Týden 14. - antiklausovský


Tento týden nazývám antiklausovským, protože první zážitek, který mne v souvislosti s týdenní rekapitulací napadl, byl ten s naším panem prezidentem.

To jsem si vám takhle šla do trafiky pro jízdenku...

...a ve frontě přede mnou si pán kupoval známky na dopisy. Nevím, kolik přesně jich chtěl, ale když mu je paní prodavačka podávala, pán se znechuceně zatvářil a ptal se:

"Prosím vás, to máte jen ty s Klausem?"
"No..."
"Tak to mi dejte jenom čtyři..."

Tahle antiklausovská a antipolitická nálada číhá na každém rohu, každou chvíli na mně bafne letáček "Stydím se za to, že jsem Čech" případně "Stydím se za svou vládu". A když na mně nebafl letáček, vyděsil mě pán v důchodu, se kterým jsem čekala na naše dítka před školou. Smutně koukl do kočárku a povídá "Co na ty chudinky malý čeká..." Moc na náladě mi nepřidal ani názor, že jediné, co by lidi zase stmelilo, by byla válka.

Začíná na mně doléhat odloučení od lidí a rodičovská dovolená mi leze na mozek. Mít hlídání, vracím se do práce. Okamžitě. Naštěstí to "lezení na mozek" trochu zmírnily Míšovy velikonoční prázdniny a já si užívala, když si ho babičky na dva dny "rozebraly". Manžel doma nebyl taky a já tak zůstala jen s Matějem. To bylo bájo... ráno jsme se spolu povalovali v posteli a když zjistil, že mě má jen pro sebe, pořád mě pusinkoval a hladil a tak krásně se na mně díval a smál. A to ticho... nikdo na sebe neřval, nerval se o věci, neprovokoval a nepral se... No nic, návrat do reality, pré skončilo.

Taky každý večer, když jdu spát, řeším otázku, jestli je bezpodmínečně nutný lehat si na samopal, pastelky nebo kukuřičný lupínky...

A jak jinak, pár obrázků, nedělních...

Zdobili jsme...


A zdobila i má drahá polovička...
Ale abych manželovi nekřivdila, tohle vylezlo z mojí hlavy, protože "pejska" mi prý koupil (vytáhl ze skříně při úklidu :)), abych nebyla doma tak sama a aby mi nebylo smutno... Tak jsem mu řekla, ať mi příště koupí láhev vína a hafík ať jde hlídat ovečky :).


Venku už druhý den překvapivě chumelí, dokonalé Velikovánoce.


Barvení vajíček je hotová alchymie...


Košilky a je hotovo :).


A taky jsme hráli speciální velikonoční turnaj v golfu na PS3 o tuhle trofej. No a já ji nevyhrála :).

17 komentářů:

  1. Na mě ta politika naštěstí vůbec nedoléhá...

    OdpovědětVymazat
  2. Horší jak známky s Václavem jsou známky stranické.

    OdpovědětVymazat
  3. No.. zkus to nalepit na velikonoční pohlednici.. za pár let možná bude mít hlavu jako vejce, ale do té doby, co s ním? Máš nádherná vajíčka a šikovné prstíky Janinko, nezbývá, než závidět. My jich moc nikdy nepotřebovaly a letos teprv slípky začaly nést, tak se nechlubím. Těch pár barvila sestra, ji by to nadchlo, dát fotky na net, ale byly rozebrané, jenom stihly do rána uschnout. Pozdě jsem vzala foťák.

    OdpovědětVymazat
  4. Pán udělal chybu, za pár let by je možná prodal v dražbě jako raritu...

    OdpovědětVymazat
  5. Ta barvená vajíčka jsou kouzelná.

    OdpovědětVymazat
  6. Máš pravdu v tom, že tíhu budoucnosti cítíme hlavně kvůli dětem (a proboha - už i vnoučatům ).

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: Tak si toho užívej, dokud to jde !

    OdpovědětVymazat
  8. Je fakt, že nálada je značně protipolitická a ani není divu . Pobavil mě tvůj manžel s aranžmá ovce-pes. Taky mě dost často v poslední době deptá vyhlídka na budoucnost našich dětí...ale nezbývá, než se snažit jim umožnit získat co nejvíc (dobrý vzdělání,...) a věřit, že si své místo na slunci vybojují a budou se mít dobře. A ty velikovánoce - fuj, u nás (naštěstí) jen prší, ale je to taky hnusný...Ale je fakt, že na velikonoční pondělí tu bylo -8stupňů po ránu...pak naštěstí celý den naprosto vymetená obloha a sluníčko už má sílu, tak se to spravilo

    OdpovědětVymazat
  9. U známek s Klausem jsem se rozesmála. Ted' ta věta vypadá naprosto hloupě, ale já jsem kvůli chorobě a nemocným očím, navíc když byl můj muž před Velikonoci pracovně v Německu, zapoměla koupit pohledy. Ve středu večer se muž po návratu ptal, zda jsem poslala pohledy - ano, jsme staromilci, posílající pohlednice. Jasně, že ne. Tak jsem šla hrabat do šuplíku, kde mám obálky, pohledy a další a něco vyhrabala. A mezi nimi byla velikonoční pohlednice s nalepenou známkou v hodnotě 50 haléřů a na ní byl Husák. Takhle to třeba dopadne s Klausem.

    OdpovědětVymazat
  10. [11]: Lepší je na budoucnost moc nemyslet, to by se člověk zbláznil...

    OdpovědětVymazat
  11. Mě se strašně líbila ta socha... kde ste ji sehnali? Jinak hezká ovečka a vajíčka -letos byly doma úplně bezbarvý...

    OdpovědětVymazat
  12. [14]: Děkujeme . Tu sošku někde splašil manžel, ale fakt netuším, kde...

    OdpovědětVymazat
  13. Dneska lidi mají plno možností. Vím, že to není tak jednoduché, ale můžou třeba odjet do ciziny a zůstat tam. To je pořád: Stydím se, že jsem Čech, stydím se za to a  tamto ... Ale že by pro to něco dělali, to ne. Válka a stmelit? Bez komentáře

    OdpovědětVymazat
  14. [16]: Mají plno možností, to jo, ale na druhou stranu je tu nejvíce nespokojených mladých rodin s dětmi a starých lidí a ti mají jen pramalé šance se v cizině uchytit...

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).