Za barem II #9: Vejce v aspiku
Zadání devátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
"To je život, zase mě sežerou..."
...řeklo vejce a tak se i stalo.
Bramboočko
Za barem II #8: Bramborové placky
Zadání osmého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
Děkuji týmu Mléčného baru, že ulehčuje mojí mozkovně od zátěže, kterou pro ní představuje každodenní otázka "Co zase dneska upatlám k obědu/svačině/večeři?"
Vím, že dle zadání úkolu jsme kuchtit nemuseli a stačil jen recept, ale když my dostali tááákovou chuť :)!
Epes rádes MENU :)
Za barem II #7: Veršované MENU
Zadání sedmého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
Pekelný úkol, pekelné vedro, pekelně znavená mozkovna, pekelný výsledek... :)
Chod první - Knedlíčková polévka
Každý vám to o nás poví,
my jsme kluci polívkoví!
Zelenina a knedlíčky,
porce masa a nudličky.
Polévka nej ze všech je ta,
když v ní zůstane lžíce stát!
Krokodýl Okurka
Za barem II #6: Zeleninová příloha
Zadání šestého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
Divíte se prázdné tlamě?
Kde že mám své krásné zuby?
Protéza má naštvala mě...
Tak jsem vyplivl ji z huby!
Mléko v borůvkách
Za barem II #5: Mléčný nápoj
Zadání pátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
Původně to mělo být mléko s borůvkami, množství borůvek ale výrazně převyšovalo nad mlékem... Ale i tak to bylo mňamózní.
A hustý :).
Mini-myší dort
Za barem II #3: Sýrový dort
Zadání třetího kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE:).
Vzhledem k tomu, že jsem u nás doma sýrožravec pouze já a můj muž, který je momentálně mimo (mimo jako mimo, ne mimo, jako mimo, chápete? :)) a konzumace by zbyla pouze na mně, rozhodla jsem se vyrobit dortík ve verzi mini. Myšky mi byly inspirací díky článku na stránkách Mléčného baru - Tutok.
Základ dortu tvoří plátky cereálního toustového chleba, které jsou plněné a potažené sýrovo-vaječno-zeleninovou pomazánkou. Zakryto eidamem, tečky jsou z taveného plátkového sýra.
Pajduláci na salátu :)
Za barem II #2: Těstovinový salát
Zadání druhého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
Tentokrát se nám zadáním v Mléčném baru trefili do noty, protože těstovinový salát jsme si plánovali dnes upatlat k obědu. Na salát jsme použili vařené těstoviny, na jemno nakrájenou jarní cibulku, rajčata, červenou papriku, pažitku, okurku na ozdobu, majonézu, sůl a čerstvě namletý pepř. Salát je výborný i s vařeným vejcem nebo opečenou slaninkou, podávám ho řádně vychlazený jen tak, nebo jako přílohu k rybě či kuřecímu steaku. Pro parné dny je to ideální pochoutka... :)
Míša míchal a s malou pomocí zdobil, ten zanedbatelný zbytek jsem obstarala já :).
Tramtadýdatramtadá
Tramtadýdatramtadá, na vědomost se velectěnému čtenářstvu dává, že z rozhodnutí Janinky, královny blogozemě Mozkovnie, se dnes 2. července, léta Páně MMXII, na počest Lucerny, výherkyně níže vyobrazených cetek, rozhlaholí zvony a všichni obyvatelé země (takže já) se budou veselit, tančit a hodovat.
No a co, tak mi z toho vedra hrabe. A komu ne? :)
Lucerna v Korálkové soutěži se svým tipem, že na soupravy bylo použito 800 korálků, byla skutečnému počtu 797 korálků ze všech tipujících nejblíže a proto jí sady právem náleží. Velká gratulace výherkyni, čest poraženým, jakmile obdržím zprávou autorovi adresu, posílám! :)
Čokoškové omalovánky :)
Stejně, jako o minulých prázdninách, jsem se i letos rozhodla zahrát si roli barmanky v Mléčném baru. Za tuto soutěž jsem milé Mami neskonale vděčná, neboť následující dvouměsíční prázdninová ponorka s mým skoro třeťákem nebude tak šílená, má loňská zkušenost to jen potvrzuje. Když budu moci dítko zavalit úkoly (ono totiž v této soutěži platí jeden den - jeden úkol), nebude mít tolik času vymýšlet kraviny, kvůli kterým mi občas téměř tečou nervy. Minulý rok jsme si soutěž náramně užili a letos, když bude moci pomáhat i ten mrňous dvouletý, bude to teprve zábava :).
Takže moji milí, připravte se na další megaprázdninovou várku článků (pokud tedy budeme stíhat) a stejně jako loni se můžete kochat, chválit, zírat, nadávat, slintat, kritizovat, komentovat, ignorovat, inspirovat a tak dál a tak dál, hurá lemra, ať žije léto!
Za barem II #1: Omalovánka - Čokoláda
Zadání prvního kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
Výtvory mého dítka :)
(Pra)prababička a jak šel čas...
Když minulý týden babička zaštrachala ve staré krabici a řekla "Janinko, tyhle fotky mých rodičů a babičky jsou to nejcennější, co mám", chytlo mě to za srdce, stejně jako pohled na ony obrázky. To už ostatně někteří víte odsud. Dnes jsem stihla upravit další fotografie, které zobrazují, až na jednu výjimku, mou prababičku Bertu.
Tou výjimkou je pravděpodobně jediná zachovaná fotografie mojí praprababičky Veroniky, narozené roku 1864.
Foceno v období mezi první a druhou světovou válkou, přesný rok nemohu určit.
Pan Vajíčko a Ranní zácpa
Aneb i tak se dá cestovat... :)
Sváteční řidič pan Vajíčko a jeho jízda v rohlíkovozítku...
Cesta do roku 1912
Abych vás uvedla do obrazu - moje babička je tajnůstkářka a některé záležitosti, které mě zajímají a které potřebuji k tvoření rodokmenu, se z ní musí dolovat stejně těžce, jako zbytek zubní pasty z tuby. Ale! Dnes bylo všechno jinak, asi erupce na Slunci či magnetické bouře způsobily, že mi babička přivodila extrémní rozrušení, třes rukou, nohou i hlasu. Ještě teď, když píšu článek, mi srdce bije v tempu závodním. Při dnešní návštěvě totiž babi přinesla nejen svůj oddací list, který jsem potřebovala k dalšímu pátrání (a který mi byl mimochodem celkem na houby, protože hledat v matrice člověka, když víte místo narození Prahu a ještě k tomu bez městské části, je stejně těžké, jako najít zapadlý korálek v našich parketách), se mi do rukou dostaly další zajímavé dokumenty a hlavně... krabice. Stará krabice s poklady, o kterých jsem neměla doposud ani tušení... Ty fotografie byly tak nádherné, krásně voněly a mně se sevřelo u srdce a bylo mi do pláče. Asi teď vypadám ve vašich očích jako naprostý idiot, ale můj emoční stav nejspíš pochopí jen sběratelé, hledači pokladů nebo stejně genealogicky postižení, jako jsem já :)
Máte-li rádi staré fotografie, udělejte si výlet do minulosti stejně, jako jsem to udělala dnes já. Představuji vám své poklady největší (tedy hned po mých dětech :)). Ostatně, i má babička tiše zašeptala, že fotografie rodičů jsou to nejcennější, co má...
Můj pradědeček Antonín, rok 1912
Krása k sežrání :)
Aneb výlet do mého zdravého žravého archívu...:)
Pamětníci možná pamatují moje "Melounohrátky",
Dort - Dárek
Během patlání Krtečkovského dortu mi zbylo celkem dost marcipánu a protože nemám zkušenost s tím, jak dlouho vydrží hmota "jedlá", přemýšlela jsem, jak ji zužitkovat. Nápad se dostavil a tak dětičky dostaly minulý týden ke Dni dětí neplánovaný pididáreček. Jo, já vím, umím i lepší, ale mám teď nějak předortíkováno. A mňamózní byl i tak :).
Hravým tvorům připomínám rychlou a jednoduchou "Korálkovou soutěž", vše o ní se dozvíte ZDE. A teď už ten dortík :).
Dort - pididáreček
Korálkové soutěžení
Ačkoliv se mě tvořivá drží jako klíště, korálkům se poslední dobou vyhýbala. Přemlouvání sama sebe zafungovalo (nejspíš proto, že potřeba likvidace zásob tvořícího materiálu je akutní, neboť zabírají více místa, než by bylo záhodno) a tak světlo světa spatřily mini soupravy náramků a náušnic.
A kdo mi do komentáře napíše číslo, které bude nejblíže počtu korálků, které jsem na všechny čtyři sady potřebovala, budou náramky i s náušnicemi jeho :). V případě, že se sejde vítězných tipů více, výhru získává ten, který se objevil v komentářích jako první.
Tak počítejte, hádejte a pište, čas máte do konce června!
Maňásci na prst - návod
Minulý týden jsem slíbila mini návod na maňásky, tak jsem tu zpět i s ním :).
Na výrobu maňásků budete potřebovat:
- různobarevnou vlnu - použila jsem ji na uháčkování tělíček a na vlasy
- háček na háčkování
- nůžky
- tavnou pistoli a tyčinky lepidla jako náplň do pistole
- různobarevnou pěnovou gumu nebo flísové dekorace
- plastová očka - nemáte-li, nevadí, snadno si je vyrobíte z pěnové gumy
Těla maňásků můžete vyrobit i z kousků látky nebo z ustříhaných prstíků starých zimních rukavic. V tom případě si místo háčku připravte jehlu a nit.
Porod-lávstory
To vám takhle jeden mlaďoch úplně zblbnul do holky svých snů. Jenže holčina ráda provokuje a užívá si pozornosti a tak laškuje a baví jí dělat štráchy. Po jedné takové flirtovací chvilce, kdy mu milá zabouchne dveře od domku před čumákem, si rozesmutnělý mladík sedne na pařez v lese a bulí. Slzy se mu z očí valí jako z prasklého vodovodního potrubí, protože si myslí, že o něj dotyčná nestojí. Jeho kamarád ho najde přesně v tomhle stavu a tak ho zajímá, co se jako děje. Zamilovánek achá a vzdychá, vylíčí mu svoje vizionářské plány s dámou a kamarád se té hromádce fňukajícího neštěstí rozhodne pomoci.
Maňásci na prst
Už je to pár měsíců, co do mě starší synek začal hučet, že by si moc přál maňásky na prst. Že prý by s nimi hrál tomu mladšímu divadlo. Ač svoje děti miluju, nadšená jsem z toho dvakrát nebyla a tak se mi před výrobou maňásků dařilo úspěšně unikat. No jo, jenže to bych se taky mohla "prounikat" až do puberty mých dítek a to se obávám, že bych se místo poděkování za ty potvůrky dočkala tak leda označení "vrcholu trapnosti". Takže jsem se do toho pustila a protože poslední dobou není moc času nazbyt, realizace trvala s přestávkami dobře přes měsíc. Ale nakonec se zadařilo a dílko brzy doputuje do správných rukou coby dáreček na Den dětí :). Jestli fandíte více maňáskovým zvířátkům, inspiraci najdete u Kerrii.
Hotoví maňásci :)
Týden 21. - puntíkatý
Rychle a stručně - zahájena velká a dlouho plánovaná okenní akce "Plísni, chcípni!". Ačkoliv díky abnormální spotřebě Sava na plísně jsem zvládla odhumusit a umýt jen jedno okno, i přes drobné karamboly (puntíkatá odbarvená košile a vypadlá láhev Sava na ulici :)) akci prozatím hodnotím jako úspěšnou. Nevypadla jsem z okna, plíseň zmizela a okno dokonce ukázalo svojí původní bílou barvu. Což nemění nic na tom, že se stejně brzy vyměnit musí, protože jestli přežije zimu a nevypadne (jakože k tomu při mytí nemělo daleko), tak to bude zázrak. Taky jsem si u toho pěkně zacvičila a upřímně můžu říct, že po čtyřech hodinách neustálého lezení na okno a z okna jsem byla dolámaná víc, než když jsem kdysi lezla po skalách. Jestli se někdo pozastavuje nad čtyřmi hodinami u jednoho okna, vysvětlení je prosté, okno je obrovské, dvoudvéřové a odstraňovač plísně sice plíseň zlikviduje, nechá ale fleky na skle, které se dost špatně leští. Za ty prdele, co mi z papuly vylétly, bych se do naší kasičky sprosťáren nedoplatila. Ještě, že jsem si zavřela dveře...
Abych řekla pravdu, nejsem expert přes puntíky a nikdy jsem nic putníkatého nevlastnila. Tedy pokud nepočítám svůj, zřejmě na věky, pubertálně puntíkatý obličej :). Ale tenhle dárek mě opravdu potěšil a první snídaně z něj chutnala skvěle...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)