Umělec Vašek

"Mami, Vašek od nás ze třídy je umělec!"

"Hmmm?"

"Víš jak mám ten škrábanec z airsoftu?"

"No..."

 "Tak hele!"

Těžký život islandského genealoga?

Nedávno jsem začala koketovat s myšlenkou, že genealogové na Islandu musí mít se svým koníčkem/povoláním vskutku peklo. A prosím, nezaměňovat s geology, kteří ho tam díky vybuchlé sopce skutečně mají, i když to vypadá, že Islanďané považují tuto událost za stejně dramatickou, jakou je pro nás mazání ztuhlého másla na rohlík ke snídani. Ale zpátky ke genealogům. Poslední rok jsem si oblíbila islandské kriminálky - za prvé, jsou dobré. Za druhé, herce znám jako svoje boty, protože se ti samí objevují v téměř každém seriálu, což je, vzhledem k tomu, že má Island plus mínus 400 tisíc obyvatel, takže herců je tam poskrovnu, docela logické. A za třetí - islandština mě fakt baví. Pokud vám teď vrtá hlavou, jestli mi náhodou nepřeskočilo, když tu plácám o hercích a kriminálkách, ale přitom chci psát o těžkém životě islandských genealogů, mám pro vás dobrou zprávu - dostala jsme se k jádru věci. Díky těmto detektivkám jsem totiž zjistila, že na Islandu prakticky neexistují příjmení, která by se, jako ve většině států na naší planetě, předávala z generace na generaci. Téměř všechny děti tam tak mají "příjmení" po křestním jménu otce s přídavkem syn (son) nebo dcera (dóttir). Takže když má například takový Islanďan Kristján syna Gunnara a dceru Kristín, jejich celá jména zní Gunnar Kristjánsson (Kristjánův syn) a Kristín Kristjánsdóttir (Kristjánova dcera). V české verzi bych tak byla Jana Janova dcera. A protože přímení předků jsou při pátrání po předcích nejdůležitějšími vodítky ke správně sestavenému rodokmenu, je islandský systém, kde se v rodině napříč generacemi téměř každý jmenuje jinak, pro tamní genealogy házením klacků pod nohy. A nebo ne?

Zdroj obrázku ZDE.

Problém s vejci vyřešen!

"Drahý, v lednici jsem ti označila krabičku, ze který si můžeš brát vajíčka. Aby zase nebyly načatý tři obaly..."

"A poznám to?"

"Musel bys bejt slepej, kdyby ne!" 

Tvarohová příšera

To si takhle jednou vyklepnete na talíř vaničku tvarohu, abyste si ho připravili ke svačině, na chvíli odběhnete, a než se vrátíte, tak se ta neforemná bílá hrouda stihne transformovat. 

To dítě zkrátka nezapřu, ani kdybych chtěla :).

Rýžové monstrum

Taky vám jako dětem rodiče vtloukali do hlavy, že s jídlem se nehraje? Jako matka dvou kreativců tuhle myšlenku nesdílím, za prvé bych se na sebe, vzhledem ke svým tvořivým úletům v dospělosti, nemohla podívat do zrcadla, a za druhé, dětská kreativita je křehounká jako pavučina, kterou je velmi snadné jejím potlačováním nebo kritickým hodnocením rozcupovat na kousky. A tak tomu nechávám volný průběh, i když se občas projeví na ne úplně vhodných místech. Třeba na veřejnosti v restauraci :).

Nesmrtelný idiot

Pokud mě paměť neklame, v mých blogových vodách najdete z mého dospělého věku jednu jedinou fotografii s mým obličejem, která ale stojí za to, neb se na ní nacházím ve velice choulostivé situaci (kdo ji najde, dostane neviditelný virtuální metál :)). Původně to měla být fotka poslední, ale nakonec jsem se rozhodla, že nebudu mrcha a ukážu vám jednu nejnovější. Tedy alespoň její kousek. 

Kryptický kód...

 

...aneb konverzace s dvanáctileťákem.

"Copak, nemáš co na práci? Kdyby náhodou ne, můžeš mi vyleštit stůl..."

"Mám, ale radši to udělám."

"Já tě ale přece vůbec nenutím!"

"To ne, ale jsi ženská a tohle byl kryptickej kód."

"A to má bejt zase jako co?"

"Že musím vyluštit tajenku, která je schovaná v tom, co říkáš. A ta mi teď říká, že mám vyleštit stůl, jinak budu mrtvej."

"WTF?!?"

Tetin bobr

Polskou tetu Krystynu mám moc ráda, na nic si nehraje a její úžasný humor sušší než suchej únor je pro mě hotovým balzámem na duši. Stejně tak ráda mám i hovory s ní, při tom posledním jsem se třeba dozvěděla, že má u svého rybníčku komáry o velikosti koně. Když jsem se přestala smát, přebila tuhle perlu informací, že se do jejího bahýnka, jak láskyplně říká svému pidirybníčku, kilometry vzdálenému od nejbližší vodní plochy, nastěhoval bobr. 

Teta má radost, protože bobr kácí klestí a menší stromy kolem a dělá tak práci, kterou roky odkládala, za ní. Říká bobrovi zlatíčko a broučku a já jí to štěstí nebudu kazit. Nebudu jí říkat, že bobři nejsou samotáři, žijí v malých koloniích a že tak může brzy očekávat další bobří návštěvníky. Také se nezmíním o tom, že jejich stavby vyčnívají dva metry nad hladinu a do šířky jsou skoro stejně tak velké, jako její zablácený kačák. A nebudu jí říkat ani to, že dokáží pokácet strom o průměru jednoho metru, takže její jablůňky a višeň u rybníka to mají spočítané. 

Jsem moc ráda, že je teta šťastná a těším se na další hovor s tou bodrou vesnickou ženou. Tak nějak tuším, že budeme probírat slovíčka ze slovníku polských vulgarit a "cholerami jasnymi", "chuji" a "zkurwysyny" se to v hovoru bude jen hemžit :).

Nahotinka aneb Školníkohovory 2.

"Mamííí, náš pan školník má v kabinetu nahatou paní!"

"???"

"Na plakátu, stojí vedle auta. A tam dole má zapíchnutej hřebík!"

Chloupky na zádech mi vstaly hrůzou při vzpomínce na vyprávění mojí maminky, co všechno se dalo na pánských i dámských skříňkách ve fabrice najít. 

"A jak to víš?"

"Mně spadnul štětec dovnitř umyvadla, tak mě paní učitelka poslala za školníkem, aby mi ho pomohl vytáhnout. Tak jsem se ho zeptal, co to na tý zdi jako je. A von mi řek, že ta paní je strašnej chudák, protože musela prodat všechno svoje oblečení, aby si mohla koupit to auto..." 

Rusko, větry a C-4

Větry

Učitel zeměpisu, téma počasí a výklad o tom, proč je u nás občas taková zima:

"Zima je u nás proto, že k nám prouděj z Ruska studený větry. Z Ruska nejde nikdy nic dobrýho a to platí i pro počasí."

Slepičí šampiónka

V knížce "Rok den po dni s humorem" od Vratislava Ebra se můžete dočíst, že zítřejší den je Dnem vajíčka a slepice. To, že svátek jen tak mimochodem letos vychází zrovna na Velikonoční pondělí, je příjemným tematickým bonusem :). A jak jinak tento den oslavit, než vzdáním holdu jedné slepičí šampiónce, která mi svou žloutkovou nadílkou pořádně zamotala hlavu.

U lidí se dle statistik rodí dvojčata při každém padesátém porodu. U slepic je šance, že se objeví dva žloutky v jednom vajíčku 1:1000. Ta má neznámá tak přepsala všechny možné statistiky a zaslouží si minimálně titul slepičí šampiónky a virtuální metál! :) 

Ještě, že se tohle nestalo začínající kuchařince. Jak by si asi poradila s receptem "rozklepni pět vajec, z pěti žloutků a cukru ušlehej pěnu a z pěti bílků sníh"? :)

Školníkohovory I.

Kdo koho trumfne?

Ono: "Náš pan školník umí dělat dobrý klobásky."

On:   "Náš pan školník zase uměl dobrej guláš. Všichni si ho moc pochvalovali, dokud nezjistili, že ho vařil z toulavejch psů...."

Ona: "Náš pan školník se jmenoval Píša a pořád mu někdo na jmenovce na dveřích přepisoval š..."

Krtkův dort aneb "vem krtka lopatou"

Kromě toho, že se tak jmenovala jedna stará hra, kterou jste si mohli zahrát kdysi dávno v Americe na herních automatech, by se těmito slovy dal také nazvat návod na Krtkův dort. Se ví, že ne ten, co je na obalu námi uctívané modré krabičky se šlehačkovým krtincem na obrázku, nýbrž ten podle mého manžela.

"Co si to píšeš?"

"Nákupní seznam na Krtkův dort."

"To je jednoduchý, piš si: jeden středně velkej krtek, lopata a návnada."

"Může to bejt žížala?"

"Jo".

"Super, Bořek to jistí."

Panda

Pořídit si toaletní papír s pandou mi přišlo jako vtipný nápad a svěží vítr do naší koupelny. Do doby, než jsem se chystala papír použít... 

Ta nablble zírající panda se na mě totiž usmívá. A to není dobrý, když já vím, co ji čeká. Ještě, že v naší domácnosti při distanční výuce a práci z domova mizí toaletní papír kosmickou rychlostí...

Nevyplněná přání

Všem, kteří mi poslali novoroční přání před rokem - mysleli jste to dobře, ale téměř žádné se nevyplnilo. Hned z kraje roku nás s otevřenou náručí přivítala smrt. Místo štěstí nám byl nadělen smutek, místo pohody duše bol, místo zdraví nás navštívily nemoci a místo rodinné pohody nám přivál vítr do cesty záškodníky. Ale abych jenom neremcala, lásky máme pořád na rozdávání, kluci jsou skvělí a hlad taky nemáme :).

I přesto, buďte proto prosím tak milí a místo přání k novému roku mi tentokrát raději posílejte čokoládu, šišku salámu nebo alkohol. Uvítám i poukázky do Billy :).

Vaše Janinka

Pyžamo

To, že jsem nedávné online třídní schůzky absolvovala v pyžamu, se dalo omluvit mou nemocí. Na to, proč jsem šla večer v růžovém pyžamu po schodech pět pater skrz náš cihlák pověsit prádlo do sušárny, už odpovídající omluvu ani výmluvu nemám. Na druhou stranu to se mnou není zase až tak úplně špatný, bačkory jsem nechala doma...:)

Divácká lama

Nemyslím si o sobě, že bych byla kdovíjak náročný filmový a televizní divák. K této myšlence mě dovedlo hned několik indicií, obzvláště pak ty, které souvisí se zavedením vysílání DVB-T2. 

V první řadě se mé hodnocení filmů zásadně neshoduje s hodnocením Mirky Spáčilové a intelektuálních filmových gurmánů na ČSFD. Také jsem se vcelku lehce přenesla přes to, že naše relativně nová televize je vlastně stará a nepřijímá signál DVB-T2. Nevadí mi ani měsíční platba za televizi, byť se na ní nedívám, neboť jediný kulturní program, který nabízí, jsou hitovky na Šlágru, nervy drásající prodej šperků na Klenot TV a regionální vysílání z Ostravy. Nic proti Ostravě, ale přece jen bych uvítala víc regionální zpravodajství z Jablonce. Sledování oblíbených pořadů jsem tedy směřovala na i-vysílání a smířila se s trhaným zvukem a zasekávajícím se obrazem.

Televizní producenti by ze mě měli radost, tak nenáročná divácká lama jsem. Ale přiznám se, že i mě občas něco zaskočí. Zřídka, ale přece...

Škoda, že prvorozený ještě nevynalezl ten stroj času. 

Myslím, že by se mi teď docela hodil :).

Smajlík

Když vám vejce i přes očividnou slotu venku budou tvrdit, že je vlastně docela krásnej den :).

Není čočka jako čočka!

Čočku a pokrmy z ní u nás doma moc často neuvidíte. Zaprvé proto, že to není jídlo, které bych musela mít nutně na talíři každý týden a zadruhé proto, že čočka a hromada smažené cibulky, bez které si jí nedokážu představit, je pro vnitřnosti a okolí, kulantně řečeno, vražednou explozivní kombinací. A když si k tomu během dne dá drobotina banány a manžel protein na cvičení, stačí škrtnout zápalkou a... No nic, chtěla jsem jen psát o tom, že s čočkou může být nečekaně i sranda. A nemyslím tím výše uvedené komplikace, ale třeba takové čištění nádobí od hrubších nečistot před vložením do myčky. To se vám pak může, jako mně při otírání vařečky, stát třeba tohle...:)

Rajčatové srdce... Nebo ne?

Na počátku všeho bylo rajče. Tedy, ono to nebylo tak úplně obyčejné rajče, bylo to rajče velice neobvyklého tvaru...