Spamová královna


Moji milí blogeři, pokud vám článek bude znít v nezvyklém (velice slušně řečeno nakrknutém) tónu, nebudete daleko od pravdy.

Poslední dobou jsou mé komentáře označovány za spam častěji, než by mi bylo milé, stává se mi to prakticky u každého druhého z vás. Tím chci říct, že na vaše články nekašlu, akorát mě Blogspot nemá rád. Momentálně to vyšperkoval do takového stadia, že jako spam označuje i mé vlastní komentáře na mém vlastním blogu u článků třeba deset let starých. A protože to trvá už poměrně delší dobu, začala jsem chvílemi dokonce koketovat s myšlenkou, že to tu zabalím úplně. Už mě totiž opravdu nebaví neustále upozorňovat na to, kde jsem komu co komentovala (mimochodem, od dnešního dne s tím končím), je to únavné a otravné. Co si budeme povídat, nad čtením článku a vymýšlením komentáře stráví kratší či delší chvíli každý z nás. A když pak zjistím, že ten čas, který jsem tomu věnovala, byl vlastně zbytečný a ztracený, je to značně deprimující, obzvláště chodí-li vám upozornění na následující komentáře a vy zjistíte, že ten váš tam zkrátka není. Od minulého týdne, kdy jsem jako spamerka přímo excelovala, jsem trochu vychladla, takže šanci tomu ještě dám. A jako bonus jsem pro ty, kteří o spamu a o tom, jak ho vylovit, nemají ani páru, připravila malý návod. Tento postup praktikuji jako první věc pokaždé, když jdu do administrace blogu. Pokud jste tak doposud nečinili, možná budete překvapení, co za nálož pokladů se vám tam skrývá. Stejně jako já, když jsem tam vlezla poprvé :).

1. V administraci blogu rozbalte menu vpravo nahoře.
2. Klikněte na komentáře.
3. Rozbalte šipku.
4. Klikněte na spam.

Čajítkový vrah


 Čajové dýchánky se svou paní,
užívali jsme si v době ranní.
Dokonale sladěný náš vztah byl,
teď vím už, v jak velkém bludu jsem žil...

To si tak lebedím ve své póze,
mysl má pluje v čajové próze.
V tom "žbluňk!" Najednou na dně zevluju.
Drzost! Já že prý blbě louhuju?!?

Přes okraj násilím mě shodila, 
ta mrcha se u toho bavila!
Pchá! Překrutou smrtí však nezhynu,
páč v hlavě mám vzduchovou bublinu!

(P.S: neposlouchejte ho, je to herečka. Vždyť se u toho směje :)).

(P.S2: Kdo by si chtěl připomenout doby našeho pohodového vztahu, může tak učinit u básně Společník:)).

Dům s hlavami aneb maloval Rembrandt Komenského?


Při letním toulání Amsterdamem jsme neměli žádné konkrétní cíle, naše nohy dostaly volnost a měly dovoleno nést nás tam, kam uznají za vhodné. Po návštěvě muzea a hrobu Jana Amose Komenského v Naardenu jsem je ale přece jen trochu nasměrovala - k domu, ve kterém učitel národů v počátcích svého pobytu v Amsterdamu žil. 

Velikonoční sloník


Rok uběhl jako voda, Velikonoce zlehka ťukají na dveře a Janinka je tu s tradičním netradičním beránkem. V uplynulých letech už jste mohli v mém zvěřinci vidět ledasco - kohoutem, jezevčíkem či jednorožcem počínaje a dráčkem alias Godzillou a loňským prasátkem konče (minigalerie s odkazy k nahlédnutí na konci článku). Letos jsem tápala, jakou transformaci těstu z formy, která jako beránek nevypadá ani omylem, vymyslet. Trn z paty mi vytrhl můj polovičák, i když... jak se to vezme.


"No tak udělej sloníka!"

"Ty jsi se zbláznil! Jak jako sloníka, viděl jsi, jak vypadá ta forma? Jak z toho mám asi tak vyrobit slona?!?

"Úplně normálně, hele, já ti to nakreslím."


Ne, že by mi to nákres jakkoliv ulehčil, stejně jako to, že mi i letos beránek, tedy sloník, opět nedal nic zadarmo. Na hladké sloní kůži se objevil milion bradavic (rozuměj rozinek, kandovaného ovoce a sekaných mandlí) a jako bonus se při vyklápění tradičně rozlomil na tři kousky (fakt nechápu, proč jsem tu formu ještě nevyhodila!!!). Naštěstí operace slepením čokoládou dopadla vcelku dobře, stejně, jako plastika nosu. Tedy chobotu. Výsledek má k dokonalosti daleko, protože dvě bílé polevy se špetkou černého barviva překvapivě nestačily k zakrytí nerovností povrchu a další nejbližší se nacházela v Lidlu. Chvíli jsem dokonce koketovala s myšlenkou, že slon dostane ještě jeden přeliv z čokolády mléčné a bude z něj mamut. Protože ale při včerejší plastice chobotu došlo víno, nakonec jsem konstatovala "se.. na to" a bylo vymalováno. Doslova.

Souhlasím, je to chudák. Návrhy zvířeny pro další léta srdečně vítány.