Janinčin příběh...


...aneb proč mi říkají Janinka.

Většině lidí je má blogová přezdívka, která vlastně vůbec žádnou přezdívkou není, šumák. Někteří, a možná jsou tací i mezi vámi, se nad mým blogovým jménem pozastavují. No a pak tu jsou ti, kteří si myslí, že jsem infantilní exhibicionistická blbka, co si tak nechává říkat z pouhého rozmaru. A protože tomu tak není a mě trápí, že to někoho trápí (kecám :)), ráda bych situaci vyjasnila.

Jak už to tak bývá, jméno a rodinu si nevybíráme, což zcela jistě v budoucnu ocení dívenka Análie z Ostravska - a ne, opravdu se nejedná o překlep. Rodiče často dávají svým dítkám jména po sobě či prarodičích a i já se měla stát obětí této rodičovské hrdosti. Jenže jsem těm dvěma nositelům genetických informací asi trochu překazila plány, neb jsem nepřišla na svět s pindíkem, a tak jsem místo Jana po otci vyfasovala variantu ženskou. Základ jsem tedy měla. Ale nic není tak černobílé a naservírované, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ještě je tu totiž má polská babička Janina. Toto polské jméno vzniklo paradoxně z českého mužského tvaru Jan a mělo by být novější verzí polského ženského jména Joanna, které se v Polsku poprvé objevilo kolem roku 1399. I když tu novější verzi bych brala trochu s rezervou, neboť mé babičce bude letos 93. Stejně, jako Jana, je i Janina jméno velice tvrdé a já sama ho skounsu v této formě jen od velice mála lidí, jejichž drtivou část tvoří ti, kteří o mé averzi nevědí. Ti, kteří to vědí a přesto toto oslovení použíjí, si jen chtějí seknout drápkem. To se mi ale stalo jen párkrát za život, přičemž do toho nepočítám maminčino "Jano!", které když zaznělo, bylo hodně zle :).

Ale zpátky k Janině. Díky Bohu za to, že existuje něco jako změkčování jmen a ani v tomto konkrétním případě tomu není jinak. U nás zlidověla zdrobnělina "Jani", při jejímž zvolání se otočí polovina ženského osazenstva na zastávce, v Polsku má zase ten samý účel význam "Janinka". A tady se konečně dostáváme k jádru věci, protože přesně takhle jsem ke své Janince přišla i já. Co si pamatuji, říkali a říkají mi tak téměř všichni nejbližší, dokonce i kolegyně v práci situace neznalé a Matýsek, od něhož zní "maminko Janinko" obzvláště láskyplně :). Jen můj táta, který mi říká Nanče, tuhle partu trhá. A má sestra, ta mi naštěstí už Janice palice neříká... :)

Janinka.
Malinká... :)

98 komentářů:

  1. To je krásný příběh. A proč neříkat hezky i dospělým, no ne? Moje maminka (ještě ji mám) mi i ve svých 99 letech stále říká Libinko a vnoučatům, kteří už jsou opravdu taky dost staří (synovi je 57) jinak neřekne, než Ládínku.

    OdpovědětSmazat
  2. To je náhodou nádherné jméno a teď jsi dala i vysvětlení. I bez faktů tě mám jako Janinku, která vždycky píše tvořivě a hodně citlivě. Takže Janinko, pěkný dobrý den a děkuji za tvůj příběh

    OdpovědětSmazat
  3. Mně se líbí Janinko, i Nanče. Můj táta mi od narození říká Pepíku, Pepčo, a to jsem Lenka. Mamka mi říká Leničko a nebo taky hajzle. Rodinná oslovení jsou různá a vždy v sobě mají emoce. Když mi Milunka (mamka) řekne "debile", vím, že mi láskyplně vysvětluje, že se mýlím. Když mi můj táta řekne "Lenko", tak vím, že to není dobré, že bude následovat výtka.

    OdpovědětSmazat
  4. Janinko,  mě hlavně rozesmála ta tvoje vykulená fotka. Nic si z toho nedělej, já, stará babka jsem pro hodně lidí Ruženka. Babička od tatínka mi říkala Rózino, někdy Růžo, ale laskavé to nebylo. Většinou jsem u našich byla Ruži, Ruža. Pak mi někdo začal říkat Ruženko a nějak mi to zůstalo-     

    OdpovědětSmazat
  5. Jedna Janinka je i v Kafiátových Broučcích.

    OdpovědětSmazat
  6. [1]: 99 je neuvěřitelný věk! Přeji mamince pevné zdraví a děkuji za milý komentář!

    OdpovědětSmazat
  7. [2]: Milá Kitty, moc ti děkuji za milý komentář, mám radost, když mé články potěší .

    OdpovědětSmazat
  8. [3]: Ježíši, debile a hajzle, to je tak roztomilý!

    OdpovědětSmazat
  9. [4]: Růženko, to jsem moc ráda, ta fotka i po tolika letech vyjadřuje můj pohled na svět .

    OdpovědětSmazat
  10. [5]: Tu znám! A já to nejsem .

    OdpovědětSmazat
  11. Docela by mne zajímalo, na co ta malá Janinka kouká, protože ten pohled moc veselý není   

    OdpovědětSmazat
  12. [10]:Moudro přijde třeba později, jsi ale šikovná a nakonec proč  moudrá? Chytrá stačí ne?     

    OdpovědětSmazat
  13. [11]: Veselý asi není, spíš tak trochu vyhoukaný. Zůstalo mi to doteď .

    OdpovědětSmazat
  14. [12]: Moudrými se vždy nazývali starci, kteří za svůj život nashromáždili spoustu cenných informací a zkušeností. Ti nejmoudřejší svá moudra předávali dál a ti, co jim naslouchali, jsou chytří. Takový nekonečný koloběh .

    OdpovědětSmazat
  15. Klasika, mně Jana ani Janina tvrdě nezní ... stejně tak jsem se divila Martině Maršálkovè, když psala o svém jméně to samé...

    OdpovědětSmazat
  16. [15]: Já vždycky záviděla jméno mé sestře Lence, to je jako když pohladíš. Za to jsem soucítila s kamarádkami Danou a Hanou .

    OdpovědětSmazat
  17. [17]:Doma si říkáme odjakživa jmény.Rodiče manžela si tak také říkali. Podle toho jak jméno řeknete-Honzo, Jani, Jeníčku dáváte najevo náladu atd.   

    OdpovědětSmazat
  18. [16]: Kolega má ženu Hanu, říkáme jí Haničko...

    OdpovědětSmazat
  19. Nějaká vyděšená malinká Janinka. Já jsem taky vlastně ženskou verzí Vaška. Rodiče asi taky chtěli kluka. A asi strašně, strašně moc, protože ve mně něco z kluka prostě je..... 😜😆🤭

    OdpovědětSmazat
  20. Mám to stejně s Hanou, tvrdá jména mi vadí. I když Jana mi až tak tvrdá nepřipadá, mám tetu, které jinak ani neřeknu. A ona je za to ráda, nesnáší oslovení teta

    OdpovědětSmazat
  21. Snaše  říkám Jani, někdy Janičko, druhé Dadi-je Dagmara a je tak zvyklá, ačkoliv její mama jí říká Dagmaro. Prostě užívám zdrobněliny nebo zjemněliny, jak to nazývám.

    OdpovědětSmazat
  22. [17]: Je fakt, že zdrobněliny pro muže ve starším věku jsou asi divné. I když moje praprababička říkala mému prapradědovi Matýsku do konce života, to mi přišlo hodně vtipné .

    OdpovědětSmazat
  23. [18]: Je fakt, že nálada hraje v oslovování hodně roli. Třeba když se hodně zlobím, vím, že Michal a Matěj nepůsobí nijak hrozivě, a tak použiju Procházko! a hned kluci ví, na čem jsou .

    OdpovědětSmazat
  24. [20]: Mám to stejné. Říkají o mně, že mám myšlení chlapa, tak nevím, asi naši taky moc chtěli kluka .

    OdpovědětSmazat
  25. [21]: Asi záleží kus od kusu . Mně Jano říkají převážně muži, mají to tak nastavené a od nich mi to tak nevadí .

    OdpovědětSmazat
  26. [22]: V zaměstnání mám kolegyni Dagmaru, ale nikdo jí tak neříká, je to naše Dáša .

    OdpovědětSmazat
  27. [3]:To jsem vyprskla smíchy, když čtu to : hajzle. To snad říká ironicky?

    OdpovědětSmazat
  28. [28]: Já se musela smát taky, mám ráda Nartayiny komentáře .

    OdpovědětSmazat
  29. V dětství mi vadilo, když mi někdo řekl Hanko, připadalo mi to jako nadávání, ale oslovení Haničko a pohlazení po kudrnaté hlavičce se mi také nelíbilo. Nejhezčí je od mých dospělých dětí oslovení - maminko

    OdpovědětSmazat
  30. Miroslav Skopal26. dubna 2019 0:20

    Janinka na fotce, když zjistila, že její první článek, který po narození napsala na blog.cz se okamžitě po vydání dostal do výběru týdne.

    OdpovědětSmazat
  31. [31]: Tady bych asi volila zlatou střední cestu - Hani . Maminko od dospělých dětí je moc hezké oslovení, Matýsek mi zase dnes řekl "Dobré ráno, krásná paní!"

    OdpovědětSmazat
  32. [32]: Tak to mě po ránu opravdu pobavilo, díky, Kocoure!

    OdpovědětSmazat
  33. Také mi nepřijde oslovení Jano drsné nebo tvrdé, ale pokud máš averzi, je třeba respektovat, já kdybych mohla, říkala bych ti Jani, ovšem pro mne jsi a zůstaneš Procházkovic     

    OdpovědětSmazat
  34. Je zajímavé, jak k tomuhle každý přistupuje jinak. Mám několik známých, které kdyby někdo oslovil zdrobnělým jménem, vylítli by z kůže, někomu to zase naopak zní moc dobře. Ale kdyby na mě někdo zahartusil: "Čerfe!!", taky bych asi úlekem nadskočil .

    OdpovědětSmazat
  35. [35]: Jani je v četnosti tak půl na půl s Janinkou a vůbec mi nevadí. Ale tvoje Procházkovic je úplně nejlepší!

    OdpovědětSmazat
  36. [36]: Neznám moc žen, které by pro zdrobnělinu vylítly z kůže, zato mužů požehnaně - já bych třeba kolegovi Liborovi v práci nikdy Líbo neřekla .

    OdpovědětSmazat
  37. Tož zajímavý ten přesah jména do polštiny...

    OdpovědětSmazat
  38. [38]: První, na koho jsem si vzpomněl, byla jedna bývalá kolegyně, kterou použití zdrobněliny umělo vyprovokovat jako málokterého muže .

    OdpovědětSmazat
  39. Janinko, tvoje fotka mě provokuje k výzvě, že bychom my, co se tady různě scházíme u blogů, zveřejnily každá na svém blogu v určitý den takové ty první fotky nahého mimina na kožešině, ale nevím, zda by z toho pedofilové neměli

    OdpovědětSmazat
  40. Čím je žena starší, tím infantilněji se nazývá, či je nazývána. Jo, všimni si, že babičky nad 60let si nikdy neřeknou: Mirko, Marie, Jano, ale Miluško, Maruško, Janinko. Říká se, že senioři jsou jako děti a pobavily takové 4 seniorky kolem 65 let metro, když jedna z nich pravila těm ostatním: "Tak co děcka, kam vyrazíme nyní?"

    OdpovědětSmazat
  41. [40]: Sakryš, tak takovou neznám! Za to znám jednu ženu od rány, která by pro zdrobnělinu udělala cokoliv .

    OdpovědětSmazat
  42. [41]: Já jsem asi moc stará, mám jen fotku na ručníku .

    OdpovědětSmazat
  43. [47]: Myslím z vlastní zkušenosti s vaší starou maminkou.

    OdpovědětSmazat
  44. [47]: Sugr, nestraš! Toho bych se nerada dočkala! Ale je pravda, že moje babička (91) si taky poslední dobou na mého otce nebere servítky, ale je to spíš jejich sporem a za zády.

    OdpovědětSmazat
  45. Mám kamarádku, která má rodinu původem z Polska (ostatně jako spousta z nás na pohraničí) a taky se jmenuje Janina, takže když jsem tvoji přezdívku poprvé viděla, hned mě napadlo, jestli nemá nějaký tajný blog. (Fotka mě pochopitelně hned vyvedla z omylu.)

    OdpovědětSmazat
  46. Jinak grafitti Robokačera jsem sdílel kamarádovi a ten to sdílel dál. :)

    OdpovědětSmazat
  47. Až teď jsem si uvědomila, jak je jméno Jana podobné tomu jménu, tedy Vlasta. Totiž, ten ofiko tvar je takový tvrdý a nepřístupný, zjemnit se dá při oslovení na "Jani/Vlasti", to jo. Nemám ráda oslovení Vlastička, ale Vlastinka, to je fajn. Ale říká mi tak jen sestra a jen občas, což mě vždycky trochu mrzí.

    OdpovědětSmazat
  48. [50]: Sugr, to je úplně v pohodě . Téměř sama se starám o babičku, která poslední dobou mívá výkyvy nálad, ale nedokážu posoudit, jestli to může být příznak demence, nebo jen znechucení nad současnou rodinnou situací. Díky za odkaz.

    OdpovědětSmazat
  49. [52]: Díky, že rozšiřuješ lidem obzory!

    OdpovědětSmazat
  50. [51]: Taky jsem z pohraničí, ale maminku mám z hlubokého polského vnitrozemí .

    OdpovědětSmazat
  51. [53]: No jo, máš pravdu. Mně Janička nevadí, říkají mi tak málokdy .

    OdpovědětSmazat
  52. [56]: Jinak já jsem nad tvojí přezdívkou přemýšlel a nepříjde mi nasvědčující exhibicionistismus. Článek jsem si celý přečetl.

    OdpovědětSmazat
  53. Naší vzdálené příbuzné se říká Janča, její desetileté dcerce tak začaly říkat i její kamarádky. Docela se to oslovení k nim hodí.   

    OdpovědětSmazat
  54. [59]: Je to zvláštní, ale takhle mi snad nikdo neříká, zato když o mě mluví s někým, je to téměř jenom Janča . Asi, že je to kratší .

    OdpovědětSmazat
  55. Ali Čaja z Paláca27. dubna 2019 23:03

    Janina je nahodou pekné a hlavne zaujimave a ani som netusila že to má Polske korene.

    OdpovědětSmazat
  56. Se jmény to je zajímavé. Jsem Pavla a jako děcko jsem nesnášela, když mi někdo říkal Pavlíno, ale oslovení Pavlo, mi nevadilo. Dneska mi rodina i v práci říkají Pavlínko, ale ani nevím jak jsem k tomu přišla, nebo čím jsem si to zasloužila a někdy mi to popravdě přijde až skoro přehnané, Pavli by stačilo, ale je to hezké oslovení a nestěžuju si ani když mi řeknou Pájí, proč taky. Janinka se mi líbí, je to milé a zní to zase jinak.

    OdpovědětSmazat
  57. Já bych si asi u tebe nezvykla říkat ti Jano.

    OdpovědětSmazat
  58. [62]: Janka mi říkají jenom kamarádky blogerky ze Slovenska a to sa mi veľmi páči .

    OdpovědětSmazat
  59. [63]: U nás v práci máme dvě kolegyně Pavlíny a nikdo jim neřekne jinak, než Pájo .

    OdpovědětSmazat
  60. [64]: Marčélla je náhodou dobrý tvar . Jinak jsem koukala na Wiki a tam se to tedy hemží divočinou, nestačila jsem zírat! - Marcelka, Marcka, Marcelina, Marcelinka, Marci, Marcoušek, Macinka, Macík, Máca, Marka, Marcipánek, Marcelinda, Macek

    OdpovědětSmazat
  61. [63]: Hledala jsem na Wiki, jak se Pavlína dá říkat domácky a překvapivě to tam není, to se mi zatím u žádného jména nestalo . Ale našla jsem jinde, jako vážně Pájka? - Pája, Pájka, Pavka, Pavča, Pavlínka, Pavluška, Pavluše, Pavluna, Pavlunka, Pavlička, také Pavlína, Paulína nebo Paula.

    OdpovědětSmazat
  62. [68]:Jéžiš! tak Pájka bych teda být nechtěla. A jak se řekne Pavka, tak si vzpomenu na boží komedii Padesátka, tam byl taky jeden Pavka. Ale ještě jsem zapomněla, že neteře mi od mala říkají Pavloušku - jsou jen o pár let mladší než já -  a tohle jejich oslovení mám moc ráda. A díky za ten výčet možností.

    OdpovědětSmazat
  63. Moc zajímavý článek, přečetla jsem si i komentáře

    OdpovědětSmazat
  64. Mě se to vysvětlení moc líbí a vůbec mi to nepřijde infantilní. Měla jsem dvě kolegyně, které měly v rodném listě Ivanka. Moji blízcí mě zase říkají Ájo, a nemá na to vůbec vliv Maxipes Fík. Už mě takhle oslovovali v dětství a já si na tu Áju zvykla. V podstatě jsem si zvykla i na další varianty svého jména.

    OdpovědětSmazat
  65. [70]: Kocůra znám z blogu TlusŤjocha .

    OdpovědětSmazat
  66. [72]: Čím kratší jméno, tím lepší . To samé mám i v životě - zrovna nedávno na třídních schůzkách jsem se ptala učitelky, jestli můžu zaplatit výlet hned, protože syn jde další den na "nákou" olympiádu. A třídní paní učitelka odpověděla - "Paní Procházková, to není ňáká olympiáda, ta je olympiáda fyzikální!" "Já vím, paní učitelko, ale víte jak, je to kratší!"

    OdpovědětSmazat
  67. Análka je tedy pomsta, copak holčička asi provedla, že dostala takové jméno?

    OdpovědětSmazat
  68. [72]: Znám v blízkosti Alenu, říkáme jí "Alí".

    OdpovědětSmazat
  69. [17]: U nás Milošovi říkáme "Mildo"!

    OdpovědětSmazat
  70. [77]: Jitřenka je krásný jméno!

    OdpovědětSmazat
  71. [78]: V práci jsme Alence říkali Ájo nebo Alčo, ale stejně jsem v ní vždycky viděla Alenku z říše divů .

    OdpovědětSmazat
  72. [79]: To mi připomíná scénku z filmu Strašidýlko z vikýře, tam na Michala Dočolomanského, který byl ve filmu jedno velké tetování, volali Vildo .

    OdpovědětSmazat
  73. Konečně už Janinko vím, co jsi zač!

    OdpovědětSmazat
  74. [83]: Ty už to víš dávno, já sem přeci světluška zářivá, létavička jablonecká a poletuška vynalézavá!

    OdpovědětSmazat
  75. [84]: Tak pravil tvor s křidélky. Nebo potvora?? Ne, to bylo sprostý, uznávám. Ale napadlo mě to - a přiznání je polehčující okolnost!.

    OdpovědětSmazat
  76. Také jsem nositelkou tohoto jména. Maminka a babička mi říkaly Januško a nyní jsem pro kamarádky Janka či Janča a pro studenty jsem byla "Džejn".   

    OdpovědětSmazat
  77. [86]: Januško mi občas taky říkají, ale na tvou Džejn to nemá!

    OdpovědětSmazat
  78. [85]: Jestli jsem potvora, tak jenom hodná potvora .

    OdpovědětSmazat
  79. To jsem nevěděla, že takové jméno je i v Polsku. Já mám jednovaječné dvojče. Lenča a Hanča. Slyším i na Hanču .

    OdpovědětSmazat
  80. [89]: Máš to takové univerzální!

    OdpovědětSmazat
  81. Vidíš a já se nad tím nikdy nepozastavovala - jsi prostě Janinka - jméno jako každé jiné. Vážně to lidé řeší? Navíc je krásné a nevím proč, k tobě prostě sedí ♥ No jsem zvědavá, co mi ta moje řekne na to, jaké jméno - respektive jména dostala Z Monte Crista znám město/přístav/místo Janina, ale že je i jméno? Páni! :)

    OdpovědětSmazat
  82. [91]: Děkuji ti . Janina je vážně přístav? Jdu si to nastudovat! A do se týká tvé drobotiny, myslím, že z Karla by mohla být nadšená!

    OdpovědětSmazat
  83. [92]:Což z Karla, jenže ona je že jo Karel Josef a dlouhý příjmení, to bude ještě prdel! No fakt - v rámci zmatení nepřítele se to ale píše Ioánnina

    OdpovědětSmazat
  84. Moje snaška je taky Jana. Ač nevím, jak se ke svému jménu staví (zkusím to s ní probrat), nikdy jsem jí tak neřekla. Pro mne je to Janička. Nejen proto, že ji mám fakt upřímně ráda, ale také jejích 152cm živé výšky mne k tomu trochu svádí.

    OdpovědětSmazat
  85. [95]: No nene, kdyby tu byl objímající smajlík, hned bych ho sem dala. Ty žiješ!

    OdpovědětSmazat
  86. [96]: Vítej mezi nás, žirafovité :)

    OdpovědětSmazat
  87. [97]: Maminka mi kdysi říkala žirafo. To když jsem celá zdivočela a během roku vyrostla o deset čísel . Ale jinak jsem z čeledi žirafovitých taková ta menší žirafa, zakrslá .

    OdpovědětSmazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).