Falešný patchwork - věnec - návod

Tentokrát žádná omáčka okolo, jdeme rovnou na to. Jen pro jistotu upozorňuji, že samotná výroba věnce mě stála spoustu sil, obzvláště těch psychických, takže když říkám, že návod je určen jen pro drsoně (nebo blázny), vězte, že nekecám :).

Falešný patchwork - Věnec pro tchýni :)

Ne, nejsem v "Antitchýním spolku" a ani se nechystám na pohřeb, jak by se mohlo z názvu článku zdát :). S maminkou mého manžela vycházím náhodou báječně a protože se nedávno zmínila, že má už "děsně odrbaný" velikonoční věnec na dveře, napadlo mě, že jí udělám radost a jeden jí vyrobím. Technika byla jasná, kdo ke mně občas nakoukne ví, že poslední dobou těžce ulítávám na "falešném patchworku". Akorát jsem netušila, že to bude tak časově i psychicky náročné. Než jsem přišla na to, jak věnec vlastně vyrobit (na internetu jsem nikde návod nenašla, jen obrázky pro inspiraci), stálo mě hodně úsilí ho vzteky nezlomit, nerozpíchat špendlíky, nezabodnout do něj nůžky, neuškrtit ho na stuze, nerozdupat ho na drobounké polystyrenové kuličky a nemajznout s ním o zeď. Ale nakonec jsem to ustála, rozdělané dílko jsem vzala na milost, po týdnu se k němu vrátila a tady je výsledek...

Velikonoční věnec - falešný patchwork

Týden 11. - konečně sluníčkový :)

Maminka mi nedávno říkala, že když si člověk něco moc přeje, má si to nakreslit na papír a dílko pak dát pod polštář. Míša si namaloval tři tisícové bankovky, prý na domeček. Vysvětlila jsem mu, že by musel připsat ke každé tři nuly, aby za to mohl domek pořídit. Tak nuly připisoval a připisoval, až to trochu přehnal a místo tří milionů jich má pro jistotu třicet :). No a co mám pod polštářem já? Překvapivě domeček :). A u něj, ve stínu jabloně, hrušně, třešně a višně, malý zahradní domek pro kluky a taky keřík malin, ostružin, kanadských borůvek a pár řádků jahod. Nejsem moc skromná, že? Ale když to vezmu z té druhé stránky, je to opravdu to jediné, po čem skutečně z hloubi duše toužím...

Hasta La Vista Baby!

Minikomiks na téma "Hra na pravdu" se zaměřením na vaječnou krizi. Pro rejpálky - ano, ta vejce mi leží v žaludku :). Ale jenom malounko...

Falešný patchwork - velikonoční vejce

Minulý týden jsem špendlíkovala velikonoční vajíčka jako o závod a jak jsem už psala, moc mě to bavilo a uklidňovalo nervy, které byly napnuté jako struny u mojí kytary. Ehm, to nebylo nejšťastnější přirovnání, protože jsem jí neměla v rukách ani nepamatuju. Tak napnuté třeba jako prádelní šňůry u nás v sušárně. No to je taky pěkná blbost...

Víte co? Tak se pojďte raději "pokochat" (případně inspirovat) výsledkem špendlíkování, jo? :)

Hotová vajíčka

Návod na jejich výrobu najdete ZDE :)

Týden 10. - strááášně nudný?

Poprvé za celou dobu "týdeníkování" jsem přemýšlela, jestli tento týden nemám vynechat, protože jsem měla pocit, že by pro vás mohl být strááášně nudný a nezáživný... Ozvalo se totiž jediné moje postižení, a to záchvaty tvořivosti, tentokrát v jakési silnější formě, takže jsem neustále něco stříhala, špendlíkovala, háčkovala a přišívala a nesmírně mě to bavilo a uklidňovalo. Ale nakonec jsem se rozhodla, že výjimku neudělám a o týden nepřijdete. A protože vás mám ráda, tvoření podrobněji popisovat nebudu (možná zase někdy v nějakém návodu) a shrnutí tak bude krátké a vy alespoň neusnete :).

Plyšový Sackboy

Když se koncem roku 2008 na trhu objevila hra s názvem LittleBigPlanet, všichni doma jsme si jí zamilovali. Pár měsíců na to jsem synkovi slíbila, že se mu pokusím vytvořit plyšáčka alespoň trošku podobného hlavnímu představiteli této hry - "Sackboyovi". Sice mi to, než jsem se dokopala k realizaci, trvalo přes tři roky, ale nakonec se dílko povedlo. A protože jsme se od té doby rozrostli ještě o jedno dítko, které "Sackboye", v jeho řeči "ňaňa", miluje taky, exempláře jsou rovnou dva...:)

Takto vypadá originál - omlouvám se za kvalitu fotografie, ale byla pořizovaná z televize, protože hru LittleBigPlanet hrajeme na konzoli PS3...

Řidič, ten tvrdej chleba má!

Během tohoto tvoření nebylo ublíženo žádným cestujícím, řidičům či policistům. A ačkoliv to tak může vypadat, nemám v nejmenším úmyslu zesměšňovat nikoho z výše zmiňovaných... :)

"Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají!"

"A vo co, že ne?"

Masochistické hrátky dopravce

MHD

-

masochistické hrátky dopravce

Pan řidič si srandu tropí,

venku třicet, on však topí!

Okna nejdou zas otevřít.

Já posílám ho za to v řiť...

Důchodkyně svojí holí

do mne buší. Au, to bolí!!!

Loktem strčí, nohou dupne,

na sedadlo hbitě hupne.

Spokojeně pomlaskává,

zbytky jídla vyšťourává,

protézu na odiv dává.

Začíná mě bolet hlava...

Přede mnou na tyči visí

paní s dechem Wé Cé mísy.

Zírám němě na koláče

potu. Můj nos tiše pláče.

Zprava na mne sype lupy

týpek z hodně divné tlupy.

Zleva mi zas pod nos trčí

chlupy dlouhé jako smrčí.

Třicet dítek poblíž vřeští.

Hlava mě už pěkně třeští.

A hned vedle bezdomovec

vonící jak hnoje kopec.

Horko, těsno a odér z bot,

přetloukaný parfémy pot,

oční tiky působí mi.

Chci být doma, mezi svými!

Dav mě plive na ulici,

já se šklebem na svých lících

šťastná, že vše přežila jsem,

poklekám v prach a líbám zem...

Týden 9. - objímací :)

První polovinu týdne jsem díky antibiotikům objímala záchodovou mísu. Když mi za pět dní ubyla tři kila, začala jsem toho mít plné zuby. Doslova. Taky jsem vyluštila záhadu - varování na letáčku, že "účinnost hormonální antikoncepce je při léčbě nejistá". No bodejť by nebyla, když si tabletka vzápětí udělá výlet ze žaludku ven... Nové léky to vyřešily, zle mi po nich není, jen mi hlava nebere, že když existují účinná antibiotika, která se berou jen tři dny a jednou denně, proč se převážně předepisují sajrajty na dva týdny, třikrát denně. I když, proč se tomu vůbec divím, naše republika je jeden velký tunel a bordel...

Tvoření s dětmi - Lucerničky

Nejdřív byly děti nemocné, pak zaťukaly na dveře jarní prázdniny a venku bylo takové počasí, že na jeho popis je škoda slov a nám nezbylo nic jiného, než sedět doma. Svoje děti miluju, ale někdy... už je toho moc a mně se honilo hlavou, jestli by šlo oba kluky najednou narvat do jednoho babyboxu :D. Ne, to byl samozřejmě vtip :), chci tím říct, že někdy není jednoduché dítě zabavit...

Pro ty, co jsou na tom podobně a už neví, kudy kam, přináším návod na tvoření, který je jednoduchý a prakticky každému dostupný. Budeme vyrábět lucerničky :).

Na tvoření budete potřebovat:

Sklenice (například od instantní kávy) zbavené etikety - nejlepší je sklenici ponořit na chvíli do vařící vody, etiketa se odlepí sama. Případný zbytek lepidla jsem odstraňovala odlakovačem.

Papírové ubrousky s různými motivy - většinou se dají koupit po jednom v papírnictví

Štětec

Lepidlo na decoupage nebo obyčejné lepidlo Herkules

Nůžky

Falešný patchwork, vejce - návod

Po vánočních koulích technikou falešný patchwork, které jsem vtipně vyráběla až po Vánocích, se nechci dopustit stejného trapasu a mít Velikonoce bez vajíček (stačí, že jsou vymetené regály v obchodech :)) a tak velikonoční vajíčka dělám pro jistotu s předstihem.

Návod na ně bude hodně podobný jako u koulí a bude se v mnohém opakovat, ale myslím, že je lepší mít všechny informace pěkně pohromadě, než každou chvíli odkazovat na minulý patchworkový článek, takže to snad přežijete :).

Na výrobu vejce budete potřebovat:

Špendlíky - Nejlepší jsou takové, které mají zhruba poloviční délku, než bývá obvyklé. Na falešný patchwork jsou nejlepší a vřele je doporučuji, hotové vajíčko pak není tak těžké, na jedno o výšce 7 cm jich totiž budete potřebovat cca 130.

Různě barevné stuhy - doporučuji šíři 2 až 3 cm. Stuhy jsem nastříhala na kousky, které jsou o něco málo delší, než je násobek jejich šířky - to znamená, že například stuha o šířce 2,5 cm, kterou jsem použila, měla po nastříhání na kousky délku cca 5,5 cm. Nastříhejte si i pár kousků delších, vajíčko má zvláštní tvar a delší kousky pro jistotu použijte okolo špičky a spodku.

Pozor na stuhy saténové, vypadají krásně, ale mršky se docela třepí. A taky mívají jednu stranu takovou a druhou makovou, proto je třeba dávat pozor, jestli je při špendlení připevňujete správnou stranou.

Polystyrenové vejce - to z návodu má na výšku 7 centimetrů a seženete ho za pár korun v každém lepším papírnictví, případně se dá sehnat i v dobré galanterii.

Propisku nebo kvalitní obyčejnou tužku

Ostré nůžky

Týden 8. - prskavý a chrchlavý

Míša si ze školy přinesl dárek v podobě bacilů a protože je hodný a štědrý, hezky se s námi všemi o něj podělil. Jsme do jednoho nemocní a já funguju v režimu "stand-by", takže tenhle týden bude méně ukecaný a více obrázkový.

I přes otravné marodění se na tomto týdnu dají najít pozitivní věci. Třeba moje pozice v zaměstnání stále existuje, je pro mně připravená a na můj návrat tam čekají jako na smilování. Nebo že moje tvoření a patlání není ohroženo, protože za moje trápení s klouby a svaly nemůže artróza ani borelióza. Krevní testy odhalily, že za všechny zdravotní patálie zřejmě může bakterie, které si nikdo dřív nevšiml, protože testy na ní jsou zdlouhavé a drahé a lékaři je nechávají dělat, až když neví, kudy kam. Nejhorší na tom je, že díky včasnému neodhalení téhle potvory se zdravotní problémy zhoršují a nové přibývají. Naštěstí paní revmatoložka byla "rozhazovačná" (ani se jí nedivím, když viděla tu hromádku neštěstí, co si začala připadat jako hypochondr), testy nechala provést a tři týdny se silnými antibiotiky by to měly spravit. Hurá!

Taky se opravdu začínám bavit "vajíčkovou krizí". Například v Kauflandu si můžete koupit jen dvě balení. No já bych ráda, kdyby tam nějaká byla. A z principu odmítám dávat 42 korun za deset vajec v Bille, takže jejich koupi bojkotuju a s recepty experimentuju. A pak že buchta bez vajec nejde upéct. Jasně že jde, jak se všichni olizovali...

Matěj začíná objevovat kuchařinu. Pořád by něco míchal, sypal, matlal. Cibuli už nesmím loupat já, jen musím začít vařit s předstihem, trochu mu to trvá...

Ve čtvrtek jsem musela ke svému zaměstnavateli, protože si vzpomněli, že najednou honem rychle potřebují podepsat spoustu papírů. Nemoc, nenemoc, šlo se. A protože se šlo okolo přehrady, byla by škoda vám tu spoušť nenafotit. I když haldy sněhu už nejsou tak dramatické, začala nám totiž obleva :).

Týden 7. - diamantový

Celý týden nebyl ničím výjimečný, kromě jednoho dne, který by se dal nazvat "Dnem na hovno, který nakonec na hovno zase tak úplně nebyl". Omlouvám se všem outlocitným, ale budiž vám útěchou, že jsem to mohla napsat hůř a věřte, že to umím :).

Ráno jsem Míšovi slíbila, že ho po vyučování přijdu do školy vyzvednout, jenže celý den chumelilo a za těch pár hodin napadlo dalších dvacet čísel. Za normálních okolností bych mu zavolala, ať přijde domů sám, jenže jako na potvoru mi od rána v hlavě hlodal nějaký červík a podsouval mi myšlenku, že pro něj do té školy prostě musím dojít, nebo se mu něco stane. Podlehla jsem červíkovi, zabalila Matýska do kočárku a vylezla ven.

Jestli byly někdy cesty v opravdu katastrofálním stavu, tak to nebylo nic proti tomu, co se s nimi dělo dnes. Když jsem zdolala ten kilometr neprotaženého, neposoleného a neposypaného hlavního tahu (chodníky u nás dnes již definitivně přestaly existovat) a chtěla se před školou podívat, jestli jsem přišla včas, zjistila jsem, že nemám telefon. Musel mi vypadnout z kapsy, kam jsem si ho dávala, protože jsem měla mít odpoledne návštěvu a chtěla jsem být "po ruce", kdyby potřebovala pomoci s navigací. Taky jsem tajně doufala, že mě Míša ráno poslouchal a že ví, že pro něj přijdu. Katastrofický scénář řvoucího dítěte bez klíčů před barákem a bez šance se mi dovolat se naštěstí nekoná, povědomá postava se v dálce vynořuje ze školy.

Ježíši, proč jde jen v mikině a bundu courá za sebou? Je normální? Není mu úplně nejlíp a on se tady producíruje ve vichřici a chumelenici, kde není vidět na krok, v mikině! Já ho snad zabiju... Nezabila. Rozbil se mu zip tak nešikovně, že si tu bundu na sebe opravdu sám nemohl obléknout. Díky ti, červíku! Nedovedu si představit, jak by to s tím čudlou dopadlo, kdyby šel domů jen tak v mikině a sám, jak jsem měla v plánu. Jedna pohroma zažehnána, zip jsem provizorně opravila a zamířili jsme nakoupit a domů. Cestou při nás asi stáli všichni svatí, lavina sněhu ze střechy nás předběhla o vteřinu. Víte, dospěla jsem do fáze, kdy už se ani nesnažím mít sníh ráda, nebo ho alespoň tolerovat. Je všude, je ho moc a já ho NENÁVIDÍM!

Míša míří do hudebky, já domů. Tam beru náhradní telefon a prozváním ten ztracený. Dobré znamení, zvoní. Tajné přání, aby zvonil doma, se nevyplnilo, nejspíš si to vibruje někde venku zapadlý ve sněhu. Myšlenku, že ho půjdu hledat, okamžitě zavrhuju, protože nemám ani tušení, kde mi vypadl a navíc mi dnešní "sračkocesta" bohatě stačila.

Sedám na net a hledám číslo na svou návštěvu, v rychlosti jí vysvětlím situaci a dávám náhradní číslo. Při dalším pokusu dovolat se na můj telefon byl hovor odmítnut. Jó milá zlatá, jsi bez telefonu. A čemu se divíš, když jsi tak blbá, že si ani neumíš zapnout kapsu? Naivně to zkouším znova a světe div se, na druhém konci se ozval milý ženský hlas a já, až se Máťa vzbudí, si můžu jít vyzvednout telefon do nedaleké prodejny. Dobří lidé ještě nevymřeli, milé paní jsem poděkovala pistáciovou bonboniérou.

Telefon už suším doma a tak jen čekáme na mou návštěvu, pana novináře. Ten mi veze mou výhru, kterou jsem získala v jedné novinové soutěži, protože jsem byla jako jediná vybraná z "masakrózního" počtu hlasujících. Já, která jsem v životě vyhrála párkrát padesát korun ve Sportce a jako dítě dvě audiokazety Vinnetoua... Vím to už tři týdny a i přesto, že jsem měla velikou radost, skeptik se ve mně nezapře a dokud neuvidím, neuvěřím. A pan novinář přijel a já jsem uviděla a uvěřila, na chvíli se stala celebritou, poskytla rozhovor a nechala se párkrát zvěčnit panem fotografem a pak už jsem jen rozbalovala a achala. Ač přátelé říkají, že jsem díky svému zvláštnímu myšlení polovičním chlapem, pořád jsem v jádru ženská. Áááách :).

Na počátku všeho byla taška :).

Veliká a těžká taška...

Pan Pinďourek a spol.

Už je to nějaký pátek, co jste se mohli bavit komiksem "Pan Pinďourek", který vymyslel a vytvořil můj osmiletý syn. Tajně jsem doufala, že na pana Pinďourka zapomněl, leč opak je pravdou a do týmu si přibral parťáky "Paní Rybičku" a "Cecky". Co je "Pinďourek" a "Cecky" asi víte, co je "Rybička" si jistě domyslíte :).

A já si tak říkám, co by se stalo, kdyby tohle dostal do rukou odpovědný sociální pracovník... Provedl by šetření, nebo by se pousmál nad bezbřehou dětskou fantazií?

Časák pro úchyly na cecky

Kráva a Valentýn

Dnes jsem narazila na naprosto skvělý a vtipný videoklip, o který se s vámi, pokud ho neznáte, prostě musím podělit.

Klip se jmenuje "Kráva" a jeho protagonistkou je úžasná blondýnka (ano, stejně jako blbé mohou být blondýnky i úžasné :)), textařka, herečka a podle zpěvu to vypadá, že i zpěvačka - Barbora Poláková. Text písně se točí okolo svátku svatého Valentýna a zcela vystihuje můj pohled na tento svátek. A protože mi to nedá a jsem cynik od přírody, musím k tomu něco málo napsat.

Zatímco se všude slaví imporťák Valentýn a obchodníci a státní pokladna si mastí kapsu, ostatní svátky zůstávají ladem. Jak ty k tomu přijdou? No schválně, kdo z vás slaví třeba Den trpaslíků, Světový den toalet, Den památky ztracených ponožek nebo Den světového orgasmu za mír?

Víte, osobně si myslím, že pokud se mají dva (tři, čtyři a více :)) rádi, nepotřebují k tomu žádný svátek. Naopak si myslím, že mnohé dívky či ženy by si ušetřily spoustu slziček, trápení, zklamání a trucování, když jejich drahá polovička zapomene a do jejich natažené ručky nevloží čokoládičku či kytici růží, případně pozvání do luxusní restaurace, zájezd do Paříže pro zamilované či víkendový pobyt pro dva se šampaňským a jahodami zdarma. Nejspíše za tahle slůvka budu ukamenovaná, ale jo, jen do mě, přežila jsem horší věci. Třeba blikající a hrající červená a růžová srdce a plyšové medvídky se srdíčkem na břiše, co na vás po zmáčknutí donekonečna bručí "Áj láááv jůůů" :).

Nuže, a teď ta slíbená kráva :). Bůůů.

Kráva :)
https://www.youtube.com/watch?v=W1xrXpzYJDw

Týden 6. - nemocniční

Konečně jsem pochopila princip mučení monotónním zvukem. Po 36 hodinách na kapačkách bych "vynálezce" kapačky na elektřinu, která několikrát za vteřinu "tikne", doživotně zavřela i s tím jeho slavným otravným vynálezem, který pomalu, ale jistě, navozuje šílenství.

Vzhledem k tomu, že jsem, dle dotazníku, který o mně vyplňovala zdravotní sestřička v nemocnici, byla počátkem týdne soběstačná asi jako babička na LDN, nemůže mi mít nikdo za zlé, že jsem ve svém stavu zapomněla uvést alergii na náplast, o které jsem si myslela, že se už ani nevyrábí, protože se mi alergie na ní objevila tak dávno, že si to ani nepamatuju. Po odlepení všech náplastí okolo kanyly, kterými sestřička rozhodně nešetřila, jsem zjistila, že náplast se vyrábí stále, jen její vzhled je luxusně průhledný. Asi se uškrábu k smrti.

Papírové květiny - návod (paper flower - tutorial)

Dětičky jsou zlaté a tak slíbený návod na krásné kytičky z papíru je tu o něco dříve. Ano, samolibě použiji slovíčko krásné, protože to řekl můj muž a ten má vždycky pravdu :).

A nejen tím mi udělal velikou radost, taky jsem se tetelila blahem, když mu došlo až po chvíli, že květy nejsou živé. A dost už té samochvály, nebo tu umřu smrady, jdeme na to.

V návodu budu používat termíny:

složený ubrousek - což znamená přehnutý na čtvrtiny, tedy tak, jak ho vyndáte z balení

rozložený ubrousek - tedy vyrovnaný, bez přehnutí

Podrobnější popis jsem dala jen k první květině, u těch dalších, které mají postup velmi podobný, je návod stručnější. V případě jakýchkoliv nejasností se ptejte, tenhle návod byl nejnáročnější ze všech, co jsem zatím dělala, takže je možné, že mi někde něco uteklo :).

Na výrobu květin budete potřebovat:

Různě barevné papírové ubrousky - seženete v každé drogerii či superhypermegamarketu, v případě nouze můžete použít toaletní papír, ale to radši nikde neříkejte :)

Lepidlo na decoupage - postačí vám i úplně obyčejné lepidlo Herkules, poslouží totiž stejně dobře

Silnější a slabší drátek - silnější na stonek, slabší na zpevnění spodní části květu

Štípačky

Ostré nůžky

Tužku

Štětec

A taky trpělivost a pevné nervy... :)

Papírové květiny - Janinčino jaro :)

Kdo chce mít kousek jara a sluníčka doma, stačí mu, když si koupí květináč s nějakou tou barevnou jarní kytičkou. To ale neplatí u nás doma, kromě jedné palmy, která se ještě drží, nám totiž všechny rostlinky zplesnivěly a odešly do kytičkového nebíčka.

Takže zbývá jediná varianta - když nepřijde jaro k Janince, musí si ho vyrobit :).

Vyrobeno z obyčejných barevných papírových ubrousků, návod bude možná příští týden :).

Původní verze bez dekorace...

Motolice :)

Už je mi mnohem lépe, mozek začíná fungovat a myslet, pozornost taky udržím a nohy a ruce už nejsou lemroidní. A hlavně se mi vrací humor, tak raději píšu hned po ránu, než mě zase přejde a než se na mě nalepí únava. Omlouvám se těm, které jsem vylekala, ale vězte, že jsem víc nenapsala, protože jsem se prostě na víc nezmohla.

Od neděle jsem pobývala v nemocnici, kde jsem skončila se silnou závratí a ztrátou rovnováhy. Všechno před očima se mi točilo a splývalo v jeden vír, mohla jsem být jen vleže a pokaždé, když se mnou pokusili pohnout, jako by mě někdo prudce strhl za neviditelné kšandy zpátky dolů.

Ušetřím vás dalších nechutností, snad kromě jedné - pít jsem musela z křiklavě růžové kojenecké lahvičky, protože hrneček jsem neudržela tak, abych ho nevylila. Bylo mi tak blbě a bezmocně, jako snad ještě nikdy v životě.