Doba kroužková


Sedím na pidižidličce za pidilavicí, poslouchám paní učitelku, dělám si zápisky, nestačím se divit pořádku v lavici a v sáčku na výtvarku a obdivuju přes prázdniny prokouknutou třídu. Jo, to všechno zvládnu najednou. Jsem na třídních schůzkách, které se netradičně netočily kolem prospěchu našich dětí.

"Tak, to je asi všechno a teď povídejte vy!"

Způsobně se příhlásím. "Já bych vám chtěla poděkovat za Dobrého anděla. Je to úžasný nápad a moc se mi líbí..."

Paní učitelka poděkuje. A vysvětluje, protože rodiče překvapeně vrtí hlavou, koukají po sobě, neví, netuší. Je mi z toho trochu smutno, působí to dojmem, že se s dětmi o tom, co se děje ve škole, moc nebaví. Sama si myslím, že za to tak trochu (víc) mohou kroužky. Vidím to každý den před školou, rodiče nervózně přešlapují, vztekle nakukují skrz skleněné dveře a každou chvíli stáčí pohled na hodinky...

"Dělej, nestihnem fotbal!"
"Kde se couráš, letíme na hudebku!"
"Už jsme tam měli bejt!"
"Co se tam vykecáváš?! Máme trénink!"

Všimněte si, že to není o tom, že "nestihneš, máš", ale o "nestihneme, máme". Pasovali jsme se do rolí otroků-řidičů, vyhazujeme a vyzvedáváme děti ve správný čas na správném místě. V mnoha případech přetěžujeme děti kvůli našim ambicím nebo nesplněným snům, ale na úkor společně stráveného času. Máme pocit, že musíme dětem řídit jejich volný čas a to, že se pak můžeme chlubit, jaké to máme šikovné dítě a co všechno dokázalo, je dost významný bonus. Ale ano, nelžeme si do kapsy, že tomu tak není. Žijeme v době kroužkové a kdo nemá alespoň tři, jako by nebyl. Úkoly a učení se odkládají na večer, kamarádi na neurčito. A já jen doufám, že stejně, jako doba ledová, i tahle jednou pomine a rodiče prozřou. Mně se to povedlo před pěti lety a je to neuvěřitelně osvobozující pocit.

S Matýskem máme každodenní rituál, vyzvedávám ho po obědě a cestou domů vypráví. Pravda, někdy se přistihnu, že při třicátémpátém "a mamííí" vypouštím. Ano, nejsem supermatka, jsem jenom člověk. A někdy sakra unavený člověk a nemám problém to přiznat. Ale to nejdůležitější zaregistruji vždy...

"Maminko, my hrajeme ve škole takovou zajímavou hru. Jmenuje se Dobrý anděl."

"To jsem ještě neslyšela, jak se to hraje?"

"No, v pondělí si všichni vylosujeme lísteček se jménem spolužáka a nikomu ho nesmíme říct. A k tomu spolužákovi se celej tejden chováme hezky a jsme na něj hodný. Ale nenápadně, nesmí o tom vědět, že ho chráníme. Jsme takový jeho dobrý andělé. A v pátek pak všichni hádáme, kdo byl náš dobrý anděl."

"Aha, takže ty jsi i anděl, ale i ten, o kterého se někdo stará?"

"Jo, přesně! To je vtipný mami, dva kluci si mysleli, že jsem jejich dobrý anděl, ale já měl na starost někoho úplně jinýho!"

Mám radost. Z paní učitelky, z Dobrého anděla, z Matýska.

Na schůzkách jsme se dozvěděli, že je to prevence šikany, která číhá za každým rohem. Po prvním týdnu děti nevěděly, která bije, nedokázaly svého anděla určit, do té doby se totiž většinou zaměřovaly jen na chování, které se jim nelíbilo, které jim ubližovalo. Čím déle ale hru hrají, tím více si všímají a dnes jsou již schopné vnímat a uvědomovat si to, že k nim je někdo pozorný. Paní učitelka se touto hrou snaží o to, aby se děti měly rády, vážily si sebe i ostatních a mně tohle přišlo jako naprosto dokonalý nápad.

Na lavici ležely kromě dokumentů i eurodesky a v nich spousta zajímavých věcí. Zapsané a zakreslené zážitky z prázdnin, dětmi zpracovaný vlastní profil. V něm jsem se nedozvěděla téměř nic nového, Matěje znám totiž jako své boty, zaujala mě ale kolonka "Tři přání". Třetí odpověď byla velmi vypečená hodná Matějovy velikosti :), ale ty první dvě mi tam tak nějak neseděly, připomínaly mi nekonečně omílané klišé, které se na nás valí ze soutěží krásy...


"Máťo, to jsi někde slyšel, že jsi to napsal?"
"Ne, neslyšel, nechci, aby se lidi zabíjeli a aby měli hlad!"

Zastyděla jsem se, že jsem zapochybovala. Věřím. Věřím ve své děti. Věřím v Dobrého anděla. Věřím ve zdravý rozum. Věřím, že generace našich dětí ještě není tak úplně ztracená.

63 komentářů:

  1. Moc pěkné. Pravda s přetěžováním dětí kroužky to je, ale taky s tím, že je dobré s dětmi mluvit. Řeč nám byla daná, abychom se měli rádi a rozuměli si

    OdpovědětSmazat
  2. Janinko teď jsem si po ráno dobře pobrečela,mám u toho puštěnou písničku,,srdce nehasnou,,a čtu krásné a hlavně moc PRAVDIVÉ tvoje psaní,se vším souhlasím....pa a hezkou neděli.Miluš

    OdpovědětSmazat
  3. Tentokrát by velkou jedničku s mnoha hvězdičkami zasloužila za anděla paní učitelka. Nápad je to opravdu dobrý a výjímečně vedoucí k dobrým věcem. No Mates je prostě Mates!

    OdpovědětSmazat
  4. Tenhle článek mě normálně rozbrečel. V dnešní době je něco takového zázrak. Až bude malej chodit do školy, navrhnu to paní učitelce, aby v dětech probouzeli to lepší já. Děkuji. Inspirující stejně jako ty kroužky, korálky minule. Mimochodem kde je mají? V hračkářství? Musím to zkusit...

    OdpovědětSmazat
  5. Dobrý anděl-hned jsem si představila toho, který frčí přes média. Ale i díky němu se mojí kolegyni a jejímu nemocnému dítěti daří lépe. A myšlenka tohoto školního anděla mi taky přijde mooooc zajímavá. Zkusím si to zapamatovat, třeba někdy použiju

    OdpovědětSmazat
  6. Dobrý anděl, to je nádhera. Paní učitelka by zasloužila Amose...

    OdpovědětSmazat
  7. [1]: Miluško, tak to jsem neměla v úmyslu... Děkuji ti, i tobě přeji krásný zbytek neděle!

    OdpovědětSmazat
  8. [2]: Děkuji ti, Kitty, myslím, že právě komunikace mezi lidmi v poslední době tak nějak hapruje...

    OdpovědětSmazat
  9. [3]: To jo . A Mates je fakt Mates .

    OdpovědětSmazat
  10. [4]: Moc ti děkuji . V dnešní hektické době se málokdy vidí, že by učitelé ve školách něco podobného zaváděli. Jako prevence je to moc fajn.

    OdpovědětSmazat
  11. [5]: A já si pořád říkala, odkud to spojení dobrý anděl znám!

    OdpovědětSmazat
  12. [6]: Tak na Ámose to asi úplně není, mívala jsem dost výhrady ohledně známkování výtvarné výchovy. Ale anděl se vážně povedl .

    OdpovědětSmazat
  13. Tý jo, Janinko, taková osvícená "panučitelka" by byla zapotřebí v každý škole...

    OdpovědětSmazat
  14. [14]: Taky si myslím, nechci, aby dopadli jako deváťáci na naší škole, kde holky v žádném případě nemluví s klukama a to v tom lepším případě...

    OdpovědětSmazat
  15. Tak ten nápad paní učitelky je parádní! Takových nápaditých učitelek by to chtělo více. Já nikdy pořádně na žádný kroužek nechodila, a byly chvíle, kdy mě to mrzelo, že ostatní chodí, a já ne. Za to jsem ale celé odpoledne strávila se sourozenci a přáteli, a to bylo tuším lepší.

    OdpovědětSmazat
  16. Mohu jenom opakovat, že to byl od paní učitelky opravdu bezvadný nápad. Šikana je ve školách zřejmě už běžný jev, hodně se o tom mluví, ale málo dělá. Chtělo by to více takových učitelů. No a Matýsek s tou třetí odpovědí myslí na zadní kolečka, proč mít přání jenom tři?   

    OdpovědětSmazat
  17. Zajímavé, i já mám dalších 69 přání.

    OdpovědětSmazat
  18. To je tak hřejivý pocit a neskutečná radost co čtu.

    OdpovědětSmazat
  19. Pěkný nápad, jen si nedovedu představit zlého anděla.

    OdpovědětSmazat
  20. [17]: Já hrála basket, ale jinak jsem taky žádný kroužek neměla. A nijak mě to nepoznamenalo .

    OdpovědětSmazat
  21. [19]: Taky žádný troškař .

    OdpovědětSmazat
  22. [18]: Na naší škole dělají proti šikaně vše možné, dochází tam lidé z různých projektů a organizací a s dětmi hodně mluví. Vytáhnou z nich věci, aniž by si to ty děti uvědomily a paní učitelky se nestačí divit, co se v jejich třídě děje za hrůzy... Matýsek je prostě Matýsek, no .

    OdpovědětSmazat
  23. [20]: Ptala jsem se ho, kde na to číslo přišel, prý to bylo to první, co ho napadlo .

    OdpovědětSmazat
  24. [21]: Pevně doufám, že moc zlých andělů není...

    OdpovědětSmazat
  25. Krásný způsob proti případné šikaně. Pokud by to nebyl dobrý anděl, mohl by to být tajný osobní  strážce. Te tvůj Matýsek je opravdu šikula- dobrý nápad-řekla by naše malá vnučka. Je moc dobré, že si povídáte, také jsme to tak dělali a do hodně let-do dospělosti. Co se oženili,  povídají si s rodinou   a docela mi to chybí, aspoň ta vnoučata, že někdy přijdou. Teď již jen na chvíli oproti dřívějším měsícům.

    OdpovědětSmazat
  26. Moc dobrý nápad, jak si líp všímat toho dobrého, co nás obklopuje. Kdyby se to učilo na "univerzitách třetího věku", poslal bych tam pár profi škarohlídů ze svého okolí.

    OdpovědětSmazat
  27. Na Dobrého anděla by měli hrát ve všech školách, opravdu skvělý nápad. Určitě funguje líp než celé týmy psychologů.

    OdpovědětSmazat
  28. Velmi krásný nápad. Zkusím to využít ve své třídě. Děkuji paní učitelce i Vám za skvělý nápad.

    OdpovědětSmazat
  29. [28]: Děkuji ti, Růženko . Kromě povídání si se ještě snažím, pokud to jen trochu jde, o společné večeře, u kterých rozhodně mluvení nezakazujeme .

    OdpovědětSmazat
  30. [30]: Také si myslím, že se tahle hra opravdu hodně povedla .

    OdpovědětSmazat
  31. [29]: Taky bych měla ve svém okolí pár adeptů!

    OdpovědětSmazat
  32. [31]: Děkuji za komentář a není vůbec zač!

    OdpovědětSmazat
  33. Kde na to ti rodiče berou, na tolik kroužků? Já mám stěží na dva - výtvarku a dramaťák, a to nechci vidět za rok, kdy bych ráda, aby si něco vyzkoušela i mladší dcerka.

    OdpovědětSmazat
  34. To vypadá jako dobrý nápad...

    OdpovědětSmazat
  35. Ji ak jeden bývalý kolega zastával názor že je třeba zaměstnat děti tak aby neměli volný čas na blbosti. M to je asi extrém.

    OdpovědětSmazat
  36. I mě se ta hra líbí. Znám ji pod různými názvy z knížek.

    OdpovědětSmazat
  37. Nádherné téma na zamyšlenou pro celou společnost, pro rodiče, kantory, pro nás všechny. I já jsem vysedávala po chodbách, čekala na svého potomka, jenže všechny tyto aktivity vzešly z jeho snů, z jeho představ. Milovala tvoření, malování, keramiku a já jezdila a čekala na chodbě. Ale zároveň stihla lítat venku, mít dětství a povídat si se mnou.

    OdpovědětSmazat
  38. [36]: Leni, děkuji ti za komentář. Tvoje holky mají talent a baví je to a proti tomu nemám ani pípnutí .

    OdpovědětSmazat
  39. [38]: Přesně, všeho s mírou .

    OdpovědětSmazat
  40. [39]: To je moc fajn, že ho to baví. Míšu, i přes jeho talent, hraní bavit přestalo, hudebku měl s naukou čtyři hodiny týdně a už to nedával, měl jiné zájmy a těm dal přednost.

    OdpovědětSmazat
  41. [40]: A o tom to přesně je, dítě to musí bavit a ne jen být loutkou v rukách rodičů, kteří by z něj chtěli mít to či ono...

    OdpovědětSmazat
  42. Ali Čaja z Paláca10. října 2019 10:59

    Doba priniesla že rodičia sa absolutne nezaujimaju o svoje deti a namiesto času traveneho spolu ich prepinaju a tahaju ich po kruzkoch lebo si myslia ze takto z nich spravia uspesneho cloveka no deti potrebuju aj cas traveny s rodicmi. Ja som sa rozhodla mu dat iba jeden kruzok aby sa v ine dni mohol hrat vonku a vytvarat si priatelstva a. samozrejme sa stale rozpravame. Mozno z neho nebude uspesny podnikatel alebo sportovec ale verim ze bude mať v živote iné priority.

    OdpovědětSmazat
  43. [46]: Úplně mi mluvíš z duše! Jenže nejhorší je, že takových, co si to myslí, je asi pomálu...

    OdpovědětSmazat
  44. Krásný nápad. Nevím, jestli to pomůže od šikany, ale určitě obohatí děti. Být chráněn a chránit. Ta vzpomínka na úžasnou učitelku a pomáhání spolužákům určitě vydrží celý život.

    OdpovědětSmazat
  45. [48]: Vítej v klubu neřídících matek .

    OdpovědětSmazat
  46. [49]: Ono to není jediné, co by je mělo před šikanou ubránit, samo o sobě by to asi tolik nezmohlo. Je to jedna věc z mnoha, které se ve třídě dějí. Třeba si zvou profíky z Majáku, kteří z dětí vytáhnou věci, kdy se jeden nestačí divit, co se ve třídě vlastně děje. A za to jsem moc ráda, že se začíná už takhle brzy .

    OdpovědětSmazat
  47. Napsala jsi to úplně přesně. Kroužky jsou dobré, ale čeho je moc, toho je příliš. Pak je dítě unavené a nesoustředí se ani na kroužek a doma ani na učení na druhý den.

    OdpovědětSmazat
  48. [50]: Tak to ráda vítám v klubu, jsem ráda, že to má někdo podobně jako já. Taky doufám, že to, že jsem doma s dětma odpoledne, jim nijak neuškodí, ale tlak okolí je někdy silný. Jinak my si rády uděláme čaj, něco kreslíme, tvoříme, pak se podíváme na nějakou pohádku nebo si čtem. Když je hezky, jdem třeba ještě jednou ven.

    OdpovědětSmazat
  49. [52]: Jsem moc ráda, že to vidíš takto, protože přeci jen jsi snad nejmladší komentující zde a tak se k tomu můžeš vyjádřit jako zástupce té druhé strany .

    OdpovědětSmazat
  50. [53]: Ano, tlaky okolí jsou někdy silné, ale naučila jsem se mu odolávat. Moje děti, mé rozhodnutí, mé následky, už nikdy nedopustím, abych se nechala někým v tomto směru ovlivnit. A hlavně si budu pamatovat, že až jednou budu mít vnoučátka, kecat jim do toho taky nebudu . To totiž babičky a dědečkové moc rádi dělají.

    OdpovědětSmazat
  51. Každá doba sebou přináší nějaké zvláštnosti, které předtím nebyly. Bohužel, nebo bohudík?

    OdpovědětSmazat
  52. [56]: Někdy bohužel, někdy bohudík .

    OdpovědětSmazat
  53. Tak Dobrý anděl mě neskutečně dojal a Matýsek nezklamal zejména tím posledním přáním - má to v hlavince srovnaný. A co se kroužků týče... souhlasím, že se toho na děti nakládá moc. Rodičové jsou trošku zblbnutí sociálními sítěmi a mají pocit, že když děti nic nedělají, tak oni za nic nestojí... osobně mám ten pocit taky hodně často, protože matky na síti (ať už je to youtube, instagram nebo i facebook) se tváří jako největší borky, kterým slovo únava, stres a nestíhání absolutně nic neříká a já si naopak říkám, jestli nejsem divná, když si kradu i čas pro sebe a když malou (3 roky a kousek) netrápím... ano, hrajeme si spolu nebo blbne s dědou, lítá venku, v obýváku má klouzačku, miluje auta, chodíme do zoo, ale taky koukáme na pohádky, vymalováváme, má kynetický písek a bla bla bla ale kroužky? Nechodí na žádný... ráno lezeme z postele v devět, i když vstáváme třeba v půl šestý... prostě si spolu užíváme to, že nemusí vstávat do školky nebo do školy, že má sice režim, ale maličko jiný... a pak koukám na nějakou tu paní, která mi tvrdí, že její dítě v tom samém věku div  že skoro samo nečte a padá na mě depka... a pak co? Stejně to další den dělám stejně, protože je to moje éro spokojený a šťastný a jo - umí pět písmenek! Ale pro barvy má svoje vlastní krycí jména. Tvary jí nic neříkaj a co jako? Nejsem matka roku a umím s tím žít

    OdpovědětSmazat
  54. [58]: Mám to úplně stejně! A s těmi matkami, co mají geniální děti ve třech letech - náš Míša do dvou let neuměl mluvit, ale ve třech letech už četl a počítal, ve čtyřech psal. Matýsek je žvandil od narození, ale číst a počítat se naučil v první třídě. A nikomu to nepředhazuju, to jen tak na okraj jsem chtěla říct, že je úžasný, jak jsou děti rozdílné, kdyby byly všechny stejné, byla by to nuda .

    OdpovědětSmazat
  55. [59]:Souhlas a škatulky a tabulky bych zahodila či případně vůbec zakázala. Každé je jiné a hlavně... je své... a sny, kým jsme chtěli být mi a co jsme chtěli umět... to není jejich starost. My je máme vést na jejich vlastní cestě a ne jim podsouvat tu, kterou jsme si vysnili pro nás :)

    OdpovědětSmazat
  56. Moc krásně a trefně napsané.

    OdpovědětSmazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).