Pomatená pohádka pro plnoleté

Panství Prsatkov...

Pantáta plánuje provdat princezničku Paulu. Posílá pánům princům panujícím poblíž pantátova panství poupravený portrét princezny. Proč poupravený? Protože princátka podle posledního průzkumu požadují princezničky padesátikilové, ploché, pas pětačtyřicet, prostoduché, popřípadě prudérní puťky. Paulinku příroda podarovala půvabnou povídavou pusinkou, převelikými prsy plus parádní (přinejmenším půlmetrovou) prdelkou...

Panství Prasárničkov...

Pantáta povídá pětatřicetiletému potomkovi:

"Poslyš, princi, podívej, přišla podobizna princezny Pauly, pěkná, pravda?"

Princ Pedro pohledem přejede portrét, pak procedí:

"Primitivní plavovlasá puťka!"

Poté, plně ponořen, plní princovské povinnosti (prohlížení prsatého plátku pro plnoleté). Pantáta, podporován panímámou, povzdechne:

"Princi, přiveď princezničku, počni potomka, prahneme po prccích pobíhajících po panství!"

Panství Prsatkov, pár pátků později...

"Pomóóóc, pomóóóc, příšera (přerostlý pětimetrový pavouk) polapila přincezničku Paulu, pomóóóc!" piští poddaní panství. Pantáta posílá pozdravy princům přilehlých panství, prosí "Pomozte princezně!". Padesát princů poštu přebralo, poté papír promptně podpálilo. Přestože podle portrétu princezna působí pěkně, povahově princátka připomínají poseroutky...

Panství Prasárničkov...

Padesátý první princ Pedro pod podmínkou ponechání ploché princezny Pauly pantátovi (prsaté plátky princi plně postačí) přijal, princezně pomoci přispěchá. Princova panímáma připravila princi pečínku, pití, přibalila pár pohádek pro plnoleté, plačíc potichu povídá "Pa pa, princátko!".

Princ putoval přes pět pohoří, patnáct panství, přes padesát potoků, prošlapal patery podrážky.

Panství Prsatkov...

Panímáma přeleštila pantátovi počínající pleš, přes přelesklou plešku položila pozlacenou pokrývku panovníků, palic pomazaných. Pantáta přivítal prince, pak povídá:

"Princi, především, příšera působí přestrašně, přerostle, patříš pod poseroutky?

"Pantáto!"

"Pardon princi, potřebuji pravdu pouze pro pořádek. Přijmi poděkování..."

Pedro přijímá, poté princ procházející polem potají poobhlédl plesnivý příbytek příšerného pavouka. Princeznu připláclou pavučinou přehlédl. Po příjezdu povídá pantátovi poznatky, panímáma pláče "Přichystáme princezničce pohřeb...".

"Prdlajs pohřeb" povídá princ. "Připravíme pořádnou past, potřebuju pizzu potřenou příšerně pálivým papričkovým pyré. Pět pekařů peklo pizzu, princ, přikrytý půlnocí, potají přináší papání pro pavouka. Prvními paprsky probuzený pavouk pocítí překrásný pach. Prahnouc po pokrmu (pavoukovi přijde princezna příliš podvyživená, potřebuje před požitím pořádně přikrmit) pozřel pizzu. Párkrát prsknul, plivnul, pak pořádně prdnul. Poryv prdnutí poodnesl pavouka přes půl planety (Peru, průšvih), přičemž pavouk průletem protrhl pevnou pavučinu. Povolená princezna padá, padá, padá... "Prásk!" přímo před prince.

"Pardon", povídá princ poblouzněný půvabnou princeznou, pomáhá Paule povstat. Pokukuje po prsaté panně, princezna pokukuje po pohledném Pedrovi. Princ popadne (pantátou princezny povoleno) Paulu, pádí přes potoky, pole, pohoří. Pantátovi, panímámě princeznu představí.

Pohádka pokračuje... příkladným plozením potomků...

Malinká Janinka

Milé děti (jo, vy, co jste nezapomněli své hravé dětské já před x lety na pískovišti a taháte ho stále sebou jako kouli na noze), protože tu pár dní nebudu, posílám vám už dnes k zítřejšímu Dni Dětí dáreček - sebe. A aby to k sobě hezky pasovalo, jak jinak - sebe coby dítko :).

Věk: čtyři měsíce

Má-li někdo potřebu komentovat můj výraz v obličeji, pak vězte, že vůbec není vyděšený či vytřeštěný, jak by se mohlo na první pohled zdát, je naprosto normální a používám ho při různých příležitostech několikrát denně doposud :).

Botanická zahrada Liberec podruhé

V první části fotoreportáže z Botanické zahrady v Liberci jsem vám představila živé tvory, druhou tedy věnuji tomu, za čím se do Botanické zahrady chodí většinou - rostlinám a stromům.

Zahrada v Liberci je nejstarší botanickou zahradou u nás a před pár lety byla kompletně zmodernizovaná. Celý komplex je rozdělen do několika pavilonů - skleníků, které mají tvar rostlinných buněk a na jeho projití, pokud nejste fanatičtí "kytičkáři", vám stačí dvě až tři hodiny.

Liberecký kraj - kaktusářů ráj

Až půjdete nakupovat...

Až půjdete zase jednou nakupovat...

A až se vám v oddělení ovoce a zeleniny nebude něco pozdávat...

Pak vězte, že tam před vámi byl můj manžel, jehož kreativita nezná mezí...

Tajně doufám, že ho při tom nikdy nechytnou. A pokud ano, tak se tiše modlím, ať banán s pomeranči (ten byl na pořadí dne při minulém nákupu) a okurka s paprikami nebudou brány jako ohrožování mravnosti mládeže...

Botanická zahrada Liberec

Po zimě a po sérii téměř nikdy nekončících nemocích hatících nám pravidelně naše plány jsme se rozhodli, že je na čase oprášit tradici "Každý víkend jeden výlet". A tak jsme se v sobotu ráno sbalili a namířili si to do liberecké botanické zahrady. Většina natěšených návštěvníků jezdí do tohoto malého zeleného ráje především za květenou. Já ne. Já tam jezdím v první řadě za zvířátky a pak teprve za rostlinstvem naší matičky Země. No uznejte sami, kdo by odolal tomu nádhernému akváriu, které návštěvníky vítá prakticky hned u vchodu?

Narozeniny a Dort - dětské kostky

Ahoj,

já jsem Matěj a chtěl bych vám napsat, jak jsem oslavil svoje první narozeniny. Teda, bylo to docela překvapení, já jsem totiž vůbec nevěděl, že mám narozeniny, ale že se něco asi děje, jsem vytušil z toho, že se máma s tátou na střídačku zavírali do pokojíčku a něco tam kutili. No a když tam šla naposledy máma, tak do něčeho hrozně bouchala, to se mi samozřejmě nelíbilo a tak jsem stál u zavřených dveří a bouchal do nich taky. Byl jsem z těch mých rodičů docela na nervy, protože jsem si v pokojíčku nemohl hrát a musely mi stačit hračky v obýváku. Máma pak běhala po kuchyni, krájela, pekla, mazala, patlala, zdobila. Pořád otvírala lednici a blahořečila si, že je fajn, že udělají oslavu na dvakrát, protože nemáme tak velkou lednici, aby se do ní vešlo všechno pití a pohoštění. A navíc by se těch patnáct lidí a dětí k nám ani nevešlo, máma říkala, že by to byl masakr.

No a pak... Najednou se k nám v sobotu nahrnuli lidi z máminy a v neděli z tátovy strany, začali mi třást rukou a ocumlávat mě. Já tohle vůbec neznám, takže jsem z toho byl docela na větvi a chvílema i natahoval. Ale stálo to za to, když jsem to přetrpěl, zasypali mě krabicema zabalenýma do barevnýho papíru. Nejvíc se mi na nich líbily (a ještě víc chutnaly) ty mašle. Jenže pak začali ty papíry z těch krabic trhat, protože já se k tomu neměl, a bylo po srandě. Ale nakonec zase tak úplně ne, v těch krabicích byly docela zábavný věci. Máma se chytala za hlavu a říkala, že každým rokem přibudou věci další a kam prý že to dáme. Při nedělní oslavě vypila pět skleniček šampusu (ale jedna z nich byla s tím dětským ), pak si dala okolo krku vlajkovou šálu a všichni se koukali na hokej. Pořád u toho řvali "Góóóól", ale mně to nevadilo, já si za těch pár dní, co takhle doma ječeli, zvyknul. Pravda, poprvé jsem plakal, protože jsem nevěděl, proč táta křičí, ale oni mi to vysvětlili a já to pochopil. No a pak když skončil hokej, máma se strejdou zlobili a hlubokým hlasem hulákali "Mistři!"

Když zaklaply za návštěvami dveře, máma se o ně opřela, sedla si na bobek, udělala něco jako "uff, pfff, chmpf" a pak řekla "Bože, to je ticho." A pak vysávala drobky, uklízela, leštila zapatlaná skla a myla nádobí.

A tady máte pár obrázků...

Tak tohle mi tu připravovali rodiče, jak pořád chodili do pokojíčku. A to mámy bouchání? To byly skoby na houpačku, kterou jsem od mámy dostal.

Kostička sem, kostička tam...

Moje město je krásně barevné a čisté (až na ten zatracený prach, ale ten je všude, co si budeme povídat). Když půjdete po ulici, do vlasů se vám nezamotá kus igelitového pytlíku a na obličej vám vítr nepřiplácne zmuchlaný papírový kapesník. Taky se vám zcela jistě na botu nepřilepí psí (barevně neidentifikovatelné) hovínko, plivanec od toho dobytka, co bydlí nad vámi nebo žvýkačka. Trávu tu máme krásně zelenou a můžete si na ní položit deku bez obav, že se vaše pozadí na něco napíchne.

V mém městě jsou k sobě lidé milí a ohleduplní a na pitomce tam nenarazíte, ani kdyby jste moc chtěli. Máme tu stabilní teplotu plus mínus dvacet stupňů, nepotřebujeme deštníky, protože tu nikdy neprší a je tu dokonce i moře. Jenže tam moc nechodíme, protože tam jsou žraloci.

Chcete vědět, kde je moje město? No tak prosím, račte vstoupit...

... do LEGO města!

Kusudama podruhé

To si vám takhle včera večer sednu k notebooku a nestačím zírat na hlavní stránku svého blogu. Respektive na návštěvnost mých stránek. Místo obvyklých cca 15 návštěv v klidovém stavu (to znamená, že jsem nehnula ani prstem, nekomentovala, nenavštěvovala, nepublikovala) je jich tam najednou 50. Co to sakra je?

Ze zvědavosti vlezu do výpisu návštěv a nechápu - proč dvě třetiny návštěvníků zajímá můj první článek o Kusudamě? Pro připomenutí zde - http://moje-mozkovna.blog.cz/1011/kusudama. Jen mimo mísu - prosím pěkně, mohl by mi někdo PODROBNĚ (blondýna) vysvětlit, jak vložit na blog odkaz, ale tak, aby měl název takový, jaký já chci a nebyl v něm celý název adresy? Předem děkuje tele přes odkazy.

Po chvílí pátrání mám jasno, za všechno může ten divnej pták Loskuták, co poradí vám co a jak. Stačí jedno vysílání a jaký je najednou zájem o papírové květinky. Takže tady máte další várku, tentokrát jarní variace :).

Návod na výrobu kytiček ZDE .

Vochechulčiny výjevy

Varování: vyznavači spisovné češtiny nechť dále nečtou, mohli by dostat osypky.

Vochechulčiny výjevy

Váha

vodpovídající vosmiměsíčnímu vlkodavovi, víceméně variabilní (vyžrané vyžle)

Výška

výjev vysokovyčnívající (VI vynásob VI, vynásob V, vodečti V)

Věk

vykopávka víceletá

Vzhled

vizáž viditělně vybočující vypelichané vochechule

Vnadná

vůbec

Vdaná

velmi vážný vztah (vyvolená vodnáře Vítka)

Vlasy

vanilkovo-vlašskoořechové, voňavé

Vočiska

vykulená, vřesovitě vybarvená

Vlastnosti (většinou)

všežravá, veselá, vděčná, vnímavá, věrná, věřící, vařící

Vlastnosti (výjímečně)

vzteklá, vzdorná, vybuchující, vulgární, vrtošivá, vrčící, vážná

Vlastnosti (velmi vzácně)

vlivem výborného vína vrávorající, vzlykající, vypatlané vemeno

Vostatní

vícenásobná vzorná vychovatelka vlastních vysněných vřeštících výtržníků

vlastenec

vynervovaně vrásky vyrábějící vidíc vojáky, volejbalisty, vlezdoprdelky, vypečené vejtahy, vykuky, veledůležité velikány

Vynalézavá

veršuje, vášnivě vyrábí všelijaké věcičky

Vadná

vykrkává věty

Vcelku všední,

Vás, vážení, vždy vřele vítající.

Vaše Vochechule.

Voficiální vobrázek: vlezte :)

Návod na mozaiku - tác

Pro vás, kteří jste si přáli vědět, jak se taková mozaika vyrábí...

Co budete potřebovat:

Předmět, který budeme pokrývat mozaikou (v mém případě podnos) - musí být čistý a suchý.

Měkkou tužku na nakreslení motivu a gumu, protože JÁ ji potřebovala často...

Střípky mozaiky - použila jsem mozaiková sklíčka o tloušťce 0.1 mm, zdála se mi přirozenější a mnohem jemnější, než varianta 0,4 mm.

Štípačky, nebo speciální kleště na mozaiku - to pokud se nespokojíte s klasickým čtvercovým tvarem. Pokládání čtverců je sice rychlejší, se střípky různých tvarů si ale zase můžete více vyhrát, žádný vzor v tomto případě není nemožný.

Lepidlo na mozaiku - při lepení stačí velmi malá kapička na každé sklíčko.

Lepící pásku - tou jsem zakryla stěny podnosu, aby se nezašpinily při nanášení spárovací hmoty.

Hmotu na spárování, případně kapku barvy, kterou do hmoty přidáte, pokud nechcete mít spáry bílé.

Kuchyňskou houbu na mytí nádobí na roztírání spárovací hmoty.

Suchý hadřík nebo papírové utěrky na konečné dočištění výrobku.

Lak na přelakování hotového dílka.

Jak jsem tvořila:

Na tác jsem si nakreslila motiv a na něj podle vzoru (i tak jsem občas ujela) nalepila naštípaná sklíčka. Mezi jednotlivými střípky jsem nechávala dostup jeden až dva milimetry, klidně může být i víc, on se svět nezboří.

Lepidlo jsem nechala přes noc zaschnout, pak jsem tác obrátila a vyklepala případné nečistoty a tím také zkontrolovala, zda jsou všechna sklíčka přilepená.

Na okraje tácu jsem nalepila ochrannou pásku, podle návodu připravila spárovací hmotu - návod byl popsán blbě, takže jsem musela sama přijít na to, že hmota musí mít konzistenci asi jako zubní pasta. Po částech jsem ji z misky vylila na tác a houbičkou na mytí nádobí (neocenitelný pomocníček) jsem do všech spár hmotu zatlačila. Hmota rychle tuhne, proto i práce s ní musí být rychlá. Asi po pěti minutách jsem vzala houbičku a celý tác jí přejela znovu. Potom jsem papírovými utěrkami podnos vyčistila, vyleštila a nechala zaschnout.

Hotové dílko ještě doporučuji přelakovat, aby déle vydrželo. Po nanesení laku (může být více vrstev) lze výrobek normálně používat, čistí se navlhčenou houbičkou nebo hadříkem.

Nakreslený motiv

Mozaika - tác

Zamilovala jsem se do ní na první pohled i dotek. Byla tak nádherně křehká i drsná zároveň, uchvacující barevné odlesky, které se od ní laškovně odrážely, byly potěchou pro mé oči i duši. Jediné, co jsem jí nemohla odpustit, byla její nechutná dokonalost.

A tak jsem vzala štípačky a ze všech centimetrových čtverečků té překrásné mozaiky jsem během chvíle nadělala tisíce střípků. Proč jen, pro Boha, proč jsem to dělala? Inu, dokonalost a pravidelnost je přeci tak nudná. Ovšem uznávám, chtělo by to občas dříve, než cit, použít jako první mozek. Nějak mě nenapadlo, že mi pak práce bude trvat pětkrát déle...

Náš vztah byl zpočátku hodně komplikovaný, nevím, jestli se na mně zlobila za ten Fernet a hořkou čokoládu, kterými jsem jí během výroby nechtěně nakrmila, nebo za ten štípačkový masakr. V každém případě se mi celkem zákeřně pomstila a v nestřežené chvíli se mi propašovala pod kůži. Tak nenápadně, že to ani nezabolelo. O to větší tak bylo mé překvapení, když se na vyráběném podnosu začaly objevovat kapky krve a když se moje krásné světle modré džíny z Číny začaly podobat kalhotám řezníka Špejlíka.

Ale i přes ty počáteční překážky, nadávky a vztekání, jsme k sobě přeci jen cestu nalezly. Tajně doufám, že naše spolupráce ještě zdaleka neskončila...

Fernet se skrývá vlevo nahoře, hořká čokoláda vpravo dole a krev? 

No, tak ta je tam všudypřítomná...

Jarní tvoření s dětmi - Pozdrav všem čarodějnicím :)

Milé ženy,

náš svátek je nebezpečně blízko. Takže vám i sobě přeji, ať se nám to před okolím podaří ještě nějakou chvíli ututlat, a ať z toho vyvázneme zítra bez úhony.

Však to znáte - čím starší a vyschlejší, tím líp to hoří... :)

Dort - Mickey Mouse

A je tu další várka dortíků... :)

Mickey Mouse

Dort - Ježek a další

Zjistila jsem, že trestuhodně zanedbávám rubriku "Patlavá". Hodila jsem tedy háček do svého fotoarchivu a vylovila pro vás pár úlovků.

Dle libosti se koukejte, slintejte a třeba se i inspirujte :) .

Ježek

Míšane netoč!!!

Můj prvňák se od školních vrat táhne jako smrad z veřejných záchodků a jeho oteklá tvář svítící červeně jako semafor mi už z dálky signalizuje, že je něco v nepořádku...

"Míšo, co se ti stalo?"

"Nic se mi nestalo."

Koukám na jeho tvářičku a ptám se znova:

"Děje se něco?"

"Ne, nic se neděje."

"Někdo ti něco udělal?"

"Ne, nikdo mi nic neudělal."

Super. Už je to zase tady a scénář je opět ten samý. Ještě chvíli se takhle budeme dohadovat a bude ze mně papiňák. Rázně posunu debatu kupředu:

"Míšane netoč!!! Vážně si myslíš, že jsem úplně slepá nebo blbá?"

"Ne, nejsi blbá." (Takže slepá asi jo... )

Začne natahovat a nakonec se dozvím, že mu v šatně dala jen tak pro zábavu pěstí spolužačka Natálie.

A když to ze sebe dostane, přestane natahovat a začne bulet tak, jako kdyby měl hlavní roli v té uřvané telenovele. A já ho utěšuju, protože on je hrozný "cíťa", který by neublížil ani mouše a který hrozně špatně snáší násilí. Utěšuju ho i přes to, že bych ho nejraději přehnula přes koleno, protože pokaždé, než něco vyklopí, z toho musí nejdříve udělat pořádné drama a mě tím neuvěřitelně vytáčí. Ale neudělám to a radši mu utírám ty krokodýlí slzy.

Velikonoční tvoření s dětmi - Variace

To byla pořád samá hnědá světlá, béžová, hnědá tmavá, dřevěná, přírodní. A já jsem řekla "Dost!" a letošní Velikonoce jsem se barevně i technicky odvázala. Ale to neznamená, že bych na mé barevné oblíbenkyně v úvodu navždy zanevřela, jen máme tak trochu ponorku a dáváme si pauzu...

A co že jsem tento rok splácala za velikonoční výzdobu? Falešnou mozaiku, korálky, decoupage (ne, to není zaklínadlo) a trochu toho tvoření. Takže se dle libosti kochejte, inspirujte, nadávejte, tiše záviďte, kritizujte. Nebo třeba volejte Bohnice na jednoho cvoka, co obalil vejce v korálcích...

Decoupage

Kousky ubrousků jsem nalepila obyčejným lepidlem na bílá polystyrenová vejce, přelakováno.

Šarlota Šklíbová

Škole šéfuje šedovlasá šilhavá šedesátiletá škarohlídka Šarlota Šklíbová. Šarlota školní škvrňata štve, šikanuje, šmíruje, škodí, šíří špatnosti.

Špuntové šibalsky šeptají: "Šerifce šplouchá, šššš ššššš." Šerifce špínu špicluje Šarloty šišlavý švýcarský šofér Škodovky.

"Šup šup šup, šikovný šmíráku!" šveholí Šarlota. Šmírák šmajdavě šourá Šarlotě šeptat školní špatnosti...

"Šmladi šíkají, še šte šeredná!"

Šarlotu šat škrtí...

"Školník Štěpán Šibal šoupnul šeditelky Škodovse štěnise!"

Šarlotu škrobená šněrovačka škrábe...

"Šéfkuchaš špatlal škubánky šeditelse še šchnilé šeleniny še škvorama!"

Šarlota štká...

"Školník šíkal, še šte šilhavý šimpanz špadlý še Šaturnu!"

Šarlota šediví...

"Školníková šíkala, še šte šovinistiská šmudla!"

Šarlota škytá...

"Šéfkuchaš špolešně še šéfky štvrtešním špenátem šmašil šváby!"

Šarlota šílí...

Šmladi šíkají, še šesiško šeknou šéfovi školství. Šítla šem šijede!!!"

Šokovaná Šarlota šíleně šeptá: "Škůdci, šaškové, šelmy!" Šílená šéfka šaší, šeredně štěkne: "Šarvátka!"

Šarlota štípe, škrábe, špičatou šavlí šermuje, šálou šlehá...

Šofér štká: "Šáchranku, šavolejte šáchranku, štala še šílenou!"

Škvrňata štěstím šílí, škole šéfuje šaramantní švihácký školník Štěpán Šibal, školní špion...

Pozdravuj v Pekle!

Pozdravuj v Pekle!

Zpočátku jsem se vztekala,

zoufala si a plakala

proklínala, na blog psala

ptala se a litovala.

Jako dlaždič nadávala.

A pak?

Později se tomu smála,

nervy opečovávala,

dětem svým se věnovala,

života si užívala.

Bábu zlou ignorovala.

A teď?

V neděli když jsem vstávala

a okno otevírala,

bych vzdoušku se nalokala,

s dokořán pusou zírala

jsem jak přejetá žížala.

Babizna se stěhovala!!!

Moji milí, je to tak. Bába je pryč. Snad - pokud jsem tedy indicie, z nichž jsem vyvodila "nafurt" odstěhování, pochopila správně - stěhovací dodávky, okna bez záclon, neuvěřitelný binec okolo kontejnerů (skládající se z prehistorických kufrů, částí magnetofonu, hadrů, nábytku), začmáraný zvonek i poštovní schránka. A taky neuvěřitelné ticho bez nadávek směřujících vzhůru k nám...

Lucifer v kozačkách, aneb jak díky čůrací pauze půjdeme všichni doNebe...

Lucifer v kozačkách

aneb jak díky čůrací pauze půjdeme všichni do Nebe...

To si takhle Lucifer

pro kořist jel na sever.

Prý nějaká královna,

co tvrdí, že je rovna

samotnému Satanu.

"Cha chá, však tě dostanu!"

chechtá se ten pekelník.

"Stačí mi na tebe mžik!"

Když se s pytlem na zádech

vracel vrchní čertů všech

zpátky domů do Pekla,

tak ta ženská utekla!

Čert čůrací pauzu měl

a na svůj lup zapomněl.

Královnička fikaná

ztrapnila tak Satana.

Tvoření s dětmi - Bambulínci podruhé

Další várka bambulínků, tentokrát zvířátka doplněná o informace z tvoření...

Na výrobu jsem potřebovala bambulky, plyšové drátky, tavnou pistoli a náplň do ní, nůžky, pěnovou gumu, černý fix, plastová očička a zápalky na opalování konečků plyšových drátků, aby tak nepelichaly.

Při výrobě jsem také použila jedno trdlo makový, co mi shodilo a pomíchalo pečlivě roztříděné a připravené dílky k jednotlivým zvířátkům. Ale to používat nemusíte, jde to i bez něj .

Na tvoření jsem se přestěhovala na prvňákův stůl, který jsem mu k této příležitosti zabrala a kde se mi moc líbilo. Při vyrábění jsem si párkrát spálila prsty horkým lepidlem a připekla psací desku, kterou měl na stole. No můžu já za to, že zápalky (mimochodem kvalita z "Káčka") se při škrtnutí v půlce zlomí a ta zapálená půlka odletí zrovna tam??? Pak jsem pro jistotu používala zapalovač.