Máš kozy až na zem!

Můj syn, coby dítko předškolkové, byl snem snad každé matky. Bystrý a inteligentní. Poslouchal, nezlobil, nelhal, za ruku chodil. Zdravil, ostatním dětem bez řevu půjčoval hračky, nic neničil, neodmlouval. Bavilo ho doma pomáhat s vařením, rád tvořil (moje tvořivé já plesalo radostí), po zdech nemaloval a co je sprosté slovo, nevěděl. Někdy to sice přeháněl s upřímností ("Mami, ten pán strašně smrdí!"), ale co, alespoň ostatní věděli, na čem jsou. Roztomilá tvářička s krásnýma očima jen umocňovala tu dětskou nevinnost.

Po nástupu do školky byl pořád bystrý a inteligentní. Pořád mě poslouchal, nezlobil, za ruku chodil, zdravil. Ale stačilo pro něj přijít do školky trochu dřív a postavit se u dveří tak, aby mě neviděl a...

Měl to hošík pěkně pošéfovaný. Holčičky ho v dětské kuchyňce obskakovaly a on se tam rozvaloval jako paša. No co, s dětmi do té doby moc v kontaktu nebyl, tak ať pozná, jak se to s těma ženskýma vlastně má.

Týden 2. - silikonový

Rozhodla jsem se vykurýrovat kočárek vrzající od té prosolené sněhové břečky a v domnění, že mi maminka přinesla klasický olej na promazání ve spreji, jsem se dala do díla. Pozdě jsem přišla na to, že byla chyba stříkat kočárek v předsíni, byť jsem pod koly měla noviny. Přišla jsem na to v okamžiku, kdy jsem se začala klouzat po podlaze. V předsíni, v obýváku, všude. Olej to sice byl, ale silikonový - částečky si létaly vzduchem jak chtěly a zbytku pomohl Matěj, když rozťapal kde se dalo to, co bylo na zemi kolem kočárku. Nejhorší je, že ten zatracený olej není vidět. To, že něco není s podlahou v pořádku zjistíte, až když si rozbijete kokos. Nevím co s tím a tak si zatím hraju na Sáblíkovou a bruslím ze strany na stranu... Což mi připomíná:

Mohl by mi prosím někdo poradit, čím ten sajrajt dostat z podlahy?

Míša se mi cestou ze školy svěřil, že se cítí strašně. Když jsem se ho zeptala proč, odpověděl, že ho dvakrát políbila spolužačka. Na obědě a na záda :). A že ho pořád stíhuje. Mimochodem, ona spolužačka, nejuječenější a nejnevychovanější dítě ze třídy, je vcelku vytrvalá, otravuje ho takhle už přes rok. Jen doufám, že jí ta láska brzy přejde, jinak potěš Pán Bůh.

Vypila jsem přesně tři roky prošlý relaxační čaj. Byl výbornej, pro případné zájemce tam mám ještě 19 sáčků :).

Na talíři od písmenkové polévky jsem našla od Míši vzkaz...:)

Cinkavá

Pokud se vám, stálicím :), bude zdát básnička povědomá, máte pravdu. Původně byla složená v roce 2010 pro Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri k jeho narozeninám, s jeho dovolením jsem jí předělala tak, aby byla dětem milejší a srozumitelnější. Obrázek je mláďátko - staré něco málo přes týden :).

Opět věnováno Pohádkovému kulíškovskému blogu :).

Cinkavá

Na planetě Palačinka
v domku zvaném Mokrá plínka
nad postýlkou něco cinká.
Jemně, jako konvalinka.

Je to víla? Lesní žínka!
Půvabná jak kopretinka
s krásným jménem Pavučinka
dohlíží nám na miminka.

V domku zvaném Mokrá plínka
zjišťuje, zda-li už spinká
malinkatá manekýnka
sladká jako nektarinka.

Hajánková

Už nějakou dobu jsem koketovala s myšlenkou založit novou rubriku pro moje děti. Tam jim budu kreslit, psát básničky a povídky. Pohádky ne, ty totiž nezvládnu, ani kdybych se na hlavu stavěla. Divný, že jo? Tak už je to tady a rovnou s první básničkou i obrázkem, oboje věnované blogu Kulíšků :).

Hajánková

Maminka se něžně sklání
nad miminkem ve svých dlaních.
Naplňují jí ty chvilky
bez plexiskla, bez postýlky.

Loučí se, musí zakrátko
vrátit zpět svoje děťátko
do vyhřátého pelíšku
kde moc dobře je kulíškům.

Do ouška šeptá mu tiše
"Krásně snová ať je říše
tvá a poklidný máš spánek.
Ať nad tebou bdí Hajánek..."

Týden 1. - povánoční

Pan Pinďourek v naší domácnosti (a v Míšově hlavě) neupadl v zapomnění, jak jsem se mylně domnívala (a tajně doufala). Máme nový komiks a Pan Pinďourek posílil své řady, věrně ho provází nová postava. Paní Rybička...

Ze starého kalendáře jsem přepisovala do toho nového významná data a při té příležitosti jsem se dokopala k tomu, že přepíšu i do Matějova deníčku jeho pokroky, které jsem do kalendáře během roku zaznamenávala. Myslela jsem, že budu vypisovat maximálně tři měsíce zpátky, jenže on to byl skoro na den rok! Připadám si, jako bych to všechno prošvihla a jen se tak okolo mihla, jak rychle to uteklo...

Taky jsem v kalendáři narazila na záznam, u kterého jsem se na chvíli zasekla, protože jsem ho prostě nemohla přečíst - "míříš ouadčemraiv":D.

Matěj mi v jídelním koutě vyspároval mezery mezi parketami. Bramborovou kaší.

Nový poznatek - chipsy s příchutí "Pečené kuře" chutnají jako hrachová kaše.

Sklízela jsem stromeček a vánoční výzdobu a protože mi bylo líto vyhodit zbytky svíček z adventního věnce, zapálili jsme je a dodatečně odlévali tvary do vody. Bohužel, nečeká mě nic hezkého, všechny tři výtvory signalizují přírůstek na nose ve formě bradavice, poslední dokonce i na bradě...:)

Moje bradavice poprvé...

Náš nový dům :)

Myslíte si, že jsem tou touhou po vlastním domečku posedlá? Ale ne. Jen na něj musím myslet každý den a každou minutu!

Kecám, jen se mi moc líbilo, že se stejným způsobem vyjádřil Gargamel o Šmoulech a prostě jsem to musela použít :). Občas mi ale domeček na mysl přijde a tak jsem si postavila alespoň LEGOvý. Zabila jsem tak dvě mouchy jednou ranou - odrovnala jsem svojí momentální chvilkovou depku a moje děti byly spokojené, že jsem s nimi byla v pokojíčku a daly mi chvíli pokoj :).

Tady je, v celé své kráse...

Týden 52.

Zalíbila se mi týdenní rekapitulace v obrázkové formě a tak tu mám stručně (jsem hrozně líná) další týden :).

V minulém týdnu jsme...

...si hráli s vánočními dárky, především s těmi, co nám nepatří.

...si šli postavit ven sněhuláka, ale díky (během hodiny) zmrzlému sněhu z toho byla "jenom" procházka.

Vánoční tvoření s dětmi - Svícen

Nevím jak to máte s dětmi na Štědrý den vy (tedy hlavně maminy a tátové), ale u nás bývá docela nesnesitelno, obzvláště ze strany našeho staršího Míši (mladší je ještě v pohodě a netuší, o co tu vlastně jde) a následně i ze strany mojí, protože mi odchází nervy :). I když proti mně, coby malé, je to ještě andílek. Já bývala právě na "Ježíška" neskutečně protivná a vzteklá, nechtěla jsem jíst co mi dali a chtěla to, co jsem nesměla, nechtěla jsem po obědě spát, dělala naschvály, prala se a vůbec zlobila jako sto čertů, neposlouchala a v jednom kuse mlela odrhovačku "Kdy už budou dárky?" A když myslím pořád, tak pořád. Nechápu, jak jsem se mohla dožít svého současného věku, být mojí maminkou, tak už mě dávno zabiju.

Proto jsem si tento rok udělala plán - snažit se dítko zabavit, aby alespoň na chvíli zapomnělo na večer a dárky. Před Vánocemi jsem nakoupila polystyrenové koule a dřevěné výlisky, které jsme měli v plánu ozdobit barvami, třpytkami, korálky a všemi možnými serepetičkami z mojí kouzelné krabice. Nakonec jsme nic z toho nepoužili, Míša totiž mile překvapil. Sice si mlel jako kolovrátek "Já už se nemůžu dočkat, já už se tak těším!", ale na zabavení mu stačil pomeranč, do kterého zapichoval mandle, skořici, hřebíček a párátka se sladkostmi. Nevím, jestli za to mohla nádherná vůně toho koření, ale až do večera byl v klidu a překvapivě hodný...

Míšovo dílko...

PF 2012

Přeji sobě. A taky vám :).

Týden 51.

Tento týden netradičně - jak ho zachytil objektiv a s minimem kecání...:)

Betonové perníčky

(alespoň mám jistotu, že do rána ze stromečku nespadnou :), barevné zdobil Míša)

Přeji vám...

Přeji vám...

Vánoční svátky v klidu a pohodě,

lásku, štěstí a hodně zdraví.

Absenci pocitu "žaludek na vodě"

(malý panák možná to spraví :)).

Nový rok bez hádek a karambolů,

nakrmení vašich kasiček.

Ať potkáte minimum tupých volů.

Anebo přihlouplých kraviček.

To vše vám opravdu od srdce přeje

mladá a bláznivá maminka.

Ta, jejíž bránice často se chvěje,

blogerská fanynka Janinka.

:)

Procházka s Procházkovou :)

Ačkoliv sníh z hloubi duše nesnáším, musím uznat, že bílý kabátek (nebo spíš kožich) našemu parku opravdu sluší. Což ale ani v nejmenším nijak nemění mé tajné přání, a sice to, aby přišla avizovaná obleva a ten sajrajt co nejdříve roztál... :)

Týden 50.

Pondělí

Proběhlo šňupáro-holubo-soplo-nudlo-šušňo-vrkounobádání pod mikroskopem :). Kdo se chce pobavit, může tak učinit ZDE.

Moje intuice, že zázračné uzdravení nebude tak úplně košér, zase vyhrála. Matěj se dusí a jako už tolikrát, mám podezření na laryngitidu.

Úterý

Paní doktorka potvrdila moje laické podezření a nasadila kortikoidy. Naštěstí v případě laryngitidy zabírají ihned a stačí jen dvě dávky, tak snad to tělíčko tak nezatíží, i když je to svinstvo.

Pátek

Je prosinec, v Jablonci řádí sněhová vichřice a silničáři jsou zaskočeni, že sněží! Proč mě to ani trochu nepřekvapuje? :)

Návštěva vánočních trhů díky (Bohu) sněhu zažehnána, nemusela jsem manžela ani moc dlouho přemlouvat, stačilo jemně naznačit, že když jsem šla ze školy okolo, bylo na zboží ve stáncích spousta sněhu. Cesta "okolo" byla mimochodem báječným zážitkem na nervy - v jedné ruce deštník, druhá tlačila kočárek skrz dvacet centimetrů těžkého sněhu a v kočárku řvoucí dítě, kterému se pramálo líbil sníh a vichr, který se k němu dostal i přes pláštěnku.

Perníkomedorumovník spatlaný :)

A je to tady, konečně i ti, kteří mají problém s mým tvořením, mohou zatleskat a zvolat: "Jóóó, konečně se tý blonďatý pipině taky něco nepovedlo!"

Byly to perníčky, které toto křehké voňavé pečivo připomínaly jen vůní a možná i vzhledem. Ovšem křehkostí se opravdu nevyznačovaly a to ani potom, co jsem je nechala volně ležet, aby do sebe nasákly vlhkost, která u nás doma překračuje běžné normální hodnoty. Původní záměr kulaté perníčky rozkrojit, naplnit marmeládou a vykoupat v čokoládové lázni byl definitivně pohřben a já dumala, co s nimi.

S tím, že horší to už asi být nemůže, jsem zkusila experiment. Drolící se perníčky jsem pokrájela na plátky a ve vrstvách je prokládala krémem (máslo, zkaramelizované Salko, oříšky), který mi zbyl z plnění cukroví a vršek jsem zasypala na drobečky rozmačkanými perníčky. Jednotlivé vrstvy jsem se snažila pokapat rumem (nebo tuzemákem, či jak to teď vlastně je), jenže mi trochu ujela ruka a tak, spíš než pokapané, byly perníčky rumem prolité.

Moje unikátní spatlatnina se povedla, perníčky do sebe vsákly rum i část krému a hotové dílko bylo nádherně vláčné a voňavé. Ale pozor, nedoporučuji příliš častou konzumaci - tedy v závislosti na tom, jak moc jste trénovaní. Já nejsem, takže z vlastní zkušenosti mohu říct, že po dvou kouscích ji máte jako z praku... :)

Šňupár (holub :)) pod mikroskopem

Malé upozornění - slabší a citlivé povahy ať se raději nenápadně vytratí...:)

Z pokojíčku jsem zaslechla, jak Míša říká, že by chtěl něco studovat. Lehce jsem zbystřila (ano, děti vás naučí zbystřit, i když někdy to stejně nestihnete :)), dodělala jsem, co bylo třeba a šla nakouknout, co že to vlastně studuje. Naivně jsem předpokládala (a ve skrytu duše doufala), že nějakou naučnou encyklopedii nebo slovník, jak bývá jeho zvykem. Bohužel, s těmi to nemělo vůbec nic společného... On si vytáhl z šuplíku rok zapomenutý mikroskop a pozoroval svůj zvětšený šňupár!!!

Když jsem to konečně rozdejchala, postěžoval si, že toho moc nevidí. Řekla jsem mu, že "to" musí dát mezi sklíčka a ne přilepit na sklo náplastí. Za chvíli za mnou přišel, jestli bych se nemohla zarejpat v nose a vyndat svůj šňupár. Jemu prý už totiž došly...

A já si říkala, proč se mě několikrát za odpoledne zeptal, jestli jsem nenašla v bytě nějakou mrtvou mouchu nebo komára...

Edit - protože z komentářů vyznělo, že slovo šňupár slyšíte poprvé, obšírnější vysvětlení najdete v mém komentáři pod článkem. Ale ve zkratce je to nudle z nosu, sopl, vrkoun nebo holub... :D

Studování mělo ale jednu vážnou trhlinu a to tu, že nefungovala žárovka a bez světla pozorování prostě nejde. Tak jsem vyhrabala čelovku a na zrcátko jsme si pěkně posvítili...

Týden 49.

Pondělí

Z okna jsme pozorovali první letošní sníh...

Vánoční cukroví pro děti - příšerky ze zbytků :)

Když jsem usoudila, že nám Bílé myšky, Opilé vrány a Medoví čuníci na vánoční stůl stačí, zavolala jsem na Míšu a ze zbytků těsta jsme stvořili naprosto neregulérní cosi, co se snad ani cukrovím nazvat nedá. Takže... Je-libo ufounky nebo jednooké příšerky? :)

Míšovo tvoření...

Vánoční cukroví pro děti (a hračičky :))

Vanilkové rohlíčky? Linecké cukroví? Plněné ořechy? Taky budou. Ale... u nás teď frčí bílé myšky, medová čuňátka a opilé vrány...:)

Hledáte-li inspiraci, jak oživit vánoční talíř s cukrovím, jak potěšit očka a jazýčky svých blízkých a jste k tomu ještě navíc hračičky (jako třeba já :)), pak jste na správném místě...

Bílé myšky

200 g kokosu, 100 g moučkového cukru, 150 g másla

mandlové špalíčky na ocásek

tmavá a světlá čokoládová poleva na ozdobu

Týden 48.

Pondělí

Namlsaná neuvěřitelně hodným prvorozeným dítkem jsem automaticky a naprosto nelogicky předpokládala, že i to druhé, dnes rok a půl staré, bude stejné. Jo, taky už vím, že to byla blbost. Ježíšku, nikdo mi neřekl, že mít děti je taková fuška! Po dni plném "Matěji nesmíš, nedělej, nesahej, nestrkej, nelez, neotvírej, nekřič, nebreč, nech, nevyndávej, nehrab, nebouchej, nechoď, nelez, nelítej, nematlej, nevylévej, netřískej, netahej, netrhej, nervi, nevypínej, nezapínej, nenič, neslintej, nebourej, nebij, neolizuj, nestrhávej!" jsem zralá na panáka.

Nenápadně jsem se ptala svojí maminky, jestli jsem jí taky měla tak na háku, jako má mě náš Matěj. Prý jo, dělala jsem si, co jsem chtěla. A prý to je naprosto normální, že takhle malé děti neposlouchají. Což znamená, že starší Míša je... asi nenormální. Nebo co? :)

Vánoční tvoření s dětmi - Bambulínci - Čertisko rohatý, pupkatý aušatý :)

Blíží se Mikuláš a já pro vás mám další přírůstek do rozvětvené rodinky bambulínků. Jak už název článku napovídá, není to křehký a něžný andílek ani samotný, respekt vzbuzující, Mikuláš, ale pořádné čertisko. Nevím proč to tak je, ale čím jsem starší, tím častěji se mi stává, že fandím spíše záporákům, takže i v tomhle případě dostal přednost rohatý. Udělala jsem ho pro kluky jako malý bonusek k zítřejšímu Mikuláši. Jinak dostanou každý čokoládové vajíčko a knížku - Míša Deník malého poseroutky a Matěj box s malými obrázkovými knížečkami.

Jak to máte s překvápky na Mikuláše vy? Jsem jediná, kdo preferuje potravu duševní, která zabaví, než tu, co zaplácne břicho?

Čertisko