Pomoc, nemůžu píchat!

Není na světě nic krásnějšího, než když jste zkroucení do prapodivného tvaru v křesle (ale v koutku duše máte stejně radost, že se do něj ještě vejdete), teče vám z očí, vaším věrným společníkem už je nějakou dobu odporná zelená nudle u nosu, protože kapesníky jsou metr od vás, když vás bolí i to, co normálně nebolí, když o opěradlo rozpláclý koutek úst povolí a ven se pomalu táhne slina a do toho všeho přijde vaše dítě, chvíli na vás kouká, hladí vás po hlavě a povídá "Maminko, ty jsi tak roztomilá, jsi hezká, víš to?":). A nic za to nechce a vám to hlava nebere, protože víte, že vypadáte jako týraný případ pro sociálku.

V tu chvíli je vám báječně a je vám úplně jedno, že vás od rána točil, že do vás celý den hučel ty svoje binární kódy a obsahy megabajtů od Bůh ví čeho, elektrotermíny a detailní popisy svých vynálezů, že vám manžel na vaše právě zakoupené a vysněné boty řekl, že "Jsou dobrý, ale že když byste si k nim pořídili i širák a kord, tak byste mohli na maškarní za d'Artagnana". Že vám opět dorazila domů půl hodiny předem (ne)ohlášená návštěva, což je jedna z mála věcí, která vás opravdu drtí, i když si vlastně v tomhle případě nemáte na co stěžovat, protože ona návštěva většinou dá vědět, až když už k vám míří. Že nemůžete tvořit svoje oblíbené píchané výtvory.

Ale dost už fňukání, představuji vám nejnovější výsledek špendlíkopíchání :), který vznikl o chlup dříve, než mi zatuhly prsty.

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).