Týden 16. - zpátky do pravěku

Za necelé dva týdny se vpasujeme do rolí hostů na svatbě a tak byl tento týden ve znamení shánění společenského oblečení pro mé děti. Bože, kdo nezažil, nepochopí! Tohle zboží je silně nedostatkové, v mém případě o to víc, že nechci, aby potomkové vypadali jako "každý pes, jiná ves", což v překladu znamená, že sehnat oblečení, aby kluci vypadali alespoň podobně, je nadlidský výkon. A když jsem přeci jen na něco narazila, nebyla to záležitost zrovna nejlevnější. Kompletní oblek pro dítě vyjde v lepším případě na dva tisíce (přičemž už dopředu mi je jasné, že ho obleče jen jednou) plus společenské boty, vše krát dvě. Ceny v půjčovnách se pohybují okolo tisícovky plus obstarání vlastních bot, opět krát dvě, což už působí příjemněji, jenže to bych nesměla znát svoje děti, čuňátka od narození (přiznávám, jsou po mně). Slavnost si chci užít a ne trnout, kde, kdy a co na sebe převrhnou a naplácají... Naštěstí jsem tvor praktický a ekonomicky uvažující, takže jsem hodila za hlavu společenské konvence a rozhodla se koupit dětem oblečení, které jim nějaký čas vydrží a které budou moci nosit jak do společnosti, tak i ven. Zadařilo se částečně, mají alespoň stejné košile, které mně osobně drásaly nervy nejvíc, ostatní se už nějak pošéfuje :). Při nakupování v superultrahypermegamarketu jsem narazili na výstavu z pravěku...

Tvoření s dětmi - Těžítko - návod

Další tip na jednoduché tvoření s dětmi, tentokrát tu mám návod na těžítko (nebo sněžítko? :)), které v našem případě posloužilo jako dáreček pro tátu :).

Na výrobu těžítka budete potřebovat:

Prázdnou a odmaštěnou malou skleničku s víčkem - ta naše je od marmelády

Předmět do těžítka - my použili malé figurky - razítka - Pata a Mata, které se nám doma sešly dvakrát, ale lze použit takřka cokoliv, co se ve vodě nerozmočí, třeba figurky z Kinder vajíček.

Třpytky - ty jsem koupila v papírnictví, jsou velmi jemné a vypadají asi jako tyhle

Voděodolné lepidlo - nejlépe silikonové

Vodu

V některých návodech se používá i glycerin, ale osobně si myslím, že je to zbytečné, pokud se dolije správně voda, efekt sněžení je díky jemňounkým třpytkám dokonalý i bez něj.

Návod

Figurky naaranžujte na víčko a přilepte. Nechte dobře zaschnout.

Pokud se vám zdá, že na fotografii vidíte na postavičkách třpytky, máte pravdu. Původní těžítko jsme vyráběli před dvěma lety, ale použili jsme nevhodné lepidlo a museli jsme tak teď skládat reparát, ze kterého vznikl návod :)

Týden 15. - Tetovací

Vyhrála jsem Míšou vlastnoručně vyrobené tetování (překlad - Míšovo tetování = velký kus izolepy pomalovaný permanentním fixem). Tetování jsem po návštěvě "Mekáče" hrdě přijala, jeho odstranění po pár hodinách se už v tak hrdém duchu neneslo :).

Snědla jsem "Monstrilla burger"...

Veselá jídla pro děti - Večeře s upírem

To jsme takhle jednou šli ze školy a druháček se mě ptá:

"Mamííí, máme doma mlíko?"

"Jo."

"A mamííí, máme doma vločky?"

"Ne."

"Škoda. A mandle? Šlehačku? Marmeládu? A čokoládový tečky na oči?"

"Ne, ne, jo, ne. Na co to potřebuješ?"

Vytáhl knižní katalog Albatrosu a protože se nejen rád cpe, ale i kuchtí, okamžitě si zamiloval knížku Receptíky pro kuchtíky. U této knihy byla ukázka dvou stran, na kterých byl recept na "Upíry". Trochu jsme si tedy recept upravili...

V originále se:

- používá vločkové těsto, my dělali lívanečky z obyčejného (100 g hladké a 100 g polohrubé mouky, jedno vajíčko, asi 200 ml mléka, trochu cukru, půl prášku do pečiva).

- lívance dělají v lívanečníku, my je smažili na pánvi, páč lívanečník nevlastníme. Chyba! Hotové lívance jsou na pánvi moc nízké a špatně se do nich zapichují zuby - mandle.

- na oči používá šlehačka a čokoládové tečky, my volili zdravější a chutnější tvaroh a rozinky.

A tady je výsledek - sice to připomíná, spíše než upíra, mentálně retardovaný lívanec, ale co, i tak byla radost veliká :).

Týden 14. - antiklausovský

Tento týden nazývám antiklausovským, protože první zážitek, který mne v souvislosti s týdenní rekapitulací napadl, byl ten s naším panem prezidentem.

To jsem si vám takhle šla do trafiky pro jízdenku...

...a ve frontě přede mnou si pán kupoval známky na dopisy. Nevím, kolik přesně jich chtěl, ale když mu je paní prodavačka podávala, pán se znechuceně zatvářil a ptal se:

"Prosím vás, to máte jen ty s Klausem?"

"No..."

"Tak to mi dejte jenom čtyři..."

Tahle antiklausovská a antipolitická nálada číhá na každém rohu, každou chvíli na mně bafne letáček "Stydím se za to, že jsem Čech" případně "Stydím se za svou vládu". A když na mně nebafl letáček, vyděsil mě pán v důchodu, se kterým jsem čekala na naše dítka před školou. Smutně koukl do kočárku a povídá "Co na ty chudinky malý čeká..." Moc na náladě mi nepřidal ani názor, že jediné, co by lidi zase stmelilo, by byla válka.

Začíná na mně doléhat odloučení od lidí a rodičovská dovolená mi leze na mozek. Mít hlídání, vracím se do práce. Okamžitě. Naštěstí to "lezení na mozek" trochu zmírnily Míšovy velikonoční prázdniny a já si užívala, když si ho babičky na dva dny "rozebraly". Manžel doma nebyl taky a já tak zůstala jen s Matějem. To bylo bájo... ráno jsme se spolu povalovali v posteli a když zjistil, že mě má jen pro sebe, pořád mě pusinkoval a hladil a tak krásně se na mně díval a smál. A to ticho... nikdo na sebe neřval, nerval se o věci, neprovokoval a nepral se... No nic, návrat do reality, pré skončilo.

Taky každý večer, když jdu spát, řeším otázku, jestli je bezpodmínečně nutný lehat si na samopal, pastelky nebo kukuřičný lupínky...

A jak jinak, pár obrázků, nedělních...

Zdobili jsme...

Veselá jídla pro děti - Ať vám to pípá!

Veselé Velikonoce vám přeje

Janinka :).

Falešný patchwork - vejce - návod podruhé

Plním co jsem slíbila, návod na vajíčka, ne nepodobná jarním poupátkům, je tu. A protože jsem ho musela díky šikovnosti mého druhorozeného, který zvládl naformátovat paměťovou kartu ve foťáku a zničit tak původní návod, dělat nadvakrát, važte si ho :).

Falešný patchwork - vejce - zápich

A zase jsem kecala, když jsem psala, že už se do Velikonoc špendlíků nedotknu. Nepamatuju si, že by mě nějaké tvoření tak moc chytlo. Nejen, že mě nesmírně baví, ale ještě si u toho vyčistím hlavu. Ale slibuju, tohle už jsou vážně poslední výtvory. Došla mi totiž inspirace i vajíčka... :)

Vajíčka technikou falešný patchwork à la velikonoční zápichy

Postup podobný jako ZDE, jen s tím rozdílem, že se nezačíná po stranách, ale z vršku. Podrobný návod dodám v týdnu.

Omlouvám se za kvalitu fotografií, ale nový foťák v nedohlednu, takže asi tak :).

Týden 13. - něco je ve vzduchu

Vypadá to, že někdo, nebo něco, nechce, abych popisovala uplynulý týden. Papírek, na který jsem si psala poznámky, zmizel. Když jsem ho našla, byl zmuchlaný do kuličky a moje, už tak nečitelné škrábanice, se staly ještě nečitelnějšími. S obrázky do článku to bylo podobné, náš skoro dvouletý mi naformátoval kartu ve foťáku. Jeho šikovnost mě nepřestává překvapovat, k tomu, aby se mu to povedlo, totiž musel zmáčknout třináctkrát tlačítka ve správném směru a pořadí...

Takže tento týden opravdu velmi stručně a heslovitě - vnitřní vyhoření, deprese, smutek, strach o blízké, samota, dementní uživatelé jednoho fóra opovrhující starými lidmi, únava, nevyspání. Stávkující teplá voda, sníh, smrtelná nemoc v rodině, bezmoc, vztek z toho, že si stěžuju a přitom se mám oproti jiným jako královna. Týden byl zakončen (na důrazné doporučení mého manžela obávajícího se o mé duševní zdraví) otevřením prostředního velikonočního balíčku, konkrétně byl vykraden tekutý obsah.

Jediným veselým momentem byl domácí úkol našeho druháčka - do konce dubna mají přinést pět vylisovaných jarních kytiček. Paní učitelka má asi smysl pro humor, kde je asi tak u nás seženu? Zaúkolovala jsem proto příbuzné z nížin, v případě nouze jdeme nakupovat do květinářství...

Sníh, který mi tentokrát vůbec nevadil...

Velikonoční cukroví - Velikovánoce

Oslava svátků jara u nás doma není ničím zvlášť výjimečná, pokud tedy do té nevýjimečnosti nepočítám velikonoční pečivo. Nepeču beránka, mazanec, jidáše a koláče, nepatlám dokonce ani velikonoční dort. Své tvořivé já vybíjím na cukroví. A protože klukům do výslužky dávám i drobné dárečky, říkáme těmto svátkům Velikovánoce :).

Velikonoční cukroví

Já, matka...

Syrově, bez kudrlinek, aneb jak to chodí u nás doma...

Týden 12. - lékárenský

Tento týden bude, jak se poslední dobou stává pravidlem, více obrázkový, než kecavý. A lékárenský proto, že se mi v týdnu hned dvakrát staly události související právě s lékárnou...

Ta první je spíše k pobavení. I když, jak se to vezme.

Pan lékárník, ke kterému si pravidelně každý měsíc, někdy i dvakrát, chodím pro léky, mi povídá:

"Vy máte ty migrény dost často, že jo?"

"Hmmm..."

"To vás docela lituju, mně stačí ta, co mám vždycky po vopici, Ježíši, to je pokaždý tak děsný... To máte ale docela drahej koníček!"

"No jo, ale zase to pomáhá, tak si člověk rád zaplatí. A taky existuje ten limit..."

Naštěstí. Na moje léky, které podle papalášů nejsou vůbec důležité, totiž pojišťovna přispívá asi desetikorunou. Já si doplatím za krabičku, ve které jsou dvě tabletky, 260 kaček. Ročně mě tak tahle sranda vyjde na asi jedenáct tisíc... Zaplať Pán Bůh za ochranný limit.

Druhá událost není veselá ani trochu. Přišlo mi mailem...

Tohle jsme si vyzvonili ??????

Léky, nebo jídlo?

Toto je článek, který jsem dal do diskuze o zdražení léků..... Okamžitě byl vymazán!!! Proč asi? Prosím pošlete to všem známým. Nejsem z těch, kdo by psal anebo se zúčastňoval diskuzí, ale to, co jsem dneska zažil v lékárně, mě natolik vzalo, že jsem se rozhodl o tom napsat.

Stála přede mnou starší paní v důchodovém věku a když na ní přišla řada, tak předložila recepis a paní lékárnice jí vydala léky a požádala o doplacení částky 1980,-Kč. Paní zůstala celá zkoprnělá a nemohla ze sebe vypravit ani slovo. Pak se rozbrečela, podívala se do peněženky a řekla, že tolik nemá. Otočila se a pomalu odcházela k východu. Paní lékárnice na ní volala, ať si vezme ten recepis a že ty léky ale opravdu potřebuje.

Paní se otočila a plačíc řekla: ,,K čemu mi budou léky, když nebudu mít na jídlo?" a pomalu odešla. Všichni přítomní nemohli ze sebe vydat jediné slovo a bylo vidět, že je to hluboce zasáhlo. Stydím se za naši vládu a vůbec nejsem hrdý, že jsem Čech. Co je to za vládu, že dopustí, aby lidé, kteří celý život poctivě dřeli a platili si na důchod, ve stáři dřeli bídu a museli se rozhodovat, zda si mohou koupit léky anebo jídlo. Kde to jsme!!!!!!!!
Připadá mi, že toto už je řízená genocida seniorů. Opravdu hnus.

P.S. : Kdyby měla jinou barvu kůže a celý život nepracovala, tak by ty léky měla zadarmo..............

Jaroslav Prešovský Most.

Je mi z toho smutno. Být v té lékárně, tak té paní na ty léky asi přispěju...

Počátek týdne, venku sluníčko, tráva zelená a přehrada nádherně zamrzlá...

Falešný patchwork - věnec - návod

Tentokrát žádná omáčka okolo, jdeme rovnou na to. Jen pro jistotu upozorňuji, že samotná výroba věnce mě stála spoustu sil, obzvláště těch psychických, takže když říkám, že návod je určen jen pro drsoně (nebo blázny), vězte, že nekecám :).

Falešný patchwork - Věnec pro tchýni :)

Ne, nejsem v "Antitchýním spolku" a ani se nechystám na pohřeb, jak by se mohlo z názvu článku zdát :). S maminkou mého manžela vycházím náhodou báječně a protože se nedávno zmínila, že má už "děsně odrbaný" velikonoční věnec na dveře, napadlo mě, že jí udělám radost a jeden jí vyrobím. Technika byla jasná, kdo ke mně občas nakoukne ví, že poslední dobou těžce ulítávám na "falešném patchworku". Akorát jsem netušila, že to bude tak časově i psychicky náročné. Než jsem přišla na to, jak věnec vlastně vyrobit (na internetu jsem nikde návod nenašla, jen obrázky pro inspiraci), stálo mě hodně úsilí ho vzteky nezlomit, nerozpíchat špendlíky, nezabodnout do něj nůžky, neuškrtit ho na stuze, nerozdupat ho na drobounké polystyrenové kuličky a nemajznout s ním o zeď. Ale nakonec jsem to ustála, rozdělané dílko jsem vzala na milost, po týdnu se k němu vrátila a tady je výsledek...

Velikonoční věnec - falešný patchwork

Týden 11. - konečně sluníčkový :)

Maminka mi nedávno říkala, že když si člověk něco moc přeje, má si to nakreslit na papír a dílko pak dát pod polštář. Míša si namaloval tři tisícové bankovky, prý na domeček. Vysvětlila jsem mu, že by musel připsat ke každé tři nuly, aby za to mohl domek pořídit. Tak nuly připisoval a připisoval, až to trochu přehnal a místo tří milionů jich má pro jistotu třicet :). No a co mám pod polštářem já? Překvapivě domeček :). A u něj, ve stínu jabloně, hrušně, třešně a višně, malý zahradní domek pro kluky a taky keřík malin, ostružin, kanadských borůvek a pár řádků jahod. Nejsem moc skromná, že? Ale když to vezmu z té druhé stránky, je to opravdu to jediné, po čem skutečně z hloubi duše toužím...

Hasta La Vista Baby!

Minikomiks na téma "Hra na pravdu" se zaměřením na vaječnou krizi. Pro rejpálky - ano, ta vejce mi leží v žaludku :). Ale jenom malounko...

Falešný patchwork - velikonoční vejce

Minulý týden jsem špendlíkovala velikonoční vajíčka jako o závod a jak jsem už psala, moc mě to bavilo a uklidňovalo nervy, které byly napnuté jako struny u mojí kytary. Ehm, to nebylo nejšťastnější přirovnání, protože jsem jí neměla v rukách ani nepamatuju. Tak napnuté třeba jako prádelní šňůry u nás v sušárně. No to je taky pěkná blbost...

Víte co? Tak se pojďte raději "pokochat" (případně inspirovat) výsledkem špendlíkování, jo? :)

Hotová vajíčka

Návod na jejich výrobu najdete ZDE :)

Týden 10. - strááášně nudný?

Poprvé za celou dobu "týdeníkování" jsem přemýšlela, jestli tento týden nemám vynechat, protože jsem měla pocit, že by pro vás mohl být strááášně nudný a nezáživný... Ozvalo se totiž jediné moje postižení, a to záchvaty tvořivosti, tentokrát v jakési silnější formě, takže jsem neustále něco stříhala, špendlíkovala, háčkovala a přišívala a nesmírně mě to bavilo a uklidňovalo. Ale nakonec jsem se rozhodla, že výjimku neudělám a o týden nepřijdete. A protože vás mám ráda, tvoření podrobněji popisovat nebudu (možná zase někdy v nějakém návodu) a shrnutí tak bude krátké a vy alespoň neusnete :).

Plyšový Sackboy

Když se koncem roku 2008 na trhu objevila hra s názvem LittleBigPlanet, všichni doma jsme si jí zamilovali. Pár měsíců na to jsem synkovi slíbila, že se mu pokusím vytvořit plyšáčka alespoň trošku podobného hlavnímu představiteli této hry - "Sackboyovi". Sice mi to, než jsem se dokopala k realizaci, trvalo přes tři roky, ale nakonec se dílko povedlo. A protože jsme se od té doby rozrostli ještě o jedno dítko, které "Sackboye", v jeho řeči "ňaňa", miluje taky, exempláře jsou rovnou dva...:)

Takto vypadá originál - omlouvám se za kvalitu fotografie, ale byla pořizovaná z televize, protože hru LittleBigPlanet hrajeme na konzoli PS3...

Řidič, ten tvrdej chleba má!

Během tohoto tvoření nebylo ublíženo žádným cestujícím, řidičům či policistům. A ačkoliv to tak může vypadat, nemám v nejmenším úmyslu zesměšňovat nikoho z výše zmiňovaných... :)

"Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají!"

"A vo co, že ne?"