Dort Krteček - návod

O mých patáliích s patláním dortu ála Krteček jste si mohli přečíst v tomto článku. Pro případné nadšence, které to neodradilo, přináším mini návod :).

Výroba takového dortu je časově velmi náročná, takže je dobré si část připravit předem, konkrétně mluvím o marcipánu, který jsem vyráběla několik dní dopředu.

Marcipán na mém dortu jsem si spatlala sama, receptů je spousta a na internetu jich seženete víc, než dost. Já použila recept z této stránky a musím uznat, že ačkoliv jsem salámista :) nevlastnící žádnou kuchyňskou váhu, marcipán "od oka" se mi povedl jak chuťově, tak i konzistencí.

Přiznávám se bez mučení, barvy jsem použila potravinové práškové, které jsou díky "éčkům" pro děti extrémně nevhodné, ale barvila jsem opravdu velmi malým množstvím. Mohla jsem barvit přírodně, to ano, ale nemám zkušenost s tím, jak chutná marcipán obarvený špenátem, kurkumou nebo řepou... Největší kus marcipánu, který jsem potřebovala na pokrytí kopečku, jsem ale barvila holandským kakaem, které má nádhernou barvu.

Hotový marcipán jsem zabalila do mikrotenových sáčků a uložila do ledničky.

Plivátko

Tak se nám naše město rozhodlo zpříjemnit nastávající horké letní dny na přehradě stavěním protipovodňové štoly. V našich podmínkách k tomu patří odstřelování země pod povrchem a tak bylo třeba vypustit vodu. Stalo se. Tedy ne úplně, hladina se snížila zhruba o dva metry, ale co takové dva metry dokáží za divy... To plivátko, co tam zůstalo, snad ani nestojí za řeč. Což o to, my bychom se tam s kapříky nějak porovnali, otázkou je, zda k tomu budeme mít vůbec možnost, protože je tam tak málo vody, že sinice budou mít letos žranice.

Ale! Díky vypuštění máme místo pidiplácků ohromné luxusní pláže, které se jen tak v centru města nevidí... :)

Po odpuštění vody se odkryly nečekaně rozlehlé pláže...

Týden 20. - narozeninový

Do Matýska se zamiloval nějaký bacil a synek také zahořel, ovšem ne láskou, ale horečkou bezmála čtyřicet. Ale, stejně jako všichni mí chlapi doma, je úžasný. Občas sice byl protivný a ukňouraný, což je při nemoci pochopitelné, ale jinak... jiný na jeho místě by se sotva plazil a on dělá, jako by byl to nejzdravější dítě na planetě a nějaká horečka je mu šumák. A to se docela hodilo, protože slavit narozeniny bez nálady je docela otrava. Takže tento týden (pro změnu) pouze obrázkově, bez komentářů :).

Dort Krteček

Kdykoliv na mojí mozkovnu zaťuká tvořivá nálada, já otevřu, mé ručičky tvořivou přeberou a mozek jede na dovolenou a věnuje se tomu, co právě uzná za vhodné. Převážně blbostem, ale na tom teď nesejde. Zkrátka, většinou, když něco dělám, nemusím na to myslet a nechávám volnost svým rukám, kterým důvěřuji. Tak tomu mělo být i dnes, kdy jsem patlala dort k zítřejším Matýskovým druhým narozeninám.

Momentálně u nás frčí animovaný seriál s Krtečkem a malý ho opravdu zbožňuje, takže téma dortu bylo vymyšlené velmi rychle. Krteček, kterého jsem si připravila prozíravě už včera, byl hotový za chvíli, takže mě ani nenapadlo, že by naplánovaný průběh výroby dortu mohl být něčím zkomplikovaný. Mohl.

Týden 19. - navěky plesnivý

Připadám si jako v Kocourkově a protože mě rozčiluje vědomí, že s tím v téhle chvíli nemůžu absolutně nic udělat, tak to ze zoufalství alespoň vybleju sem. A prosím pěkně, je to jediné téma mého týdeníku, protože vesměs všechny události týdne byly podobného rázu či ještě horší a já nemám nejmenší zájem, abych se vrátila do původních blogových negativistických kolejí, řádky níže tudíž postačí.

To jsem se vám takhle se slzami na krajíčku vrátila s městského úřadu, kam jsem se šla přeptat, jak se to má s našimi okny, která jsou v dezolátním stavu. Odtamtud mě slušně vyrazili s tím, že nemají žádný příkaz k jakékoliv nápravě a že se s tím nic dělat nebude, i kdybych se na hlavu stavěla. Původní tklivé rozpoložení velmi rychle vystřídalo rozpoložení nasrané a tak si milá Janinka sedla a napsala dopis a spolu s fotkami ho odeslala na městský úřad...

Dopis je dlouhý, takže vás jím nudit nebudu - ve zkratce - okna jsou stará několik desítek let a nasměrována na severní stranu, takže jsou velmi namáhána povětrnostními vlivy. Okenní rámy a parapety jsou ztrouchnivělé, černé a plesnivé a každou chvíli z nich odpadávají kusy dřeva nebo kytu. Chybí těsnění skel, mezi nimi se sráží voda (nebo do nich rovnou při dešti teče, protože jsou místy sesedlá) a díky vlhkosti se na zdech bytu a mezi okenními skly tvoří plesnivé mapy, které ale nemůžu umýt, protože okna díky zrezivělým šroubům nejdou rozdělat. Stejně tak nemůžu umýt ani okna zvenčí, protože nejdou buď vůbec otevřít, nebo jen pootevřít a to prosím jen v létě, protože v ostatních ročních obdobích jsou rámy nabobtnalé nebo zmrzlé. No a protože okna nejdou otevřít, nebyla již dva roky mytá, což není vzhledem k tomu, že bydlíme nad rušnou ulicí, kde denně projedou stovky aut, nic koukatelného.
Pak tu máme samostatnou kapitolu a tou je okno, které sice otevřít jde, ale nejde díky zrezivělému zavíracímu systému zase zavřít, takže se při každém závanu větru samo otevírá...

Přiložené fotografie...

Žirafa LEGOva

Můj neoficiální název je Žirafa LEGOva a jsem pravděpodobně jedinou svého druhu na světě. Mezi mé charakteristické rysy patří originální pestrobarevnost a výrazné kostkování...

Cvok, LEGO a Hvězdné Války

Nezapadám do zažitých představ mých bližních, že jako matka od dětí bych měla být permanentně servaná jak angrešt a v případě, že bych měla dokonale naklizeno a navařeno, měla bych chodit drbat "na kafíčko" k sousedkám, péct si šunky do ruda na sluníčku, opíjet se s kamarádkami na hopsa hejsa akcích, případně odkládat děti do dětského koutku v nákupáku a opět u kafíčka a zákusku drbat. Podle nich jsem cvok. Kdo to kdy viděl, aby si ženská, která už dávno jede čtvrtý gumy a má dvě děti, hrála s Legem, "pařila" na Playstationu, sledovala animáče, neustále něco tvořila, nebo jezdila na koloběžce? No, někdo tomu říká cvok, někdo originál :). To však nic nemění na tom, že každou chvíli poslouchám:

"Tvoje starosti bych chtěla mít. Kde na to bereš čas? Ty se asi doma hodně nudíš, co?"

Týden 18. - růžovoučký

Týden by měl být spíše svatební, ale růžová barva v týdenní rekapitulaci svatbu dokonale převálcovala...

Prvním růžovým zážitkem bylo propašování červeného trika do světlého prádla a jeho následné vyprání. Ještě, že to byla várka s ručníky a plínkami, protože mám pocit, že růžový svetr by manžel nerozdejchal. Krom téhle růžové story (přiznávám, byla to čistě moje blbost) mám z praní další zážitek, ovšem tady už mám podezření na nějakého skřítka. Pokaždé prohlédnu všechny kapsy a obrátím je naruby a pokaždé jsem si jistá, že v nich nic nezůstalo. A skoro pokaždé mám tmavé prádlo olezlé vlákny z papírového kapesníčku. To prostě není normální...

Druhou růžovou událostí je chvilkový (díky Bohu!) objev našeho skoro dvouletého Matěje. V děvčátku, jdoucím vedle něj po chodníku, našel vrbu a hučel do ní tou svojí hatlamatilkou strašně důležité informace. Holčička kulila oči a mlčela, nejspíše oslepená a oněmělá růžovou, která doprovází její rané dětství. Růžový kočárek, růžová princeznovská sukně, růžové tričko, boty, ponožky, korálky. Růžová maminka se sytě růžovými stíny, které vypadaly jako monokl, s růžovými náušnicemi a ohozená opět komplet růžovým oblečením laděným do takovéto barvy. Nemám nic proti růžové, pokud se používá s rozumem. Tohle už považuji za degenerativní chorobu mozku...

Skřítek Botníček

Jeho revírem jsou rohožky, botníky a skříně, zkrátka všechna místa, u kterých se dá předpokládat, že by se tam mohly nacházet boty. Je hodně, řekla bych místy až přehnaně, háklivý na prach a bláto a tak většinou, ještě než si stihneme boty zout, u nich už stojí s hadříkem a pucuje je. O kom že to mluvím? No přeci o skřítkovi Botníčkovi...:)

Dlouho jsme si lámali hlavu, kde se u nás vzal, nakonec jsme ale usoudili, že jsme si ho museli přinést z obchodu v krabici s novými botami. Botníček to později sám potvrdil, prý se tam schoval, protože s nablýskanými a čistými botkami v obchodě nebyla žádná zábava. Doslova to okomentoval: "Nůůůůdáááá!"

Ptáte se, jak takový skřítek vypadá? Ten náš má oči černé jako ten nejčernější krém na boty. Je malý právě tak, aby se vešel do botníkové lavice, jejíž celé jedno patro obývá. Spí ve vystlané krabici od bot a i když je jeho postýlka měkká, někdy má smutnou a stýskavou a jde si raději ustlat do dětské plyšové bačkůrky, kde mu je přeci jenom mazlivěji.

Kromě dokonalé botko-čistící schopnosti vyniká Botníček svými perfektními znalostmi v oblasti kosmetiky pro botky a jeho "kosmetický" kufřík skrývá arzenál, o kterém se vám ani nesnilo. Vyžívá se ve všelijakých krémech a sprejích, hadřících, kartáčích a houbičkách. Je opravdovým odborníkem ve svém oboru.

Týden 17. - feťácký

Využila jsem krásného počasí a tak jsem, když Matýsek usnul v kočárku, domů rozhodně nespěchala. Sedla jsem si v parčíku u řeky na lavičku, vytáhla háčkování (docela rychle jsem se otrkala a je mi šumák, co si okolo jdoucí myslí :)) a nechala si od sluníčka pálit ramena. Z mojí idylky mě vyrušila kačena. Oslepená paprsky jsem líně zvedla oči a krve by se ve mně nedořezal. V řece, asi metr a půl ode mně, za zábradlím dělícím vodu od chodníčku, v úrovni mého klína, vykukovala chlapská hlava. Vzápětí mi došlo, že to je fotograf, který má evidentně dlouholetou praxi a tak se umí plížit tiše jako stín a ještě se dokonale maskovat oblečením. Tihle pošuci mě vážně děsí!!! Stejně jako feťáci, kteří si parčík spletli s noclehárnou a co vám budou tvrdit, že to černé metrové tele bez obojku a náhubku a s obojkem s hroty, je štěně, které si chce hrát. A jako na potvoru s mým dítětem, co je o polovinu menší, než ten čokl...

Košile na svatbu kluci mají a tak mě napadlo, že by se jim k tomu hodila i kravata. U nás nikde pidi kravaty nevedou a já dostala "úžasný" nápad, že jim je vyrobím. Vyštrachala jsem kravatu, kterou měl Míša na svatbě před třemi lety, rozpůlila jí a až pak přemýšlela (au!), jak z těch dvou canců vyrobit velmi jednoduché kravaty, kterými bych svoje děťátka při jejich vázání neprudila. Než jsem na to přišla, uplynuly dvě hodiny, samotná výroba byla pětiminutová. Jo, byla to docela legrace, ale povedlo se. Prostě jsem kravatu navázala na gumičku, trochu to pošéfovala jehlou a prudění tak odpadá...:)

Hádanku, co je na obrázku, který jsem vám podstrčila do minulé týdenní rekapitulace, nikdo neuhodl. Takže moji milí, je to...

Mozek!

Tedy alespoň podle našeho prvorozeného. Logiku to má - ovládá ruce, zrak, chuť, čich, nohy, jen na ucho tam zapomněl. A to černé vlevo je zásuvka, protože bez energie přece nemůže fungovat, to je jasný, ne? No a taky to trochu přepísknul s tím milionem terabytů. Vlastně, víte, že se ani nedivím, že to nikdo neuhádl? :)

Míši LEGO vynálezy

Náš osmiletý dnes přinesl domů vysvědčení z plavání a dalo se očekávat, že ho bude mít ze všech spolužáků nejhorší. V dnešní době už se nedávají diplomky s vodními zvířátky, jako za mých mladých časů, ale rovnou známka. Na to, že byl totální vodní outsider na něj ale byli ještě hodní - celková známka za to, že se nepotopí, neponoří, nesplývá a vůbec neplave bez ochranných pomůcek dostal dvě mínus. Na druhou stranu, my jsme vděční za to, že vůbec dokázal překonat svůj panický strach z vody a soudě dle jeho nadšeného vyprávění, ho to dokonce i bavilo... Aby mu ta známka nebyla líto, vytáhla jsem svoje dvě vodní vysvědčení z dětství, kdy první "známka" byla želva, tedy ta nejhorší. Ta druhá ho snad trochu povzbudila, o třičtvrtě roku později už jsem byla delfín, superplavec :).

A co tím chtěl vlastně básník říci? Že i ten sebevětší bambula může mít na něco talent (tím nechci v žádném případě o svém synkovi tvrdit, že je bambula, protože jeho IQ bych někdy vážně potřebovala), asi něco v tom stylu "Ten dělá/umí to a ten zas tohle". A že je to kluk šikovnej... Jeho LEGO vynálezy (vesměs nefunkční :)), které jsem vám naservírovala, pochází z doby, kdy mu bylo šest...

Držák na krejčovský metr

Týden 16. - zpátky do pravěku

Za necelé dva týdny se vpasujeme do rolí hostů na svatbě a tak byl tento týden ve znamení shánění společenského oblečení pro mé děti. Bože, kdo nezažil, nepochopí! Tohle zboží je silně nedostatkové, v mém případě o to víc, že nechci, aby potomkové vypadali jako "každý pes, jiná ves", což v překladu znamená, že sehnat oblečení, aby kluci vypadali alespoň podobně, je nadlidský výkon. A když jsem přeci jen na něco narazila, nebyla to záležitost zrovna nejlevnější. Kompletní oblek pro dítě vyjde v lepším případě na dva tisíce (přičemž už dopředu mi je jasné, že ho obleče jen jednou) plus společenské boty, vše krát dvě. Ceny v půjčovnách se pohybují okolo tisícovky plus obstarání vlastních bot, opět krát dvě, což už působí příjemněji, jenže to bych nesměla znát svoje děti, čuňátka od narození (přiznávám, jsou po mně). Slavnost si chci užít a ne trnout, kde, kdy a co na sebe převrhnou a naplácají... Naštěstí jsem tvor praktický a ekonomicky uvažující, takže jsem hodila za hlavu společenské konvence a rozhodla se koupit dětem oblečení, které jim nějaký čas vydrží a které budou moci nosit jak do společnosti, tak i ven. Zadařilo se částečně, mají alespoň stejné košile, které mně osobně drásaly nervy nejvíc, ostatní se už nějak pošéfuje :). Při nakupování v superultrahypermegamarketu jsem narazili na výstavu z pravěku...

Tvoření s dětmi - Těžítko - návod

Další tip na jednoduché tvoření s dětmi, tentokrát tu mám návod na těžítko (nebo sněžítko? :)), které v našem případě posloužilo jako dáreček pro tátu :).

Na výrobu těžítka budete potřebovat:

Prázdnou a odmaštěnou malou skleničku s víčkem - ta naše je od marmelády

Předmět do těžítka - my použili malé figurky - razítka - Pata a Mata, které se nám doma sešly dvakrát, ale lze použit takřka cokoliv, co se ve vodě nerozmočí, třeba figurky z Kinder vajíček.

Třpytky - ty jsem koupila v papírnictví, jsou velmi jemné a vypadají asi jako tyhle

Voděodolné lepidlo - nejlépe silikonové

Vodu

V některých návodech se používá i glycerin, ale osobně si myslím, že je to zbytečné, pokud se dolije správně voda, efekt sněžení je díky jemňounkým třpytkám dokonalý i bez něj.

Návod

Figurky naaranžujte na víčko a přilepte. Nechte dobře zaschnout.

Pokud se vám zdá, že na fotografii vidíte na postavičkách třpytky, máte pravdu. Původní těžítko jsme vyráběli před dvěma lety, ale použili jsme nevhodné lepidlo a museli jsme tak teď skládat reparát, ze kterého vznikl návod :)

Týden 15. - Tetovací

Vyhrála jsem Míšou vlastnoručně vyrobené tetování (překlad - Míšovo tetování = velký kus izolepy pomalovaný permanentním fixem). Tetování jsem po návštěvě "Mekáče" hrdě přijala, jeho odstranění po pár hodinách se už v tak hrdém duchu neneslo :).

Snědla jsem "Monstrilla burger"...

Veselá jídla pro děti - Večeře s upírem

To jsme takhle jednou šli ze školy a druháček se mě ptá:

"Mamííí, máme doma mlíko?"

"Jo."

"A mamííí, máme doma vločky?"

"Ne."

"Škoda. A mandle? Šlehačku? Marmeládu? A čokoládový tečky na oči?"

"Ne, ne, jo, ne. Na co to potřebuješ?"

Vytáhl knižní katalog Albatrosu a protože se nejen rád cpe, ale i kuchtí, okamžitě si zamiloval knížku Receptíky pro kuchtíky. U této knihy byla ukázka dvou stran, na kterých byl recept na "Upíry". Trochu jsme si tedy recept upravili...

V originále se:

- používá vločkové těsto, my dělali lívanečky z obyčejného (100 g hladké a 100 g polohrubé mouky, jedno vajíčko, asi 200 ml mléka, trochu cukru, půl prášku do pečiva).

- lívance dělají v lívanečníku, my je smažili na pánvi, páč lívanečník nevlastníme. Chyba! Hotové lívance jsou na pánvi moc nízké a špatně se do nich zapichují zuby - mandle.

- na oči používá šlehačka a čokoládové tečky, my volili zdravější a chutnější tvaroh a rozinky.

A tady je výsledek - sice to připomíná, spíše než upíra, mentálně retardovaný lívanec, ale co, i tak byla radost veliká :).

Týden 14. - antiklausovský

Tento týden nazývám antiklausovským, protože první zážitek, který mne v souvislosti s týdenní rekapitulací napadl, byl ten s naším panem prezidentem.

To jsem si vám takhle šla do trafiky pro jízdenku...

...a ve frontě přede mnou si pán kupoval známky na dopisy. Nevím, kolik přesně jich chtěl, ale když mu je paní prodavačka podávala, pán se znechuceně zatvářil a ptal se:

"Prosím vás, to máte jen ty s Klausem?"

"No..."

"Tak to mi dejte jenom čtyři..."

Tahle antiklausovská a antipolitická nálada číhá na každém rohu, každou chvíli na mně bafne letáček "Stydím se za to, že jsem Čech" případně "Stydím se za svou vládu". A když na mně nebafl letáček, vyděsil mě pán v důchodu, se kterým jsem čekala na naše dítka před školou. Smutně koukl do kočárku a povídá "Co na ty chudinky malý čeká..." Moc na náladě mi nepřidal ani názor, že jediné, co by lidi zase stmelilo, by byla válka.

Začíná na mně doléhat odloučení od lidí a rodičovská dovolená mi leze na mozek. Mít hlídání, vracím se do práce. Okamžitě. Naštěstí to "lezení na mozek" trochu zmírnily Míšovy velikonoční prázdniny a já si užívala, když si ho babičky na dva dny "rozebraly". Manžel doma nebyl taky a já tak zůstala jen s Matějem. To bylo bájo... ráno jsme se spolu povalovali v posteli a když zjistil, že mě má jen pro sebe, pořád mě pusinkoval a hladil a tak krásně se na mně díval a smál. A to ticho... nikdo na sebe neřval, nerval se o věci, neprovokoval a nepral se... No nic, návrat do reality, pré skončilo.

Taky každý večer, když jdu spát, řeším otázku, jestli je bezpodmínečně nutný lehat si na samopal, pastelky nebo kukuřičný lupínky...

A jak jinak, pár obrázků, nedělních...

Zdobili jsme...

Veselá jídla pro děti - Ať vám to pípá!

Veselé Velikonoce vám přeje

Janinka :).

Falešný patchwork - vejce - návod podruhé

Plním co jsem slíbila, návod na vajíčka, ne nepodobná jarním poupátkům, je tu. A protože jsem ho musela díky šikovnosti mého druhorozeného, který zvládl naformátovat paměťovou kartu ve foťáku a zničit tak původní návod, dělat nadvakrát, važte si ho :).

Falešný patchwork - vejce - zápich

A zase jsem kecala, když jsem psala, že už se do Velikonoc špendlíků nedotknu. Nepamatuju si, že by mě nějaké tvoření tak moc chytlo. Nejen, že mě nesmírně baví, ale ještě si u toho vyčistím hlavu. Ale slibuju, tohle už jsou vážně poslední výtvory. Došla mi totiž inspirace i vajíčka... :)

Vajíčka technikou falešný patchwork à la velikonoční zápichy

Postup podobný jako ZDE, jen s tím rozdílem, že se nezačíná po stranách, ale z vršku. Podrobný návod dodám v týdnu.

Omlouvám se za kvalitu fotografií, ale nový foťák v nedohlednu, takže asi tak :).

Týden 13. - něco je ve vzduchu

Vypadá to, že někdo, nebo něco, nechce, abych popisovala uplynulý týden. Papírek, na který jsem si psala poznámky, zmizel. Když jsem ho našla, byl zmuchlaný do kuličky a moje, už tak nečitelné škrábanice, se staly ještě nečitelnějšími. S obrázky do článku to bylo podobné, náš skoro dvouletý mi naformátoval kartu ve foťáku. Jeho šikovnost mě nepřestává překvapovat, k tomu, aby se mu to povedlo, totiž musel zmáčknout třináctkrát tlačítka ve správném směru a pořadí...

Takže tento týden opravdu velmi stručně a heslovitě - vnitřní vyhoření, deprese, smutek, strach o blízké, samota, dementní uživatelé jednoho fóra opovrhující starými lidmi, únava, nevyspání. Stávkující teplá voda, sníh, smrtelná nemoc v rodině, bezmoc, vztek z toho, že si stěžuju a přitom se mám oproti jiným jako královna. Týden byl zakončen (na důrazné doporučení mého manžela obávajícího se o mé duševní zdraví) otevřením prostředního velikonočního balíčku, konkrétně byl vykraden tekutý obsah.

Jediným veselým momentem byl domácí úkol našeho druháčka - do konce dubna mají přinést pět vylisovaných jarních kytiček. Paní učitelka má asi smysl pro humor, kde je asi tak u nás seženu? Zaúkolovala jsem proto příbuzné z nížin, v případě nouze jdeme nakupovat do květinářství...

Sníh, který mi tentokrát vůbec nevadil...