Za barem II #38: Šmoulí svačinka
Zadání osmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru
ZDE :).
Tak se mi zdá, že si z nás Mami pěkně střílí, nebo potřebuje udělat modře šmoulí dort a neví, jak ho přírodně obarvit a tak nám to chytře dala za úkol :).
No, a teď vážně. Po dlouhém bádání a zkoumání se přiznávám, že stejně, jako neexistuje na zemi mně známá čistě tyrkysová potravina, ani v mém mozku není nápad, jak udělat šmoulí tyrkysovou sváču, aniž bych ji neobarvila chemií - tak zní totiž včerejší úkol. Jak snadné je sáhnout po prášku zvaném "Námořnická modř, který krásně modře obarví na přání, jen při častějším užívání po něm můžou být dětičky hyperaktivní a my si můžeme odnést sem tam nějaký nádor.
Děkuji za dnešní úkol, inspiroval mě k dalšímu článku a také jsem začala detailně studovat sladkosti od babiček a dědečků v naší "sladkosťárně". Byla jsem opravdu překvapená, v jakém množství a kde všude se nebezpečná barviva vyskytují. Myslím, že jednou za čas takové obarvení, třeba marcipánu na dort, nikoho nezabije. Ale to, co jsem našla u nás doma, bylo i na mě moc. V té spíži je vám najednou tolik místa!
No a teď už k té svačince - uprostřed je originální barva pistáciového pudingu, ten je barven výrobcem přírodním barvivem chlorofylem. Zbytek už jsem experimentovala a kombinovala, přidávala a ubírala odstíny, barvila čerstvými i sušenými švestkami, borůvkami, marmeládou i světlým kakaem. Nejvíce se modré nakonec podobala bábovička nahoře uprostřed, kam jsem přidala malinké množství šťávy z povařených čerstvých švestek a borůvek. Na fotografii je puding trochu světlejší, než v originále, ale co naplat. V každém případě nám všechny bábovičky opravdu moc chutnaly...:).
