Koktejlovánky


Za barem II #15: Omalovánka - Koktejl
Zadání patnáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Kreslil Míša :)

Tvarohový nektarínek :)


Za barem II #14: Domácí zmrzlina nebo nanuk
Zadání čtrnáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Rajčman


Za barem II #13: Přílohové ozdoby z rajských jablíček
Zadání třináctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tea house :)


Za barem II #12: Domeček z krabice
Zadání dvanáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Dali jsme si tvořící pauzu, hezky si odpočinuli a směle se vrháme do dalších úkolů :).

K výrobě domečku nám stačila krabice, nůžky a kousek izolepy.
Varování: nestříhat při televizních zprávách, po návratu do vlasti jsem si málem ustřihla prst, to se jeden nestačí divit, co se ve světě za těch pár dní událo :).

Mufpizzafiny


Za barem II #11: Fotorecept na Muffiny
Zadání jedenáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Na moje "Mufpizzafiny" :) budete potřebovat:

půl skleničky polohrubé mouky
čtvrt skleničky vlažného mléka
čtvrt skleničky oleje
jedno vejce
půl kypřícího prášku
půl lžičky soli
půl lžičky oregana
na kostičky nakrájenou jednu menší cibuli, 5 dkg šunky a 5 dkg tvrdého sýra


Statečný Kulihrášek


Za barem II #10: Pohádka O Kulihráškovi
Zadání desátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

V jedné vesničce, pod podlahou jednoho z mnoha dřevěných stavení, žil malinkatý hrášek. Nikdo mu neřekl jinak, než Kulihrášek a to proto, že od dětství patřilo mezi jeho největší záliby kutálení se sem a tam. Marně byste u něj hledali zářivě zelenou barvu, za ta léta, která strávil ve svém úkrytu, patřičně vyschnul a vybledl. Ale on byl i tak šťastný, spokojeně si žil svým kulihráščím životem, koulel se z místnosti do místnosti a se zájmem sledoval dění skrz škvíry v podlaze. Poslouchal vrzání houpacího křesla a vyprávění staré babičky a lahodně nasával vůni, která se, díky fantazii lidské maminky a jejím šikovným rukám, linula z kuchyně. A když se dokoulel až k prahu domovních dveří, pozoroval, co se děje venku. Nejvíce se mu líbily dětské hry v blátě a následné dohadování maminek, jestli to dítě, co před nimi stojí, je kluk nebo holka a jestli vůbec patří do jejich rodiny. Večer se pak Kulihrášek se zasněným pohledem díval na černou oblohu, která, podle něj, byla hodně děravá, protože skrz ní prosvítala mihotavá světýlka. Ven se ale nikdy neodvážil, bál se, že by ho někdo mohl, díky jeho velikosti, přehlédnout a rozšlápnout...

Zase mě sežerou...


Za barem II #9: Vejce v aspiku
Zadání devátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

"To je život, zase mě sežerou..."
...řeklo vejce a tak se i stalo.


Bramboočko

Za barem II #8: Bramborové placky
Zadání osmého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Děkuji týmu Mléčného baru, že ulehčuje mojí mozkovně od zátěže, kterou pro ní představuje každodenní otázka "Co zase dneska upatlám k obědu/svačině/večeři?"
Vím, že dle zadání úkolu jsme kuchtit nemuseli a stačil jen recept, ale když my dostali tááákovou chuť :)!


Epes rádes MENU :)


Za barem II #7: Veršované MENU
Zadání sedmého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Pekelný úkol, pekelné vedro, pekelně znavená mozkovna, pekelný výsledek... :)

Chod první - Knedlíčková polévka

Každý vám to o nás poví,
my jsme kluci polívkoví!
Zelenina a knedlíčky,
porce masa a nudličky.
Polévka nej ze všech je ta,
když v ní zůstane lžíce stát!

Krokodýl Okurka


Za barem II #6: Zeleninová příloha
Zadání šestého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Divíte se prázdné tlamě?
Kde že mám své krásné zuby?
Protéza má naštvala mě...
Tak jsem vyplivl ji z huby!

Mléko v borůvkách


Za barem II #5: Mléčný nápoj
Zadání pátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Původně to mělo být mléko s borůvkami, množství borůvek ale výrazně převyšovalo nad mlékem... Ale i tak to bylo mňamózní.
A hustý :).


Čuně


Za barem II #4: Hravá svačinka
Zadání čtvrtého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE:).

S úsměvem a pocitem zadostiučinění servírujeme malým či větším čuňátkům, která při svém hodování nezapomenou nakrmit i podlahu, zeď, či svoje oblečení... :)


Mini-myší dort


Za barem II #3: Sýrový dort
Zadání třetího kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE:).

Vzhledem k tomu, že jsem u nás doma sýrožravec pouze já a můj muž, který je momentálně mimo (mimo jako mimo, ne mimo, jako mimo, chápete? :)) a konzumace by zbyla pouze na mně, rozhodla jsem se vyrobit dortík ve verzi mini. Myšky mi byly inspirací díky článku na stránkách Mléčného baru - Tutok.

Základ dortu tvoří plátky cereálního toustového chleba, které jsou plněné a potažené sýrovo-vaječno-zeleninovou pomazánkou. Zakryto eidamem, tečky jsou z taveného plátkového sýra.


Pajduláci na salátu :)


Za barem II #2: Těstovinový salát
Zadání druhého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tentokrát se nám zadáním v Mléčném baru trefili do noty, protože těstovinový salát jsme si plánovali dnes upatlat k obědu. Na salát jsme použili vařené těstoviny, na jemno nakrájenou jarní cibulku, rajčata, červenou papriku, pažitku, okurku na ozdobu, majonézu, sůl a čerstvě namletý pepř. Salát je výborný i s vařeným vejcem nebo opečenou slaninkou, podávám ho řádně vychlazený jen tak, nebo jako přílohu k rybě či kuřecímu steaku. Pro parné dny je to ideální pochoutka... :)

Míša míchal a s malou pomocí zdobil, ten zanedbatelný zbytek jsem obstarala já :).


Tramtadýdatramtadá


Tramtadýdatramtadá, na vědomost se velectěnému čtenářstvu dává, že z rozhodnutí Janinky, královny blogozemě Mozkovnie, se dnes 2. července, léta Páně MMXII, na počest Lucerny, výherkyně níže vyobrazených cetek, rozhlaholí zvony a všichni obyvatelé země (takže já) se budou veselit, tančit a hodovat.

No a co, tak mi z toho vedra hrabe. A komu ne? :)

Lucerna v Korálkové soutěži se svým tipem, že na soupravy bylo použito 800 korálků, byla skutečnému počtu 797 korálků ze všech tipujících nejblíže a proto jí sady právem náleží. Velká gratulace výherkyni, čest poraženým, jakmile obdržím zprávou autorovi adresu, posílám! :)

Čokoškové omalovánky :)


Stejně, jako o minulých prázdninách, jsem se i letos rozhodla zahrát si roli barmanky v Mléčném baru. Za tuto soutěž jsem milé Mami neskonale vděčná, neboť následující dvouměsíční prázdninová ponorka s mým skoro třeťákem nebude tak šílená, má loňská zkušenost to jen potvrzuje. Když budu moci dítko zavalit úkoly (ono totiž v této soutěži platí jeden den - jeden úkol), nebude mít tolik času vymýšlet kraviny, kvůli kterým mi občas téměř tečou nervy. Minulý rok jsme si soutěž náramně užili a letos, když bude moci pomáhat i ten mrňous dvouletý, bude to teprve zábava :).
Takže moji milí, připravte se na další megaprázdninovou várku článků (pokud tedy budeme stíhat) a stejně jako loni se můžete kochat, chválit, zírat, nadávat, slintat, kritizovat, komentovat, ignorovat, inspirovat a tak dál a tak dál, hurá lemra, ať žije léto!

Za barem II #1: Omalovánka - Čokoláda
Zadání prvního kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Výtvory mého dítka :)


(Pra)prababička a jak šel čas...


Když minulý týden babička zaštrachala ve staré krabici a řekla "Janinko, tyhle fotky mých rodičů a babičky jsou to nejcennější, co mám", chytlo mě to za srdce, stejně jako pohled na ony obrázky. To už ostatně někteří víte odsud. Dnes jsem stihla upravit další fotografie, které zobrazují, až na jednu výjimku, mou prababičku Bertu.

Tou výjimkou je pravděpodobně jediná zachovaná fotografie mojí praprababičky Veroniky, narozené roku 1864.
Foceno v období mezi první a druhou světovou válkou, přesný rok nemohu určit.


Cesta do roku 1912


Abych vás uvedla do obrazu - moje babička je tajnůstkářka a některé záležitosti, které mě zajímají a které potřebuji k tvoření rodokmenu, se z ní musí dolovat stejně těžce, jako zbytek zubní pasty z tuby. Ale! Dnes bylo všechno jinak, asi erupce na Slunci či magnetické bouře způsobily, že mi babička přivodila extrémní rozrušení, třes rukou, nohou i hlasu. Ještě teď, když píšu článek, mi srdce bije v tempu závodním. Při dnešní návštěvě totiž babi přinesla nejen svůj oddací list, který jsem potřebovala k dalšímu pátrání (a který mi byl mimochodem celkem na houby, protože hledat v matrice člověka, když víte místo narození Prahu a ještě k tomu bez městské části, je stejně těžké, jako najít zapadlý korálek v našich parketách), se mi do rukou dostaly další zajímavé dokumenty a hlavně... krabice. Stará krabice s poklady, o kterých jsem neměla doposud ani tušení... Ty fotografie byly tak nádherné, krásně voněly a mně se sevřelo u srdce a bylo mi do pláče. Asi teď vypadám ve vašich očích jako naprostý idiot, ale můj emoční stav nejspíš pochopí jen sběratelé, hledači pokladů nebo stejně genealogicky postižení, jako jsem já :)

Máte-li rádi staré fotografie, udělejte si výlet do minulosti stejně, jako jsem to udělala dnes já. Představuji vám své poklady největší (tedy hned po mých dětech :)). Ostatně, i má babička tiše zašeptala, že fotografie rodičů jsou to nejcennější, co má...

Můj pradědeček Antonín, rok 1912