Týden 12. - lékárenský


Tento týden bude, jak se poslední dobou stává pravidlem, více obrázkový, než kecavý. A lékárenský proto, že se mi v týdnu hned dvakrát staly události související právě s lékárnou...

Ta první je spíše k pobavení. I když, jak se to vezme.

Pan lékárník, ke kterému si pravidelně každý měsíc, někdy i dvakrát, chodím pro léky, mi povídá:
"Vy máte ty migrény dost často, že jo?"
"Hmmm..."
"To vás docela lituju, mně stačí ta, co mám vždycky po vopici, Ježíši, to je pokaždý tak děsný... To máte ale docela drahej koníček!"
"No jo, ale zase to pomáhá, tak si člověk rád zaplatí. A taky existuje ten limit..."

Naštěstí. Na moje léky, které podle papalášů nejsou vůbec důležité, totiž pojišťovna přispívá asi desetikorunou. Já si doplatím za krabičku, ve které jsou dvě tabletky, 260 kaček. Ročně mě tak tahle sranda vyjde na asi jedenáct tisíc... Zaplať Pán Bůh za ochranný limit.

Druhá událost není veselá ani trochu. Přišlo mi mailem...

Tohle jsme si vyzvonili ??????
Léky, nebo jídlo?

Toto je článek, který jsem dal do diskuze o zdražení léků..... Okamžitě byl vymazán!!! Proč asi? Prosím pošlete to všem známým. Nejsem z těch, kdo by psal anebo se zúčastňoval diskuzí, ale to, co jsem dneska zažil v lékárně, mě natolik vzalo, že jsem se rozhodl o tom napsat.
Stála přede mnou starší paní v důchodovém věku a když na ní přišla řada, tak předložila recepis a paní lékárnice jí vydala léky a požádala o doplacení částky 1980,-Kč. Paní zůstala celá zkoprnělá a nemohla ze sebe vypravit ani slovo. Pak se rozbrečela, podívala se do peněženky a řekla, že tolik nemá. Otočila se a pomalu odcházela k východu. Paní lékárnice na ní volala, ať si vezme ten recepis a že ty léky ale opravdu potřebuje.
Paní se otočila a plačíc řekla: ,,K čemu mi budou léky, když nebudu mít na jídlo?" a pomalu odešla. Všichni přítomní nemohli ze sebe vydat jediné slovo a bylo vidět, že je to hluboce zasáhlo. Stydím se za naši vládu a vůbec nejsem hrdý, že jsem Čech. Co je to za vládu, že dopustí, aby lidé, kteří celý život poctivě dřeli a platili si na důchod, ve stáři dřeli bídu a museli se rozhodovat, zda si mohou koupit léky anebo jídlo. Kde to jsme!!!!!!!!
Připadá mi, že toto už je řízená genocida seniorů. Opravdu hnus.

P.S. : Kdyby měla jinou barvu kůže a celý život nepracovala, tak by ty léky měla zadarmo..............

Jaroslav Prešovský Most.

Je mi z toho smutno. Být v té lékárně, tak té paní na ty léky asi přispěju...

Počátek týdne, venku sluníčko, tráva zelená a přehrada nádherně zamrzlá...





I u nás už začíná jaro...


Tohle se Matýskovi povedlo namalovat i přes to, že ho hlídal Míša. Hmm, no čemu se vlastně divím?
Dílko má dobře přes metr...


Ovšem jedno se mu musí nechat, koukněte na ten úžasný portrét... :)


A tento týden jsem se zamilovala. Ne do té paní, to by bylo trochu, ehm, no... divný. Moje srdce si získalo to, na čem ta paní drandí - koloběžka. A protože jsme nadšení v rodině všichni, exemplář jsme si pořídili hned dvakrát plus jednu malou kolobrndu, kde se dají kolečka vyměnit za minilyže. A to je u nás na horách tůůůze praktická záležitost :).

15 komentářů:

  1. Jani, ty fotky jsou nádherné a pohodové, i když je přehrada ještě zamrzlá, je vidět, že i k vám na hory přichází jaro. První příběh z lékárny je celkem veselý, ale z druhého cítím hořkost. Bohužel je to pravdivé a o mnohém to svědčí. Vzpoměla jsem si na starší film, nevím už jak se jmenoval. Tam byla také stará paní, která za poslední peníze koupila jídlo pro své tři kočky, aby se naposledy nažraly a pak ucpala okna a pustila si plyn. Vůbec nevím, proč jsem si na ten film vzpoměla, ale ta druhá příhoda z lékárny mě parádně rozhodila.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný článek- ale hned jsem se namíchla.Bohužel.Taky bych okamžitě vytáhla peníze- to nejde- jen tak přejít.

    OdpovědětVymazat
  3. To s tou paní mě hodně zasáhlo. Tolik peněz za pár léků? To je jako za jejich doživotní přísun? Kde to jsme? Všechny bych je poslala do té lékárny, ať se na takovou situaci podívají. Jenže co, oni by se přece s jejich platem na tom místě nikdy neocitli. Ani by je to nejspíš netrápilo. Kdyby totiž ano, už dávno se tady žije jinak... Páni, to mě namíchlo!

    OdpovědětVymazat
  4. Janinko, příběh z lékárny je drsný, v dnešní době bohužel bohužel moc ze života. A to se pořád "slibuje", že bude ještě hůř. Matýskovi se portrét moc povedl, napadlo mě, že se podobá Homeru Simpsonovi. A koloběžka je fajn, taky doma jednu máme

    OdpovědětVymazat
  5. Nešlo z tohoto sladkokysela udělat dva články? Tohle nejde ani komentovat - lítost, rozhořčení, skepse, černý humor, vše se střídavě rozlévá k jednotlivým tématům, aby to nevyznělo morbidně, jen dodám - TO JE TEDY PRDEL! Jak v té lékárně, tak na koloběžce. Jen to konečníkové slovo má pokaždé jiný význam...

    OdpovědětVymazat
  6. [1]: Příběh s paní a kočičkami je hodně syrový, ale vůbec se nedivím, kdyby to byla realita. Staří lidé, pokud jsou osamocení, to mají v dnešní době hodně těžké, třeba moje babička, nemít sod města příspěvek na bydlení, zbydou jí na jídlo a léky měsíčně dva tisíce... A to se o tom, že na dávky má nárok, dozvěděla od své snachy, která dělá v sociální sféře. Jinak by neměla nic, protože takovéhle informace se raději masivně moc nešíří...

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Je to síla, moje maminka má také příspěvek na bydlení, který činí kolem dvou a půl tisíce.Z této částky si platí jídlo, léky a ostatní běžné věci, celý důchod jí prakticky zůstane na poště. To ještě musí každých čtvrt roku o něj žádat, vystát si frontu na sociálce a vypnit spoustu papírů. Ten příběh paní v lékárně mě opravdu nadzvedl. Můj komentář je jen kyselý, ale nemůžu si pomoct, je dobře, že ti doma roste Picasso, alespoň uživí maminku s tatínkem, až budou staří!

    OdpovědětVymazat
  8. Ajta krajta, migrény já nikdy neměla, na můj nízký tlak stačí díkybohu kafe. Ta paní v lékárně- to je vina doktorů, nestarají se, aby lidi dostali levnější léky stejné verze, moje máma je lehký diabetik, ještě nedávno doplácela tak 600 na kabelu léků do zásoby na čtvrt roku, teď ji doktorka změnila druh a neplatí nic... tak to vidíš. Myslím, že dokonce na netu je někde seznam hrazených léků a řekla bych, že od každého je tam nějaký.

    OdpovědětVymazat
  9. Řekla bych, že léky jsou jeden z největších byznysů a byznys nezná soucit.

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: To tedy je. Naštěstí za mojí babi tohle všechno vyřizuje právě teta, jinak by to asi nezvládla...

    OdpovědětVymazat
  11. Krásné fotky, úžasná malůvka a lékárnické historky mi něco připomínají... ta druhá mi asi přišla mailem.

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).