špatně a jestli je horší borelióza nebo revma s artritidou.

Hercule Poirot


Hercule Poirot

Puntíčkář a hnidopich knírkatý.
Gurmán. Na hlavě mírně plešatý.
Zdvořilý, elegantní Belgičan.
Ješita. Vcelku ale milý pán.

Detektiv roztomile kulatý,
zloduchům šlapající na paty.
Bohužel nevyniká rychlostí,
jeho jsou buňky šedé předností.

Tak to je, vážení, ve zkratce on,
mé sbírce vévodící šampión.
A která že bytůstka stvořila
šťourala Poirota Hercula?

Kdo na svědomí má toho pána?
Agatha Christie jež překonána
v prodejnosti pouze byla sirem
(krajanem svým) W. Shakespearem...

Týden 46.


Pondělí
Učiněno pozoruhodné zjištění - složit na kousky rozebraný kočárek je mnohem těžší, než ho rozložit. Teplota mozku stoupá, můj oblíbený Tetris je mi v tuhle chvíli houby platný. Po hodině práce se složený kočárek blýská novotou a hlavně, krásně voní...:)

Středa
V noci se mi zdál pošahaný sen. S mojí spolužačkou ze základní školy jsme byly pozvané na otevření nového závodního okruhu. Jako čestní hosté jsme my dvě (vyšňořené do historických kožených oblečků, čepic a brýlí) tím tankodromem projely a když jsme dorazili na konec, stála tam vysoká budova s kulatým půdorysem. Uvnitř to vypadalo jako ve velkých garážových domech, tmu, která tam byla, ozařovalo pouze nouzové osvětlení a... ohromné billboardy s mými kresbami pro kulíšky. No jak říkám, pošahaný. Jeden obrázek vám sem dám, ten který jsem na těch reklamních poutačích uviděla jako první...
Čas pro reklamu - krásné pohádky pro kulíšky (malá nedonošeňátka) a jejich rodiny doplněné ilustracemi najdete v knížce, která by měla vyjít během prosince. Až vyjde, určitě sem napíšu více informací...

Kulíšek :)


Večer parádní třídní minirychlosraz.

Ach to ego... :)


Poslední dobou jsem řešila dilema, zda mám na svých stránkách členství v Autorském klubu propagovat. Moje hnusné, vychloubavé a polichocené ego mělo navrch, takže nyní zůstala otázka, jakým způsobem. Nakonec vyhrálo mé hračičkové já :).


Týden 45.


Pondělí
Nikdy by mě nenapadlo, co za blbosti budu muset v Míšově škole řešit - obědy... Nejde o to, že by mu nechutnalo a on nejedl, je po mamince a tak je to spíše naopak, stejně jako já v jeho letech by si i on rád přidal :). Jde o to, že takzvaní obědváři (ti kteří jdou po obědě domů a ne do družiny) mají ve svých řadách tzv. klíčníka, který obědvá s nimi a otevírá a zavírá šatnu. Klíčník se má po týdnu střídat, leč tomu tak není a to je velký problém, protože stávající klíčník, respektive klíčnice, spěchá domů tak, že ostatní u stolu nestihnou kolikrát sníst ani polévku. Minulý týden jsem tedy pro jistotu, než všechno začnu řešit přes paní učitelku, dala Míšovi za úkol, ať se podívá, v kolik začne jíst a v kolik prťavá klíčnice ukončuje oběd. Poslechl a já dnes při jeho vyzvedávání před školou s úžasem poslouchám, že na tříchodové menu mají druháčci rovných deset minut. Mám pocit, že ve čtvrtek si na třídních schůzkách někdo něco nepěkného vyslechne...

Záchodové strašidlo


Na záchodě na mně zírá...
...je to možné? Kýho výra!
Strašidlo velké jak díra
vykousaná v kousku sýra.

Zírá hezky od podlahy
(doma máme staré prahy,
lakované a dřevěné),
šmírák je to, a né, že né!

Roky na nás takhle civí
(ten práh jen tak nezplesniví)
pohledem svým moc děsivým.
Upřímně, já se mu divím...


Naše "strašidlo" :)

Týden 44.


Pondělí
Míša byl u zubaře. Poprvé za celý svůj život nehysterčil. Nevím, jestli za to mohlo jedno sezení u kinezioložky nebo měsíční kámen, zlatý aventurín a hematit, které jsem mu navlékla na šňůrku s tím, ať si je při návštěvě žmoulá v ruce. Možná ani jedno. Možná to všechno způsobil můj muž, který tam šel s ním. Po zjištění, že Míšu vždycky babička v čekárně zpracovávala půl hodiny a stejně to bylo na houby - ječel už ve dveřích, co mu budou dělat (a to šel jenom na prohlídku!) a když už se ho podařilo dostat do křesla, odstrkoval paní zubařce ruku - se na synka podíval a procedil:
"No tak to by sis mohl zkusit. Ostudu mně ani sobě dělat nebudeš, sedneš si na křeslo, otevřeš pusu a ani necekneš!"
A pán tvorstva promluvil a tak se i stalo :).

21.12.2012 aneb "Svět je celý naruby, komu dáme do huby?"


Díky neúprosně se blížícímu konci Mayského kalendáře se poslední dobou začaly šířit z médií tuny zaručených a pravdivých zpráv o konci světa. Kamkoliv nakouknu, tam na mě vybafne ultramegakatastrofa, vražedná kometa nebo šikující se UFO. Kdo se ale v té záplavě tak rozporuplných informací má vyznat? Vy by jste byli moudří z poznatků, které se ke mně během pár měsíců dostaly?

Úplně první informace, kterou jsem zaregistrovala a která by mohla mít co dočinění s koncem světa, souvisela s kometou Elenin. Srazí se se Zemí, zvedne ohromnou vlnu tsunami a my se utopíme. Nedlouho poté se však vyrojily informace, že když k nám tahle milá Elenin přiletí na návštěvu, ohromným horkem se voda vypaří a svět sice bude zaplaven, ale lávou, která se vyřine z nitra Země. Super, takže se neutopíme, ale usmažíme.

Týden 43.


Pondělí
Dostala jsem krásnou zprávu od Kláry Csirkové, ředitelky Nedoklubka. Mám ohromnou radost, že se kresby líbí, jeden je z toho tak nějak naměkko...

Středa
Výlet do Liberce tramvají. Je to jenom moje zdání, nebo ostatní cestující, když vidí maminku, jak chce nastoupit s kočárkem a potřebuje pomocnou ruku, automaticky míří k jiným dveřím? Bože, kam ten svět spěje. Musela jsem si vlézt do tramvaje a skoro zařvat na slečnu, aby mi pomohla. Ne, nechytnul mě amok, jen to děvče mělo sluchátka na uších a já s ní nechtěla cloumat :).

Čtvrtek
Děti mají druhým dnem prázdniny a mně už teď tečou nervy. Nechápu, jak jsem mohla s druháčkem přežít ty letní.

Sobota
Manžel mi udělal k snídani báječná míchaná vajíčka. Umyl nádobí a s obědem jsem si taky nemusela lámat hlavu, protože ten obstaral pan pizzař. Ještě před obědem šel manžel "jako" vyhodit smetí a vrátil se s růží :).
A na počítadle návštěvníků na mém blogu se objevilo číslo 10 000.
Narozeniny by mohly být častěji :).

Vymazlená kráska


Víte, já bych se tak alespoň na pár hodin chtěla mít jako ona. Ne, nemyslím tím, že bych zrovna toužila po tom, aby mě někdo natřel barvou, polepil kousky ubrousků, pomatlal lepidlem a jako bonus mi narval do chřtánu 200 papírových kapesníčků...:) Jen by se mi líbilo, aby se mi někdo věnoval tak, jako já jí.

Ééé, teď mě napadá, víte vy vůbec, o čem tu plácám?
Jasně, vzala jsem si do práce další krabičku na kapesníčky. Ta první pro maminku se docela povedla a tak jsem se s chutí vrhla na další, tentokrát určenou pro náš stůl.


Pan Pinďourek


Nedávno jsem slibovala, že určitě nepřijdete o čtyřokénkový minikomiks "Pan Pinďourek", který vymyslel můj čerstvý druháček. Takže... Pan Pinďourek přichází... :)


Týden 42.


Pondělí
Díky roky zatracovanému Facebooku jsem navázala kontakt s příbuznou mého "dědečka". Nikdy jsem ho neviděla a moje rodina o něm nemluví, takže všechny informace, které jsem o něm získala, byly z úmrtního listu, ke kterému jsem se dostala díky ochotnému majiteli pohřebního ústavu a výpisu z katastru nemovitostí (zlatej internet). Práce na rodokmenu, která se díky nedostatku základních informací před lety zastavila, se tak možná znovu rozjede. I když... neříkej hop, dokud nepřeskočíš, ze strany nově nabytého rodinného příslušníka jasně cítím obavy, že si budu klást nějaké nároky. Mně však jde opravdu jen o informace potřebné pro mé pátrání a sestavování rodokmenu.
Otázky, které měla, jsem zodpověděla a uvidím, co bude dál, není každodenním uživatelem počítače, počítám, že do týdne by se znovu mohla ozvat.

Úterý
Vrhla jsem se na kreslení obrázků pro Kulíšky.

Podzimní tvoření s dětmi - Dýňový Emzák :)


Jo, já vím, posledně jsem tvrdila, že už nechci žádnou dýni ani vidět, ani cítit. Ale tuhle sem, s dovolením, ještě propašuju :).

Přesně takhle jsem se cítila v neděli, kdy mě přepadla deprese z toho, že si se mnou nikdo, ale vůbec nikdo, nechce stavět potvůrky z "co trh a park dal". Takže tahle "kočka" je vlastně na truc. Příště si rozmyslím courat se ve dvou stupních v dešti po parku a sbírat kaštany...:)

Týden 41.


Pondělí
Cestou do školy jsem si zahrála na akrobata. To totiž nějaký troubelín (placený městem) uklízel chodníky stylem, že na mně a kočárek každých dvacet metrů čekala uprostřed chodníku kupa hnijícího listí. Už se nerozčiluju, Jablonec je prostě Jablonec.

Úterý
Kromě patálií s oknem jsem v záchvatu čistoty vyprala tři pračky. Když jsem šla s tou náloží do sušárny, zjistila jsem, že nějaký hajzl rozbil zámek u dveří, takže nálož putovala zpátky domů do naší ložnice na sušáky. Nevím co mě osvítilo, že jsem do pračky nenarvala ještě tu čtvrtou várku, protože prádlo z ní by se mi nikam nevešlo a já bych ho asi sušila jako někteří naši spoluobčané na okně na parapetu.

Čtvrtek
Matěj má ohromnou sílu, pořád krade manželovi činky a já nevím, jak ho to odnaučit. Stačí chvilka, nasadí si na tyč kotouče a přitáhne si je do obýváku... Co z toho prcka vyroste?

Neděle
Místo zateplených kalhot na Míšu, pro které jsme původně v neděli vyrazili, jsem z obchodu odcházela lehčí o 478 korun. Tolik stály dvě vázy, které to nerozchodily, když na ně Matěj poté, co zavrávoral, spadl...

Ukradl mi pastelku. Zmaluju mu prdelku?


Ne, nezmaluju, i když ruka mě svrbí. Nejdřív by to slíznul můj druhák, protože moc dobře ví, že pastelky a fixy patří do kelímku na stole až úplně ke zdi. Pak by jedna přistála mladšímu, kterému je necelý rok a půl, protože moc dobře ví, že po zdech se nemaluje. A tím třetím potrestaným hříšníkem bych byla já, protože jsem zase ignorovala "TO TICHO".

Je ticho. Takové ticho, které se nápadně podobá tomu, když mrňous naposledy ukradl staršímu penál a fixy. Tenkrát si naštěstí vybral za oběť svého talentu jen svoje ručičky.
Je ticho. Jenže takových okamžiků je málo a tak, když slyším sladké, sotva slyšitelné, žbrblání, ticho natahuju. Žbrblá rovná se dýchá a žije, v dosahu žádný šampon, voda, hrníček, nůžky, prostě nic, co by ve mně vzbudilo jakékoliv podezření. Že by si konečně začal sám hrát?
"Škráb, škráb."
Tichounké "škráb škráb" vystřelilo můj zadek ze židle kosmickou rychlostí. Ježíši, takovou blbku abys pohledal, nechat se uchlácholit vidinou volné chvilky u kávy může jenom naprostý idiot.
"Škráb, škráb."
S fixami se tenkrát po rukách malovalo dobře. Jenže čerstvě ukořistěnou pastelkou to po rukách jde blbě. Ale sádrokarton vážení, to je materiál...

                         

Podzimní tvoření s dětmi - Dýně na Halloween


To bylo žvástů, že to tu zamořím do Halloweenu dýněmi... Ale po jisté fujtajblové události jsem radikálně změnila názor a dýně už nemůžu ani vidět. Natož cítit.

Dílko, které vám předkládám, mělo být vyvrcholením mé dýňové exhibice. Jenže Janinka míní a dýně, kterou jsem si pro svoje dlabací choutky koupila a uskladnila na okně, mění. Když jsem se totiž šla pokochat nádhernou oranžovou dýní čekající na svůj den D (Dlabací Den :)), který měl nastat až za pár týdnů, do její zadní části se mi čvachtavě zabořily prsty.

Sakra, co teď s ní? Míšovi jsem slíbila, že dýně bude vydlabaná, jenže mně při pohledu na ní neskutečně natahuje. No nic, přežila jsem horší, jdu dlabat. Nejdřív jsem dýni díky vyhnilé díře neplánovaně vykuchala zezadu, mezitím jsem si několikrát udělala pauzu "Běžsehnednadechnoutkoknunebosepobliješ". Pak jsem na ní nakreslila motiv...

Úterý


Netradičně z tohoto týdne vypíchnu jednu situaci a věnuji jí samostatný článek, protože byste při čtení příštího týdne byli délkou jeho popisu asi pěkně zpruzení... :)

Hned brzy dopoledne se stalo něco, co jsem se už pár let snažila vysvětlit správcům města a co jsem tak nějak očekávala. A stejně jsem byla zaskočená...

Jako každé ráno po vyvětrání jsem přibouchla okno. To se ale nezachovalo tak, jako obvykle, sklo z venkovní strany prasklo a rozdělilo se na tři střepy. Dva z nich se díky chybějícímu kytu opíraly pouze o sebe a naklonily se nad frekventovanou ulici. A já myslela, že se mi zastaví pumpa, rozklepaly se mi nohy, ruce a tlak mi vylítl až někam do stratosféry.

Týden 40.


Pondělí
Matěj se naučil štěkat, celý den jede jako kolovrátek "hau, hau hau". Taky se píchá fixou do břicha a procítěně vydává "auuu, auuu" a já jsem konečně pochopila rozdíl mezi "mam" a "mňam". "Mam" je to nutné zlo, co musí jíst a "mňam" je schované nahoře ve skřínce v košíku se sladkostmi :).

Úterý, středa, čtvrtek
Přestávám kojit a dny se mi slily. V návodu u léku zastavujícího laktaci psali, že můžu začít s léčbou kdykoliv. Doktor mi radil, že si mám vzít pro začátek jenom půl tabletky a večer, že po tom bývá někomu špatně. Nejsem béčko, vzala jsem si celý prášek podle návodu a dopoledne. Béčko sice nejsem, ale idiot jo. Je mi blbě, buší mi srdce a motá se mi hlava. To přežiju. Večer si beru podle návodu další, ráno znovu a večer ještě jednu. Je mi příšerně a tak s prášky asi končím. Trochu mi ale přeci jen pomohly - to nejhorší mám za sebou a alespoň mně neodumírala ruka, kvůli které jsem nemohla přestat kojit přirozenou cestou.
A aby toho nebylo málo, moje robátko si to nenechává líbit, proč taky, že jo. Skoro rok a půl něco může a teď najednou ne. Dává mi to pěkně vyžrat, hlavně v noci, nechce ani mlíčko z lahvičky, ani napít. Když se capí (řve na celé kolo) moc dlouho, nezbývá mi, než být zlá. A mně se nelíbí být zlá, jenže zvýšení hlasu zafunguje a on v mžiku usne. Útěchou mi je, že jednou ho to přejít musí.

Podzimní tvoření s dětmi - Bambulínkové dýně


Ono nestačí, že mě poslední dobou přepadají záchvaty tvořivosti, ony se ty záchvaty k tomu všemu, Bůh ví proč, vybíjejí zrovna na dýních. Nejdřív to byl článek Jak se z dýně stala svině a dnes tu mám dýně bambulínkové. Vyráběla jsem je pro Míšu, aby si měl čím ozdobit okenní parapet. A protože to vypadá, že nechám dýně odpočívat až po Halloweenu, další dýňo-výtvory vás nejspíš brzy neminou... :)

Oranžové krasavice :)

Týden 39.


Pondělí
Dnes jsem opět seděla v zubařky v křesle. Jediný moment, který mě tam pobavil, ovšem kterému jsem se díky ústní indispozici nemohla zasmát, byl, když do ordinace telefonovala maminka, že jejího synka strašně bolí zuby. A její paní zubařka dnes neordinuje, jestli by ho tedy vzala ta má. Pak z maminky vypadlo, že ten synek už je spíše odrostlý syn a že u zubaře nebyl nejméně dvacet let. Nejdřív mě ta představa trochu natahovala, ale nakonec jsem se v duchu smála, protože moje paní doktorka je hrozná měkota a tak ať prý přijde. Až tam půjdu za týden, musím se zeptat, jak to dopadlo...

Kdysi jsme mívali věšák na bundy v předsíni na vchodových dveřích, jenže jsme si je nechali vypolstrovat a věšák šel pryč. Po čtyřech letech mi došla trpělivost s kabáty přehozenými přes židli (proč některé věci trvají tak strašně dlouho?), koupila jsem obyčejný dřevěný věšák u Vietnamců za třicet kaček, natřela ho akrylkou ladící se skříní a přivrtala ho k ní. Do zdi si vrtat netroufáme, nemáme totiž ponětí, kudy vedou elektrické kabely...

Středa
Míša mi venku štědře počůral nohu, když jsem mu dělala "křoví" u stromu. Myslela jsem, že ho zabiju...

Čtvrtek
Manžel má dovolenou, takže toho využívám a odškrtávám resty u doktorů. Na kožní jsem šla se sevřeným žaludkem, ale paní doktorka byla hodná a ani mě neseřvala za to, jak trestuhodně zacházím se svým zdravím. Dostala jsem lék a mám přijít za měsíc, ovšem doporučila mi přestat kojit, aby mohla nasadit ty nejúčinnější léky. Takže večer jsme ještě pelášili ke gynekologovi pro recept na lék zastavující laktaci. Vyzvednu si ho až v pondělí, nechci nám kazit víkend :).

Pátek
Dnes je to přesně pět let, co tu bydlíme. I když máme nad sebou nové cikánské sousedy preferující free výchovu a hlasitou hudbu, večer si děti postaví do latě a je klid. Je tady opravdu hezky.

Sobota
Za pračku se mi vysypala krabička s náplastí. Díky tomu jsem objevila tajnou skrýš, kam si Matěj syslí věci...:)

Krabička na kapesníčky


Poslední týdny prožívám záchvaty tvořivosti, je to taková moje malá závislost, kterou prostě, chtě nechtě, musím ukojit, jinak se dostavují abstinenční příznaky. Tentokrát jsem se vrhla na techniku decoupage (ne, opravdu to není zaklínadlo :)).

A co že jsem to vlastně prováděla? Obyčejnou dřevěnou krabičku na kapesníčky jsem natřela ve dvou vrstvách bílou akrylovou barvou. Z papírových ubrousků jsem vystřihala motivy a po oddělení jednotlivých vrstev (lepí se pouze ta část ubrousku s obrázkem) a naaranžování do finální podoby jsem je jen přetřela lakem na decoupage, který kromě přilepení motivu také hotový výrobek chrání proti vlhku a otěru. Nechala zaschnout a voilà, jeden vánoční dárek mám hotový. Dostane ho moje maminka, bylinková čarodějka, tak se jí snad bude líbit...:)

Týden 38.


Jsem tu s dalším týdnem, jen upozorním čtenáře citlivější na sprostá slova, ať ve vlastním zájmu nečtou neděli. I když... snažila jsem se vytečkovávat :).

Pondělí...
Pan pošťák nám přivezl balíček s výhrou, kterou jsme získali díky prázdninové soutěži na stránkách Mléčného baru. Míša má tričko s báječným nápisem a LEGO a já krásnou knížku o mozaice. Ještě jednou moc děkujeme!

Jak se z dýně stala svině


Řeší problém mladá dýně.
Její oranžová tchyně
hubou mele jako v mlýně
kolo - hlučně, pořád, líně.

Z domku naší mladé dýně
uječený zní hlas tchyně.

Prolezlá je celá červy,
nic nedělá, ruce v klíně,
dýnštinou však vládne plynně.
Stará mladé drásá nervy.

Vydržela dlouho dýně
žvanění té svojí tchyně.
Během doby se však z dýně
chladnokrevná stala svině.

"Nechci pokoj mít až v hlíně!"
zařvala. Šla do kuchyně.

Odhodlaná, plná vervy,
udělala ze své tchyně,
protivné a hloupé dýně,
polívečku do konzervy...

Týden 37.


Úterý...
Naši cikánští sousedé nad námi už nemají prázdný byt. Mají v něm... rádio!

Zářím štěstím. Kluci se měli vždycky svým způsobem rádi, ale co předváděli dneska... Vodili se za ruce, Matěj se k Míšovi nezvykle tulil, ten ho na oplátku choval a nosil a dokonce ho večer při koupání i namydlil. Pak spolu koukali na video návod k našim novým klávesám, řehtali se u toho jako blázni, mrňousek do toho tancoval a nakonec Míša Matýskovi lípl pusu na dobrou noc. Asi je něco ve vzduchu či co, já ty děti nepoznávám.

Čtvrtek...
Matěj je extrémně všímavý opičák, už nějakou dobu se nás snaží ve spoustě věcí napodobovat. Tak třeba...
...když něco rozlije, vyndá si z krabičky papírový kapesník a jde to utřít...
...utrhne si kus papírové utěrky v domnění, že je to toaletní papír, sedne si na bobek a šmrdlá si s tím kusem papírku mezi nohama...
...ze sklápěcího přívěsu od svého dětského vozíčku si vyrobil cvičící lavici. Všechno, co byť jen vzdáleně připomíná kotouč k násadě na činku, si pokládá na břicho a cvičí. To samé dělá s čímkoliv, co vypadá jako násada k činkám, tu zase zvedá nad hlavu a funí u toho jako jeho táta.
...když si dávám krém na obličej, kouká na mně a lehce si ťuká prstíky do obličeje. Dnes mi ukradl tužku na oči, hádejte, co s ní asi tak dělal? Ještě, že jí neumí otevřít...

Pátek, sobota...
Slavíme Míši narozeniny. Bylo to prima, Míša měl radost, jen jsem unavená, protože je slavíme dvakrát. Z narozeninových oslav jsem na nějakou dobu vyléčená a jsem rozhodnutá svoje narozeniny příští měsíc neslavit. A nebude ani dort - proč by taky byl, copak je normální, že si oslavenec dělá dortík sám? Mám mít výčitky? Néééé, však oni to nějak přežijí... :)


Dortík...

Dort - Mobilní telefon :)


Haló, haló! Něco se stalo... Nadání na patlání odcestovalo! Kdo viděl předchozí článek, pochopí, když napíšu jen "Zlatej Gary". No zkrátka a jasně, patlání dortů se mi poslední dobou prostě nějak nedaří. Po dlouhém dumání, proč tomu tak je, jsem zjistila, že se mi mnohem snadněji dělají složitější tvary a obrázky, než ty jednoduché. Není to náhodou nějaká nemoc? :)
I přes to, že jsem byla strašně sprostá a měla jsem sto chutí té čokoládové polevě udělat něco hodně ošklivého, si dortíku vážím, protože... už jste někdy "mleli" lískové ořechy na struhadle? Já jo...

Dort - Šnek Gary


Díky účasti v soutěži na stránkách Mléčného baru Míšu chytlo tvoření z marcipánu a tak mi z něj tenkrát nadělal spoustu malých šnečků. Zabalili jsme je do alobalu a on si na mně vymámil, že až bude mít narozeniny, tak mu je musím dát na jeho dortík. No tak je tam teda má, ten obr uprostřed vznikl mojí rukou a kdyby to někoho zajímalo, má to být šnek Gary ze seriálu Sponge Bob.
Dort se mi moc nepovedl, řekla bych, že je to takový sladký paskvil, ale co, jak říká manžel "To nevadí, v bříšku se to srovná" :). Zítra, kdy bude oslava druhá, přidám další dortík, ten snad bude koukatelnější.


Týden 36.


Pondělí...
V pondělí jsem si vzpomněla, že jsem k plodné sobotě v minulém týdnu zapomněla přidat jeden nevšední pohled, který se mi, co by Procházkové na procházce, naskytl při nehodě dvou aut. Nikomu se naštěstí nic nestalo a vozítka měla jen pár škrábanců, újmu ale utrpěla má oblíbená cukrárna, do jejíchž otevřených dveří se jedno z aut čumákem napasovalo, tudíž dveře přestaly plnit svojí obvyklou funkci a nikdo se nemohl dostat dovnitř ani ven. Když jsem šla za hodinu a půl stejnou cestou zpátky, auto "parkovalo" stále na stejném místě...

Úterý...
Strávila jsem hodinu u dětské psycholožky, kam mě odeslala Míšova dětská lékařka. Ani jí nedělalo problém nám žádanku vypsat, úplně jí stačilo, když byl Míša naposledy očkován a museli jsme ho držet tři. Jeho panický strach z bolesti, psů a vody věkem nepřechází a tak to nějak musíme řešit. Psycholožka doporučila kineziologii. Máte s touto metodou někdo zkušenost?

Středa...
Můj skoro osmiletý se rozhodl, že mě zavede do tajů binárního kódu. Jenže jsem zjistila, že převádět čísla z desítkové soustavy na dvojkovou neumí, jak jsem si do té doby mylně myslela, jen si ta převedená čísla ten lišák prostě zapamatoval... Takže to nakonec dopadlo tak, že jsem si na netu našli, jak to vlastně funguje a naučili se to spolu. Taková blbost a jak jsme se při tom bavili :).

Mozaika - svícen


Moje první mozaikování v životě se mi zalíbilo a já se rozhodla, že hned jak bude chvilka, pustím se do dalšího dílka. To je tentokrát o poznání menší a jednodušší, na výrobu svícnu potřebujete vše, co jsem už napsala zde, jen sklíčka musí být průsvitná, aby skrz ně prosvítalo světlo svíčky (na podnos jsem použila sklíčka, která jsou ze spodní strany pozlacená) a dřevěný tác vyměníte za skleničku. Tu je nezbytné před použitím důkladně odmastit a umýt od lepidla z etikety, nejlepší je skleničku na chvíli vložit do vařící vody, všechno se pak sloupne mnohem snadněji. Pro pobavení přidávám výjev z naší domácnosti při čištění jedné takové skleničky...
"Maminko, copak to tam v kuchyni děláš?"
"Vařím si skleničku."
"Hmmm... a nebylo by jednodušší si jí dojít koupit?"

Jen dodám, že ač by se na první pohled mohlo zdát, že otázky pokládalo moje dítě, není tomu tak. Ptal se manžel...:)

A tady už je hotový výrobek, první obrázek je za denního světla, druhý za noční tmy se svíčkou...

Tvoření s dětmi - Melounohrátky


Původně měl tenhle kulatý zelený chlapík vyprávět svůj příběh k minulému Tématu týdne. Jenže... Jeho příběh by byl plný nožů, řezání a cákanců (takže strááášně strašááácký) a slabší povahy by to nemusely ustát. Tak jsme si s panem melounem řekli, že brutality kolem nás je více, než by bylo záhodno, že vám nic vyprávět nebudeme a že vám sem dáme jenom obrázek. Jen tak. Pro radost :).

Týden 35.


Možná to znáte taky - hlavu máte plnou zajímavých nápadů a myšlenek, o které by jste se chtěli podělit, ale na článek by to nestačilo. Rozhodla jsem proto vytvořit novou rubriku "Týdeník", v jejíž článcích spojím myšlenky k sobě a pokusím se tak zdokumentovat zajímavé okamžiky a události "mého" týdne, které občas doplním nějakou fotografií. Pokud nějaký den chybí, vězte, že se nestalo vůbec nic, co by stálo za to. Takže... šmír šmír, premiérový díl je zde :).

Pondělí...
Po devíti měsících vegetačního klidu se o patro výše nastěhovali noví sousedé - mladá cikánská rodina s blíže neupřesněným počtem dětí. Tedy nastěhovali se není asi to správné slovo, oni prostě jen tak přišli... Absence nábytku a koberců v bytě v kombinaci s velmi živými a nudícími se dětmi bez hraček a bez bačkůrek a s tragicky (bývalými sousedy) udělanou plovoucí podlahou, vzniká celodenní zemětřesení. Prvotní myšlenku zabít se jsem zavrhla večer, kdy děti šly spát a byl klid. Takže v pohodě.

Úterý...
Od úterního rána jsem starším synkem zdravena "Brýtro, šéfíku!" Zřejmě deformace oblíbeným komiksovým hrdinou.

Středa...
Nějaký idiot nalil do fontánky poblíž našeho domu pěnu do koupele, což způsobilo, že se fontánka (za normálních okolností oblíbená pouze dětmi) stala atrakcí i pro dospělé. Foto je trochu rozmazané, večer se fotí blbě a já byla líná lézt ven :).

Bublinková koupel ve fontáně

Příběh plný "péček" :)


Milý Programátore, kdyby jsi zanechal na sebe kontakt ve zprávě autorovi, nebo alespoň napsal svůj vzkaz do komentářů, bylo by to mnohem jednodušší. Takhle vůbec netuším, zda se k tobě moje vysvětlení dostane, i když na tom možná ani nesejde.

Předem díky za GOOD web :). A teď k tomu vysvětlení - mé stránky jsou autorské a to znamená, že veškeré mé písmenkování včetně povídek na písmenko..., patlání a tvoření je skutečně moje tvorba, ačkoliv se to může zdát u blonďaté holky jakkoliv nepochopitelné. Proto nevidím jediný důvod, proč u svých článků dodatečně uvádět zdroj, když jako autor článku jsem již uvedená já.

Hezký den ti přeje Janinka.


Putování pravěkem potřetí - Punťa posmutněl

Punťa, pes půvabné profesorky paleontologie Pomněnky, posmutněl. Praha plná psích přátel předaleko, pravěk psí partnerky postrádá. Plavovlasá profesorka pejska pohladí, Punťovi porozuměla. Poprosí pravěkého přítele:
"Pomoz Punťovi, pračlovíčku, potřebuje přátele, prapsí polovičku..."
Polívka (plavovláska pojmenovala pračlověka Polívkou, protože pořád pojídá prasečí polévku pečlivě připravovanou plavovláskou) popřemýšlel, poté povídá:
"Plavovlásko, po pralese pobíhají potvory prudší povahy podobné psovi. Pravda, proti Punťovi působí poněkud přerostle, přesto pokusím potvoru pro pejska polapit. Polívka připravil proutěnou past plnou pochutin. Past působila přelákavě, pár pravěkých psů podlehlo, pamlsky pozřeli. Pak připitoměle padli, protože Polívka přidal pochoutkám příchuť pravěké přesličky působící pomatenost, pomalost, průjem.
Poté potvory polapené pastí přenesl před příbytek plavovlásky, prapsy pomalu probouzí. Psi působí příšerně povadle, Plavovláska podá psům protilék, po přeléčení Pomněnka past pomalu pootevře. Pravěcí psi překvapivě postrádají původní prudkost, plavovláska přijímá psí poděkování - povalení, poskakování, přelíznutí paží, pekelně páchnoucí pusinky.
Punťa, podporován plavovláskou, přiblíží packu přímo před přerostlou prapsí polovičku, pravděpodobná partnerka po Punťovi pokukuje, pak packu příjímá. Punťa působí přešťastně...

Plešatý Pilus


Když se stálo ve frontě na rozum, asi jsem díky své plachosti byla na úplném konci, protože to vypadá, že mě všichni předběhli. Nebo jsem tu jediná, kdo nechápe, proč slovo složené z vlny, ničeho, maličkosti, udělání či čeho všeho ještě znamená "něco bezvýznamného"?
I když ono to s tou vlnou, ničím, maličkostí či uděláním nebude tak žhavé. Nebyla jsem líná a udělala si rozbor slova Floccinaucinihilipilification a s pomocí několika latinských slovníků hledala a překládala. Hlavu jsem z toho měla jako přefouknutý pouťový balónek, protože co slovník, to jiný význam slova. Ale dílo se nakonec zdařilo, takže vám mohu představit jedinečný překlad...

Nuže tedy...

Floccinaucinihilipilification = Stručně řečeno, trochu plešatý (nepatrné množství pramínků vlasů) dobrý člověk Pilus udělal nevýznamnou věc, maličkost - rámoval a komponoval chlupaté chomáče z kusů vlny a hejna moderních vloček a vyrobil z nich nepatrné dílo - postavil zámek NIC.

Vysvětlivky:

floccus - chomáč, vločka, zámek, hejno, pramínek nebo kus vlny
naucum - stručně řečeno, trochu, maličkost
pilus - chlup, nepatrná věc, nepatrné množství, vlas, plešatý dobrý člověk, něco nevýznamného, jméno
facio - dílo, udělat, postavit, vyrábět, komponovat, móda, rám
nihilum - nic (v tom se všechny slovníky shodly)

Pokud někdo ovládá latinu, napište mi prosím, co Floccinaucinihilipilification skutečně znamená. Já bych to opravdu ráda věděla...:)

Nenapravitelný romantik?


Za barem #52: Svatba snů
aneb
"Doufám, že nezůstaneme jenom u toho snu :)"

Zadání dvaapadesátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tenhle úkol nebyl nijak zapeklitý, i když jeho řešení nejspíš nebude tím, které se nabízí jako první... Moje vysněná svatba by tedy měla být...

...zlatá a měla by se konat za 39 let, pokud se toho ovšem dožijeme...
...potěšením pro duši, tedy s lidmi nám milými, dětmi, snad vnoučátky, přáteli.
...voňavá, barevná a chuťovým buňkám nezapomenutelná. Slavnost bude tedy na zahradě nebo louce plné květin, nerada je totiž trhám, líbí se mi mnohem více ve svém přirozeném prostředí. A když nebudeme coby důchodci při penězích, můžeme se tam rovnou všichni napást :).
...oušku lahodná, oba už roky preferujeme Depeche Mode, Enigmu, Enyu, A-háče, Hanse Zimmera, takže snad nám tento vkus zůstane.
...zábavná a hravá, jenže co já vím, na co a s čím si budu chtít hrát ve svých skoro 72 letech?? Možná nás s manželem bude bavit navzájem si schovávat klapačky (zubní protézy)... :)
...sladká. Je jedno, jaký bude mít dort tvar, hlavně, že bude piškotový s oříškovým krémem. Ten má moje drahá polovička nejraději...

Tak jakpak se vám líbí moje vysněná svatba :)?

Barový bowling


Za barem #49: Společenská hra "Za barem"
aneb
"Máte rádi kuželky?"

Zadání devětačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Hru vymyslel a vyráběl Míša, já opravdu jen malililinko pomohla s "kuželkami". Dřevo je bar, na jeho konci jsou řádně nazdobené kuželky. Pokusy jsou tři, kuželky v první řadě jsou za 5 bodů, v druhé za 10 bodů a ve třetí za bodů 50... :)

Dráha

Komiks


Za barem #48: Komiks
aneb
"Míša maluje komiks..."

Zadání osmačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :)

Vymýšlel, psal i kreslil Míša, já s tím nemám vůbec nic společného! :). Kdo by měl problém s přečtením textu, malá nápověda:

Políčko 1: Už se mi sbíhají sliny, mňam!
Poličko 2: Cože? 4 poháry? Já chtěl 1 pohár!
Políčko 3: 40 dolarů! 10 dolarů!
Políčko 4: Čut!
Políčko 5: Fííííííí, prásk, jau!
Políčko 6: Brzy doma v telce: Největší bambulu (pozn - pravděpodobně to má být jakýsi antititul :)) všech dob dostává Mléčný bar!

Tvoření s dětmi - Barevné girlandy


Za barem #51: Párty dekorace
aneb
"Hadi sem, hadi tam, hadi kam se podívám!"

Zadání jedenapadesátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).


Rozhovor


Za barem #47: Hovory s Hosty
aneb
"Zpovídám Míšu"

Zadání sedmačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

"Míšo, mohl by jsi se prosím pořádně kouknout na tyhle stránky a pak mi odpovědět na pár otázek?"
"Jo, jasně..."
"Takže, co se ti tu na první pohled zalíbilo?"
"Beruška."
"Ta je z marcipánu."
"Hned bych ji zblajznul!"
Listujeme recepty a tak dalších pár chvil mi neodpoví na žádnou otázku a vypadne z něj akorát:
"Jů, to se mi líbí, jéé to bych si dal, hmmm, to vypadá dobře, mlask, mňam mňam, mňam, dobrůtka."
"Z těch dobrot, co jsi viděl, se ti líbila nejvíce jaká?"
"Ovocné jednohubky. A tý vado, co je tohle?"
"To je retro hra, tu jsem hrála, když jsem byla malá."
Rozhovor se na pár minut zasekne, prvňáček si hraje. Pokračujeme.
"Co by si na stránkách musel najít, aby jsi se sem vracel?"
"Víc staveb z Lega, víc her a recept na okurkovou omáčku, písničky a recepty na všelijaký dobroty. Já bych pak každý ráno vstal, řek si: Héj, koukni se na Mléčný bar, co je tam za novej recept! a pak šel nakoupit, co na to potřebuju a pak to uvařil. A vy by jste ještě spali."
"Paráda, díky moc, Míšo!" :)

Kadibudka a patálie s hajzlpapírem


Kromě kadibudkového vyprávění, které vás nemine, jsem se také dobrovolně rozhodla sama sebe společensky znemožnit a zveřejnit historické foto mé postpubertální maličkosti v poměrně choulostivé situaci. Za náhlý příval exhibicionismu může pravděpodobně to, že dnes vypadám úplně jinak a tak se nemusím bát, že mě někdo pozná a bude na mě na ulici hulákat "Jééé, to je ta trubka z kadibudky!" Na svou obranu však musím uvést, že před objektivem jsem se neocitla dobrovolně, protože akce "Hon na Janinku" byla velmi zákeřná a nečekaná. A zkuste tomu paparazzimu něco udělat, když zrovna to... tento...:)

Ten kadící a čůrací domeček, o kterém vám chci vyprávět, je starý dobrých třicet let a od té doby prošel několika "inovacemi". Dostal plechovou střechu, aby tam tolik nezatékalo, uvnitř byl vyzdoben zbytky tapet, aby do něj tolik nefoukalo a byla vyměněna sedací deska, neboť u té staré hrozilo, že se návštěvník domečku propadne a nedobrovolně se "vykoupe".

Kadibudka stojí za plotem zahrady, což je v létě velká výhoda, protože, jak známo, vůně a pachy jsou v teple jaksi silnější, táhlejší a stálejší a obsah kadibudky je hotovou pokladnicí zápachů, které pak velmi obtěžují, stejně jako hmyz, který právě tahle směska přitahuje. Problém s větší vzdáleností kadibudky od obydlí ovšem nastává v zimě, kdy obyvatel domu musí ke kadibudce dojít skrz sníh či bláto a tiše se modlit, aby k ní v té tmě dorazil celý a živý a aby mu při vykonávání potřeby nepřimrzla zadnice.

Dalším problémem při používání kadibudky je toaletní papír. To byste nevěřili, co za patálie musí prožívat její návštěvníci...
Za prvé, papír je silný, jednovrstvý, hrubý, ekologický, což znamená, že výsledek použití se dá srovnat s použitím jehličí. I když... pořád lepší, než noviny.
Za druhé, v deštivém počasí, kdy do kadibudky škvírami v bočních stěnách zatéká, je papír mokrý, tudíž neplní svůj účel, neboť návštěvník (nebo spíše návštěvnice) to "mokro" potřebuje ze sebe otřít, což v tomhle případě docela dobře nejde. Je to asi stejné, jako když vylezete z vany a utíráte se mokrým ručníkem.
Za třetí, v zimě je pro změnu papír zmrzlý. Zkoušeli jste si někdy utřít zadek zmrzlým papírem? Ne? No tak to prosím vás nedělejte.
No a za čtvrté, když fouká vítr, rolička papíru z desky ráda padá na zem a kutálí se a kutálí... a na návštěvníka, který se právě chystá použít kadibudku, se po otevření dveří vyvalí tuna rozmotaného papíru. Zážitek je o to mocnější, když nějaký dobrák připraví na desku roličky do zásoby... Věřili by jste, že tam ještě nikoho nenapadlo ten papír schovat do nějakého uzavíratelného boxu, kam nefouká, neprší a nesněží?

Ale jednu výhodu tahle kadibudka má. V létě si tam tak hovíte, odháníte mouchy, neohoblovaná dřeva z desky se vám zarývají do zadku a zanechávají tam tak nezaměnitelný otisk, popřípadě třísku, okolo vás vlají pavučiny, venku šumí vítr a vy zíráte na sluncem zalité pole plné zlatých klasů žita...

Janinka, kdysi dávno, ve výše zmiňované kadibudce...


Perníková chaloupka


Za barem #44: Perníková chaloupka
aneb
"My jsme ale lišáci...:)"

Zadání čtyřiačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

A proč že jsme lišáci? Trochu (ale jen maličko) jsme totiž podváděli, protože se nám nechtělo dělat opravdickou perníkovou chaloupku. A protože se nám opravdu hóóódně moc nechtělo :), vymyslela jsem perníkovou chaloupku z kupovaných perníčků s cukrovou polevou. Já krájela, Míša stavěl. Jako náplast přidávám jednu naší opravdovou perníkovou chaloupku z Vánoc předpředpředminulých.

Chlebíčková...


Za barem #42: Obložený chlebíček
aneb
"Chlebíčky máš rád? Jsi můj kamarád! :D"

Zadání dvaačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).


Skládání ubrousků ála Lotosový květ


Za barem #43: Skládání ubrousků
aneb
"Tohle bych bez Youtube nezvládla..."

Zadání třiačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Díky téhle soutěži jsem se naučila spoustu nových věcí a plnění tohohle úkolu patřilo mezi jednu z nich. Skládání mě opravdu bavilo, obzvlášť, když jsem příšla na to, že to vůbec není složité. Už se těším, jak si zpestřím vánoční stůl... :)


Pro případné nadšence i návod :) - https://www.youtube.com/watch?v=Zvg6mBQepoo&feature=emb_logo

Kdo bude dnes vařit?


Za barem #45: Vystřihovánky - Kuchař, kuchařka
aneb
"Kuchař bez čepice je jak kostel bez zvonice"

Zadání pětačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).


Rooibos


Za barem #46: Kouzelný lektvar
aneb
"Chceš potěšit Janinku? Dej jí tuhle "bylinku" :)"

Zadání šestačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Stejně jako čaje ovocné nemá tenhle nápoj (nebo chcete-li lektvar :)) s čajem nic společného. Bylo by na dlouhé povídání, jaké pozitivní účinky rooibos na lidský organismus má, mohu snad jen vypíchnout vysoký obsah antioxidandů, absenci kofeinu a lahodnou, oříškově sladkou chuť.
S rooibosem začínám každý den a většinou neskončím jen u jednoho šálku...


Čokomalování


Za barem #38: Malujeme čokoládou
aneb
"Příště to zkusíme štětcem..."

Zadání osmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

První obrázek je moje dílko (věrná podobizna nového přírůstku do rodiny, napíšu o něm někdy příště), druhé dílko tvořil Míša a na to, že s čokoládou dělal poprvé, se mu to docela povedlo. Když skončil, přišel s nápadem, že si příště vylije polevu do misky a bude malovat štětcem... :)

Doslova k sežrání


Za barem #41: Květiny z marcipánu
aneb
"Sladká krása"

Zadání jednačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

                   

Maminčiny Moravské koláče


Za barem #39: Domácí koláče
aneb
"Maminka je dělá lepší"

Zadání devětatřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Recept: Necháme vykynout kvásek z 50 g droždí. Do mísy prosijeme 500 g hladké mouky, přidáme 8 lžiček cukru, 250 ml mléka (malou část jsme před tím odebrali na kvásek) a jednu velkou majolku. Vlijeme kvásek, vypracujeme těsto a necháme vykynout.
Vykynuté těsto rozdělíme na části, plníme je tvarohovou náplní (500 g tvarohu, cukr dle chuti, 2 vanilkové cukry, žloutek, rozinky) jako buchty. Pak naplněné těsto opatrně rozplácneme, skleničkou vytlačíme ďůlek, do kterého dáme lžičku povidel (já dala jahodovou marmeládu, ale není to ono) a hotové koláče potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme drobenkou (máslo, hladká mouka, cukr). Pečeme do zlatova.

Dobrou chuť! :)

Zase ty koláče :)


Za barem #40: Omalovánka - Pečivo
aneb
"Když už jsme u těch koláčů..."

Zadání čtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Prosím, nekomentujte... :D


Letáček


Za barem #36: Propagace virtuálního baru
aneb
"Vlastnoruční výroba :)"

Zadání šestatřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

U plnění tohoto úkolu jsem se opravdu bavila. Jako první mě napadlo odkaz načmárat rtěnkou na zrcadlo v našem výtahu. Jenže... nemám rtěnku. Takže jsem skončila u televize a Playstationu 3. Vše, co je na fotografii, je vytvořeno mnou za částečného použití hotových komponentů ze hry Little Big Planet 2. Za kvalitu obrázku se omlouvám, televizní obrazovka se fotí docela obtížně...:)
Zbývá jen vytisknout a zítra, až půjdeme městem, to lípneme na lampu na hlavní třídě...:)


Milí mí hosté...


Za barem #37: Poezie pro čekající hosty
aneb
"Proč k nám nikdo nechodí??" :)

Zadání sedmatřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Inspirací k básničce mi byl pořad Prostřeno, neboť chování některých účastníků soutěže mě opravdu neskutečně fascinuje...


Moji milí hosté...


Hosté pozvaní mí milí,
malou máte u mně chvíli,
než pupíky si nacpete.
No... tak si něco přečtete?

Něco o slušném chování,
co trapasům snad zabrání,
když během mého vaření
vy podlehnete šmejdění...

Mým příbytkem se projděte
a když smítko přec najdete,
vědu z toho nedělejte,
panáka si v klidu dejte...

V mdlobách nechcete- li skončit,
nezkoušejte prst svůj smočit,
nahoře v prachu na skříni,
na úklid denní jsme líní...

Dle libosti se koukejte,
po zeptání i sahejte
na věcičky, jež zdobí byt.
Jen používat prosím cit...

A ještě jednu věc vězte...
Do skříní mých mi nelezte!
Jak tohle moje očka zří,
začne to ve mně pěkně vřít...

Haló, už volám vás po sté,
kdepak jste, mí milí hosté?
Čeká tu kachna na zelí!
Přátelé, kam jste zmizeli???