To si takhle jednou ráno přijdete do kanceláře a připadáte si jako ve zlém hororovém snu. Všude, kam se podíváte, sedí/visí/stojí klauni. A vy klauny rádi nemáte, ba co víc, klauni vám nahání husí kůži a kdybyste podobného potkali živého, pravděpodobně byste ve zkratu vytáhli pepřák a nastříkali mu ho do toho jeho pomalovaného obličeje (což mi připomíná, že si ho musím vyndávat z kabelky, kdykoliv by hrozila nějaká šance na klauna narazit, a nepočítám toho zdravotního v nemocnici, protože ten je úplně nejvíc boží:)).
Ale zpátky ke klaunům v kanceláři - po prvotním rozladění mě to rozesmálo, obzvláště z toho důvodu, že si za to můžu sama, protože touto kreativní činností jsme kolegyni nakazili já a Matěj, který mi jde občas do práce pomáhat s aktivitou pro seniory, a při této příležitosti nezapomene vymyslet na jejím stole nějakou "dekoraci" (o tom zase někdy jindy, protože to taky stojí za to). Když jsem mu pak posílala fotky klaunů s komentářem, že bych přísahala, že to byl on, ale že ho moje milá kolegyně snad i překonala, odpověděl, že je na ní pyšnej. A když jsem před ní, jen tak mezi řečí, prohodila, že jsem se bála podívat i do ledničky, protože jsem čekala, že na mě něco vykoukne i odtamtud, nemusím asi vysvětlovat, co jsem v ní při jejím dalším otevření objevila :).
P.S: Krabici plnou klaunů jsme dostali jako dárek pro seniory. Už nějakou dobu leží na zemi v kanceláři a mám takové tušení, že to bude asi dar danajský...
Jsem na ní fakt hrdá, dobrý učitel se zkrátka nezapře!
