Týden 12. - lékárenský

Tento týden bude, jak se poslední dobou stává pravidlem, více obrázkový, než kecavý. A lékárenský proto, že se mi v týdnu hned dvakrát staly události související právě s lékárnou...

Ta první je spíše k pobavení. I když, jak se to vezme.

Pan lékárník, ke kterému si pravidelně každý měsíc, někdy i dvakrát, chodím pro léky, mi povídá:

"Vy máte ty migrény dost často, že jo?"

"Hmmm..."

"To vás docela lituju, mně stačí ta, co mám vždycky po vopici, Ježíši, to je pokaždý tak děsný... To máte ale docela drahej koníček!"

"No jo, ale zase to pomáhá, tak si člověk rád zaplatí. A taky existuje ten limit..."

Naštěstí. Na moje léky, které podle papalášů nejsou vůbec důležité, totiž pojišťovna přispívá asi desetikorunou. Já si doplatím za krabičku, ve které jsou dvě tabletky, 260 kaček. Ročně mě tak tahle sranda vyjde na asi jedenáct tisíc... Zaplať Pán Bůh za ochranný limit.

Druhá událost není veselá ani trochu. Přišlo mi mailem...

Tohle jsme si vyzvonili ??????

Léky, nebo jídlo?

Toto je článek, který jsem dal do diskuze o zdražení léků..... Okamžitě byl vymazán!!! Proč asi? Prosím pošlete to všem známým. Nejsem z těch, kdo by psal anebo se zúčastňoval diskuzí, ale to, co jsem dneska zažil v lékárně, mě natolik vzalo, že jsem se rozhodl o tom napsat.

Stála přede mnou starší paní v důchodovém věku a když na ní přišla řada, tak předložila recepis a paní lékárnice jí vydala léky a požádala o doplacení částky 1980,-Kč. Paní zůstala celá zkoprnělá a nemohla ze sebe vypravit ani slovo. Pak se rozbrečela, podívala se do peněženky a řekla, že tolik nemá. Otočila se a pomalu odcházela k východu. Paní lékárnice na ní volala, ať si vezme ten recepis a že ty léky ale opravdu potřebuje.

Paní se otočila a plačíc řekla: ,,K čemu mi budou léky, když nebudu mít na jídlo?" a pomalu odešla. Všichni přítomní nemohli ze sebe vydat jediné slovo a bylo vidět, že je to hluboce zasáhlo. Stydím se za naši vládu a vůbec nejsem hrdý, že jsem Čech. Co je to za vládu, že dopustí, aby lidé, kteří celý život poctivě dřeli a platili si na důchod, ve stáři dřeli bídu a museli se rozhodovat, zda si mohou koupit léky anebo jídlo. Kde to jsme!!!!!!!!
Připadá mi, že toto už je řízená genocida seniorů. Opravdu hnus.

P.S. : Kdyby měla jinou barvu kůže a celý život nepracovala, tak by ty léky měla zadarmo..............

Jaroslav Prešovský Most.

Je mi z toho smutno. Být v té lékárně, tak té paní na ty léky asi přispěju...

Počátek týdne, venku sluníčko, tráva zelená a přehrada nádherně zamrzlá...

I u nás už začíná jaro...

Tohle se Matýskovi povedlo namalovat i přes to, že ho hlídal Míša. Hmm, no čemu se vlastně divím?

Dílko má dobře přes metr...

Ovšem jedno se mu musí nechat, koukněte na ten úžasný portrét... :)

A tento týden jsem se zamilovala. Ne do té paní, to by bylo trochu, ehm, no... divný. Moje srdce si získalo to, na čem ta paní drandí - koloběžka. A protože jsme nadšení v rodině všichni, exemplář jsme si pořídili hned dvakrát plus jednu malou kolobrndu, kde se dají kolečka vyměnit za minilyže. A to je u nás na horách tůůůze praktická záležitost :).