Naposledy


Dnešní shlédnutí dvacetiminutového "domácího" videa z Dinoparku i s komentářem mi tak dokonale vymylo mozek, že absolutně netuším, jestli moje šedé buňky nebudou stávkovat a jestli dokáži vůbec něco zrekapitulovat, jak velí dnešní úkol...

Za barem II #62: Hodnocení velké prázdninové soutěže Za barem II
Zadání dvaašedesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Mí mozkovníčci potřebují nutně regeneraci, je to horší, než jsem si myslela a tak žádné dlouhé vymýšlení, odpovídat budu hezky popořádku, jak jsou v úkolu kladeny otázky...

Rychle, než ti to sežerou!


Dnešním úkolem je sepsat cenné rady, jak nafotit jídlo, aby vypadalo lákavě. Tak tedy... Byli-li by jste (nemáte zlomený jazyk? :)) u mně doma, návod je takový:

- naaranžuj pokrm na světlý či tmavý talíř
- utíkej s ním rychle do pokojíčku, než se ti třeba rozteče (jó, fotit takové ledíky v pětatřiceti stupních byla vážně zábava :))
- polož talíř na koberec
- odhrň z okna závěsy i záclony na jednu stranu, aby bylo v místnosti co nejvíce světla
- otři objektiv zapatlaný od druhorozeného
- rychle foť, než ti do toho děti hrábnou nebo ti to rovnou sežerou...

Pokud někoho tento výraz jakkoliv pohoršuje ve spojitosti s dětmi, pak vězte, že já ty své nade vše miluji, ale slovíčko "sežerou" je opravdu dokonale vystihuje.

Za barem II #61: Jak fotit jídlo
Zadání jednašedesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Pár mých pokusů, jejichž množství výrazně přibylo po loňské a letošní soutěži na stránkách Mléčného baru.
Některé obrázky jsou povedené více, jiné méně, ale co, živit se tím nebudu :).

A to kuře už nekrákoře


Nevím, jak to máte vy se slavnostními obědy, ale u nás už několik let frčí "americké" brambory a pečené kuře. Kromě toho, že z tohoto pokrmu máme doma všichni boule za ušima a můžeme se po něm utlouct, mám toto jídlo ráda také kvůli jeho "náročnosti". Je to něco, co šoupnete do trouby, vůbec se o to nestaráte (no dobře, možná na to jednou po očku mrknete :)) a vyndáte za hodinu a půl. No není to paráda? :)

Za barem II #60: Slavnostní oběd
Zadání šedesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Mám tu jedno bezprizorní okatý rizoto, ale raději sem dám to kuře. No, poznáte, že je to kuře, nebo ne? :)
(našrotováno pro našeho dvouletého...)

Agentka "Mlíčňák"


Moje záliba ve cpaní očí, smajlíků a ksichtíků (odborně zvaná "ksichtofilie" - díky Majku :)) do jakéhokoliv pokrmu mě neopustila ani teď a tak vznikla níže uvedená ptákovina. Pro případné zvědavce, kteří nemají ponětí, jak těžký život mají ksichtofilové a co všechno jejich úchylka obnáší, trpělivě vyčkejte, brzy se tu objeví vysvětlovací článek. A pro nedočkavé - stačí nakouknout do galerie, položky "Mňamky" a "Moje dortíky".

Puding bez očí


Ani netušíte, jaké jsem měla tiky narvat na ten puding oči, čumák, případně nějakou tu parádní čupřinu. Ale protože jsem slíbila, že v letošní soutěži už kukadla nepoužiji (a sliby se mají plnit), tak je tu dvoubarevné cosi s čokoládovým čímsi :).

Za barem II #59: Dezert s pudingem
Zadání devětapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Samý kostel, fara, věž :)


Není výhled z okna jako výhled z okna, ten můj je výrazně ovlivňován ročním obdobím a počasím. Po dvou hodinách hrabání v archivu jsem zkompletovala výběr mých "Pohledů", se kterými se účastním akce PROJEKT - Výhled z okna a seřadila je podobným stylem, jakým se rozdělují nežádoucí účinky léků v příbalových letácích :).

Ale nejprve, protože je možné se zúčastnit pouze s jednou fotografií, vybírám... prostě nějakou. Srdcovek je tu víc, ale moje šedé buňky už řvou bolestí, ať se konečně rozhodnu, takže Voilà, tady je. Sice není valné kvality, ale to důležité tam je - pro mě tak vzácný západ slunce (viz níže) a kostel, který mi stojí asi deset metrů od domu.


A teď už zmíněné roztříděné pohledy...

Tvoření s dětmi - Výroba magnetek


Tak, nikdo se, kromě nás, na oslavě neukázal. No asi proto, že se nějak rozkřiklo, že pohoštění nebude zrovna dvakrát jedlé... Upřímně, koho by lákalo cpát se upečeným slaným modelovacím těstem, které je z jedné strany pomalované fixami a přetřené lakem a ze strany druhé je na něj připevněný vteřinovým lepidlem magnet...:)

Za barem II #57: KONEC párty
Zadání sedmapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

K mání byla zmrzlina, bonbónky, pití, bagetky, koláče i čokoláda...

Houbová máma


Mí prarodiče o mojí mamince tvrdili, že se narodila v porodnici, ačkoliv to tou dobou ještě nebylo vůbec obvyklé a její předchozí sourozenci přišli na svět doma na vesnici. Já mám ale už dlouho podezření, že si tu báchorku vymysleli, aby zamaskovali fakt, že si z lesa přinesli pařez nebo polínko, ze kterého si mojí mámu vyřezali. Ne, nejsem blázen, k této domněnce mě dovedlo hned několik indicií...:)

Za prvé - její hlava je, řekla bych, více dubová, než je zdrávo, takového paličáka hned tak nepotkáte. Jestli byl ten pařez z dubu, a že jich v té lokalitě roste požehnaně, pak je původ mojí maminky nad slunce jasný.

Za druhé - vrací se ke svým kořenům. Když není v práci, je v lese. V každém ročním období. Když les dává, maminka s úctou bere, když nedává, alespoň po něm osm hodin šmajdá, aby všichni v lese věděli, že přišla "domů".

Za třetí: můj dědeček byl velmi dobrý řezbář!

Bandita v Tunisu


Bandita - přesně takhle pojmenoval jeden mladý obchodník mého manžela, když jsme se při smlouvání z původní nesmyslné částky dostali na její pětinu. Kdykoliv pak procházel na pláži okolo nás, vyhýbal se nám obloukem a propaloval nás nenávistným pohledem, který doprovázelo ukazování prstem na mou drahou polovičku a hulákání "Bandita, bandita!" :)

Sladký LEGO labyrint


Kostkový cukr je vděčný materiál. Kromě slazení se z něj i báječně staví, ovšem pouze v případě, že vám krabice nespadne na zem a krásně pravidelné kostky se nezmění v ruiny z 15. století, což se stalo právě nám. No co, pravidelnost a dokonalost je tak nudná :). Minulý rok jsme z cukru stavěli věže, tento rok to byl labyrint. Tedy vlastně dva. V tom prvním, Míšově, hledá Robin jakéhosi stavaře, v tom druhém, mém, jde Harry Potter tvrdě po, no však víte po kom :).

Za barem II #54: Labyrint
Zadání čtyřiapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Míšův labyrint...


Skládání ubrousků - Vánoční Elfí botka :)


Loňský úkol týkající se skládání ubrousků jsem zvládla takto a proto jsem letos zavrhla květiny a šla do bot. Přesněji řečeno, do elfích bot. Nevím sice, jestli elfové nosí i boty bílé, žluté, meruňkové, lila nebo růžové, v každém případě jsem se u skládání velmi bavila :).

Za barem II #55: Origami z ubrousku
Zadání pětapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

V originále je to botka zelená, skládaná z plátěného ubrousku obdélníkového tvaru, já jsem si to opět pojaninkovštila a botky jsem vyrobila v jiných barvách a z papírového ubrousku tvaru čtvercovitého. No to bych snad ani nebyla já :).


Devět růží za dvacku...


"Dobrý den, já bych si vzala tři růžičky" povídám šedovlasé paní, která už léta a téměř denně stojí na stále stejném místě, kde prodává dary a plody své zahrady.
"Víte co, dejte mi dvacet a vezměte si je všechny, alespoň to nebudu tahat zpátky domů, souhlasíte? Vy je dobře obstaráte..."
A tak mám místo tří malých růžiček za patnáct kaček kytiček najednou devět a za dvacku. No nekupte to. Jen netuším, kde paní vzala jistotu, že kytičky dobře obstarám. Já, u které doma přežívá akorát jedna palma. Měla jsem velikou radost a v duchu přemítala, jak se vypořádám s dnešním úkolem, a to vytvořit květinovou dekoraci na stůl. Před očima jsem viděla malou hranatou skleněnou vázu, v ní kamínky zalité vodou a na nich plovoucí tři růžové květy.

Tlustý nudle


Na polici v kuchyni (tedy pardon, vlastně na úžasné dřevěné konstrukci, kterou mi postavil manžel :)) už nějakou dobu leží voňavý balíček s kořením. Některé druhy znám, některé jsou mi naprosto neznámé a o některých jsem slyšela, ale neměla možnost je ještě ochutnat. Doposud jsem se na krabičku jenom koukala, tedy až dodnes, kdy jsem se odhodlala koření otevřít (normálně mi to bylo líto!) a ochutit s ním domácí těstoviny.
Otevřela jsem čtyři balíčky, kari, papriku, šafrán a luční kmín. Překvapilo mě, že chuť i vůně tohoto koření je úplně odlišná od toho, co se prodává u nás v obchodech. Tedy kromě šafránu, který byl doposud mým chuťovým buňkám utajen a tak nemohu posoudit, jestli takhle vážně voní i chutná...


Originální ledové kostky


Jak z úplně obyčejného udělat neobyčejné? Jak zařídit, aby vaše návštěvy nevěřícně nadzvedávali obočí, aniž by tím důvodem byl prach na skříni či vaše vřískající dítka? Stačí malý trik - když ve své skleničce najdou kousek originálu, který jste vyrobili speciálně pro ně... :)

Co k tomu budete potřebovat? Vodu, tvořítka na led a různé druhy ovoce (třešně, jahody, citrusy, kiwi, meloun...), bylinek či okvětních plátků jedlých květin. Já měla na skladě jen mátu a kiwi, ale svůj účel to, myslím, splnilo :).

Za barem II #51: Rady a triky v kuchyni
Zadání jednapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Kombinace máta-lístek


Bubáci


Za barem II #50: Drobná cukrátka
Zadání padesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Na co všichni upírají své marcipánovo-čokoládové pohledy? No přeci na...


Voňavý jablíčkový


Ptáte-li se, co že je voňavé a jablíčkové k tomu, pak je to džemová dobrota na zimu, kterou jsem včera vyráběla. Trochu jsem odběhla od klasiky a zaexperimentovala a na to, že mé nápady občas končí katastrofou, výsledek moje chuťové buňky krásně pošimral :).

Za barem II #49: Domácí zavařenina
Zadání devětačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).


Likvidátor svačin


Aneb jak sobecký hajzlík dostal pořádně za uši, ačkoliv vůbec za uši nedostal...

Už to bude dvacet let, ale je to pořád tak živé, jako by se to stalo včera... Nevím, jak to máte (nebo jste měli) vy se školními svačinami, ale já je ze srdce nesnášela. Houska nebo chleba s máslem a se salámem nebo sýrem, pokaždé to samé a mně to po nějaké době začalo lézt pořádně krkem. Tedy spíš, do krku mi to vůbec nelezlo. Stávalo se, že jsem svačinu nesnědla a protože jsem se bála, že dostanu doma vynadáno, prostě jsem je vyhazovala. Problémem bylo, že na dost podivné místo. Cestou ze školy jsem na to totiž občas zapomněla a tak jsem je (za vydatné pomoci mé sestry, která na tom byla podobně) házela doma do šachty, která bývá v panelácích na WC...
Uhodnete, co se dělo, když to naše máma, samoživitelka, objevila?

Ačkoliv jsme byly se sestrou celkem dost řezané (asi jsme si to fakt zasloužily), tentokrát to bylo jinak. A já mám dodnes před sebou ten pohled, jak maminka dírou v šachtě vytahuje jednu svačinu v ubrousku za druhou a jak u toho pláče. Tenkrát neřekla nic a bylo to pro mně mnohem horší, než pár ran vařečkou na zadek.

Za barem II #48: Studentská houska
Zadání osmačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Nechte si čvachtat!


Poslední dobou mi přijde, že jsem v kuchyni víc, než by bylo záhodno. Hlavně ten pocit sílí teď, přes prázdniny, kdy je náš skoro třeťák, který si ve škole běžně třikrát přidává oběd, doma. Vážně to občas hodně bolí vymyslet, co těm věčně hladovým chlapům předhodit. A tak se to snažím ošulit, jak se dá, vařit na dva dny, nebo je mezi jídly zaplácnout pořádnou polívčičkou - ne Kinder Mléčným řezem, jak se nám snaží namluvit reklama, to bych jich potřebovala asi tak dvacet... :)

Za barem II #47: Zeleninová polévka
Zadání sedmačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak si nechte čvachtat - dnešní polévka je zeleninová, ale uzená, protože:
"Polívka bez masa? No maminko?!" :)

Výroba mascarpone a "Moje tiramisu" :)


Nápad vyrobit si pravé italské tiramisu už se mě drží nějaký pátek, ale pořád jsem se k tomu nemohla dokopat. Moje nadšení ale oživila soutěž na Mléčném baru a tak jsem se směle vrhla do práce. Bohužel, moje euforie klesala do záporných hodnot a to hned poté, co jsem si přečetla nefalšovaný recept na pravé tiramisu.

Jakožto zarytý odpůrce syrových vajec v jídle a zároveň máma od dětí, které v dezertu rozhodně neocení dva panáky amaretta a hrnek silné kávy, jsem s tím chtěla praštit. Ale já z boje neutíkám a podle mlaskající drobotiny jsem ho snad i vyhrála. Takže vám bez ostychu můžu předložit recept na "Moje tiramisu" a zároveň i na domácí "eňo ňuňo" mascarpone :).

Výroba mascarpone

Základem tohoto dezertu je sýr mascarpone, který se vyrábí ze smetany a který seženete v každém lepším obchodě, většinou se prodává v kelímku po 250 gramech a stojí okolo padesáti kaček. Neseženete-li ho, můžete si ho vyrobit doma sami, příprava je velmi jednoduchá a budete na ni potřebovat:

Dvě smetany na šlehání s 33% tuku
jednu lžíci citronové šťávy

To je ale složitý recept, co? :) Nebojte, výsledek vás mile překvapí a citronová šťáva, která zde působí jako siřidlo, tam ve finále vůbec cítit není. Jak na to?

Ve vodní lázni ohřejte dvě smetany na šlehání, udává se, že by teplota neměla přesáhnout 85 stupňů, nemáte-li teploměr (jako já), ukazatelem této teploty vám budou malé bublinky v hrnci s vodou. Smetanu míchejte a hlídejte, aby se voda nezačala vařit. Po několika minutách takového "bublinkování" by měla být smetana ohřátá na správnou teplotu a v této fázi do ní přidejte jednu lžíci citronové šťávy a řádně promíchejte. Odstavte z plotny a nechte ještě deset minut stát v horké lázni. Poté hrnec z lázně vyndejte a nechte smetanu půl hodiny odpočinout.


Rádoby italská žranice :)


Za barem II #46: Italský den
Zadání šestačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Itálii - kulinářskou velmoc - znám tak akorát z pohledu leteckého a z pohledu sedačky v autobuse. Těch pár zastávek u pumpy mi rozhodně gastronomický zážitek nepřipravilo, takže nemohu říct, jaká vlastně italská kuchyně je. Asi jako každá jiná, všude najdeme nějaké to ňááám a nějaké to blééé. Schválně, kam patří třeba taková pizza s bramborovou oblohou? :)
Moje rádoby italské menu, které jsem si pro vás připravila, je Janinkovsky počeštěné a přizpůsobené chuti mojí a mé rodiny a zásobám oblíbeného supermarketu. A komu se to nelíbí, ať... ať si jde dát třeba bramborovou pizzu :).
Předkrm
Jednohubky ála Caprese

(jednoduché, rychlé a hlavně moc dobré - mezi rozpůlené cherry rajčátko jsem vložila plátek mozzarelly, kterou jsem předtím několik hodin marinovala ve směsi oleje, na tenko nakrájeného česneku a sušené bazalky, kuličku jsem spíchla párátkem a ozdobila lístkem máty, protože bazalku, jako na potvoru, neměli...)


Nenažrané bestie


Za barem II #45: Krmení divoké zvěře
Zadání pětačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Na tento termín, kterým jsem počastovala tisíce kaprů v naší přehradě, nejsem moc pyšná, ale když oni vážně jsou... Jakmile jde o žvanec, kapr přestane znát bratra či sestru. Dostat se mezi ně, když jim házíme nastřádaný chleba, musí být o život. Tedy alespoň ten můj, já nejsem nijak cimprlich a ruce i nohy si namočím do kdečeho, ale mám pocit, že bych to osobní setkání odnesla infarktem, protože otírat se mi tahle hora oslizlého masa o nohy...

Díky odpouštění vody z přehrady se kapříci, už takhle nahňácaní u hráze, mačkají půl metru od břehu...


Záběr z krmení...


Někdo chodí krmit kachny a někdo zase labutě. Někdo dopřává ptáčkům a někdo zvířátkům v lese. My chodíme krmit kapry... :)

O skřetí holčičce Johance a třech medvědech


Za barem II 44: O třech medvědech a ztraceném děvčátku
Zadání čtyřiačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru :)

Povídám, povídám pohádku...
...o skřetí holčičce Johance a třech medvědech

V jednom hlubokém a tmavém lese stála chalupa, ve které žili tři plyšoví medvědi. Že plyšoví medvědi nemůžou žít v lese? Ale jděte, copak jste neviděli Příběh hraček? Viděli a že to je povídačka pro děti? No, tak v mojí pohádce to tak prostě JE a už o tom nechci slyšet ani slovo! :)

Takže, v té chalupě žili tři plyšoví medvědi a žili si tam spokojeným životem. Ptáte-li se, kde že se vzali plyšáci v hlubokém lese, pak vězte, že uprostřed něj byla ohromná skládka a jednou, když zase přijelo popelářské auto, vysypalo na ní naše tři medvědy, velkého Toníka, prostředního Lojzíka a maličkého Pepíka. Ty do popelnice vyhodila jedna lidská máma, která byla líná přišít Toníkovi oko, Lojzíkovi zašít díru v břiše, ze které se sypaly piliny a Pepíkovi opravit uši a natrhnutou tlapku. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak to bylo to nejlepší, co naše medvědy mohlo potkat. Kdo ví, co by se jim stalo, kdyby zůstali ve spárech toho malého trapiče, který jim to udělal.

Tvoření s dětmi - Dort s mořským překvapením


Za barem II #43: Dort z písku
Zadání třiačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Když jsem se ráno podívala na zadání úkolu - postavit dort z písku - a pak ven z okna, říkala jsem si, že dnes bude soutěžní volno. Ale osm stupňů dlouho nevydrželo, mlha hustá jako mléko se rozpustila a vylezlo sluníčko, které nám to krásně prohřálo na příjemných dvacet. A tak Procházkovi vyrazili na procházku k přehradě, na pískovišti jsme vysypali tašku s pískověcmi a měli radost, že na nás vykoukly i mořské kamínky z dovolené, na které jsme jaksi zapomněli, protože jsme od návratu na pískovišti nebyli. Kamínky nám posloužily jako zdobení na dort, který jsme společně s Matýskem "pekli". Míša měl snahu, ale poté, co zjistil, že se na hřišti nachází spolužačka, mu to asi bylo "blbý a trapný". Chápu ho, já zase nesnášela, když mě máma držela ještě v pubertě na přechodu za ruku :).

"Pekli" jsme dort :)

Řízkofil


Za barem II #42: Svačinka k vodě
Zadání dvaačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Dnešní úkol - navrhnout sváču k vodě - byl velmi jednoduchý. Právě dnes bych k vodě volila především horký grog a nějaké dobré skořicové sušenky k tomu, no a kromě toho bych doporučila přibalit peřinu a možná i ušanku, vysedávat ve třinácti stupních u vody totiž není zrovna med. Ale pominu-li dnešní příšerné počasí a budu-li si představovat, že tu je krásných třicet a já si užívám sluníčka na té naší úžasné pláži, k svačince bych určitě volila...

...osvěžující ovoce, energii dodávající sušenky a jakožto hrdý zástupce početné řizkofilové komunity rozhodně nesmím zapomenout na řízek od oběda :).

Františkův piknik...


Za barem II #41: Pochoutka pro plyšáky
Zadání jednačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

S dalším úkolem jsem se vypořádala rychle a statečně :).
Náš malinkatý plyšový František z Kouzelné školky dostal od svých přátel ze Stokorcového lesa pozvánku na piknik s možností přespání. No kdo by takovéhle nabídce odolal?


A aby nedošlo k mýlce, nehrály si moje děti. Hrála jsem si já, když to mladší spalo. Kašlu na nádobí :).

Tvoření s dětmi - Originální WC cedulky :)


Za barem II #40: WC cedulka
Zadání čtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Vážili jsme, míchali a patlali, řezali, lepili a stříhali, pekli, barvili a fotili, až z toho nakonec vznikla malá originální dílka :).

Míšova WC cedulka ze slaného těsta... :).


Jahodovo-borůvkový dort


Za barem II #39: Nepečený dort
Zadání devětatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Nepečené dorty u nás doma letí, všichni je milujeme pro skvělou, neotřelou a osvěžující chuť a já je miluju o to víc, že jejich příprava zabere maximálně patnáct minut :). A jako bonus k rychlosti si můžete přičíst i jejich finanční nenáročnost, cenově se takový dortík vejde do sta kaček, kdo má vlastní zahrádku s ovocem, může si ještě třetinu ubrat :).

Nejoblíbenějším nepečeným dortem je u nás piškotový dort s tvarohovo-smetanovým krémem a ovocem...

Šmoulí gáblík


Za barem II #38: Šmoulí svačinka
Zadání osmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak se mi zdá, že si z nás Mami pěkně střílí, nebo potřebuje udělat modře šmoulí dort a neví, jak ho přírodně obarvit a tak nám to chytře dala za úkol :).

No, a teď vážně. Po dlouhém bádání a zkoumání se přiznávám, že stejně, jako neexistuje na zemi mně známá čistě tyrkysová potravina, ani v mém mozku není nápad, jak udělat šmoulí tyrkysovou sváču, aniž bych ji neobarvila chemií - tak zní totiž včerejší úkol. Jak snadné je sáhnout po prášku zvaném "Námořnická modř, který krásně modře obarví na přání, jen při častějším užívání po něm můžou být dětičky hyperaktivní a my si můžeme odnést sem tam nějaký nádor.
Děkuji za dnešní úkol, inspiroval mě k dalšímu článku a také jsem začala detailně studovat sladkosti od babiček a dědečků v naší "sladkosťárně". Byla jsem opravdu překvapená, v jakém množství a kde všude se nebezpečná barviva vyskytují. Myslím, že jednou za čas takové obarvení, třeba marcipánu na dort, nikoho nezabije. Ale to, co jsem našla u nás doma, bylo i na mě moc. V té spíži je vám najednou tolik místa!

No a teď už k té svačince - uprostřed je originální barva pistáciového pudingu, ten je barven výrobcem přírodním barvivem chlorofylem. Zbytek už jsem experimentovala a kombinovala, přidávala a ubírala odstíny, barvila čerstvými i sušenými švestkami, borůvkami, marmeládou i světlým kakaem. Nejvíce se modré nakonec podobala bábovička nahoře uprostřed, kam jsem přidala malinké množství šťávy z povařených čerstvých švestek a borůvek. Na fotografii je puding trochu světlejší, než v originále, ale co naplat. V každém případě nám všechny bábovičky opravdu moc chutnaly...:).


Indiáni


Za barem II #37: Recept na indiána
Zadání sedmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Indoši nikdy nepatřili mezi moje oblíbence, i když sladké mám ráda moc. Ale v tomto případě mi nikdy hlava nebrala, co pro Boha lidi vidí na suchém piškotu, na kterém je napatlaná hromada bílku s takovým množstvím cukru, že by dodala energii menší vesnici? Ale můj muž o mně nedávno řekl, že jsem "strašně soutěživej typ", a protože má drahá polovička má vždycky pravdu, úkol - napsat recept na indiány - jsem začala, s vervou sobě vlastní, plnit.
Sehnat návod na výrobu tohoto sladkého "týpí" bylo velmi jednoduché, stačilo jen trochu "zagooglit". Jenže! Co když ten recept bude "mimo mísu", někdo to podle něj zkusí a pak mi tu bude nadávat, že se mu to nepovedlo? Raději jsem si tedy jednu minivárku vyrobila a trochu si i přidělala práci, protože vše je domácí - od piškotu, který chutná jako piškot z obchodu, jen je vláčnější, až po polevu.
A víte co? On ten výsledek vůbec není marný! Dokonce bych řekla, že díky nižšímu množství cukru jsou ti indiánci výborní a že je určitě nedělám naposledy. Jen příště zkusím improvizovat a udělat různé náplně, taková pařížská nebo ovocná vůbec nemusí být špatná...

Nejsou dokonalí, ale jsou moje! :)


Blafy, co letí :)


Za barem II #36: Kulinářský paradox
Zadání šestatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak to nechápu, já si tady málem zavařím své šedé buňky nad vymýšlením a kombinováním zdánlivě neslučitelných pochutin, které ale chutnat mají, vymyslím příšerný patvor (nejsem dokonalá, můj minulý článek o blafkoulích to jenom dokazuje a překvapivě jsem hrdá na to, že jsem se takhle náramně ztrapnila a vůbec ho zveřejnila) a přitom běžně jím něco, co z vás možná málokdo... Blafíky jsem si pro vás připravila dva, oběma jsem byla krmená od dětství, stejně, jako moje maminka, která si tyto lahůdky přinesla do Čech ze své polské domoviny a oběma se dá říkat kalorická bomba. Oprava nepovedeného se tentokrát povedla.

Prvním blafíkem je variace na housku s máslem, marmeládou a tvarohem, jen místo odkapaného tvarohu z folie jsem náhodou použila sýr cottage, protože tvaroh nebyl. Prosím vás, cottage jen přírodní, ne s pažitkou, nejsme prasátka! :) A ačkoliv může moje kombinace nahánět husí kůži, vězte, že to je opravdu mňamina.

Tak mě napadlo: Máte-li chuť, napište mi do komentářů, s jakými nejneobvyklejšími kombinacemi chutí jste se u sebe, svých příbuzných či známých, setkali?


Fuj Koule


Za barem II #36: Kulinářský paradox
Zadání šestatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Původní myšlenka, která mě napadla po přečtení zadání - spojit zdánlivě nespojitelné chutě - byla kombinace sýrů, mandlí, ovoce a kokosu. Vždyť přece takové jednohubky, ovšem bez kokosu, mají doma vždycky úspěch. Pustila jsem se do práce - smíchala tavený sýr s jemně nastrouhanou nivou, natáhla se do skříňky pro mleté mandle a... zavadila o mističku s domácími slanými tyčkami, které napadaly do misky se sýrem. Co s tím? Sýr se kolem nich tak dokonale oblepil, takže mi nezbylo nic jiného, než tam ty tyčinky nechat, jen jsem je rozdrtila. Dosypala mletými mandlemi na zahuštění. Směsí jsem obalila kousky broskví a hotovou kouli obalila v praženém kokosu.
A jak to dopadlo? Bylo to strašně, no, jak to jen... Po mé otázce "Ale k vínu dobrý, ne?" prohozené k manželovi se mi dostalo odpovědi "Jasně, protože člověk je tak ožralej, že mu to je asi i jedno" :D.

Takže zdánlivě nespojitelné se spojit nepodařilo a vy, moji milí, vy to raději doma nezkoušejte :).

Navrch huj...

Růže z rajského jablíčka


Za barem II #35: Rozvíjej se poupátko
Zadání pětatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Včerejší úkol byl ve znamení poupátek růží, podmínkou bylo, aby se dala zbaštit. Jako materiál jsem si vybrala rajské jablíčko...


Mrkvička a očička?


Za barem II #34: Mrkvový salát
Zadání čtyřiatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Doháním včerejší úkol a tím je připravit mrkvový salát. A protože jsem ráda mimo dav, připravila jsem salát, který jste možná ještě nejedli...
Recept na tuhle mrkvovou dobrotu jsem si přivezla z Polska, oficiálně se jí tam říká "Zimní salát" a co si pamatuju, nikdy nechyběla na stole, když se podávalo maso a brambory. Chuťově by se salát dal přirovnat k naší čalamádě, jen je o dost sladší, v zálivce nenajdete vodu, ale olej a místo známých čalamádových paprik obsahuje právě mrkev.

A co název článku? Zase tak růžově bych to neviděla, ačkoliv mrkev nesporně přínosná pro naše tělo je. Já se jí totiž cpu od mládí a jsem slepá jako krtek, na druhou stranu, ještě se mi nestalo, abych po její konzumaci byla oranžová, jak se často stává :).


Jedlůvky a jedůvky


Za barem II #33: Atlas hub
Zadání třiatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Úkol zněl jednoduše - vyfotit nebo nakreslit šest druhů hub, tři jedlé a tři jedovaté. Původně jsem do toho lesa opravdu chtěla jít, houby najít a stařečkem fotoaparátem je zvěčnit. Ale když mi maminka smutně udělala přednášku o tom, že u nás nerostou (a když už to řekne ona, naše "čmuchalka houbová", která z toho lesa vždy něco přinesla, i když ostatní houbaři spráskaně chodili domů s prázdným košíkem, můžete tomu věřit na 100% :)) a ona vůbec neví proč, pustila jsem se raději do zvěčňování pastelkového.

Jedlé trio

Bedla vysoká


Šnečkovrah


Aneb jak jsem se šnečkovrahem stala...

Ten drobeček se ke mně dostal úplnou náhodou, objevila jsem ho přicucnutého na jedné z mnoha kanadských borůvek, které mi poslala babička. A když říkám drobeček, myslím tím, že byl opravdu malinkatý.

Borůvka měla v průměru asi jeden a půl centimetru...


Šnekoužrout


Za barem II #32: Rychlá večeře za pět minut
Zadání dvaatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Příprava této šnečí bašty byla jednoduchá - pomazánkou jsem slepila plátek šunky a sýra, srolovala do tvaru šneka a toho pak posadila na chleba s pomazánkou. Pět minut na výrobu stačilo bohatě. Tedy, ony by stačily i minuty tři, ty dvě jsem totiž vyplácala na piplačku se šnečíma očiskama :).

Přijďte pobejt!


Za barem II #19: Vizitky pro První virtuální mléčný bar
Zadání devatenáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Minulý rok jsme se v soutěži na stránkách Mléčného baru setkali s úkolem podobným tomu dnešnímu, jen s tím rozdílem, že se jednalo o letáček - kuk sem. Tentokrát plnění úkolu nezbylo jen na mně, zapojil se velmi aktivně i Míša a tvořili jsme společně na počítači. Byla to velmi zábavné - dvě ruce, dva odlišné pohledy na konečnou podobu vizitky a jen jedna myš :). Ale nakonec se zadařilo, nepozabíjeli jsme se, ani jsme u tvoření nevzbudili menšího Matýska a myslím, že se nám společně první část, tedy zhotovení, povedla.
Druhou část úkolu, předání vizitek, měl na starosti Míša - mezi cizí lidi nepůjde a tak vizitky dostali rodinní příslušníci, kteří doteď neměli o blogu Mléčného baru ani o blogu mém páru. Úkol zněl jasně - předej vizitky, sleduj a popiš reakce. Včera, protože je týden mimo domov, mi volal: "Tak jsem to rozdal a všichni se cejtěj dobře!" No tak alespoň, že tak :).

Náš společný počin :)