Veselé Jelimánoce a šťastný konec světa


Tak tu máme po roce zase Jelimánoce. A tak i já vám přeji, aby ty vaše byly plné pohody a klidu a aby dopadly dle vašich představ, ať už ty vypadají jakkoliv. Sobě a ostatním "vykopávkám" přeji hlavně to zdraví, protože MY VÍME, mláďatům přeji splnění jejich tajných přání (ale ne všech, život už je holt takový a pro rozvoj jejich osobnosti to je jen dobře :)), protože se zdravím mě většina z nich pošle do háje. No a kdyby náhodou dřív, než Jelimánoce, přišel Konec světa, který má nastat při přechodu přes nulové galaktické pásmo (které sice vůbec neexistuje, ale co už s tím naděláme :)), tak vám přeji, ať je ten Konec šťastný a ať vás to moc nebolí. A také chci, aby jste, dřív, než nás to tu všechny smete, spálí, utopí, rozdrtí, oslepí a sežere, věděli, že mi tu s vámi bylo moc fajn :). Pokud si tyto řádky nemůžete přečíst z důvodu svého zakopání pod zemí v zemljance, posílám vám toto přání telepaticky :).

Jo, a kdyby jste náhodou někdo nevěděl, co jsou to Jelimánoce, vysvětlí vám to (můj oblíbený a skvěle nadabovaný) krátký animovaný příběh s hrdiny filmu Madagascar, kde je zprvu Santa Claus označován za Lópeživého rudého nočního šotka, příběh, ve kterém figuruje kostra pilotky Amélie Earhart a její vrak letadla ve větvích stromů jako zpovědnice, příběh, ve kterém lze nalézt i ponaučení... A když už nic jiného, třeba vám pomůže tento hravý snímek zpříjemnit čekání na Ježucha. Nebo na Konec světa :)..

https://www.youtube.com/watch?v=uT79RY9AA8w

Vánoční tvoření s dětmi - Sněhová vločka


Stačí dřevěný výlisek sněhové vločky za pár kaček z papírnictví, lepidlo, třpytky, kousek nylonového vlasce, pár minut práce a jakou parádu to udělá :). Jen si nesmíte hotový výrobek zavěsit na lampičku nad jídelním stolem, protože jste-li nemehla, jako třeba já, každou chvíli o něj zavadíte hlavou, která je pak celá od třpytek a vy vypadáte jako někdo, kdo se právě vrátil z maškarního candrbálu. Na druhou stranu, třpytky v talíři dodají pokrmu netradiční nádech! :)

Cukroví pro děti po Bůh ví kolikáté...


Každý rok tvrdím, že ten další se s cukrovím rozhodně patlat nebudu a prostě si ho někde objednám. A stejně, jako každý rok, podlehnu třem párům očí, jejichž psí srdceryvné pohledy by zcela jistě vyhrály soutěž Vyděrač století. No tak jo, vyhráli jste, spokojení? :)

Ale je fakt, že letos to bylo všechno tak nějak v klidu a pohodě a dokonce mě to i bavilo, obzvlášť, když jsem si zařídila, abych se na patlání mohla kreativně vyřádit... :)

Myši, čuňata a vrány, jsou hudbou Vánoc minulých, letos u nás frčí tučňáci...

Vánoční tvoření s dětmi - Vánoční mozaika


I nadále se držím svého předsevzetí, že dřív, než nakoupím nový tvořící materiál, spotřebuji ten, co mi doma už nějakou dobu straší. Tentokrát jsem si vzala do parády sklíčka mozaiky, i když je pravda, že tolik místa mi v krabici neušetřila. Navíc jsem je nespotřebovala všechna, takže i v budoucnu můžete očekávat další moje otravování s nějakou tou mozaikou. Myslím, že na Velikonoce se budete mít na co těšit :). Přeji (snad) příjemné pokoukání a pohodovou adventní neděli... :)

Mozaiková sklíčka jsou nalepená na dřevěných výliscích s předkreslenými konturami, návod dodám brzy :)

Filmové figurky


Má moc rád svoje figurky. Má je tak rád, že je v jejich blízkosti zákaz dýchání a okolo nich se nesmí utírat prach, ba co víc, ani odfouknout se nesmí! "Já sám!" Jsem zvědavá, kdy si všimne, že už to dávno dělám, páč by skrz ten prach ty postavičky ani nebyly ani vidět. A svého demonstrativního "He... he... he... hepčíííí!", když jdu v těsné blízkosti poličky, se ani za nic nevzdám... :)
Tak, kdo mě trochu zná, ví, že předchozí řádky musí brát trochu s rezervou, můj drahý polovičák je jinak báječný člověk a navíc, figurky jsou to opravdu koukatelné a sama se u nich často zastavím. A odfukuji prach... :). Dnes jsem připravila fotomix filmový...



Když myši šeptají


Šeptá tiše táta myší
z křesla ve své tajné skrýši:
"Maminko, to je krásný den,
copak té Velké provedem?"

Šeptá tiše. Když to slyší
od sporáku máma myší:
"Velká dnes dře do úmoru,
vrhneme se na komoru!"

Šeptá tiše dítko myší
z pokojíku v tajné skrýši:
"Co kabely jí překousat?
Nahraná je bez TV/SAT!"

Šeptá tiše děda myší
který trochu špatně slyší:
"Já bych si dal dnes k obědu
dva plátky sýra na medu!"

Šeptá tiše babi myší
z ušáku v té tajné skrýši:
"Nedoslýchavý jsi silně,
dědo, řeč je o svačině!"

Proč že ty myšky šeptají?
Velká se vůbec netají
nenávistí svojí k myším,
jančí, jen je šustit slyší.

Myši jí jekot oplácí
velikou (dle nich) legrací,
koušou, smrdí a bobkují,
na cizím jídle hodují.

Kdo to začal, už se neví,
tahle válka, to je prevít,
zuby nehty se jich drží,
žasnout lze jen nad výdrží.

A tak dál myšky šeptají,
Velké naschvály dělají
a spolu věčně soupeří...
Sakra! Kde mám svou večeři?!

Osmé zadání (téma Šepot) Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna :).

Dort sněhulák


Zastesklo se mi po dortíkopatlání a tak jsem se rozhodla, že klukům uberu sladkosti na Mikuláše a něco jim vyrobím. Kecám, odmrazovala jsem lednici a bylo mi líto ty zbytky marcipánu vyhodit... :)
Konečně je ten bílý sajrajt za oknem k něčemu dobrý, když už nic jiného, tak mě alespoň inspiroval, protože marcipánu bylo nejvíce bílého. Čímž se dostávám konečně k jádru věci a tím je nejnovější přírůstek do rodinky dortů - sněhulák. Není dokonalý, občas mu jeho bílý kabátek kazí vráska nebo celulitida či co to vlastně je, ale myslím, že děti tohle řešit fakt nebudou. No a já to taky neřeším, protože se mi líbí i tak a už se těším, až ho večer zblajzneme :).

Jeden prstem vládne všem...


Jeden prstem vládne všem, Jeden jim všem káže,
až se koukat nebude, schovám do garáže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem,
všechny jeho figurky. To se nas...!

No tak ne, neschovám. Nemáme totiž garáž...:) Občas mi sice leze to množství na nervy, na druhou stranu, bez nich a bez pomoci mé drahé polovičky bych nesesmolila sedmé zadání (téma Fantasy) Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna :).

A když Fantasy, tak Pán prstenů. Snad mi prominete, že většina postav nepatří zrovna ke kladným hrdinům, ale já jsem vždycky fandila víc záporákům, zrůdičkám, příšerám a hnusákům...


Adventní fotoguláš


První adventní neděle byla plodná a kdybych nemusela vařit, doma bychom se moc neohřáli. Začali jsme návštěvou zvonohry na náměstí, na kterou jsem se opravdu hodně těšila. Tu jsme prozíravě šli okouknout hned po obědě, protože jsem měla za to, že při večerním rozsvícení stromečku toho už moc skrz tmu a ty davy vidět nebude (a taky že nebylo). Zato odpoledne jsme měli vše z první ruky, protože o tom, že bude paní carillonistka Elisabeth Debevere hrát každou hodinu několik vánočních skladeb, nikdo moc nevěděl. Paní mi bylo zprvu celkem líto, protože u nás byla zima jak v márnici a bušit rukama do jakýchsi velkých dřevěných kláves (jsem laik, snad mi prominete neznalost terminologie :)), které zvony rozeznívaly, muselo být o umrznutí. Ale pak mou lítost trochu utišil fakt, že paní carillonistka byla odkudsi ze severní Evropy, takže myslím, že ji pár stupňů pod nulou moc nerozhodilo :).

Pár obrázků Pražské mobilní zvonohry...



Perníkový věnec


Do bronzova upečený,
přičmoudlinou ovoněný,
nadávkami kořeněný,
s láskou cukrem oblepený,
na neděli připravený,
všemi doma pochválený...

Se mě bojej, nebo co? :)

A teď vážně - mám z něj ohromnou radost i přes to, že je celý nakřivo, že si poleva dělala co chtěla a že jsem málem neměla co zdobit, protože komponentům hrozilo sežrání. Jen doufám, že si věnec nevezme příklad ze své předchůdkyně - perníkové chaloupky. Ta totiž poté, co do sebe natáhla veškerou vlhkost z naší domácnosti, odešla navždy, nasáklá jako houba, do perníkového nebíčka :).