Rozhodla jsem se vykurýrovat kočárek vrzající od té prosolené sněhové břečky a v domnění, že mi maminka přinesla klasický olej na promazání ve spreji, jsem se dala do díla. Pozdě jsem přišla na to, že byla chyba stříkat kočárek v předsíni, byť jsem pod koly měla noviny. Přišla jsem na to v okamžiku, kdy jsem se začala klouzat po podlaze. V předsíni, v obýváku, všude. Olej to sice byl, ale silikonový - částečky si létaly vzduchem jak chtěly a zbytku pomohl Matěj, když rozťapal kde se dalo to, co bylo na zemi kolem kočárku. Nejhorší je, že ten zatracený olej není vidět. To, že něco není s podlahou v pořádku zjistíte, až když si rozbijete kokos. Nevím co s tím a tak si zatím hraju na Sáblíkovou a bruslím ze strany na stranu... Což mi připomíná:
Mohl by mi prosím někdo poradit, čím ten sajrajt dostat z podlahy?
Míša se mi cestou ze školy svěřil, že se cítí strašně. Když jsem se ho zeptala proč, odpověděl, že ho dvakrát políbila spolužačka. Na obědě a na záda :). A že ho pořád stíhuje. Mimochodem, ona spolužačka, nejuječenější a nejnevychovanější dítě ze třídy, je vcelku vytrvalá, otravuje ho takhle už přes rok. Jen doufám, že jí ta láska brzy přejde, jinak potěš Pán Bůh.
Vypila jsem přesně tři roky prošlý relaxační čaj. Byl výbornej, pro případné zájemce tam mám ještě 19 sáčků :).
Na talíři od písmenkové polévky jsem našla od Míši vzkaz...:)
