Týdennadvěvěci


"Ááááááááá! Áááááááááááááááá! Ááááááááááááááááááááááááááááááááá!!!"
Tak, už je mi mnohem lépe. Ne, není to ještě úplně ono.
"Ááááááááááááááááááááááááááááááááá!!!"
Musím se z toho minulého týdne vypsat (taky vyspat, ale to až jindy), snad se proto na mě nebudete zlobit, a kdyby přeci jen, klidně mi to omlaťte o mou virtuální hlavu svými komentáři. Vím moc dobře, že miliardy lidí jsou na tom hůř než já.

Až do úterý jsem si myslela, že když si vsadím Sportku na dvacet (ano, čtete dobře, dvacet ) losování dopředu a uložím si tikety do obálky, kterou budu mít v šuplíku, že bude v bezpečí. Ó ano, byla by. Kdyby ta obálka patřila někomu jinému a ne mně, trdlu ze všech trdel na světě nejtrdlovatějšímu. Já si tu (tak náramně opečovávanou) obálku po zkontrolování výsledků položila na stůl, zaházela došlou poštou a letáky a... vyhodila do tašky s papírem. A tu tašku ještě ten den odnesla do kontejneru, který ještě ten den odvezli. Proč, pro Boha, proč jsem to vůbec dělala, když normálně vynášení tříděného odpadu oddaluji, dokud tašky nepraskají ve švech a dokud o ně doma nezakopávám?

V pátek večer byl mrňousek nějaký divný a tak jsem si nastavila na každou hodinu budík a měřila mu teplotu. Moje tušení se naplnilo, během hodiny měl 39,7, myslela jsem, že umřu strachy. Hodně tomu pomohla i smutná událost z minulého týdne, kdy ani ne roční dítko z naší oblasti prohrálo boj s meningokokem. Celou noc jsem mu horečku snižovala, povedlo se to ale jen o stupínek. Ráno jsem jeli na pohotovost, tam mu zjistili zánět ouška a tak ho píchli a poslali nás domů, prý by se to mělo během pár hodin zlepšit. Houby s octem, blá blá blá. Odvolala jsem tedy svojí účast na oslavě tchyniných narozenin a v neděli tam šel manžel s prvňáčkem sám.

Mezitím, co byli kluci slavit, jsem naházela prádlo do pračky. Bílé prádlo. A ještě jednou, bílé prádlo. Žádné jiné, které by mohlo obarvit bílou, tam, dle mého, nebylo. To bylo překvapení, když jsem po doprání začala z bubnu tahat růžové plínky, růžové dětské oblečení, růžové ponožky. Až zrak přecházel nad tou škálou všemožných odstínů od světle růžové po tmavou, případně růžovou mramorovanou. Znechuceně jsem prádlo naházela do pračky zpět a dnes si půjdu koupit odbarvovač.
Dnes jsme jeli do nemocnice znovu. Ráno totiž cipísek vypadal jako hodně zanedbávané dítě - teklo mu z ouška a horečku doplňovala krvavá očka slepená hnisem a u nosu rozmázlá hnusná zelená nudle. Ouško mu píchali znova, nasadili antibiotika a spoustu kapek. Teď spí. Na to, že jsem od pátečního rána naspala asi osm hodin, z toho nejdelší nepřerušovaný spánek trval půl hodiny, jsem docela v pohodě.

Tak se tu zatím mějte pěkně, kdybych náhodou nestíhala číst nebo komentovat vaše články, snad mi odpustíte. Já si jdu zatím hrát na sadistického zápasníka, neboť právě tak si připadám, když musím tomu drobečkovi pětkrát denně čistit ouška peroxidem, kapat ušní, nosní a oční kapky, cpát ho antibiotiky a milionkrát denně utírat sajrajt z očí, uší a nosu. Vše výše uvedené jsem v jeden okamžik, který trval půl hodiny absolvovala ráno, dopoledne a v poledne. No děkuji pěkně... Docela se divím, že se mě to dítě ještě nebojí a světe, div se, dokonce ke mně vztahuje ručičky!

Jo, a sázkové tiketky mám doma už nové a celkem rychle jsem se se ztrátou těch starých smířila, jen jsem musela doma cíleně trochu ponížit částku, o kterou jsem přišla. To abych nevypadala jako velký idiot, ale jako menší idiot .

16 komentářů:

  1. Jéje, takové blbé týdny znám...ono je to většinou tak, že se sejde víc věcí najednou. Maličkej bude zase zdravej, mamka se se mnou taky natrápila, bejvávala jsem porát nemocná. Hlavně, když je to jen ouško, to potrápí strašně, a přitom to nebejvá nic vážnýho.

    OdpovědětVymazat
  2. Cipískovi přeju brzké uzdravení. Chudáček malý.

    OdpovědětVymazat
  3. Jejda, to je mi líto, že je malý drobeček takhle nemocný. Snad to brzo přejde. Ono to malé určitě cítí, že mu máma chce pomoct Přeju brzké uzdravení

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím, že blog může sloužit i k tomu, aby se člověk vykecal ze svých problémů. Tak přeju brzké uzdravení a popřípadě nějakou tu výhru, když už si do toho vrazila dvojnásobek.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak tomu říkám den blbec. U tebe několik dnů blbců. Dvaceti tikety počínaje a ouškem tvého malého konče. První naštve, druhé je o strach. Nepřízeň osudu se dá překonat, držím hlavně palce s tvým malým, bojujte.

    OdpovědětVymazat
  6. tak to si mala naozaj mizerny tyzden mna niekedy ty lekari vedia pekne nastvat.. bude lesie a prdlajs   

    OdpovědětVymazat
  7. Tak s tím spaním jsme na tom stejně. Matýsek řval těď několik nocí tak po dvaceti třiceti minutách. Nedal se utišit, pak usnul a za dvacet minut novu. U nás trochu líp. Jestli chceš pošlu Ti mobil na pána, co pracuje s Zapperem a není drahý. Bere tři stovky na hodinu. Byli jsme tam v sobotu a Matěj od včera nemá afty. Doktorka předpokládala, že to bude ještě týden o aftech, řvaní a půstu. Přístroj zabíjí všechny viry a patogeny, které způsobují to, co popsiuješ. Pan dotkro naměří příslušnou frekvenci, pak patnáct minut sedíš na křesle s dítětem na sobě a přístroj frekvence těch potvor rozkmitá větší frekvencí, než mají ony a tím je zabije. Mám na něj mobil. Bere akutní případy docela hned. Nechá se ukecat. Někdy i na sobotu. Já lituji, že jsme tam nešla hned, jak ty aftová angína u Matěje propukla. Zapper si budem kupovat i domů.

    OdpovědětVymazat
  8. Držím všechny palce, které mám, aby byl Matýsek co nejdříve v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  9. Opravdu puntíkatej. Přeji víc těch bílých.

    OdpovědětVymazat
  10. Jani, já nevím, proč ale mám Tě nějak zařazenou do Prahy Tak to je fajn, že někdo v JBC umí s Zapperem. Jen tak mimochodem moje CKMM začala na jablonecké matrice. Tam jsem zjistila jméno své bio mámy. Tam mě kdysi porodila...

    OdpovědětVymazat
  11. Jani, paní na matrice v Jablonci je zřejmě ke všem zpočátku velmi vstřícná. Vtip. Seděla jsem tam s prckem na klíně, kojila, tropická vedra a ona mi tvrdila, že nemám nárok podívat se na jméno své biologické matky. Rostl ve mně zmatek, vztek, bezmoc... Prý jsem to prošvihla. Jméno může vidět buď pěstoun nebo dítě do 18 let. Koukala jsem na ni jako na blázna. Nakonec se šla poradit vedle. Koukaly do zákona. Mně tekly nervy. Nakonec se mi omluvily, že je to naopak, že jméno mohu vidět až od 18 let. Pak zase mi to odmítla ofotit nebo to jméno napsat na úřední papír. Říkala jsem jí, že ale nemohu hledat svou matku s cárem papíru. Tak se šla zase poradit, já znovu kojila, málem to tam rozkopala, prcek jí pak aspoň rozházel pastelky ... a ona nakráčela, že mi to mohou ofotit, ale zaplatím 30 kč. Ta žena je fakt blázen. Říkala jsem jí, že zaplatím klidně tisícovku za kopii, jen proboha, ať už mi to jméno ukáže a ofotí ...

    OdpovědětVymazat
  12. Doufám, že v tuhle dobu už je Cipís v pořádku

    OdpovědětVymazat
  13. [15]: Děkuji, naštěstí ano, už je zase "živola".

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).