Seniorské perličky II


Má-li někdo představu, že v domově seniorů najde pouze usmívající se babičky a dědečky a že je vše zalité sluníčkem, nemůže se více mýlit. Klienti tu více či méně úspěšně žijí na hromádce se spoustou dalších cizích lidí a s množstvím různých charakterů. Tito lidé si už zažili ve svých životech své a nemají co ztratit, a tak na povrch, leckdy v kombinaci s demencí, vyplouvá jejich přirozenost a vlastnosti, které byly v běžném životě potlačeny. Někdy to jsou vražedné pohledy a nenávistné komentáře, někdy hádky, ostrá slova, vulgarity, narážky lechtivějšího charakteru nebo dokonce psychické týrání či šikana. Kdo má jednolůžkový pokoj, jako by vyhrál v loterii. Ve vícelůžkových pokojích se totiž často odehrávají boje ve stylu zavřené/otevřené okno, zapnuté/vypnuté topení, tichá/hlasitá televize, rozsvícené/zhasnuté světlo... Občas si připadám jako vychovatelka v družině, jen místo dětí se od sebe snažím odtrhnout dva či více seniorů. Paní vychovatelka má ale jednu velkou výhodu, může zařvat. To v mém případě nepřipadá v úvahu, protože za á) křik nemám ráda a snažím se ho vyvarovat i doma, za bé) v práci si ho ve své pozici nemohu dovolit, a konečně za cé), zvýšení hlasu by bylo stejně kontraproduktivní, neboť by ho mnozí klienti díky svému špatnému sluchu ani nezaregistrovali. Nastává tedy čas na první fázi, kterou je civilizovaná domluva a ve správný čas správným tónem pronesená má oblíbená zázračná hláška "tak se všichni uklidníme", při které většinou senioři propuknou v upřímný smích a perná chvilka je zažehnána. V opačném případě, a stává se to skutečně zřídkakdy, přichází na řadu fáze dvě, kterou je důraz. Můj hlas není ničím výjimečný, není ani líbezný, ani protivný, zkrátka nijak zvlášť nevybočuje. Když ho ale říznu důrazem, není to zrovna dvakrát nic příjemného, a to prosím ani pro mě. Zatím jsem ho použila dvakrát a v obou situacích to bylo zcela na místě. A i když z toho nejsem kdovíjak nadšená, na pomyslné výsledkové listině se tato metoda nachází až na posledním místě, protože drtivou většinu vyhrocených sporů jsem zatím zvládla vyřešit diplomaticky. Třetí fázi - vykázání klienta z místnosti, jsem, díky bohu, ještě použít nemusela. 

Dnešní perličky tedy nebudou jen vtipné, netradičně jsem je proložila i těmi, které sice na první pohled humorně působit mohou, ale krom toho také odhalují skutečné lidské charaktery.


Rozhovor dvou klientek:

"Co se zase rozčiluješ?"
"Už mě štve, jak mě věčně někam v tom vozejku postavěj, a nechaj mě tam třeba půl hodiny stát samotnou!" (paní se běžně pohybuje na vozíku sama :))
"A kdo by se o takovou starou bábu zajímal? Tak si stěžuj na OSN!"


Klient o jidáších k snídani:

"Víte, jak jsme tomu říkali, když jsme byli děti? Čuráček!"
"To je trefné, ty dnešní jidáše podobu asi fakt nezapřou..." 


Já ke klientovi, u kterého si můžu infantilní tón dovolit, neboť je to oboustranné (a ano, naprosto neprofesionální :)): 

"Vy nepapáte zeleninku?"
"Když ona je jednou světle zelená a jednou tmavě zelená , člověk neví, co si o tom má myslet!"
"Hmm, to ale neděláte čest svému příjmení..." (zvířátko z rodu zajícovitých)
"No jo, to asi ne..."
"Nic si z toho nedělejte, já taky ne. A to jsem Procházková."


Klient, jehož momentální náplní jeho životní etapy jsou vtipy vulgární a se sexuální tématikou:

"Paní Jano, můžu vám říct hádanku? Ale nevím, jestli můžu, no, však vy víte, co ode mě čekat..."
"Tak povídejte..."
"Řekněte mi náplň buchtičky na dvě písmena!"


Při návštěvě nemocnice si brouká klientka po amputaci jedné nohy nad kolenem "Jedna noha sem, půl noha tam..."


Klient u snídaně, kdy se podávalo pečivo s máslem a medem: 

"Vám jsem tohle moudro ještě neříkal - Denně lžička medu dělá z dědy neposedu!"
"Já znám něco podobnýho, ale s mlíčkem, a není to tak slušný..."


Dvě klientky okupují odpočinkovou místnost a je s nimi těžké pořízení, když si k nim chce někdo přisednout, berou to jako narušení svého teritoria. Jedna k druhé, když se k nim chtěl posadit jiný klient:

"Už idě, kokot jeden!"


Klientka I, opakovaně a velmi hlučně při besedě s promítáním: "Vidíte přese mě?"
Klientka II, alergická na klientku I: "Když budete zticha, tak budeme i slyšet!"


Klient poté, co se nechal zvěčnit s dámou na klíně, která u nás předváděla dobový kostým:

"Paní Jano, udělal jsem objev! My jsme sice staří sklerotici, ale mladí erotici!"


A jedna vzpomínková na mou milovanou klientku, která minulý týden odešla tam, kde už nikoho nic nebolí a netrápí...

"Bohunko, tu otevřenou fixu si ale vážně nemůžete strkat do pusy..."
"Ne? No tak to si ji strč třeba do prdele!"

37 komentářů:

  1. Kdepak OSN, Já si obvykle stěžuji na lampárně na Hlavním nádraží.

    OdpovědětVymazat
  2. Pokud klienti komentovali jidáše na fotce, tak měli teda pravdu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, všichni klienti dostali na talíř přesně tento tvar. Plus mínus centimetr :D.

      Vymazat
  3. Jo, my si zařvat ještě můžeme. Onehdy se mi kvartáni začali zvedat a odcházet několik minut (!) před koncem hodiny, aniž bych jim cokoli řekla. Po mém hromovém "Sit down!" zapadli zpátky na židle takovým tempem, že jsem ještě nikdy nic podobného neviděla :-D
    U toho pečiva si každopádně nedovedu představit, že by tohle někdo nekomentoval. To snad udělali v té pekárně schválně!
    A rozhovor s tím, jestli přes paní lidi za ní vidí, mě rozesmál nahlas. Jako bych to viděla přímo před sebou :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi přirozená autorita :), jsou učitelky, které zařvou a účinek to nemá vůbec žádný.
      Jo, rozhovor mě pobavil velmi, ještě, že bylo v místnosti díky promítání šero, skoro jsem se tam skácela :D.

      Vymazat
  4. Jani, já si jen můžu přát, že až třeba jednou na mě za 40 let dojde řada, že v tom domově budou taky takoví pozitivně naladění lidé jako jste vy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc ti děkuji, snad to mí klienti vnímají stejně :).

      Vymazat
  5. To jsem nevěděla, že pracuješ se seniory ☺️ Těžká práce a ještě psychicky náročná, vás já obdivuji ☺️

    Ale aspoň se někdy zasměješ co? 😌

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti :), nepracuji jako pečovatelka, takže fyzicky to náročné není. Psychicky někdy ano, ale naučila jsem se ta negativa nechat po sobě stéct a vůbec si nic nebrat osobně. Na druhou stranu, opravdu se tam hodně nasměju :).

      Vymazat
  6. Jani, docela si některé situace dovedu představit. Chodila jsem za mamkou skoro čtyři roky, tak vím, že práce tam určitě není jednoduchá. Některé hlášky mě pobavily a reakce na jidáše snad ani jiná být nemohla. Měj se hezky, pá 😉😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, někdy to není opravdu jednoduché, ale v drtivé většině všechno porážíme humorem, třeba jidáši :D.

      Vymazat
  7. Jani, máš můj hluboký obdiv. Starala jsem se o svou babičku a nějaký čas i o babičku manželovu. Obě měly Alzheimera a nebylo to s nimi jednoduché. Jak já kolikrát toužila zařvat.... ale nešlo to. Stejně by to k ničemu nevedlo. Babička po třech dnech, kdy jsem jí myla, převlékala jí i postel mi říkala: "Děkuju vám paní". A čtvrtý den se mně zeptala: "Ty jsi přijela, Alenko?" Málo platné, tady platí, že kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem.
    Jidáš se tedy opravdu povedl. 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, obdivuji tě, starat se o člověka s Alzheimerovou nemocí je těžké i pro pečovatele v zařízeních, natož pro jednoho a ještě v domácím prostředí... Demence dokáže člověka neskutečně změnit - já tam mám třeba jednu paní, mou bývalou zdravotní sestřičku od obvodní lékařky. Byla to sekernice, dveře od shora dolů polepené zákazy a příkazy "Neklepat", všichni pacienti se jí báli. Jenže tam se čekalo vždycky strašně dlouho (kafíčko, svačinka, dortíky, nejnovější drby :D), a já potřebovala jen rychle recept, protože jsem měla Matýska v kočárku. Tak jsem zaťukala, všichni v čekárně pronesli obdivné "óóó", co jsem si to dovolila, a snažili se zneviditelnit, jakože to oni ne. Sestřička vylítla, já se patolízalsky usmála a odcházela vítězoslavně s receptem :D. No a dnes je to miloučká paní, která mě stokrát za den pozdraví a zeptá se, jak se mám...

      Vymazat
  8. Janinko, tak to jsou perličky jak vyšité. Na každý pád náročná práce, nám se to čte a usmívá ♥

    OdpovědětVymazat
  9. Perličky tedy pobavily :))) Jinak obdivuji vaši práci, která je nejen fyzicky náročná, ale i psychicky. krásné dny přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji :), fyzicky náročná není, nejsem pečovatelka, ale psychicky, to někdy ano. I vám hezký den přeji! :)

      Vymazat
  10. V pečovatelském domě se zvláštním režimem jsem měla bratra. Byl o 16 let starší, než já a měl těžkého Alzheimera. Je to něco jiného než seniorský dům, ale když si na ten pečovatelák vzpomenu, ještě mi tečou slzy bezmoci. Ležící klienti jsou odkázáni na druhé a někdy stačí jedna pečovatelka, co tohle zaměstnání nedělá s láskou a pro všechny účastníky se z toho stává noční můra.
    Ty jsi ale laskavá bytost, ty máš ty svý stařečky a stařenky ráda a zažiješ s nimi i veselé kousky. Je to náročná práce, máš můj obdiv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S bratrem mě to moc mrzí, tahle nemoc, to je mrcha. Je fakt, že kolektiv v zařízeních dělá hodně, a ten náš je více méně v pohodě. A máš pravdu, někdy stačí jedna pečovatelka, která doposud fungující prostředí dokáže proměnit v peklo. Naštěstí tohle se dá vždycky vyřešit velice rychle...
      Moc ti děkuji za milý komentář ❤,

      Vymazat
  11. Tak ještě že si ten jidáš nenechaly některé klientky ztvrdnout .... když už si tam vyprávějí erotické vtípky ;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak na tohle snad můžu odpovědět jen "No ty vole!" :D

      Vymazat
  12. Janinko, a já jsem ráda za tyhle tvoje perličky, protože tohle je prostě život :-) Tak to prostě je, no a co, jsme přece lidi. A když se ještě umíme zasmát, tak je to fajn. Jsi pro ně anděl .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti mnohokrát za milý komentář ❤, máš pravdu, tohle je prostě život :).

      Vymazat
  13. Tuto práci nemůže dělat každý. Pro ni musí mít člověk v sobě vlohy a Ty je prostě máš. Kdyby to tak nebylo, nebyly by tady tvoje perličky. Jsi fakt dobrá !!!!
    Pěkné dny, Janinko !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuji :). Perličky jsou super, už jsem slíbila klientům, že jim je jednou přečtu, ale musím je ještě vyfiltrovat, aby se v nich nepoznali :D.

      Vymazat
  14. Super perličky :D a ten jidáš teda.

    Smile Thess

    OdpovědětVymazat
  15. Holt nevíme, jak to s námi k staru bude akaci budem..

    OdpovědětVymazat
  16. Janinko, veselé perličky. Asi si je zapisuješ do deníčku, ne? Já už si všechno hned tak najednou nepamatuji. Kdo vyrobil vaše jídáše, má taky smysl pro humor. Jinak - jsi člověk s velkým srdcem. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuji za milá slova...
      Máš pravdu, zapisuji si je, jen ne do deníčku, ale do poznámek, a pak je vkládám do článků, které vlastně slouží jako takový deníček :).

      Vymazat
  17. Odpovědi
    1. Stáří dokáže být i humorné. Ale když vidím, co dokáže demence a že ta holka není zrovna dvakrát vybíravá, říkám si to samé.

      Vymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).