To vám takhle jeden mlaďoch úplně zblbnul do holky svých snů. Jenže holčina ráda provokuje a užívá si pozornosti a tak laškuje a baví jí dělat štráchy. Po jedné takové flirtovací chvilce, kdy mu milá zabouchne dveře od domku před čumákem, si rozesmutnělý mladík sedne na pařez v lese a bulí. Slzy se mu z očí valí jako z prasklého vodovodního potrubí, protože si myslí, že o něj dotyčná nestojí. Jeho kamarád ho najde přesně v tomhle stavu a tak ho zajímá, co se jako děje. Zamilovánek achá a vzdychá, vylíčí mu svoje vizionářské plány s dámou a kamarád se té hromádce fňukajícího neštěstí rozhodne pomoci.
Zavede ho na louku, naškube mu tam pugét a společně si to zamíří k příčině toho srdcebolu. Mlaďoch předá vyvolené kytici, ona po ní stydlivě (hérečka!) čapne a na oplátku ho zasype polibky. A tak se tam nějakou dobu cukrují, objímají a líbají, dokud tyhle krásné chvilky nepřeruší ještě krásnější oznámení milované, že je těhulí. Během třiceti vteřin od oznámení těhotenství přijdou na mladou paní porodní bolesti a protože se se svou drahou polovičkou nachází zrovna na louce uprostřed lesa, byl by to nejspíš průšvih, kdyby ovšem náhodou všechno zase neviděl onen kamarád, co je dal dohromady. Přiběhne s lékařskou brašnou, paní heká a sténá a po minutě a půl (což mi přijde dost nefér, protože rodit 24 hodin nebo pár vteřin je sakra rozdíl! :)) se jí z velmi dobře viditelné díry mezi roztaženýma nohama vykutálí dítko. A za chvíli ještě další dvě. Za dalších pár vteřin už děťátka stojí na nohou, mazlí se s tatínkem a s maminkou a všichni září štěstím. Nakonec se tam záhadně objeví houslista a všichni si tam na tu jeho muziku vesele zatančí. Včetně tří novorozeňat.
A to je, milé děti, konec pohádky, která je momentálně mým každodenním šálkem čaje. Její oficiální název je Krtek a maminka a jak už název napovídá, hlavním protagonistou je Krteček, kterému zdatně sekundují zajíc se zaječicí. Když jsem příběh viděla poprvé, nevěřila jsem vlastním očím a uším, proklínala pan Milera a přemýšlela, jak tohle může někdo pustit mezi děti. Podruhé jsem byla ještě v lehkém šoku a podesáté už jsem pohádku ignorovala, díky ní jsem alespoň nemusela svému dítěti plácat nesmysly o čápovi a vráně. Pak nastala několikaletá pauza, kterou přerušilo až letošní zaláskování našeho mladšího právě do Krtečka. Pohádka tak jede nanovo a protože opakování je matkou moudrosti, pro jistotu každý den...
mám se smát nebo brečet jsem trochu na rozpacích
OdpovědětVymazatTo je milé! Napísala si to fakt krásne :)
OdpovědětVymazatTento díl Krtečka mě poprvé také trochu šokoval, ale holky evidentně zaujal. Je na normálním CD se sněhuláčkem a spol. Zajíci jsou zřejmě názornějším příkladem než motýlci
OdpovědětVymazat[1]: Směj se, dokud můžeš !
OdpovědětVymazatJo, tenhle díl jsem jako malá vážně neměla ráda.
OdpovědětVymazatTen díl si pamatuju Ještě když tam Krteček stojí a vypadá, že by je chtěl oddat. Nebo je oddal? Ani nevím. S tím porodem to bylo .. zvláštní.. Trochu drastické, ale asi chtěli rodičům ušetřit zbytečné vysvětlování.
OdpovědětVymazatTohle si vůbec nepamatuji! Ale popisovalas to velmi sugestivně.
OdpovědětVymazatúplne úžasné nemám slov
OdpovědětVymazatJaninko, napsala jsi to úžasně. Jelikož (nechápu, jak je to možné) jsem tenhle díl opravdu nikdy neviděla, četla jsem ve sladké nevědomosti a s domněním, že nám začínáš fušovat do povídkového řemesla.
OdpovědětVymazatProboha, moje celoživotní jistoty se bortí. Napřed čáp a vrána a teď dokonce i supermarket! A to vše jenom proto, že jsem inkriminovaný díl krtečka v dětství neviděl .
OdpovědětVymazat[5]:Nedivím se, ne každému takový příběh "sedne" .
OdpovědětVymazatDodatečně jsem přidala rovnou video, odkaz v článku nebyl moc viditelný :).
OdpovědětVymazatTato katastrofa k nám dorazila maskovaná za dětskou knížku. Když jsem ji po svém zděšení zandala pečlivě hluboko do knihovny, několikrát za mnou přišla babička s dotazem kde je ta knížka od ní. Nakonec už přišla narovinu s tím, abych ji ihned našla, že ji synkovi přečte sama. Tak jsem knížku našla a nechala jsem v tom babičku, ať si poradí...
OdpovědětVymazatTak asi to je trochu poučné...
OdpovědětVymazatu nás naštěstí krtek nefrčí . My s bráchou ho jako malí děsně neměli rádi a zůstalo mi to tak nějak do dospělosti, takže naše děti (teda zatím jen Lukáš) jsou jím netčení...i když ve výběru večerníčků jeden díl krtečka byl, nutno poznamenat, že ho vůbec nezaujal, nudí se u toho a jsem za to ráda, protože krtka já fakt neee. O tomhle dílu jsem dost slyšela, že je hodně brutálně reálný...my teda s rozením dětí problém neměli, na všechny otázky se u nás přímo odpovídalo, neřešili se žádné vrány, čápi,...prostě pěkně na rovinu od spermijky a vajíčka, takže krtek by u nás zřejmě nepohoršil, ani nesdělil nic novýho. Vzhledem k tomu, že tu teď u LUkáše nejvíc frčí Mumie, příp. dokumenty o dinosaurech, tak proti tomu mi takovýhle příběh přijde jako banalitka
OdpovědětVymazatTak jsem shlédla a seznala, že mám značné mezery ve vzdělání. Tenhle díl jsem nikdy neviděla a vůbec nevím, jestli by to se mnou ve věku tří let nepraštilo! Možná časem natočí díl, jak se malí zajíčci dělají
OdpovědětVymazat[13]: A jakpak se v tom babička vykoupala?
OdpovědětVymazat" Otylejšího snad vůkol není " !
OdpovědětVymazat[18]: Mají to homosexuálové těžký život...
OdpovědětVymazat[17]: u nás teda Ježíšek jo, ale tak jako "na půl" - nosí jen pro děti a každýmu jen jeden dáreček, ostatní si dáváme navzájem pro radost, ježíšek by to vše nestihnul a nezvládnul...tím mají nechaný to kouzlo víry v ježíška a přitom nehrozí prokecnutí s ohledem na okolí, že by někdo prozradil, že kupuje dárky, můžu doma balit dárky pro ostatní i s ním, může se podílet na výrobě dárečků pro prarodiče,...
OdpovědětVymazat[20]: U nás jsme to s Ježíškem ani nezkoušeli, manžel si pamatuje svoje trpké rozčarování z dětství . A taky rád přidává k dobru svůj pohled na Ježíška - že se vůbec nediví, že dárky nosí Ježíšek, protože když ho ukřižovali a on vstal po pár dnech z mrtvých, asi to nebyl úplně nejhezčí pohled a tak si prý od té doby lidi uplácí dárečky, protože by se ho všichni jinak báli. No, ehm . Míšovi jsme vysvětlili, že dárky se dávají k Ježíku, tedy jako památku na to, jak se nosily dary k malému Ježíškovi, ale taky jsme mu vysvětlili, ať to ostatním dětem neříká, že na to jednou příjdou samy.
OdpovědětVymazatJsem z generace, která byla odchovaná krtečkem a jeho kalhotami a další filmy mě minuly. Když byly děti malé, video jsme neměli a já tenhle skvost viděla až se svými vnučkami. Přiznám se, že první moment bych nazvala šokem.
OdpovědětVymazat