Skřítek Botníček

Jeho revírem jsou rohožky, botníky a skříně, zkrátka všechna místa, u kterých se dá předpokládat, že by se tam mohly nacházet boty. Je hodně, řekla bych místy až přehnaně, háklivý na prach a bláto a tak většinou, ještě než si stihneme boty zout, u nich už stojí s hadříkem a pucuje je. O kom že to mluvím? No přeci o skřítkovi Botníčkovi...:)

Dlouho jsme si lámali hlavu, kde se u nás vzal, nakonec jsme ale usoudili, že jsme si ho museli přinést z obchodu v krabici s novými botami. Botníček to později sám potvrdil, prý se tam schoval, protože s nablýskanými a čistými botkami v obchodě nebyla žádná zábava. Doslova to okomentoval: "Nůůůůdáááá!"

Ptáte se, jak takový skřítek vypadá? Ten náš má oči černé jako ten nejčernější krém na boty. Je malý právě tak, aby se vešel do botníkové lavice, jejíž celé jedno patro obývá. Spí ve vystlané krabici od bot a i když je jeho postýlka měkká, někdy má smutnou a stýskavou a jde si raději ustlat do dětské plyšové bačkůrky, kde mu je přeci jenom mazlivěji.

Kromě dokonalé botko-čistící schopnosti vyniká Botníček svými perfektními znalostmi v oblasti kosmetiky pro botky a jeho "kosmetický" kufřík skrývá arzenál, o kterém se vám ani nesnilo. Vyžívá se ve všelijakých krémech a sprejích, hadřících, kartáčích a houbičkách. Je opravdovým odborníkem ve svém oboru.

V jádru je to skřítek dobrý, i když občas mívá své slabé chvilky. Mezi ně patří třeba schovávání jedné boty z páru. To, že za to může právě on a ne naše roztržitost (nebo taky bordelářství), poznáme podle toho, že se z předsíně z botníku ozývá tichounké chihotání. "Chi chi chi. Chi chi. Chi." Ale my se na něj za to nezlobíme (tedy jen pokud nám zrovna za pět minut nejede autobus a botu opravdu rychle nepotřebujeme), víme, že si svůj skřítčí život prostě potřebuje něčím zpestřit. A tak botu dlouho hledáme a "jako" ji nenajdeme. Skřítek má radost, že se mu rošťárna povedla a bota se za chvíli záhadně objeví na dobře viditelném místě.

Další jeho slabou chvilkou je svazování dvou a více bot šněrovadly k sobě, na uzlících si ten malý záškodník dává obzvlášť záležet... Občas ale sám uzná, že to přepískl a pak nám pomáhá ty uzlíky zase rozmotávat.

Pro jeho roztomilý vzhled byste to do něj neřekli, ale dokáže být i pěkným bručounem, hlavně v období plískanic a v zimě. Našim návštěvám totiž někdy nedojde, že by bylo vhodné si boty oplácané sněhem a blátem sundat přede dveřmi a ne se s nimi postavit doprostřed předsíně. A to ani nemluvím o tom, že pak boty nepostaví na rohožku, ale mrsknou je do kouta na podlahu. To by jste nevěřili, jak taková blátivá louže a špatné zacházení s botami dokáže Botníčka rozčílit! Prská a běhá po předsíni sem a tam, jako kdyby mu někdo hodil do kalhot prskavku a ty jeho komentáře se snad ani nedají publikovat...

Na druhou stranu je to ale skřítek velmi citlivý. To třeba když se chystám vyhodit zničené boty, musím to udělat hned. Když si je totiž připravím do tašky a tu položím do předsíně, on z ní boty přes noc vytáhne a nacpe zpátky do botníku až úplně dozadu, abych je nemohla najít. Nebo když se nám při chůzi přihodí nehoda a botu odřeme, dokáže u ní sedět i hodinu a chlácholivě ji konejšit. Přitom nás ovšem nezapomene káravě propalovat pohledem.

I přes svoje mouchy je Botníček skřítkem se srdíčkem na svém místě. My ho za to máme moc rádi a já osobně bych ho nevyměnila ani za kozačky od Armaniho...

A co vy? Také máte u vás doma nějakého skřítka? :)