Nenažrané bestie


Za barem II #45: Krmení divoké zvěře
Zadání pětačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Na tento termín, kterým jsem počastovala tisíce kaprů v naší přehradě, nejsem moc pyšná, ale když oni vážně jsou... Jakmile jde o žvanec, kapr přestane znát bratra či sestru. Dostat se mezi ně, když jim házíme nastřádaný chleba, musí být o život. Tedy alespoň ten můj, já nejsem nijak cimprlich a ruce i nohy si namočím do kdečeho, ale mám pocit, že bych to osobní setkání odnesla infarktem, protože otírat se mi tahle hora oslizlého masa o nohy...

Díky odpouštění vody z přehrady se kapříci, už takhle nahňácaní u hráze, mačkají půl metru od břehu...


Záběr z krmení...


Někdo chodí krmit kachny a někdo zase labutě. Někdo dopřává ptáčkům a někdo zvířátkům v lese. My chodíme krmit kapry... :)

O skřetí holčičce Johance a třech medvědech


Za barem II 44: O třech medvědech a ztraceném děvčátku
Zadání čtyřiačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru :)

Povídám, povídám pohádku...
...o skřetí holčičce Johance a třech medvědech

V jednom hlubokém a tmavém lese stála chalupa, ve které žili tři plyšoví medvědi. Že plyšoví medvědi nemůžou žít v lese? Ale jděte, copak jste neviděli Příběh hraček? Viděli a že to je povídačka pro děti? No, tak v mojí pohádce to tak prostě JE a už o tom nechci slyšet ani slovo! :)

Takže, v té chalupě žili tři plyšoví medvědi a žili si tam spokojeným životem. Ptáte-li se, kde že se vzali plyšáci v hlubokém lese, pak vězte, že uprostřed něj byla ohromná skládka a jednou, když zase přijelo popelářské auto, vysypalo na ní naše tři medvědy, velkého Toníka, prostředního Lojzíka a maličkého Pepíka. Ty do popelnice vyhodila jedna lidská máma, která byla líná přišít Toníkovi oko, Lojzíkovi zašít díru v břiše, ze které se sypaly piliny a Pepíkovi opravit uši a natrhnutou tlapku. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak to bylo to nejlepší, co naše medvědy mohlo potkat. Kdo ví, co by se jim stalo, kdyby zůstali ve spárech toho malého trapiče, který jim to udělal.

Tvoření s dětmi - Dort s mořským překvapením


Za barem II #43: Dort z písku
Zadání třiačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Když jsem se ráno podívala na zadání úkolu - postavit dort z písku - a pak ven z okna, říkala jsem si, že dnes bude soutěžní volno. Ale osm stupňů dlouho nevydrželo, mlha hustá jako mléko se rozpustila a vylezlo sluníčko, které nám to krásně prohřálo na příjemných dvacet. A tak Procházkovi vyrazili na procházku k přehradě, na pískovišti jsme vysypali tašku s pískověcmi a měli radost, že na nás vykoukly i mořské kamínky z dovolené, na které jsme jaksi zapomněli, protože jsme od návratu na pískovišti nebyli. Kamínky nám posloužily jako zdobení na dort, který jsme společně s Matýskem "pekli". Míša měl snahu, ale poté, co zjistil, že se na hřišti nachází spolužačka, mu to asi bylo "blbý a trapný". Chápu ho, já zase nesnášela, když mě máma držela ještě v pubertě na přechodu za ruku :).

"Pekli" jsme dort :)

Řízkofil


Za barem II #42: Svačinka k vodě
Zadání dvaačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Dnešní úkol - navrhnout sváču k vodě - byl velmi jednoduchý. Právě dnes bych k vodě volila především horký grog a nějaké dobré skořicové sušenky k tomu, no a kromě toho bych doporučila přibalit peřinu a možná i ušanku, vysedávat ve třinácti stupních u vody totiž není zrovna med. Ale pominu-li dnešní příšerné počasí a budu-li si představovat, že tu je krásných třicet a já si užívám sluníčka na té naší úžasné pláži, k svačince bych určitě volila...

...osvěžující ovoce, energii dodávající sušenky a jakožto hrdý zástupce početné řizkofilové komunity rozhodně nesmím zapomenout na řízek od oběda :).

Františkův piknik...


Za barem II #41: Pochoutka pro plyšáky
Zadání jednačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

S dalším úkolem jsem se vypořádala rychle a statečně :).
Náš malinkatý plyšový František z Kouzelné školky dostal od svých přátel ze Stokorcového lesa pozvánku na piknik s možností přespání. No kdo by takovéhle nabídce odolal?


A aby nedošlo k mýlce, nehrály si moje děti. Hrála jsem si já, když to mladší spalo. Kašlu na nádobí :).

Tvoření s dětmi - Originální WC cedulky :)


Za barem II #40: WC cedulka
Zadání čtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Vážili jsme, míchali a patlali, řezali, lepili a stříhali, pekli, barvili a fotili, až z toho nakonec vznikla malá originální dílka :).

Míšova WC cedulka ze slaného těsta... :).


Jahodovo-borůvkový dort


Za barem II #39: Nepečený dort
Zadání devětatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Nepečené dorty u nás doma letí, všichni je milujeme pro skvělou, neotřelou a osvěžující chuť a já je miluju o to víc, že jejich příprava zabere maximálně patnáct minut :). A jako bonus k rychlosti si můžete přičíst i jejich finanční nenáročnost, cenově se takový dortík vejde do sta kaček, kdo má vlastní zahrádku s ovocem, může si ještě třetinu ubrat :).

Nejoblíbenějším nepečeným dortem je u nás piškotový dort s tvarohovo-smetanovým krémem a ovocem...

Šmoulí gáblík


Za barem II #38: Šmoulí svačinka
Zadání osmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak se mi zdá, že si z nás Mami pěkně střílí, nebo potřebuje udělat modře šmoulí dort a neví, jak ho přírodně obarvit a tak nám to chytře dala za úkol :).

No, a teď vážně. Po dlouhém bádání a zkoumání se přiznávám, že stejně, jako neexistuje na zemi mně známá čistě tyrkysová potravina, ani v mém mozku není nápad, jak udělat šmoulí tyrkysovou sváču, aniž bych ji neobarvila chemií - tak zní totiž včerejší úkol. Jak snadné je sáhnout po prášku zvaném "Námořnická modř, který krásně modře obarví na přání, jen při častějším užívání po něm můžou být dětičky hyperaktivní a my si můžeme odnést sem tam nějaký nádor.
Děkuji za dnešní úkol, inspiroval mě k dalšímu článku a také jsem začala detailně studovat sladkosti od babiček a dědečků v naší "sladkosťárně". Byla jsem opravdu překvapená, v jakém množství a kde všude se nebezpečná barviva vyskytují. Myslím, že jednou za čas takové obarvení, třeba marcipánu na dort, nikoho nezabije. Ale to, co jsem našla u nás doma, bylo i na mě moc. V té spíži je vám najednou tolik místa!

No a teď už k té svačince - uprostřed je originální barva pistáciového pudingu, ten je barven výrobcem přírodním barvivem chlorofylem. Zbytek už jsem experimentovala a kombinovala, přidávala a ubírala odstíny, barvila čerstvými i sušenými švestkami, borůvkami, marmeládou i světlým kakaem. Nejvíce se modré nakonec podobala bábovička nahoře uprostřed, kam jsem přidala malinké množství šťávy z povařených čerstvých švestek a borůvek. Na fotografii je puding trochu světlejší, než v originále, ale co naplat. V každém případě nám všechny bábovičky opravdu moc chutnaly...:).


Indiáni


Za barem II #37: Recept na indiána
Zadání sedmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Indoši nikdy nepatřili mezi moje oblíbence, i když sladké mám ráda moc. Ale v tomto případě mi nikdy hlava nebrala, co pro Boha lidi vidí na suchém piškotu, na kterém je napatlaná hromada bílku s takovým množstvím cukru, že by dodala energii menší vesnici? Ale můj muž o mně nedávno řekl, že jsem "strašně soutěživej typ", a protože má drahá polovička má vždycky pravdu, úkol - napsat recept na indiány - jsem začala, s vervou sobě vlastní, plnit.
Sehnat návod na výrobu tohoto sladkého "týpí" bylo velmi jednoduché, stačilo jen trochu "zagooglit". Jenže! Co když ten recept bude "mimo mísu", někdo to podle něj zkusí a pak mi tu bude nadávat, že se mu to nepovedlo? Raději jsem si tedy jednu minivárku vyrobila a trochu si i přidělala práci, protože vše je domácí - od piškotu, který chutná jako piškot z obchodu, jen je vláčnější, až po polevu.
A víte co? On ten výsledek vůbec není marný! Dokonce bych řekla, že díky nižšímu množství cukru jsou ti indiánci výborní a že je určitě nedělám naposledy. Jen příště zkusím improvizovat a udělat různé náplně, taková pařížská nebo ovocná vůbec nemusí být špatná...

Nejsou dokonalí, ale jsou moje! :)


Blafy, co letí :)


Za barem II #36: Kulinářský paradox
Zadání šestatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak to nechápu, já si tady málem zavařím své šedé buňky nad vymýšlením a kombinováním zdánlivě neslučitelných pochutin, které ale chutnat mají, vymyslím příšerný patvor (nejsem dokonalá, můj minulý článek o blafkoulích to jenom dokazuje a překvapivě jsem hrdá na to, že jsem se takhle náramně ztrapnila a vůbec ho zveřejnila) a přitom běžně jím něco, co z vás možná málokdo... Blafíky jsem si pro vás připravila dva, oběma jsem byla krmená od dětství, stejně, jako moje maminka, která si tyto lahůdky přinesla do Čech ze své polské domoviny a oběma se dá říkat kalorická bomba. Oprava nepovedeného se tentokrát povedla.

Prvním blafíkem je variace na housku s máslem, marmeládou a tvarohem, jen místo odkapaného tvarohu z folie jsem náhodou použila sýr cottage, protože tvaroh nebyl. Prosím vás, cottage jen přírodní, ne s pažitkou, nejsme prasátka! :) A ačkoliv může moje kombinace nahánět husí kůži, vězte, že to je opravdu mňamina.

Tak mě napadlo: Máte-li chuť, napište mi do komentářů, s jakými nejneobvyklejšími kombinacemi chutí jste se u sebe, svých příbuzných či známých, setkali?


Fuj Koule


Za barem II #36: Kulinářský paradox
Zadání šestatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Původní myšlenka, která mě napadla po přečtení zadání - spojit zdánlivě nespojitelné chutě - byla kombinace sýrů, mandlí, ovoce a kokosu. Vždyť přece takové jednohubky, ovšem bez kokosu, mají doma vždycky úspěch. Pustila jsem se do práce - smíchala tavený sýr s jemně nastrouhanou nivou, natáhla se do skříňky pro mleté mandle a... zavadila o mističku s domácími slanými tyčkami, které napadaly do misky se sýrem. Co s tím? Sýr se kolem nich tak dokonale oblepil, takže mi nezbylo nic jiného, než tam ty tyčinky nechat, jen jsem je rozdrtila. Dosypala mletými mandlemi na zahuštění. Směsí jsem obalila kousky broskví a hotovou kouli obalila v praženém kokosu.
A jak to dopadlo? Bylo to strašně, no, jak to jen... Po mé otázce "Ale k vínu dobrý, ne?" prohozené k manželovi se mi dostalo odpovědi "Jasně, protože člověk je tak ožralej, že mu to je asi i jedno" :D.

Takže zdánlivě nespojitelné se spojit nepodařilo a vy, moji milí, vy to raději doma nezkoušejte :).

Navrch huj...

Růže z rajského jablíčka


Za barem II #35: Rozvíjej se poupátko
Zadání pětatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Včerejší úkol byl ve znamení poupátek růží, podmínkou bylo, aby se dala zbaštit. Jako materiál jsem si vybrala rajské jablíčko...


Mrkvička a očička?


Za barem II #34: Mrkvový salát
Zadání čtyřiatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Doháním včerejší úkol a tím je připravit mrkvový salát. A protože jsem ráda mimo dav, připravila jsem salát, který jste možná ještě nejedli...
Recept na tuhle mrkvovou dobrotu jsem si přivezla z Polska, oficiálně se jí tam říká "Zimní salát" a co si pamatuju, nikdy nechyběla na stole, když se podávalo maso a brambory. Chuťově by se salát dal přirovnat k naší čalamádě, jen je o dost sladší, v zálivce nenajdete vodu, ale olej a místo známých čalamádových paprik obsahuje právě mrkev.

A co název článku? Zase tak růžově bych to neviděla, ačkoliv mrkev nesporně přínosná pro naše tělo je. Já se jí totiž cpu od mládí a jsem slepá jako krtek, na druhou stranu, ještě se mi nestalo, abych po její konzumaci byla oranžová, jak se často stává :).


Jedlůvky a jedůvky


Za barem II #33: Atlas hub
Zadání třiatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Úkol zněl jednoduše - vyfotit nebo nakreslit šest druhů hub, tři jedlé a tři jedovaté. Původně jsem do toho lesa opravdu chtěla jít, houby najít a stařečkem fotoaparátem je zvěčnit. Ale když mi maminka smutně udělala přednášku o tom, že u nás nerostou (a když už to řekne ona, naše "čmuchalka houbová", která z toho lesa vždy něco přinesla, i když ostatní houbaři spráskaně chodili domů s prázdným košíkem, můžete tomu věřit na 100% :)) a ona vůbec neví proč, pustila jsem se raději do zvěčňování pastelkového.

Jedlé trio

Bedla vysoká


Šnečkovrah


Aneb jak jsem se šnečkovrahem stala...

Ten drobeček se ke mně dostal úplnou náhodou, objevila jsem ho přicucnutého na jedné z mnoha kanadských borůvek, které mi poslala babička. A když říkám drobeček, myslím tím, že byl opravdu malinkatý.

Borůvka měla v průměru asi jeden a půl centimetru...


Šnekoužrout


Za barem II #32: Rychlá večeře za pět minut
Zadání dvaatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Příprava této šnečí bašty byla jednoduchá - pomazánkou jsem slepila plátek šunky a sýra, srolovala do tvaru šneka a toho pak posadila na chleba s pomazánkou. Pět minut na výrobu stačilo bohatě. Tedy, ony by stačily i minuty tři, ty dvě jsem totiž vyplácala na piplačku se šnečíma očiskama :).

Přijďte pobejt!


Za barem II #19: Vizitky pro První virtuální mléčný bar
Zadání devatenáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Minulý rok jsme se v soutěži na stránkách Mléčného baru setkali s úkolem podobným tomu dnešnímu, jen s tím rozdílem, že se jednalo o letáček - kuk sem. Tentokrát plnění úkolu nezbylo jen na mně, zapojil se velmi aktivně i Míša a tvořili jsme společně na počítači. Byla to velmi zábavné - dvě ruce, dva odlišné pohledy na konečnou podobu vizitky a jen jedna myš :). Ale nakonec se zadařilo, nepozabíjeli jsme se, ani jsme u tvoření nevzbudili menšího Matýska a myslím, že se nám společně první část, tedy zhotovení, povedla.
Druhou část úkolu, předání vizitek, měl na starosti Míša - mezi cizí lidi nepůjde a tak vizitky dostali rodinní příslušníci, kteří doteď neměli o blogu Mléčného baru ani o blogu mém páru. Úkol zněl jasně - předej vizitky, sleduj a popiš reakce. Včera, protože je týden mimo domov, mi volal: "Tak jsem to rozdal a všichni se cejtěj dobře!" No tak alespoň, že tak :).

Náš společný počin :)

Dávají do hambáčů drogy?


Za barem II #31: Mekáč nebo KFC?
Zadání jednatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Zadání "napsat úvahu o problematice fastfoodů a navrhnout řešení zdravějšího rychlého občerstvení" mi po ránu lehce pokazilo náladu a potěšilo mne opravdu pramálo. Za prvé, musím u toho přemýšlet a za druhé, jak můžu psát o problematice něčeho, v čem ve své podstatě vlastně problém ani nevidím? Jediný problém, který by se měl podle mého urychleně řešit, je nedostatečná čistota toalet a chybějící utěrky na ruce v těchto zařízeních. A pak taky nekonečné fronty u pokladny... Víte, jaké to je, když máte sakra hlad a jako na potvoru má těch pět lidí před vámi u sebe další čtyři členy rodiny a každý z nich chce něco jiného a od všeho minimálně třikrát??

Kozoidní biondifobie


Vážení a milí, jako spoustu z vás, i mě postihlo závažné onemocnění, biondifobie. Bohužel, dle vyjádření lékařů, v té nejtěžší možné formě, která se odborně nazývá "Kozoidní biondifobie" a je mutací klasické biondifobie, jejíž příznaky si můžete přečíst ZDE a syndromu "Kozy na titulku", o němž se můžete dozvědět více v komentáři číslo 350 ZDE.
K mé smůle, jak jinak, se však syndrom "Kozy na titulku" u mne vyskytuje v unikátní a několikrát zmutované formě, nad kterou žasne celá odborná veřejnost.
Lék na toto onemocnění, jehož výroba by byla velmi jednoduchá a vcelku levná, prozatím, z důvodu nezájmu o zachování psychického zdraví podobně postižených, neexistuje...
Prosím, držte mi pěsti, ať mne tato choroba brzy opustí, neboť má mysl strádá a buňky šedé mozkové chřadnou...

Taky vám tohle všechno kolem přijde jako jedna velká šaškárna??? :)

Pták Ovocňák a Kyti myti


Za barem II #30: Mozaika z ovoce nebo zeleniny
Zadání třicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Mozaikování patří k mým velmi oblíbeným tvořícím technikám, zadání dnešního úkolu se lišilo pouze použitým materiálem a tím, že Míšovo i mé dílko nebylo ve finále zasádrováno, ale sežráno. Fakt, kdyby jste ta cpoucí se děcka viděli, neřekli by jste to jinak :).

Míšova květinka :)