V naší domácnosti jsou pohádky s Krtečkem nesmrtelné. Za prvé proto, že se v nich téměř nemluví, a proto to byly po Patovi a Matovi nejoblíbenější večerníčky prvorozeného, který do tří let nemluvil a miloval ticho. Užvaněnému druhorozenému se prostě jenom líbily :). No a za druhé proto, že moje éra patlání dortů začala právě touto oblíbenou postavičkou, díky níž u nás doma dortové téma Krteček a jeho podobu v různých dimenzích průběžně během let recyklujeme. Výjimkou nebyl ani rok loňský...
"Mamííí, jakej chceš k narozeninám dort?"
"Krtkův. S krtkem nahoře. Živým. Teda mrtvým. Teda s mrtvým krtkem, co vypadá jako živej... Rozumíte mi, děti, že jo?"
"Ehh?!?"
"No z marcipánu, neasi!"
Po nějaké době dort, na kterém kvůli mému datu narození nebyly rakve, hrobečky, kříže, dýně, duchové a čarodějnice... Byl to velmi příjemný svěží krtincový závan do jinak morbidně laděných témat, které, stejně jako kreativitu svých odrostlých dětí, tolik miluju... :)
