Falešný patchwork - svícen, návod

Slíbila jsem, fotila jsem, žádné dlouhé povídání, jdeme rovnou na píchání :). Tedy až po dvou důrazných varováních...

Za prvé - vy, kteří nesnesete skřípavý zvuk řezajícího se polystyrenu, v zájmu zachování zdravého rozumu ani článek neotvírejte! :)

Za druhé - píchnete-li se špendlíkem a i když to vypadá, že vám krev neteče, přestaňte pracovat a raději si pořádně prohlédněte prsty. Chápu, že závislost na patchworku je veliká, nicméně ty nadávky, které později vypustíte, protože zjistíte, že na téměř hotovém výrobku ve čtvrté řadě máte kapičku krve, vám na eleganci nepřidají. Zapomeňte na patchwork a dojděte si pro náplast, ono takové zpětné rozebírání, praní a sušení stuh, když zrovna máte poslední kousek a nemáte náhradní, je víc nervydrásající, než cesta k lékárničce a zpátky :).

A teď tedy konečně, jak si něco takového vyrobit?

 

Falešný patchwork, svícen

Tak jsem si myslela, že jsem s tou "Vúdú" píchací technikou vyrobila snad všechno, co šlo. Tedy kromě stromečku, andílka a dalších snad budoucích výtvorů, které mám ještě na virtuálním skladě. Jenže! To jsem zase jednou někde šťourala a brouzdala a našla tyhle svícny. Ty zapříčinily, že se moje mozkovna rozjela na plné obrátky, neboť inspirace to byla báječná, jenže svícínky na obrázcích pro mě byly naprosto nepřijatelné a nepoužitelné. Nejsou ošklivé, chraň Bůh, jen si nedovedu představit U NÁS DOMA jen tak položit na polystyren a mašle SVÍČKU! :)

A tak se zrodil nápad hodný naprostého masochisty, čili mně...

Tak dlouho Janinka dloubala a dloubala, až vydloubala, co potřebovala...:)

Podzimní tvoření s dětmi - Dýňulák

To si vám takhle jdu ráno okolo okna, když uslyším slabounké dvojhlasné "Fňůůůk!". Za normálních okolností se občasné fňukání ozývá z dětského pokojíčku, takže tohle procítěné slůvko z úplně jiného místa upoutalo mojí pozornost. Žádné z mých dětí na parapetu nesedí, takže ty vylučuji. Hmyzí řeči nerozumím a tak to ani ten pavouk v rohu nebude. Kytky v květináčích to taky nejsou (což by se v mém případě jevilo jako nejpravděpodobnější), protože žádné, kromě jedné palmy v rohu, v jejich vlastním zájmu doma nemám :). Takže zbývají... dýně???

Ano, dvě okrasné dýně si usmyslely, že si připadají trapně, že prý mají být podzimní dekorace a že ten sníh za jejich zády vypadá blbě a kdesi cosi a ať je vyhodím. Tak jsem těm primadonám slušně řekla, že ať ještě chvíli vydrží, že sníh zase sleze a zase jim to bude se sluníčkem a barevným listím venku slušet a že nic vyhazovat nebudu, když je mám doma něco málo přes týden, nejsem přeci blázen. Jenže ony fňukaly dál, takže jsem jim od plic pověděla, že jsou pěkně rozcapené a že nemají krapet slušného vychování, načež ony se kály a omlouvaly, že to tak nemyslely a moc prosily, ať s nima něco udělám.

No co, když tak hezky prosily, vzali jsme si je s Matýskem do parády. Výsledek se nám i jim docela líbil, jen jsem zvědavá, kdy ty dvě začnou kafrat, že ta čepice má blbou barvu, nebo kdy si jedna dýně začne stěžovat, že ta, co je na ní, je moc těžká. Jo jo, život s dýněma není vůbec lehký... :)

Podzimní tvoření s dětmi - Prsatý Pinocchio, náhradní nohy a jiné obludnosti

Miluju podzim, obzvláště dny, které vypadají přesně, jako ten dnešní. Ani horko, ani zima, všude spousta barev a... kaštanů. A tak si tohle počasí snažíme užít, dokud to jde a vytěžit z něj maximum. No ano, zase jsme řádili, tentokrát jsme píchali do kaštánků :).

Prvorozený se nadchnul a vyráběl "ženskou". Nohy a ruce jsem však přidělávala já, protože s výrobou dámy praštil, když mu nešlo připíchnout prso. Nos doladil v nestřežené chvíli náš dvouletý...

Pomoc, nemůžu píchat!

Není na světě nic krásnějšího, než když jste zkroucení do prapodivného tvaru v křesle (ale v koutku duše máte stejně radost, že se do něj ještě vejdete), teče vám z očí, vaším věrným společníkem už je nějakou dobu odporná zelená nudle u nosu, protože kapesníky jsou metr od vás, když vás bolí i to, co normálně nebolí, když o opěradlo rozpláclý koutek úst povolí a ven se pomalu táhne slina a do toho všeho přijde vaše dítě, chvíli na vás kouká, hladí vás po hlavě a povídá "Maminko, ty jsi tak roztomilá, jsi hezká, víš to?":). A nic za to nechce a vám to hlava nebere, protože víte, že vypadáte jako týraný případ pro sociálku.

V tu chvíli je vám báječně a je vám úplně jedno, že vás od rána točil, že do vás celý den hučel ty svoje binární kódy a obsahy megabajtů od Bůh ví čeho, elektrotermíny a detailní popisy svých vynálezů, že vám manžel na vaše právě zakoupené a vysněné boty řekl, že "Jsou dobrý, ale že když byste si k nim pořídili i širák a kord, tak byste mohli na maškarní za d'Artagnana". Že vám opět dorazila domů půl hodiny předem (ne)ohlášená návštěva, což je jedna z mála věcí, která vás opravdu drtí, i když si vlastně v tomhle případě nemáte na co stěžovat, protože ona návštěva většinou dá vědět, až když už k vám míří. Že nemůžete tvořit svoje oblíbené píchané výtvory.

Ale dost už fňukání, představuji vám nejnovější výsledek špendlíkopíchání :), který vznikl o chlup dříve, než mi zatuhly prsty.

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).

A zase to píchání - falešný patchwork, věnec :)

...aneb falešný patchwork se mě ještě nepustil a tak tu můžu směle vystavit výsledky jeho ovlivňování. Tentokrát jsou to věnce, dva podzimně laděné a jeden vánoční, který měl být původně také podzimní, leč výsledek tomu moc neodpovídá :).

První podzimní...

Jak mi krysy sežraly vílu...

Stejně, jako naše vánoční polystyrenové koule, potkal minulý rok podobný osud i mojí "Podzimní vílu". Sežraly jí ve sklepě krysy. Tedy, ony jí nesežraly, jenom jí ohlodaly klobouk, hlavu a taky jim děsně chutnala ta papírová jablka a silonová ponožka, kterou měla víla kvůli barvě přetaženou přes hlavu (ne, vážně nemám žádnou "silonovou" úchylku :)). Jo, a taky jí pokadily.

Tahle víla byla moje srdcovka, protože to bylo moje první "tvoření", ze kterého jsem měla opravdu radost i přes to patrné začátečnictví. Tenkrát jsem, coby amatér, žádnou tavnou pistolku neznala, všechno držely pohromadě špendlíky a pořádné lepidlo. Tedy až do té doby, než se k víle prokousaly skrz krabici ty bobkující smradlavky.

Nu, čest tvojí památce, milá vílo. A teď už konec smutnění, musím vymyslet, co si místo tebe posadím na stůl...

Po víle mi zbyl jenom obrázek...

Podzimní tvoření s dětmi - Dýňový Emzák :)

Jo, já vím, posledně jsem tvrdila, že už nechci žádnou dýni ani vidět, ani cítit. Ale tuhle sem, s dovolením, ještě propašuju :).

Přesně takhle jsem se cítila v neděli, kdy mě přepadla deprese z toho, že si se mnou nikdo, ale vůbec nikdo, nechce stavět potvůrky z "co trh a park dal". Takže tahle "kočka" je vlastně na truc. Příště si rozmyslím courat se ve dvou stupních v dešti po parku a sbírat kaštany...:)

Podzimní tvoření s dětmi - Dýně na Halloween

To bylo žvástů, že to tu zamořím do Halloweenu dýněmi... Ale po jisté fujtajblové události jsem radikálně změnila názor a dýně už nemůžu ani vidět. Natož cítit.

Dílko, které vám předkládám, mělo být vyvrcholením mé dýňové exhibice. Jenže Janinka míní a dýně, kterou jsem si pro svoje dlabací choutky koupila a uskladnila na okně, mění. Když jsem se totiž šla pokochat nádhernou oranžovou dýní čekající na svůj den D (Dlabací Den :)), který měl nastat až za pár týdnů, do její zadní části se mi čvachtavě zabořily prsty.

Sakra, co teď s ní? Míšovi jsem slíbila, že dýně bude vydlabaná, jenže mně při pohledu na ní neskutečně natahuje. No nic, přežila jsem horší, jdu dlabat. Nejdřív jsem dýni díky vyhnilé díře neplánovaně vykuchala zezadu, mezitím jsem si několikrát udělala pauzu "Běžsehnednadechnoutkoknunebosepobliješ". Pak jsem na ní nakreslila motiv...

Podzimní tvoření s dětmi - Bambulínkové dýně

Ono nestačí, že mě poslední dobou přepadají záchvaty tvořivosti, ony se ty záchvaty k tomu všemu, Bůh ví proč, vybíjejí zrovna na dýních. Nejdřív to byl článek Jak se z dýně stala svině a dnes tu mám dýně bambulínkové. Vyráběla jsem je pro Míšu, aby si měl čím ozdobit okenní parapet. A protože to vypadá, že nechám dýně odpočívat až po Halloweenu, další dýňo-výtvory vás nejspíš brzy neminou... :)

Oranžové krasavice :)

Mozaika - svícen

Moje první mozaikování v životě se mi zalíbilo a já se rozhodla, že hned jak bude chvilka, pustím se do dalšího dílka. To je tentokrát o poznání menší a jednodušší, na výrobu svícnu potřebujete vše, co jsem už napsala zde, jen sklíčka musí být průsvitná, aby skrz ně prosvítalo světlo svíčky (na podnos jsem použila sklíčka, která jsou ze spodní strany pozlacená) a dřevěný tác vyměníte za skleničku. Tu je nezbytné před použitím důkladně odmastit a umýt od lepidla z etikety, nejlepší je skleničku na chvíli vložit do vařící vody, všechno se pak sloupne mnohem snadněji. Pro pobavení přidávám výjev z naší domácnosti při čištění jedné takové skleničky...

"Maminko, copak to tam v kuchyni děláš?"

"Vařím si skleničku."

"Hmmm... a nebylo by jednodušší si jí dojít koupit?"

Jen dodám, že ač by se na první pohled mohlo zdát, že otázky pokládalo moje dítě, není tomu tak. Ptal se manžel...:)

A tady už je hotový výrobek, první obrázek je za denního světla, druhý za noční tmy se svíčkou...

Podzimní tvoření s dětmi - Jablíčkově i jinak :)

Co jsme letos s prvňáčkem na podzim vyplodili, aneb středeční vílová jablíčka, čtvrteční skřítkovské dýně, páteční venčení zlatíčka, sobotní sraz u obřadní síně...

Původně jablíčkové víly...

Kusudama podzimní

Kusudama je jedním z typů japonského umění Origami. Správně mají být tyto nádherné květiny z papíru pouze z pěti dílků a slepeny k sobě tak, aby vytvořily jednu velikou ozdobnou kouli. Já je dělám z šesti dílků, doplním korálkem a připevním k obalenému drátku. Takže to vlastně dělám úplně blbě, ale mně se to prostě více líbí takhle :).

Návod na výrobu kytiček ZDE .