Milé děti moje,
chtěla bych vám toho tolik říct, ale jste ještě malé a asi byste to stejně nepochopily. Takže raději, než ty myšlenky, co na mě moje mozkovna valí, skrz kojení, přebalování a psaní úkolů zapomenu, vám to napíšu a vy si to třeba, až vyrostete, přečtete...
Letošní rok pro mě bude ve znamení "Kristových let" a mě to svádí k bilancování, čeho jsem za tu dobu dosáhla. S mírnou depresí zjišťuji, že toho moc nebylo. Jediné, na co mohu být opravdu pyšná, jste vy, dvě báječné děti. Vy a váš táta jste dali mému životu úplně jiný směr. To tam je mladé sobecké stvoření, kterému šlo hlavně o vlastní prospěch...
Tobě, Míšo...
...jsem vděčná za tvoje malé něžné ručky, které mě v těžkých chvílích objímaly a tvoje tělíčko, co mi dávalo sílu, když se ke mně tulilo. To, jak jsi věděl, že se něco děje, i když jsi tomu tak malý nemohl rozumět a to, jak si se mi snažil alespoň tímhle, po svém, pomoci, mě dodnes naplňuje hřejivým pocitem.
Děkuji ti za to, že jsi můj život vyplnil smíchem, a snad se nezlobíš, že tvoje obrázky, nápady a psaníčka občas zveřejňuji i tady. Nad tvými vynálezy mi zůstává někdy rozum stát a kolikrát si říkám, po kom tohle sakra máš? Ale nemysli si, že přes ten momentální nával něhy ti zapomenu, jak jsi mi, coby prcek, řekl, že jsem strašná Herodeska!
Jsem ráda, že jsi překonal svůj počáteční nešťastný postoj ke klavíru. Víš, že o tobě paní učitelka řekla, že jsi výjimečně nadprůměrný? Prý po strejdovi, kterého taky učila. Ale prosím, buď po něm jenom v tom hraní, ano? Tu trávu hulit nemusíš...:)
Děkuji ti, jak jsi přijal, i přes ten skoro sedmiletý věkový rozdíl, Matýska. Vyplatilo se kárat babičky, aby do tebe přestaly hučet, abys ho pohladil, pochoval. K ničemu jsem tě nenutila, věděla jsem, že se ho bojíš dotknout, protože je tak malý. Chvíli ti to trvalo, ale nakonec jste si k sobě cestu našli a když jsi mu poprvé dal do pusy dudlík, bylo vyhráno. Teď je z vás nerozlučná dvojka. Když se na sebe chechtáte a děláte na sebe opičky a já se na vás zlobím, ať už toho konečně necháte, nebo se z vás zblázním, pokaždé mi odpovíš "Maminko, ale my se přece tááák milujem!". A chechtáte se ještě víc a váš zvonivý smích je jako balzám na uši. I na duši :). V tu chvíli není na světě šťastnější mámy.
Tobě, Matýsku...
...děkuji za to, že vůbec jsi, protože tvoje narození je neuvěřitelnou shodou okolností a náhod, které jenom dokazují, že všechno zlé je k něčemu dobré. Tohle rád říká tvůj táta a asi na tom něco bude. Už když jsi byl v bříšku jsem věděla, že budeš živel. Tvoje kopy a háky do žeber byly hodně zákeřné, chápu, že se ti tam nelíbilo a stejně, jako ty, jsem se těšila, až konečně vylezeš :). Jsi úplně jiný, než Míša a pro mě je tvoje povaha něco tak nového. Jsem zvědavá, s čím na mě ještě vyrukuješ.
Děkuji ti za tvojí první pusu, kterou jsi mi lípnul tento týden. Otevřel jsi papulu dokořán a přicucnul ji ke mně jako pijavice. Velmi osobitý způsob, ale já v tom tu pusu poznala! Jo, a víš, že jsi hrozně roztomilej? Stačí, když tě v obchodě posadíme do košíku a lidi okolo jsou z tebe úplně odvařený. Myslím, že ty nejsi pro naše návštěvy dobrá antikoncepce. Doufám, že toho nebudeš v budoucnu zneužívat, vypadá to, že s bráchou dost hřešíte na vaše kukadla...
Miluji ty chvíle, kdy se na mě lepíte jako žvejkačka, vaše tulení, ňufání, muchlání a mazlení. I když je to se mnou i s váma někdy těžký, snažím se, aby jste byli šťastní a aby z vás vyrostli poctiví a slušní lidé. Snad jednou oceníte mou důslednost, i když teď pro ní asi nemáte pochopení a já jsem tak pasovaná na vrchní domácí prudičku :). Snad se, až trochu povyrostete, nebudete stydět za mámu, co s váma pařila Playstationa a co jednou za čtrnáct dní v sobotu nevařila a objednávala k obědu pizzu.
Díky vám za to, že jste.
Vaše máma
