V koupelnové skřínce nad umyvadlem sedí dva skřítci záškodníci. Jeden odříkává zaklínadlo a mává přitom podivně rukama a druhý pro jistotu (co kdyby kouzlo selhalo) ukradenou jehlou z mého jehelníčku propichuje krabičku s pánskou ochranou...
O pár hodin později...
"Ježíši, on prasknul!! Je v něm díra jako vrata! Co budeme dělat?"
Co bychom dělali, pan internet ví všechno. Dozvídám se, že je záhodno co nejrychleji, nejlépe do 12 hodin, polknout super škodící tabletku, za kterou si ordinace účtují od čtyř set korun výše. Protože plodné dny mlátí na dveře a hrozí, že je za chvíli vyrvou z pantů, nezbývá nic jiného, než v sobotu ráno navštívit pohotovost pro dospělé, protože je půl jedenácté večer a pohotovost svoje brány zavírá už v deset. A gynekologická ambulance nefunguje pro změnu vůbec.
"Dobrý den, já nevím, jestli jsme tady správně... Ehm víte, my jsme měli takovou nehodu, nám praskl..."
"Jo, jo, jste tu správně", tlemí se zdravotní sestřička, shodou okolností manželova spolužačka, a ani mě nenechá domluvit. "Dejte mi kartičku pojištěnce a připravte si 550 korun..."
Když vcházím do ordinace, pilulka je už připravená na stole a tlemí se nejen sestra, ale i doktor. Ha ha ha. Mně do smíchu tedy rozhodně není, v duchu sprostě sakruju a proklínám Vulkan, Hrádek nad Nisou i celé to jejich slavné Trojzemí.
Nakonec jsme se tomu ale doma zasmáli taky, problém je vyřešen, v životě jsme přišli o mnohem víc, než o pár stovek. To jsme ale ještě nevěděli, že ačkoliv jsme změnili značku, následující měsíc se ta samá situace bude opakovat. Skřítci nelenili. Tentokrát vyrazil večer na pohotovost jenom manžel, službu měla opět jeho spolužačka.
"To se ti to vyplatí, co? Já sloužím zase v úterý, kdyby něco", pochechtávala se.
A já si tu tak sedím a přemýšlím, jestli je to těma kouzelnejma skřítkama (a jestli jo, kdo nám je do koupelny nasadil a kdo chce, abychom měli děti tři), nebo za to může světová finanční "krize", jejímž výsledkem je šetření materiálu na poněkud nesprávném místě...