Pondělí
Matěj se naučil štěkat, celý den jede jako kolovrátek "hau, hau hau". Taky se píchá fixou do břicha a procítěně vydává "auuu, auuu" a já jsem konečně pochopila rozdíl mezi "mam" a "mňam". "Mam" je to nutné zlo, co musí jíst a "mňam" je schované nahoře ve skřínce v košíku se sladkostmi :).
Úterý, středa, čtvrtek
Přestávám kojit a dny se mi slily. V návodu u léku zastavujícího laktaci psali, že můžu začít s léčbou kdykoliv. Doktor mi radil, že si mám vzít pro začátek jenom půl tabletky a večer, že po tom bývá někomu špatně. Nejsem béčko, vzala jsem si celý prášek podle návodu a dopoledne. Béčko sice nejsem, ale idiot jo. Je mi blbě, buší mi srdce a motá se mi hlava. To přežiju. Večer si beru podle návodu další, ráno znovu a večer ještě jednu. Je mi příšerně a tak s prášky asi končím. Trochu mi ale přeci jen pomohly - to nejhorší mám za sebou a alespoň mně neodumírala ruka, kvůli které jsem nemohla přestat kojit přirozenou cestou.
A aby toho nebylo málo, moje robátko si to nenechává líbit, proč taky, že jo. Skoro rok a půl něco může a teď najednou ne. Dává mi to pěkně vyžrat, hlavně v noci, nechce ani mlíčko z lahvičky, ani napít. Když se capí (řve na celé kolo) moc dlouho, nezbývá mi, než být zlá. A mně se nelíbí být zlá, jenže zvýšení hlasu zafunguje a on v mžiku usne. Útěchou mi je, že jednou ho to přejít musí.
