Jindřich Kašpar de Sarth


Málokdy se genealogovi stane, že při pátrání po svých kořenech narazí na informace, u kterých mu tlak vystřelí někam k Marsu a musí si třikrát promnout oči, jestli se třeba náhodou nespletl. Tento stav mívá o to horší průběh, pokud se genealog o svém předkovi ze 16. století během chvíle dozví téměř všechny informace z jeho života i přes to, že v té době byly matriční zápisy vzácností a že to nebyl král :). Představuji vám zatím největší celebritu z mého rodokmenu, která předstihla i porodní bábu Dorotu, železáře, slévače a stavitele první vysoké pece v českých zemích - Jindřicha Kašpara de Sarth. A protože o něm, i přes jeho nesporný přínos v oblasti železářství a slévárenství, najdeme v internetových vodách jen velmi málo zmínek, jako jeho krev cítím potřebu to napravit :).

Z různých zdrojů se můžeme dozvědět, že to byl italský nebo francouzský rytíř či šlechtic a že do Čech dorazil na pozvání císaře Rudolfa II. Habsburského. Tyto informace, jakkoliv jsou ohromující a genealogovo ego hladící, jsou ale nepodložené a bez zdroje, budu tedy vycházet z alespoň trochu historicky doložitelných faktů, které jsem čerpala především z "Kroniky rodu de Sarth" od Tomáše Donnera, který jako zdroj uvádí několik desítek dalších pramenů.

Rod Jindřicha pochází s největší pravděpodobností z Valonska v Belgii, neboť dobové prameny označují Jindřicha jako "Balona", kterýmžto názvem se v této době označovali právě Valoni. Přesné místo původu rodu není známo, ale indicie ukazují na okolí města Sart-lez-Spa, které se nachází asi 33 km vzdušnou čarou jihovýchodně od belgického Lutychu. Při svém pátrání jsem zjistila, že městečko vzniklo koncem jedenáctého století a bývalo centrem železářské výroby v Belgii, kde toto odvětví existovalo již v době dobytí Galie Římany. Protože se ale Jindřich velmi často podepisoval německy jako Hendrych Kaspar de Sarth, je možné, že cesta jeho rodu vedla přes Německo, kde možná vyrůstal, nebo se dokonce i narodil. Stejně, jako nemáme povědomost o místě jeho narození, neznáme ani datum, předpokládá se ale, že to bylo před rokem 1570.

Jindřich Kašpar přišel do Prahy v roce 1593 jako slévač do služeb císaře Rudolfa II. Dobové listiny jej označují jako "známého mistra ve slévačském umění", později pak jako "zkušeného zvláště ve výrobě litinové munice". Z císařského dvora brzy odešel na Podbrdsko a začal se věnovat vlastnímu železářskému podnikání. Jeho prvním podnikatelským počinem byl pronájem Karlovy huti v Králově Dvoře u Berouna, která byla založena již v roce 1346 Karlem IV. a ve které Jindřich Kašpar vybudoval ve své době nevídanou stavbu - první vysokou pec v českých zemích. Postavení této pece znamenalo v dějinách českého i středoevropského železářství novou epochu. Do té doby byla u nás známá jen přímá výroba železa, kdy pece zvané dýmačky ze sebe po zpracování rudy vydaly pouze železnou hroudu. Jindřich tu zavedl výrobu nepřímou, kdy pec měla větší objem, mohla zpracovat větší množství rudy a vyvinout tak větší teplotu. Díky tomu pec vydávala místo hroudy železa železo tekuté. 3000 let starý způsob zpracování železa tak byl nahrazen metodou novou a tato technologie byla natolik převratná a vyhovující potřebám tehdejšího železářství, že v dalším období nebylo potřeba žádných inovací. Díky vysokým pecím se u nás rozvinulo i slévárenství, o němž do doby před příchodem Jindřicha v dobových pramenech nenajdeme téměř žádné zmínky.

Do rekonstrukce hutě vložil Jindřich 566 kop a 15 grošů míšeňských. Pro vaši představu, za 10 kop jste si v té době mohli koupit 150 slepic, 7 telat, 50 sudů piva nebo jste měli na téměř 4 roky plat pro přední děvečku. Tato částka padla zejména na vybudování vysoké pece, měchy, buchar a potřeby k němu, kovadlinu, novou výheň či hřídele. Přítok měla huť z řeky Litavky a hlavní surovinu získávala ze železorudného dolu Krušná hora. Již v roce 1596 si v této huti objednal císařský zbrojmistr různé druhy litinových koulí v hodnotě 1699 kop grošů míšenských, neboť huť v Králově Dvoře byla v té době považována za jeden z nejlépe vedených železářských podniků v zemích českých. Jindřich Kašpar v peci vyráběl hlavně litinové zboží, mezi nímž vynikala třeba litinová koule o průměru 56,6 cm a váze 700 kg. Kromě koulí dodávaných do hradní zbrojnice vyráběl i odlitky a vodovodní roury. Z dobových zpráv se můžeme dozvědět, že si u něj kolem roku 1598 objednalo Nové město pražské litinové roury pro vodárnu.

Roku 1599 Jindřich požádal císaře Rudolfa II., aby královská komora jeho huť převzala, neboť její provoz byl velmi nákladný, a aby mu byly uhrazeny investiční náklady spojené s hutí. Dale pak žádal, aby mu byla pronajata některá z hutí v panství s nižšími náklady. Bylo mu vyhověno a ještě téhož roku Karlovu huť opustil. Pece v Králově Dvoře fungovaly v téměř nezměněné podobě až do poloviny 19. století, kdy prošly inovací. Tyto železárny jsou považovány za nejstarší evropské s nepřetržitým provozem.

Železárny v Králově Dvoře, r. 1929. Ten Zeppelin je tam jako bonus :).



Železárny v Králově Dvoře, cca r. 1890



Chvíli pak Jindřich působil jako nájemce komorního hamru v Holoubkově, poté r. 1603 koupil zpustlou huť ve Strašicích a kompletně ji přestavěl. Dobový dokument o této události píše:

"Jeden Balon ten huť strašickou zvelebil, pec vysokou prvé v těch místech nepovědomou vystavěl a muž v tom umělý před Jeho Milostí císařskou vzácné paměti Rudolfem vyhlášen byl".

U Rudolfova dvora našel příznivé přijetí, po postavení druhé vysoké pece ve Strašicích, ve které sléval jen umělecké kusy jako kamna, hrnce či koule, v ní vyrobil i všechno železné nářadí do laboratoře Rudolfa II. Hlavními zásobovateli rudy pro huť strašickou byly obce Zaječov, Těně a Cheznovice. Poslední pec ve Strašicích byla v činnosti kolem roku 1894.

Další hutí, kterou koupil s podílem v roce 1612, byla Klášterská huť ve Svaté Dobrotivé, kterou taktéž zrekonstruoval a kde vystavěl další vysokou pec. Na podnikání Jindřicha ve Strašicích se finančně podílel jeho tovaryš a spolumajitel huti Julius de Harth, který mu již dříve půjčil nemálo finančních prostředků - 400 kop bezúročně na 10 let. Jak byl Jindřich Kašpar zručný ve svém oboru, o to méně to bylo ve správě financí. Roku 1612 se ocitl ve vězení pro dlužníky, neboť nebyl schopen celý dluh splatit. Po několika propuštěních a několika návratech do vězení, kdy se mu během propustky nepodařilo potřebný obnos sehnat, nakonec s Juliem roztržku ukončili ve smíru. Jindřichovi by učiněn odklad a byla sepsána smlouva o splátkovém kalendáři.

Mezi majetek Jindřicha Kašpara patřil i mlýn Melmatěj. Dnes se tomuto místu říká "Samota Melmatěj" a najdete ho na půli cesty mezi Dobřívem a Strašicemi.

Konec Mlýna u Melmatěje dne 6. května 1923...

V těchto dnech sbourává se "Melmatějův mlýn", ležící na "Černém potoce", po pravé straně silnice k Dobřívu, nedaleko pozůstatků hradních, kterým říká se dnes "Starý zámek"...



Pověst Jindřicha jako vynikajícího slévače překročila hranice Českého království. Vídeňská zpráva ze 3. prosince roku 1614 uvádí, že "mistr Jindřich dlí u bavorského vévody Maxmiliána I., kde slévá umělecké předměty, neboť je mistrem ve slévačském umění". A to je téměř poslední zmínka, kterou se můžeme o Jindřichovi Kašparovi de Sarth dočíst. Z jeho rodinného života víme, že byl dvakrát ženatý, první žena, jejíž jméno není známo a která zemřela velice časně, mu povila dva syny, Jana Kašpara a Jindřicha. Ze svazku s druhou ženou Dorotheou, která nejspíše pocházela z německého rodu, vzešly děti čtyři, synové Julius a Kašpar a dcery Marie a Anna.

Jindřich Kašpar de Sarth zemřel dne 13. března roku 1617. Kde přesně se neví, ale předpokládá se, že to bylo ve Strašicích a že byl pohřben na hřbitově u kostela Svatého Vavřince tamtéž.

A to je vše, co o svém prapraprapraprapraprapraprapradědovi vím. Tedy vše podstatné, vím toho o něm trochu víc, ale detaily železářství a slévárenství doby rudolfinské vás v tom horku zatěžovat nebudu. Stačí, že z toho bolí hlava mě :).

45 komentářů:

  1. Ty jo, to byl vyčerpávající popis. Ale aspoň víme, odkud se gen kreativity v tobě bere

    OdpovědětSmazat
  2. K Melmatěji chodím dodnes čas od času na houby, mám to tam po okolí rád ještě z doby, kdy jsem bydlel v Rokycanech. Tak tedy pěkně gratuluji k takovému předkovi!

    OdpovědětSmazat
  3. Tak to je fakt, že geny se dědí po generacích. Tak už to víš a na své předky buď hrdá. I když je ti to po majetkové stránce na houby, mohla jsi být případně zámožná.Když se předkové starají i potomci mají, ale časy jsou různé a situace se mění. Gratuluji, hlavně k tomu, že jsi to našla.

    OdpovědětSmazat
  4. Takze mate mezi předky průmyslového prukopnika z počátku novověku...moc zajímavé...

    OdpovědětSmazat
  5. No jo, tak to já se se svým pravděpodobným pivovarnickým předkem můžu zahrabat ! Dobrá práce, dobrá.

    OdpovědětSmazat
  6. [1]: Vyčerpávající to asi bylo, a nejen ten popis, kdo dočetl do konce, před tím smekám . Tak mě napadá, že ze železa jsem ještě nic nevyráběla .

    OdpovědětSmazat
  7. [2]: Dekuji ti . Až budu mít jednou spoustu volného času, ráda bych okolí Rokycan prozkoumala. Celá polovina mých českých předků pochází právě odtamtud.

    OdpovědětSmazat
  8. [3]: Děkuji ti . S tím majetkem bych to neviděla růžově ani kdyby se o něj naši předkové starali, po této linii se rozmnožovali velikou rychlostí, takže nás, potomků Jindřicha, tu běhá určitě minimálně nekolik stovek

    OdpovědětSmazat
  9. [5]: Tak trochu ano, i když on spíš šířil znalosti, které si sebou jeho rod přinesl z rodné země .

    OdpovědětSmazat
  10. [6]: Pivo je náhodou taky dobrý! A díky!

    OdpovědětSmazat
  11. [12]:Jenže já ho piju jen opravdu výjímečně. Jsem na vínko   

    OdpovědětSmazat
  12. [13]: To jsme na tom podobně . Tak třeba jednou najdeš mezi předky i vinaře .

    OdpovědětSmazat
  13. [14]: Teorii našprtanou mám, ale praxe asi neklapne .

    OdpovědětSmazat
  14. [15]:Možná z té rakouské strany by něco takového mohlo být ...

    OdpovědětSmazat
  15. [17]: Přála bych ti, aby ses k tomu někdy dopátrala, i když hledat v cizích matrikách je peklo...

    OdpovědětSmazat
  16. Tomu říkám nález s velkým N - úžasné a naprosto chápu tvé ohromení a nadšení z takového objevu :)

    OdpovědětSmazat
  17. [19]: Děkuji ti, je pravda, že jsem se z toho vzpamatovávala asi dva dny .

    OdpovědětSmazat
  18. Smekám, najít si takového šikovného předka, to se každému nepovede, ovšem ani on by se nemusel stydět za kreativní praprapraprapravnučku, že

    OdpovědětSmazat
  19. [21]: Mockrát ti děkuji, snad by se stydět nemusel .

    OdpovědětSmazat
  20. Moji předci jsou podruhové, služky a prostě nuda... takže tady sedím a fakticky závidím, protože snad každý má v rodokmenu nějakého zajímavého člověka, ale já jsem z těch nejposlednějších nudných poddaných... :'( fňuk

    OdpovědětSmazat
  21. Ty jo, jednou chci být taky takový genealog! Já mám dostupné rodokmeny jen asi šest generací zpátky, děda si schoval nějaké materiály z války, když se to zkoumalo kvůli židovství... Ale takhle daleko nevím nevím, jestli bych se dostala.

    OdpovědětSmazat
  22. [23]: Většina mých předků byla taky z prostého lidu, většinou sedláci, sem tam obuvník nebo horník. Třeba se ti jednou zadaří .

    OdpovědětSmazat
  23. [24]: Vlasti, jsi velice inteligentní dívka, takže ani na minutu nepochybuji o tom, že pokud by tě tohle odvětví chytilo, že to dotáhneš velice daleko .

    OdpovědětSmazat
  24. [26]: Tak spíš je otázka, jestli vůbec půjde dostat se daleko.

    OdpovědětSmazat
  25. No, a pak kde se bere Tvoje kreativita a zručnost, když máš takového šikovného prapraprapraprapraprapředka     

    OdpovědětSmazat
  26. Mě to bylo hned jasné, že nepocházíš jen tak z obyčejných lidí!

    OdpovědětSmazat
  27. [28]: Třeba se jednou k tvorbě se železem dostanu, ale bojím se, abych neudělala svému předkovi ostudu .

    OdpovědětSmazat
  28. [27]: Teď, jak je téměř vše zdigitalizované, určitě . Třeba ne ve všech liniích, občas se stane, že matriky prostě nejsou nebo se zničily požárem, ale šance tu je obrovská .

    OdpovědětSmazat
  29. [29]: Já si taky někdy říkám, že nejsem z obyčejných lidí, ale minimálně z jiné planety!

    OdpovědětSmazat
  30. [32]: Janinko PROSÍM né jen zvána, prosím si tam zsjitit ubytování, budu hodná, moc hodná a pokorná, slibuju!

    OdpovědětSmazat
  31. [33]: No tak to je přeci samozřejmostí, když domov, tak domov!

    OdpovědětSmazat
  32. [34]: Aspoň se mám na co těšit! Ani nevíš Janinko jak se mi ulevilo, fakt.

    OdpovědětSmazat
  33. [35]: Tak to jsem opravdu moc ráda!

    OdpovědětSmazat
  34. To jméno zní vznešeně - jako markýz de Sade :).

    OdpovědětSmazat
  35. [37]: No, tak vyráběl kulaté dělové koule, ale kopat se s tím asi moc nedalo .

    OdpovědětSmazat
  36. Dobry den, muj deda byl Dezort z okoli Myta a jak jsem se prave dozvedel, Dezort a De Sart maji asi stejny puvod. Dekuji za velice zajimavy clanek. Jako jeden predchozi tazatel bych mel zajem o vice informaci, nebo kde sehnat tu kroniku od Tomase Donnera. Dekuji a preji pekny den!

    OdpovědětSmazat
  37. [39]: Dobrý den, děkuji za komentář .

    OdpovědětSmazat
  38. Gratulujem k parádnemu objavu!!
    Ale napadla mi jedna zaujímavá vec, ktorá je možno ale celkom mimo a úplne náhodná.
    Valóna volali Balónom. No a zaujímavé je, že v ruskej abecede sa písmeno, ktoré sa vyslovuje ako V píše znakom, ktoré by azbuky neznalý prečítal ako B.
    https://www.datakabinet.cz/cs/Vzdelavacie-materialy/isced-2/7-rocnik-zs/rj/materialy-pro-rusky-jazyk/materialy-pro-rusky-jazyk-pro-7-rocnik/Azbuka-V.html

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti :).
      To je zajímavé s tím V/B, čirou náhodou si zrovna tohle pamatuju, ruštinu jsem se učila celý jeden rok a to v roce 1989 :).

      Smazat
  39. Také patřím k potomkům Jindřicha Kašpara de Sartha, byl to můj 10xpraděda. Jeho pravnučka (moje 7x pra) Anna Desortová si vzala r.1703 Martina syna Ondřeje Sýkory mlynáře z Třebnušky no a pak se jedna z jejích pra...vnuček provdala za mého 3xpra Antonína Ježka rybáka a převozníka v Darové na Mži tedy Berounce, no a já jsem rozená Ježková. Před kronikou Tomáše Donera nezbývá než smeknout. O J. K. de Sartovi hezky píšou i ve sbornících Muzea B. Horáka v Rokycanech (6/1998 a 2/1996). Nedávno jsem tam byla na výletě, ale v expozici litiny o něm mají jen jednu větu na vitrýně. K návštěvě ale doporučuju vodní hamr v Dobřívi. Přemýšlela jsem, zda dřevěná stodola z čp1 v Dobřívi pamatuje mého 9x pra Kašpara de Sartha? Dík za fotku Melmatěje, hned si jí přidám do knihy. Lada Radostná (mail na seznamu, jméno bez mezer)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, Lado, myslím, že se známe a že jsme si už pár emailů vyměnily :). Momentálně, co se týká genealogie, stojím účelově na místě, mám za sebou velice náročné období, tak odpočívám. Přeji vám krásné léto :).

      Smazat
  40. Janinko, nádhernou práci jsi představila, jistě to stálo spoustu hodin práce, Dobřív a ten kraj okolo je velmi lákavý pro výlety. Belgie je krásná, tak se tam vyprav na další výzkum a já se nabízím, že ti tam budu nosit tašky.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).