Patálie s beránkem, kterého jsem díky vlastní blbosti minulý rok pekla bez formy (pamatujete?), se mi tak vryly do zbývajících šedých buněk, že jsem se letos rozhodla žádnou další neobětovat a formu na berana jsem si pořídila už v únoru.
Výtečné vyzkoušené těsto z minulého roku jsem nadšeně nalila do formy, která se mi sice zdála trochu větší k množství těsta, kterým jsem jí naplnila, nicméně poučená, že beránkovi stejně vždycky "vytečou zádíčka", jsem jí šoupla do trouby. A sledovala skrz sklo, jak beran utěšeně kyne... Sakra, proč mu rostou jenom záda, proč ne i hlava? Ano, tušíte správně, po loňském beránkovi (alias bišonkovi ve tvaru boty s tisícem včelích bodnutí) máme i letos postiženého beránka. Ona mu totiž nevyrostla při pečení hlava tak, jak by měla, těsto tedy nedosáhlo až k uchu ve formě a tak na mně po vyklopení zíral beran bez ucha...
