Něco na namazání :)

Za barem #4: Pomazánka na jednohubky vhodná i pro děti

aneb

"Pomazánka z vajíček potěší mlsný jazýček"

Zadání čtvrtého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Ovocný smajlík

Za barem #2: Ovocný salát

aneb

"Pozvi ovocného smajlíka na návštěvu svého pupíka"

Zadání druhého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Salát jsem vyrobila z jablek, meruněk a černých třešní. Ovoce samotné je sladké dost a proto není třeba ho jakkoliv dochucovat. Ideální pro malé mlsouny nebo jen tak k zobání...

Banán José Jalapeño

O letošních prázdninách jsem si kromě role mateřské přibrala i roli barmanky v Mléčném baru. No, ona to není jenom barmanka, ale i kuchařka, číšnice, aranžérka a sám Pán Bůh ví ještě co . Takže následující dva měsíce vás na mém blogu čekají trochu jiné články, než na které jste zvyklí. A změna bude i v jejich množství, protože jeden den barmanky = jeden úkol. I když už teď dopředu vím, že v žádném případě všechny úkoly nesplním (nejsem maniak, co všechno umí, všude byl, všechno zná a zvládne), bude článků v nově založené rubrice přeci jenom trochu více.

Takže se kochejte, nadávejte, slintejte, kritizujte, chvalte, smějte se, komentujte, inspirujte se... A nebo prostě jenom upadněte do letargie a hrajte mrtvého brouka, divit se vám nebudu .

Za barem #1: Omalovánka - Ovoce

aneb

"Banán José Jalapeño"

Zadání prvního kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tvoření s dětmi - Bambulínci počtvrté

A zatím na nějakou dobu naposledy, protože došly bambulky a také inspirace, každý případný bambulínkový nápad tedy vřele vítám .

Takže Bambulínci počtvrté aneb co jsme splácali ze zbytků...

Ostatní Bambulínky najdete tady, tady a tady.

Žába

Čáry máry, praskni!!!

V koupelnové skřínce nad umyvadlem sedí dva skřítci záškodníci. Jeden odříkává zaklínadlo a mává přitom podivně rukama a druhý pro jistotu (co kdyby kouzlo selhalo) ukradenou jehlou z mého jehelníčku propichuje krabičku s pánskou ochranou...

O pár hodin později...

"Ježíši, on prasknul!! Je v něm díra jako vrata! Co budeme dělat?"

Co bychom dělali, pan internet ví všechno. Dozvídám se, že je záhodno co nejrychleji, nejlépe do 12 hodin, polknout super škodící tabletku, za kterou si ordinace účtují od čtyř set korun výše. Protože plodné dny mlátí na dveře a hrozí, že je za chvíli vyrvou z pantů, nezbývá nic jiného, než v sobotu ráno navštívit pohotovost pro dospělé, protože je půl jedenácté večer a pohotovost svoje brány zavírá už v deset. A gynekologická ambulance nefunguje pro změnu vůbec.

"Dobrý den, já nevím, jestli jsme tady správně... Ehm víte, my jsme měli takovou nehodu, nám praskl..."

"Jo, jo, jste tu správně", tlemí se zdravotní sestřička, shodou okolností manželova spolužačka, a ani mě nenechá domluvit. "Dejte mi kartičku pojištěnce a připravte si 550 korun..."

Když vcházím do ordinace, pilulka je už připravená na stole a tlemí se nejen sestra, ale i doktor. Ha ha ha. Mně do smíchu tedy rozhodně není, v duchu sprostě sakruju a proklínám Vulkan, Hrádek nad Nisou i celé to jejich slavné Trojzemí.

Nakonec jsme se tomu ale doma zasmáli taky, problém je vyřešen, v životě jsme přišli o mnohem víc, než o pár stovek. To jsme ale ještě nevěděli, že ačkoliv jsme změnili značku, následující měsíc se ta samá situace bude opakovat. Skřítci nelenili. Tentokrát vyrazil večer na pohotovost jenom manžel, službu měla opět jeho spolužačka.

"To se ti to vyplatí, co? Já sloužím zase v úterý, kdyby něco", pochechtávala se.

A já si tu tak sedím a přemýšlím, jestli je to těma kouzelnejma skřítkama (a jestli jo, kdo nám je do koupelny nasadil a kdo chce, abychom měli děti tři), nebo za to může světová finanční "krize", jejímž výsledkem je šetření materiálu na poněkud nesprávném místě...

Hrneček plný kostiček :)

Na stránkách Mléčného baru se koncem dubna objevila soutěž, jejímž tématem bylo vyrobit co nejsmyslnější zmrzlinový pohár. Ten, kdo do mojí mozkovny občas zavítá, ví, že jsem tvor tvořivý a hravý. A kdo hádá, že jsem výzvu přijala, hádá správně. Když prvňáček odešel do školy, povytahovala jsem jeho boxy s kostičkama a stavěla a stavěla...

A takhle to dopadlo...

Najdi díru ve vesmíru

Máš-li v rozum ještě víru

najdi díru ve vesmíru

(o dost vetší, než je v sýru)

černou nebo červí díru.

Až ji najdeš, dej mi vědět,

na zadku už nechci sedět,

na blbouny z vlády hledět,

a budoucnost vidět bledě.

Tohle žití co je k zblití

ať nastrkaj si do řiti.

A potom alou na šití,

ať nejde se ho zbaviti.

Pár sponzorů nalezneme,

pokladničky rozbijeme

do práce se zažereme.

Vesmírnou loď seženeme.

Pak nakoupíme bonbónky

a chlebíčky a laskonky,

nafukovací balónky.

Pozveme na raut blbounky.

Loď na pole postavíme,

balonky ji ozdobíme,

dobrůtkami naplníme.

Panákem se posilníme.

Hostů mile se ujmeme,

po palici je klepneme,

chlebíčkem hubu zacpeme

a do kozelce svážeme.

Pečlivě je urovnáme

a na sebe naskládáme,

naposledy zamáváme.

Pilotovi hold svůj vzdáme.

Slavnostně se loď pak vznese,

letíc k své nové adrese

(v černém jak uhlí okrese).

Autopilot to snad snese...

P.S: Berte prosím moje básnění s nadsázkou, víte, jak je to těžký a kolik mých buněk šedých mozkových při tom umřelo? A kdo nemá dost a líbilo se mu, moje starší vesmírné básnění Marťani a uzený najdete tady.

Tvoření s dětmi - Bambulínci potřetí

Tentokrát jsem zabrousila do říše hmyzu. Abych byla upřímná, z těchto breberek na živo mě jímá hrůza, ale takhle z bambulek, to je jiná káva. Už jenom proto, že si je přizpůsobím tak, aby se jich nebály děti (já ) a aby se jim líbily, nějakou barevnou podobnost tedy se skutečností moc nehledejte...

Takže žádné dlouhé povídání, jdeme rovnou na koukání...

První a druhý článek s bambulínky najdete zde a zde.

Motýl

Pevné zadky pro dcery a matky!

Cedule s títmo sloganem visí na plotě v ulici, kterou chodíme s prvňáčkem ze školy. Ten se, když ji uviděl, mohl potrhat smíchy (ha ha ha, vtipe, kde jsi?), což mu nemám za zlé, první puberta je zkrátka první puberta.

  

Kusudama - návod (kusudama - tutorial)

V komentáři pod posledním článkem o Kusudamě jsem slíbila, že jak jen budu moci, dodám také návod, jak si papírová kvítka vyrobit. Chvíli mi to sice trvalo, ale alespoň nemám pocit, že jsem to odflákla...

Co budete potřebovat:

Papír - Hodně papíru. Hóóódně moc papíru. Můžete použít jakýkoliv balící papír, obyčejný barevný papír, také je k dostání v každém lepším papírnictví papír melírovaný, kus za tři kačky. Pro začátečníky (a lenochy) je dobrý barevný papír z bločků ve tvaru čtverce, není drahý a nemusí se měřit ani stříhat. A nebo taky můžete použít noviny, fantazii se meze nekladou...

Lepidlo - nejlepší je lepící tyčinka

Nůžky, obyčejná tužka, pravítko

Kancelářské sponky - musí být plastové, hliníkové nechávají na papíru ošklivé černé škrábance

Inspirace - barevný papír

Pomatená pohádka pro plnoleté

Panství Prsatkov...

Pantáta plánuje provdat princezničku Paulu. Posílá pánům princům panujícím poblíž pantátova panství poupravený portrét princezny. Proč poupravený? Protože princátka podle posledního průzkumu požadují princezničky padesátikilové, ploché, pas pětačtyřicet, prostoduché, popřípadě prudérní puťky. Paulinku příroda podarovala půvabnou povídavou pusinkou, převelikými prsy plus parádní (přinejmenším půlmetrovou) prdelkou...

Panství Prasárničkov...

Pantáta povídá pětatřicetiletému potomkovi:

"Poslyš, princi, podívej, přišla podobizna princezny Pauly, pěkná, pravda?"

Princ Pedro pohledem přejede portrét, pak procedí:

"Primitivní plavovlasá puťka!"

Poté, plně ponořen, plní princovské povinnosti (prohlížení prsatého plátku pro plnoleté). Pantáta, podporován panímámou, povzdechne:

"Princi, přiveď princezničku, počni potomka, prahneme po prccích pobíhajících po panství!"

Panství Prsatkov, pár pátků později...

"Pomóóóc, pomóóóc, příšera (přerostlý pětimetrový pavouk) polapila přincezničku Paulu, pomóóóc!" piští poddaní panství. Pantáta posílá pozdravy princům přilehlých panství, prosí "Pomozte princezně!". Padesát princů poštu přebralo, poté papír promptně podpálilo. Přestože podle portrétu princezna působí pěkně, povahově princátka připomínají poseroutky...

Panství Prasárničkov...

Padesátý první princ Pedro pod podmínkou ponechání ploché princezny Pauly pantátovi (prsaté plátky princi plně postačí) přijal, princezně pomoci přispěchá. Princova panímáma připravila princi pečínku, pití, přibalila pár pohádek pro plnoleté, plačíc potichu povídá "Pa pa, princátko!".

Princ putoval přes pět pohoří, patnáct panství, přes padesát potoků, prošlapal patery podrážky.

Panství Prsatkov...

Panímáma přeleštila pantátovi počínající pleš, přes přelesklou plešku položila pozlacenou pokrývku panovníků, palic pomazaných. Pantáta přivítal prince, pak povídá:

"Princi, především, příšera působí přestrašně, přerostle, patříš pod poseroutky?

"Pantáto!"

"Pardon princi, potřebuji pravdu pouze pro pořádek. Přijmi poděkování..."

Pedro přijímá, poté princ procházející polem potají poobhlédl plesnivý příbytek příšerného pavouka. Princeznu připláclou pavučinou přehlédl. Po příjezdu povídá pantátovi poznatky, panímáma pláče "Přichystáme princezničce pohřeb...".

"Prdlajs pohřeb" povídá princ. "Připravíme pořádnou past, potřebuju pizzu potřenou příšerně pálivým papričkovým pyré. Pět pekařů peklo pizzu, princ, přikrytý půlnocí, potají přináší papání pro pavouka. Prvními paprsky probuzený pavouk pocítí překrásný pach. Prahnouc po pokrmu (pavoukovi přijde princezna příliš podvyživená, potřebuje před požitím pořádně přikrmit) pozřel pizzu. Párkrát prsknul, plivnul, pak pořádně prdnul. Poryv prdnutí poodnesl pavouka přes půl planety (Peru, průšvih), přičemž pavouk průletem protrhl pevnou pavučinu. Povolená princezna padá, padá, padá... "Prásk!" přímo před prince.

"Pardon", povídá princ poblouzněný půvabnou princeznou, pomáhá Paule povstat. Pokukuje po prsaté panně, princezna pokukuje po pohledném Pedrovi. Princ popadne (pantátou princezny povoleno) Paulu, pádí přes potoky, pole, pohoří. Pantátovi, panímámě princeznu představí.

Pohádka pokračuje... příkladným plozením potomků...

Malinká Janinka

Milé děti (jo, vy, co jste nezapomněli své hravé dětské já před x lety na pískovišti a taháte ho stále sebou jako kouli na noze), protože tu pár dní nebudu, posílám vám už dnes k zítřejšímu Dni Dětí dáreček - sebe. A aby to k sobě hezky pasovalo, jak jinak - sebe coby dítko :).

Věk: čtyři měsíce

Má-li někdo potřebu komentovat můj výraz v obličeji, pak vězte, že vůbec není vyděšený či vytřeštěný, jak by se mohlo na první pohled zdát, je naprosto normální a používám ho při různých příležitostech několikrát denně doposud :).

Botanická zahrada Liberec podruhé

V první části fotoreportáže z Botanické zahrady v Liberci jsem vám představila živé tvory, druhou tedy věnuji tomu, za čím se do Botanické zahrady chodí většinou - rostlinám a stromům.

Zahrada v Liberci je nejstarší botanickou zahradou u nás a před pár lety byla kompletně zmodernizovaná. Celý komplex je rozdělen do několika pavilonů - skleníků, které mají tvar rostlinných buněk a na jeho projití, pokud nejste fanatičtí "kytičkáři", vám stačí dvě až tři hodiny.

Liberecký kraj - kaktusářů ráj

Až půjdete nakupovat...

Až půjdete zase jednou nakupovat...

A až se vám v oddělení ovoce a zeleniny nebude něco pozdávat...

Pak vězte, že tam před vámi byl můj manžel, jehož kreativita nezná mezí...

Tajně doufám, že ho při tom nikdy nechytnou. A pokud ano, tak se tiše modlím, ať banán s pomeranči (ten byl na pořadí dne při minulém nákupu) a okurka s paprikami nebudou brány jako ohrožování mravnosti mládeže...

Botanická zahrada Liberec

Po zimě a po sérii téměř nikdy nekončících nemocích hatících nám pravidelně naše plány jsme se rozhodli, že je na čase oprášit tradici "Každý víkend jeden výlet". A tak jsme se v sobotu ráno sbalili a namířili si to do liberecké botanické zahrady. Většina natěšených návštěvníků jezdí do tohoto malého zeleného ráje především za květenou. Já ne. Já tam jezdím v první řadě za zvířátky a pak teprve za rostlinstvem naší matičky Země. No uznejte sami, kdo by odolal tomu nádhernému akváriu, které návštěvníky vítá prakticky hned u vchodu?

Narozeniny a Dort - dětské kostky

Ahoj,

já jsem Matěj a chtěl bych vám napsat, jak jsem oslavil svoje první narozeniny. Teda, bylo to docela překvapení, já jsem totiž vůbec nevěděl, že mám narozeniny, ale že se něco asi děje, jsem vytušil z toho, že se máma s tátou na střídačku zavírali do pokojíčku a něco tam kutili. No a když tam šla naposledy máma, tak do něčeho hrozně bouchala, to se mi samozřejmě nelíbilo a tak jsem stál u zavřených dveří a bouchal do nich taky. Byl jsem z těch mých rodičů docela na nervy, protože jsem si v pokojíčku nemohl hrát a musely mi stačit hračky v obýváku. Máma pak běhala po kuchyni, krájela, pekla, mazala, patlala, zdobila. Pořád otvírala lednici a blahořečila si, že je fajn, že udělají oslavu na dvakrát, protože nemáme tak velkou lednici, aby se do ní vešlo všechno pití a pohoštění. A navíc by se těch patnáct lidí a dětí k nám ani nevešlo, máma říkala, že by to byl masakr.

No a pak... Najednou se k nám v sobotu nahrnuli lidi z máminy a v neděli z tátovy strany, začali mi třást rukou a ocumlávat mě. Já tohle vůbec neznám, takže jsem z toho byl docela na větvi a chvílema i natahoval. Ale stálo to za to, když jsem to přetrpěl, zasypali mě krabicema zabalenýma do barevnýho papíru. Nejvíc se mi na nich líbily (a ještě víc chutnaly) ty mašle. Jenže pak začali ty papíry z těch krabic trhat, protože já se k tomu neměl, a bylo po srandě. Ale nakonec zase tak úplně ne, v těch krabicích byly docela zábavný věci. Máma se chytala za hlavu a říkala, že každým rokem přibudou věci další a kam prý že to dáme. Při nedělní oslavě vypila pět skleniček šampusu (ale jedna z nich byla s tím dětským ), pak si dala okolo krku vlajkovou šálu a všichni se koukali na hokej. Pořád u toho řvali "Góóóól", ale mně to nevadilo, já si za těch pár dní, co takhle doma ječeli, zvyknul. Pravda, poprvé jsem plakal, protože jsem nevěděl, proč táta křičí, ale oni mi to vysvětlili a já to pochopil. No a pak když skončil hokej, máma se strejdou zlobili a hlubokým hlasem hulákali "Mistři!"

Když zaklaply za návštěvami dveře, máma se o ně opřela, sedla si na bobek, udělala něco jako "uff, pfff, chmpf" a pak řekla "Bože, to je ticho." A pak vysávala drobky, uklízela, leštila zapatlaná skla a myla nádobí.

A tady máte pár obrázků...

Tak tohle mi tu připravovali rodiče, jak pořád chodili do pokojíčku. A to mámy bouchání? To byly skoby na houpačku, kterou jsem od mámy dostal.

Kostička sem, kostička tam...

Moje město je krásně barevné a čisté (až na ten zatracený prach, ale ten je všude, co si budeme povídat). Když půjdete po ulici, do vlasů se vám nezamotá kus igelitového pytlíku a na obličej vám vítr nepřiplácne zmuchlaný papírový kapesník. Taky se vám zcela jistě na botu nepřilepí psí (barevně neidentifikovatelné) hovínko, plivanec od toho dobytka, co bydlí nad vámi nebo žvýkačka. Trávu tu máme krásně zelenou a můžete si na ní položit deku bez obav, že se vaše pozadí na něco napíchne.

V mém městě jsou k sobě lidé milí a ohleduplní a na pitomce tam nenarazíte, ani kdyby jste moc chtěli. Máme tu stabilní teplotu plus mínus dvacet stupňů, nepotřebujeme deštníky, protože tu nikdy neprší a je tu dokonce i moře. Jenže tam moc nechodíme, protože tam jsou žraloci.

Chcete vědět, kde je moje město? No tak prosím, račte vstoupit...

... do LEGO města!

Kusudama podruhé

To si vám takhle včera večer sednu k notebooku a nestačím zírat na hlavní stránku svého blogu. Respektive na návštěvnost mých stránek. Místo obvyklých cca 15 návštěv v klidovém stavu (to znamená, že jsem nehnula ani prstem, nekomentovala, nenavštěvovala, nepublikovala) je jich tam najednou 50. Co to sakra je?

Ze zvědavosti vlezu do výpisu návštěv a nechápu - proč dvě třetiny návštěvníků zajímá můj první článek o Kusudamě? Pro připomenutí zde - http://moje-mozkovna.blog.cz/1011/kusudama. Jen mimo mísu - prosím pěkně, mohl by mi někdo PODROBNĚ (blondýna) vysvětlit, jak vložit na blog odkaz, ale tak, aby měl název takový, jaký já chci a nebyl v něm celý název adresy? Předem děkuje tele přes odkazy.

Po chvílí pátrání mám jasno, za všechno může ten divnej pták Loskuták, co poradí vám co a jak. Stačí jedno vysílání a jaký je najednou zájem o papírové květinky. Takže tady máte další várku, tentokrát jarní variace :).

Návod na výrobu kytiček ZDE .

Vochechulčiny výjevy

Varování: vyznavači spisovné češtiny nechť dále nečtou, mohli by dostat osypky.

Vochechulčiny výjevy

Váha

vodpovídající vosmiměsíčnímu vlkodavovi, víceméně variabilní (vyžrané vyžle)

Výška

výjev vysokovyčnívající (VI vynásob VI, vynásob V, vodečti V)

Věk

vykopávka víceletá

Vzhled

vizáž viditělně vybočující vypelichané vochechule

Vnadná

vůbec

Vdaná

velmi vážný vztah (vyvolená vodnáře Vítka)

Vlasy

vanilkovo-vlašskoořechové, voňavé

Vočiska

vykulená, vřesovitě vybarvená

Vlastnosti (většinou)

všežravá, veselá, vděčná, vnímavá, věrná, věřící, vařící

Vlastnosti (výjímečně)

vzteklá, vzdorná, vybuchující, vulgární, vrtošivá, vrčící, vážná

Vlastnosti (velmi vzácně)

vlivem výborného vína vrávorající, vzlykající, vypatlané vemeno

Vostatní

vícenásobná vzorná vychovatelka vlastních vysněných vřeštících výtržníků

vlastenec

vynervovaně vrásky vyrábějící vidíc vojáky, volejbalisty, vlezdoprdelky, vypečené vejtahy, vykuky, veledůležité velikány

Vynalézavá

veršuje, vášnivě vyrábí všelijaké věcičky

Vadná

vykrkává věty

Vcelku všední,

Vás, vážení, vždy vřele vítající.

Vaše Vochechule.

Voficiální vobrázek: vlezte :)

Návod na mozaiku - tác

Pro vás, kteří jste si přáli vědět, jak se taková mozaika vyrábí...

Co budete potřebovat:

Předmět, který budeme pokrývat mozaikou (v mém případě podnos) - musí být čistý a suchý.

Měkkou tužku na nakreslení motivu a gumu, protože JÁ ji potřebovala často...

Střípky mozaiky - použila jsem mozaiková sklíčka o tloušťce 0.1 mm, zdála se mi přirozenější a mnohem jemnější, než varianta 0,4 mm.

Štípačky, nebo speciální kleště na mozaiku - to pokud se nespokojíte s klasickým čtvercovým tvarem. Pokládání čtverců je sice rychlejší, se střípky různých tvarů si ale zase můžete více vyhrát, žádný vzor v tomto případě není nemožný.

Lepidlo na mozaiku - při lepení stačí velmi malá kapička na každé sklíčko.

Lepící pásku - tou jsem zakryla stěny podnosu, aby se nezašpinily při nanášení spárovací hmoty.

Hmotu na spárování, případně kapku barvy, kterou do hmoty přidáte, pokud nechcete mít spáry bílé.

Kuchyňskou houbu na mytí nádobí na roztírání spárovací hmoty.

Suchý hadřík nebo papírové utěrky na konečné dočištění výrobku.

Lak na přelakování hotového dílka.

Jak jsem tvořila:

Na tác jsem si nakreslila motiv a na něj podle vzoru (i tak jsem občas ujela) nalepila naštípaná sklíčka. Mezi jednotlivými střípky jsem nechávala dostup jeden až dva milimetry, klidně může být i víc, on se svět nezboří.

Lepidlo jsem nechala přes noc zaschnout, pak jsem tác obrátila a vyklepala případné nečistoty a tím také zkontrolovala, zda jsou všechna sklíčka přilepená.

Na okraje tácu jsem nalepila ochrannou pásku, podle návodu připravila spárovací hmotu - návod byl popsán blbě, takže jsem musela sama přijít na to, že hmota musí mít konzistenci asi jako zubní pasta. Po částech jsem ji z misky vylila na tác a houbičkou na mytí nádobí (neocenitelný pomocníček) jsem do všech spár hmotu zatlačila. Hmota rychle tuhne, proto i práce s ní musí být rychlá. Asi po pěti minutách jsem vzala houbičku a celý tác jí přejela znovu. Potom jsem papírovými utěrkami podnos vyčistila, vyleštila a nechala zaschnout.

Hotové dílko ještě doporučuji přelakovat, aby déle vydrželo. Po nanesení laku (může být více vrstev) lze výrobek normálně používat, čistí se navlhčenou houbičkou nebo hadříkem.

Nakreslený motiv