Můj syn, coby dítko předškolkové, byl snem snad každé matky. Bystrý a inteligentní. Poslouchal, nezlobil, nelhal, za ruku chodil. Zdravil, ostatním dětem bez řevu půjčoval hračky, nic neničil, neodmlouval. Bavilo ho doma pomáhat s vařením, rád tvořil (moje tvořivé já plesalo radostí), po zdech nemaloval a co je sprosté slovo, nevěděl. Někdy to sice přeháněl s upřímností ("Mami, ten pán strašně smrdí!"), ale co, alespoň ostatní věděli, na čem jsou. Roztomilá tvářička s krásnýma očima jen umocňovala tu dětskou nevinnost.
Po nástupu do školky byl pořád bystrý a inteligentní. Pořád mě poslouchal, nezlobil, za ruku chodil, zdravil. Ale stačilo pro něj přijít do školky trochu dřív a postavit se u dveří tak, aby mě neviděl a...
Měl to hošík pěkně pošéfovaný. Holčičky ho v dětské kuchyňce obskakovaly a on se tam rozvaloval jako paša. No co, s dětmi do té doby moc v kontaktu nebyl, tak ať pozná, jak se to s těma ženskýma vlastně má.
Po pár dnech ve školce přišel domů a začal si stavět z LEGA "střílítko". Ano, já, zaostalá matka, jsem mu v jeho čtyřech letech zatajila, že existují zbraně a tak si vymyslel svůj vlastní název... Aby nebyl pro ostatní školkové "znalce" terčem posměchu, vysvětlila jsem mu, že "střílítku" se správně říká pistole a protože se ptal, k čemu to vlastně je a proč se z toho střílí, v rámci možností jsem mu to vysvětlila. Jeho nevinné smýšlení se pomalu, ale jistě, začalo měnit.
Další tři roky jsem trnula, o jaké "znalosti" bohatší přijde ze školky domů. A ono nic! Sem tam nějaká blbinka nebo slovíčko, pro které si ani já někdy nejdu daleko, ale jinak nic.
První třída byla pohodová, taková "poškolková" atmosféra. Takže blbiny, které se vyváděly ve školce, se děly i tady. Ovšem přibyly prapodivné hry ve formě trapných otázek...
"Chodíš do Billy?"
"Potkals' tam debily?"
"Chodíš do kostela?"
"Bojíš se Lucifera?"
"Chodíš do krámu?"
"Bojíš se salámu?"
...na které jsem musela odpovědět ano/ne. Poté mi bylo tlesknuto před očima a když jsem se lekla a zamrkala, znamenalo to ano a to i v případě, že jsem před tím odpověděla ne, takže jsem vlastně byla za lhářku. Nerozumíte tomu? Ale to nic. Ve druhé třídě začalo přituhovat...
"Mami, řekni pes!"
"Pes."
"Nemel a jez!"
"Hmmm..."
"A řekni zatáčka!"
"Zatáčka."
"Máš v posteli miláčka!"
"No to by stačilo, ne?"
"Mami, ještě jednu, prosím!"
"Tak jo."
"Řekni bazén!"
"Bazén?"
"Máš kozy až na zem!"
Víte, když si tak oživuju ty vzpomínky, docela se začínám děsit toho, co asi přijde ve třídě třetí... A ještě více toho, s čím mi příští rok začne chodit ze školky synek druhý, který je, až na tu bystrost a nechutnou roztomilost, pravým opakem svého sourozence...
Ty si tedy umíš pohrát s názvy
OdpovědětVymazatHeh. To já taky bývala takhle nevinná, a dodnes si pamatuju, jak jsme jeli ve druhé třídě se třídou k zubaři, procházeli jsme parkem a na nějaké zídce bylo nasprejované slovo "pí.a". Já jsem neměla ani ponětí, co to znamená, drazí spolužáci mě to nechali přečíst nahlas a pak se mi ještě půl dne smáli, aniž bych chápala, co na tom bylo tak vtipného. Doma mi to musela maminka vysvětlit.
OdpovědětVymazatTote rýmovačky ci pana! XD...
OdpovědětVymazatNo nevím proč, ale mírné sprosťárny u malých dětí, když ani vůbec neví, co to znamená, mi připadaj děsně roztomilý A navíc tyhle jsou vážně nevinný, horší je, že některé děti už nadávají vážně hnusně sprostě.
OdpovědětVymazatTie rýmovačky ma pobavili Ale pravdaže aj za mojich škôlkárskych čias boli podobné. Na svoje škôlkarske obdobie nerada spomínam, bola som odporná a robila čudné veci.
OdpovědětVymazatDětská nevinnost je krásná, ale krása je pomíjivá... Ale dokud jsou děti malý, jsou úžasný! Nejvíc se mi líbí jejich myšlenky a nápady - "střílítko" mě naprosto dostává
OdpovědětVymazatjoj, tak to můj brácha zatím nic takovýhle ho nevymýšlí, ale nevinnost? To pro něj teda není správný slovo.
OdpovědětVymazatJ8 ve čtyřech neuměla říct ani slůvko. A ved školce jsem toho tolik nepochytila to až ve šlole, pravda. A počkej si na šestou a sedmou třídu, odmlouvání učitelům, napomenutí za zapomínání věcí.. I když, koukej z nich vychovat džentmeny
OdpovědětVymazatČekala jsem článěk o tom, co všechno si dítě nedovolí dospělému říct, ale tohle mě pobavilo
OdpovědětVymazatKrásný článek, maminko Janinko Krásné hlášky a postřehy ze života tvého malého raubíře, zhltla jsem je jedním dechem je hezké si takhle všechny uchovat Já jsem bývala strašně slušné dítko, takže jich moc v zásobě ze svého dětství nemám. Často mě ale rodiče nebo prarodiče překvapí mými hláškami, ale spíše než sběratel takových rýmovaček jsem se utápěla ve své fantazii a lhala až se mi od pusi prášilo
OdpovědětVymazatbude hůř já jsem ale vždycky i se sebezapřením dbala na to, abych děti za přinesené novinky nekárala, spíš jsme si vysvětlili, co to které nové slovíčko znamená a zda je vulgární nebo ne - většinou byla silně vulgární sama si totiž pamatuju, jak mě vždycky naši zpražili a ztrapnili před celým příbuzenstvem s dovětkem, co to ze mě vyroste, když v první třídě chci vědět, co je to šukat připadala jsem si hrozně a nevěděla jsem proč
OdpovědětVymazatMůžu Tě ujistit, že máš doma dítě velmi silné nátury, protože já právě teď při vyzvedávání mladšího synka ze školky zaslechla rozhovor dvou holčiček z prostřední (4leté děti) třídy. Jedna říká: "Já mám točivý šatičky!" A druhá na to: "No, ale já mám nexťácký!" A ta první na to uznale: "Hmmm...tak to jó."
OdpovědětVymazatPěkný článek. U nás zase jedou předělaný básničky. Než jsem se stačila zaradovat, že se holky naučily nějakou básničkou celou, přišly ze školky s předělanou verzí. (Bubák v komíně apod.)
OdpovědětVymazatDíky vám za vtipné a dokonce i poučné komentáře!
OdpovědětVymazatStejný jako můj mladší bráška...
OdpovědětVymazatŘekni koleje.
OdpovědětVymazatkoleje
Vymazatto je boží. U nás s docházkou do školky se objevilo odmlouvání, sem tam sprosté slovo (to stačí vysvětlit, že se nepoužívá a je to ok) a taková jako rozjívenost (i když tam těžko soudit, nakolik je to školkou a nakolik v současnosti reakce na Fífu)...každopádně jsou to radosti, s čím děti ze školky/školy přicházejí
OdpovědětVymazatKuba tento rok jako předškolák také začal nosit podivné říkanky. Momentálne je v nich vždy nějak záhadně namontované h...o.
OdpovědětVymazat[14]: Snad ti alespoň některé rady přijdou k užitku
OdpovědětVymazatMoje dcera, když před mnoha lety přišla poprvé domů ze školky, pronesla k manželovi: "Zapni si poklopec, nebo ti vyskočí sportovec." Přešli jsme to, jako by nic neřekla, i když můj muž jí chtěl jednu plácnout.
OdpovědětVymazatJo já když si vzpomenu na jednu písničku, co mě v první třídě naučila ségra ze třetí třídy... Dnes bych se ji styděla zazpívat..
OdpovědětVymazatSynáček si zřejmě upřesňuje orientaci a od pinďourků přechází na kozy.
OdpovědětVymazathttp://caroline-photography.blog.cz/1201/fotograficka-soutez-1-kolo#komentar97124559 prosím o hlas pro "Rézi" :)
OdpovědětVymazatVy jste se mi tu nějak rozjeli... a já vám za to děkuju .
OdpovědětVymazat[24]: Tak to je dobrý
OdpovědětVymazatRýmovačky... no jo. Ale, musím se přiznat, že jedinou, kterou jsem z nich znala, je ta se salámem... ty ostatní ke mně nějak nedošly A ani žádné jiné, takže já naneštěstí (naštěstí?) ničím dalším nepřispěji
OdpovědětVymazatTeda já jen koukám,jaké mám mezery ve vzdělání_ Asi jsem to všecko zapoměla
OdpovědětVymazatJó tadyty rýmovačky já od ségry moc dobře znám Ta už je teď v 6. třídě a stává se z ní pořádný puberťák
OdpovědětVymazat[26]:[27]: Učte se od mistrů!
OdpovědětVymazatJejda, to je let. Vždyť já už úplně zapomněl, co jsem říkal!
OdpovědětVymazat[24]: Když napíšeš takový poutavý název článku, tak se nediv.
OdpovědětVymazatJůůů, to jsou mi novinky, to neznám. Naši kluci chodili v těchto letech s úplně jinými otázkami, ale to bylo taky před čtyřiceti lety.
OdpovědětVymazatuzasne co vsetko sa tie nevinne dietka v tej skole naucia clove si pripada potom tak nevzdelany
OdpovědětVymazatJani, víš, že se ani nedivím?
OdpovědětVymazatDíky za milé komentáře, případně se učte a vzdělávejte .
OdpovědětVymazatMoc hezké a ze života, to mám ráda! Já už jsem babka, ale připomněla jsi mi, když můj syn chodil do školy. Doma byl také takové hodné vzorné dítko, které nikdy nepoužilo sprostého slova (do teď to platí, ale jen v mé přítomnosti). Když jsem jednou mluvila s učitelem, který ho vlastně jako první "vyhmátl", tak mi řekl. Jo, on je slušný, nezlobí, ale když se nikdo nekouká, nebo on si mysli, že ho nikdo nevidí, to už je pak někdo jiný!
OdpovědětVymazatBráška teď chodí do první a zatím si vše nechává pro sebe.
OdpovědětVymazatJo, to je bohužel normální věc To se salámem u nás obíhalo snad už ve školce a pár let zpátky to na mě zkoušela i moje malá neteř (přesný postup s tleskáním nevyjímaje). Pamatuju si, jak jsem se jako malá holka snažila vždycky nemrknout Vlastně je to ještě takové nevinné. Když vezmu v potaz, co říkají děti dneska. A to s těmi debily a miláčkem v posteli je mi také nějaké povědomé. Ale vyroste se z toho bez následků, díkybohu!
OdpovědětVymazatTo s tím salámem si pamatuju taky
OdpovědětVymazatBásničku se psem si pamatuju, ale jinak si na žádné průpovídky nevzpomínám, ani vlastní, ani sourozenců. No ale mám teď brášku v první třídě, takže to by mohla být ta pravá studnice moudrostí, uvidíme. :)
OdpovědětVymazatDíky za vtipné komentáře!
OdpovědětVymazatwww.mujtajuplnydenik.blog.cz
OdpovědětVymazatJeee, to tleskání si pamatuju! No, ale je to pěkný, se to dítě "tam venku" zkazí. Člověk si to doma piplá a potom to vypustí mezi ostatní lumpy a je to.. :)
OdpovědětVymazat[44]: Bohužel, ale tak to je . Ale pořád mám víru, že z něj vyroste slušný člověk, jako třeba já .
OdpovědětVymazatZpětně se také směju všemu tomu Outěžčinýmu škodivému umu, ale ve chvíli "nyní" jsem na mrtvici a vraždila bych. Naše Outěžka nebyla nikdy hodná, všechno zničila a nadávky, díky mé nevymáchané hubě, umí již dávno. Pokud jsem před Outěžkou měla jen pár mělkých vrásek, nyní mám i přes tloušťku hubu vrásčitou jak Valerie Kaplanová v roli Járy Cimrmana. A o šedinách už ani nemluvím, to bych brečela...
OdpovědětVymazat[46]: Chůdě moje, posílám ti spoustu pozitivního myšlení a energie. Třeba to chvíli potrvá, ale věř, že bude líp. Musí!
OdpovědětVymazat