Můj školní deníčku...


...po třicátéprvní. Asi.

Rubriku "Můj školní deníčku" jsem založila při příležitosti slavnostního nástupu Matýska do první třídy. Po prvotních rodičovských trablích s prvňáčkem jsem rubriku občas probudila z kómatu menším zoufalým výkřikem a už to vypadalo, že usne věčným spánkem docela, když nám osud (nebo netopejr, chcete-li) přivál do cesty covid. Vše, co následovalo, bylo v té době nové a obzvláště v oblasti školství jsme toho zažili víc, než bych si přála. A když se tak na to všechno zpětně ohlížím, byly to zážitky pestré a vesměs neveselé a k uzoufání.

Hned v září byla na Míšu a celou jeho třídu v den jeho narozenin uvalena karanténa, díky níž nemohl na svatbu a my s manželem jsme přišli i o role svědků. Bylo to bolavé a bolest nám příliš nezmírnil ani karanténní dort Krteček, kterým jsme narozeniny oslavili. 

Řešila jsem covidovou otázku, nepodepsala nařízení školy o doložení bezinfekčnosti a vztekala se nad tím, že jako rodič jsem rukojmí dvou ministerstev, kdy levá ruka neví, co dělá ta pravá. Někdy to skoro vypadalo, že ta ruka byla jenom jedna. Bez prstů. A levá. 

Nevěřícně jsem poslouchala Matýskovo vyprávění, ve kterém líčil, jak ho paní učitelka po dvou kýchnutích důrazně upozornila, že ještě jednou, a zavře ho do izolační místnosti.

Nechápavě jsem zírala na Matějův rozvrh, který aspiroval na titul Blbcem snadno a rychle.

Posteskla jsem si nad strastmi pracující ženy, která díky zavřeným školám nuceně trávila svůj volný čas u sporáku.

V lehkém znechucení jsem líčila školní rok, který se nesl ve znamení pitev - pitvy pstruha, šneka a potkana se, díky Bohu, konaly ve škole, ale ani během distanční výuky se nesmělo zahálet a ta tak byla okořeněná distanční pitvou žížaly a včely. V domácím prostředí a na mém kuchyňském prkénku na maso.

Vcelku sprostě jsem si ulevila nad prosbou paní učitelky, která, servaná jak angrešt díky jedné až dvěma vyučovacím hodinám denně, si i přes svou vytíženost našla spolu s ostatními pedagogy čas na to, aby upekla perníčky pro zaměstnance nemocnice. A neváhala o to samé žádat rodiče. 

Smutně jsem se pozastavila nad zákeřnostmi, které si žáčci v Google učebně navzájem mezi sebou mohli provádět. A zběhlá v tom byla i paní učitelka

Občas ale i v tom ponurém distančním režimu vysvitlo slunce...

Spolu s ostatními rodiči středoškoláka jsem absolvovala jako první v republice třídní schůzky online

Stala se ze mě úspěšná pěstitelka plísní.

Do naší domácnosti se díky dealerovi z řad učitelů dostala žížala jménem Bořek. Během čtyř měsíců jsem z pěticentimetrového drobečka vypiplala obřího hada, kterého jsme, za velké slávy, vypustili do jablonecké divočiny.

Od srdce jsem se zasmála, když prvorozený v Google dokumentech doplňoval diktát, v němž byla tak trochu pozapomenutá automatická korekce chyb. 

No a když už jsme se z toho zmaru tak nějak vzpamatovali, po naší vesnici včera začala kolovat zaručená zpráva z tajných zákoutí parlamentu, že když bude přibývat nad tisíc případů denně, zase se zavřou školy. Jsem v pokušení otevřít si to víno hned. Na druhou stranu, přežili jsme už horší časy a to hlavně díky humoru (a vínu). Obzvláště naši potomci v tomto oboru excelují a nenápadně ho trousí, kudy projdou. A já jim za to z celého srdce děkuju :).


50 komentářů:

  1. Jani, poctivě jsem četla tvoje zážitky ze školy, pitvání roztodivných živočichů a s hrůzou čekala na popis pitvy zemřelého člověka. Doufám a věřím, že se současný školní rok bude už odehrávat v normálu.
    Jako učitelka bych byla nemožná, zřejmě by mě brzo vyrazily a učitelům nezávidím vyučování s covidem i bez něj. Přesto mám pocit, že zvyšování jejich platů je už trochu moc. Měj se fajn, zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, pitva člověka nebude, praktika už v tomto ročníku nemají a prvorozený je orientován na jiné vědy, než přírodní, a na ně se taky přihlásil :). I tobě přeji hezké dny! :)

      Vymazat
  2. Jani, to období bylo strašně náročné jak pro děti, tak i pro rodiče. Máte všichni můj obdiv.
    Deníček jsi pojala s úžasným nadhledem a smyslem pro humor, i když věřím, že ti mnohdy do smíchu nebylo. Moji dospělí potomci a rodiče čtyř školáků by také mohli vyprávět. Stejně tak i další.
    Snad se situace s distanční výukou nebude opakovat. I když vím, že naší Sáře by to velmi vyhovovalo. Minulý týden marodila a v neděli přesvědčovala dceru, že zůstane doma a nechá si učivo poslat online. A dcera přemýšlela nad tím, jak jí to vysvětlit a nepoužít sprostých výrazů. Do školy šla, ale nerada.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, moc ti děkuji, je pravda, že občas to bylo náročnější, ale zvládli jsme to :).
      Oba kluci už byli taky nemocní a moc se jim být doma líbilo :).

      Vymazat
  3. Janinko, být normální režim, tak se tolik u tebe nezasměju, nebo jo?
    Nechápu, proč ty děti mají pořád něco pitvat...
    Měj se hezky a doufejme, že už bude líp. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale zasměješ, občas si čtu své staré články a nestačím se divit, co jsem byla schopná vyplodit. A doufám, že v tom budu úspěšně pokračovat, covid necovid :).
      Také doufám, že bude už jen dobře, hlavně u tebe.

      Vymazat
  4. Na letošní podzim jsem upřímně zvědavá. Jelikož jako první vždycky šly vysoké školy, tak pomalu přijímám sázky na to, kolikrát se tam asi podíváme... Inu, držme si palce :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jani, na zvláštní zálibu pana učitele v pitvání živočichů si dobře pamatuji. A také na zvláštního domácího mazlíčka Bořka. Doufejme, že už se situace nebude opakovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pitva už nehrozí, praktika pro biologii pro letošní rok skončila, takže si můžeme oddychnout :).

      Vymazat
  6. Koho jsem v dobách Covidu po lékařích a zdravotnickém personálu nejvíc obdivovala, byly matky dětí školou povinných, toho času na on-line výuce. A nejvíc těch, které měly doma dospívající mládež řečenou puberťáci, to musela být šťáva! 🤯

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám naštěstí doma puberťáka za odměnu a moc si toho vážím :), protože co jsem slyšela za historky z okolí... žádný med to tedy nebyl.

      Vymazat
  7. Koho jsem v dobách Covidu po lékařích a zdravotnickém personálu nejvíc obdivovala, byly matky dětí školou povinných, toho času na on-line výuce. A nejvíc těch, které měly doma dospívající mládež řečenou puberťáci, to musela být šťáva! 🤯

    OdpovědětVymazat
  8. Já bych se v tom radši moc nepitval :-).

    OdpovědětVymazat
  9. Přírustky covidu nesleduju a zprávy taky moc ne tak je pro mne případná uzavírka škol novinkou. Místní zákulisí vůbec nesleduju, nevím tedy zda ty fámy se šíři i u nás. Asi také proto, že tato problematika jde úplně mimo mé zorné pole. školáci z naší vesnice jsou líní, není je vidět venku ani v létě a ani v karanténě a pak si pediatři stěžují, že dětičky tloustnou... To o tom tloustnutí jsem tedy zaslechl ve zdělovacích přostředcích a také u nás v obchodě, kdy jedna paní přirovnala svou dceru k bernardýnovi. :D To byl taky nápad rušit v covidu tělocvik. Přes webkameru někteří dělají i jiné cviky, tak proč by nebyla možná tělesná výchova? Snad ze strachu ze špatné kvality stropních konstrukcí v panelácích. Jinak i zde se loučím, můj blog vysvobodí z karantény až nový počítač, který bude mnohem chytřejší než televize, nejsem schopen publikovat a ani dělat žádné úpravy. Občas se zajdu podívat, zdejší blog je pro mne inspirací.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U středoškoláka tělesnou výchovu zachovali, i když jinak - dostávali úkoly a museli je zpracovat. Podvádět se nedalo, museli se nechat natáčet a záznam poslat učiteli :).
      S vaším blogem - mohu se zeptat, jestli jsem lama, nebo jestli se u vás nedají přidávat komentáře? Děkuji za milá slova a přeji brzké vysvobození!

      Vymazat
    2. Já si ještě dost dobře pamatuju, jaký přístup u nás na střední byl k tělocviku. Pár nás hrávalo florbal a zbytek ten čas v klidu proseděl na lavičce. :D Já můj blog nemohu administrovat a nemohu ho ani navštívit zvenčí, abych viděl zda tam nějaký komentář je. Pořád mně vyskakujou varovné hlášení přes celou obrazovku s červeným trojúhelníkem. Komentáře přes FB vůbec nenaskočí, tak fakt nevím... Jediné co funguje jsou zprávy v sekci kontakt a anketa. Výsledky mně chodí na email. Zde třeba mohu komentovat, ale na foru o zahradě a nebo na píše cz kde mám také čtenáře nemohu přidat ani komentář. Všude samé červené trojúhelníky... Předevčírem jsem se díval na práci v Tescu. V Kroměříži vyskakujou červené výstrahy ale v Holešově ne... Asi si ze mě někdo dělá PRDEL, jinak to nevidím. :-D Děkuji za zájem.

      Vymazat
    3. Z nás zase tělocvikářky sdíraly kůži, jsem ráda, že už do školy nechodím :D.
      Červený trojúhelník bude asi nějaká chyba, možná by to chtělo se obrátit na nějakého odborníka?

      Vymazat
  10. Jani, chápu Tvoje obavy...Já už mám kluky dospělé, ale přemýšlela jsem o tom, jak to muselo být s výukou doma náročné. Jen tak mimo - máš nějaké zprávy o Bořkovi? Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O Bořkovi nic nového, ale doufám, že si někde žije svým podzemním životem :).

      Vymazat
  11. Bylo to hodně náročné období jak pro děti, tak i pro jejich rodiče. Ale vy jste to zvládli na jedničku Jani. Máš můj nesmrtelný obdiv nad tím, jak bravurně jsi přežila ty pro mě nepochopitelné pitvy.
    O tom, jak covid zase roste svědčí i to, že zatím co se koncem srpna u nás otevřelo jedno covid oddělení jipkového typu, před týdnem se opět uzavřelo, protože jaksi nejsou covid pacienti....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti, Renatko, taky jsem ráda, že jsme to zvládli a doufám, že se to už nebude nikdy opakovat... Díky Bohu, že nejsou pacienti, to by mohlo znamenat, že nezavřou školy ani nic jiného :).

      Vymazat
  12. U nás distanční výuka probíhala naštěstí docela v pohodě. Ke mě už se taky donesla "zaručená" zpráva, že další lockdown je naplánovaný na přelom listopadu a prosince. Tak jen doufám, že pokud k tomu skutečně dojde, tak snad deváťáci budou alespoň občas chodit do školy. Další rok doma by pro ně byl asi kritický.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To snad ne! Na toto období jsem plánoval dostavbu nejnutnějších částí věžičky... Budu muset ty venkovní práce dodělat dříve a nebo doufat, že nebude sníh. Jinak bych se samým návelem na sankovací dráze nemohl soustředit. :-D Přeju hezký zbytek dnešního večera.

      Vymazat
    2. U nás to relativně také proběhlo v pohodě, ale vím o rodinách, kde to bylo peklo. Synovec byl v tu dobu v prváku, učí se instalatérem, a to byl taky masakr, praxe skoro žádná a úplně jiný systém výuky. Ale zvládli to taky.
      Tak schválně, jestli se plánovaný lockdown vyplní!

      Vymazat
  13. Pryč se všemi lock outy a lock downy...Snad už ten blazinec skončí a humbuk se presune k jinym tematum..

    OdpovědětVymazat
  14. Covidová budoucnost mě také zajímá, vakcína Pfizer rychle ztrácí účinnost, nevím, zda zase nespějeme k další virtuální realitě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi to ještě nekončí, ale tajně doufám, že už to nebude taková divočina, jako poslední rok a půl.

      Vymazat
  15. Bylo to náročné období pro všechny.. :/ Automatická korekce u diktátu mě hodně pobavila :DDD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě taky, sice neopravovala všechno, ale většinu ano :D.

      Vymazat
  16. Bylo to náročné a v poslední době to moc dobře taky nevypadá. Už se pomalu začínám smiřovat, že by se loňska situace před vypuknutím svátků mohla opakovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opravdu tajně doufám, že to nebude v takové míře, čísla se zatím drží plus mínus na stejných hodnotách, tak snad to klapne.

      Vymazat
  17. Milá Janinko, poté, co tvůj poslední příspěvek před sakra zaslouženými prázdninami byl o vrazích zvířátek a první po nich měl vyloženě demoliční charakter, dovolila jsem si zadoufat... že třeba přijdou na řadu nějaká milá a příjemná témata. Zdravotnictví coby námět přeskakuji dobrovolně rovnou a školství se rovněž ukazuje jako nesplňující základní požadavky - věř mi, jsem přešťastná, že obě mé ratolesti už jsou ze vzdělávacího procesu bezpečně pryč. Čím vším si musí projít dnešní školák je příšernost akorát tak na klinickou depresi.
    Takže vám Procházkovic přeji co nejvíc soudržnosti a vzájemné podpory, kvanta humoru a ráda bych dodala i dobrého vína... ale letošní úroda prý nebude valná ani velká, tak nevím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj se vlka nic, jeden fuj článek mám sice ještě v záloze, ale zase tam čekají v řadě dva články dortové, tím se to možná trochu vyrovná :D.
      Děkuji ti za milé přání a i já tobě přeji co nejvíce pohodových dnů! :)

      Vymazat
  18. Bylo to náročné a kdo ví, co je pořed námi. Uvidíme, co si děti a rodiče ze stávajícího roku odnesou? Ty to umíš okořenit humorem. Kéž by to tak probíhalo ve všech rodinách! Člověk na distanční výuce, home office s ratolestmi musí být hodně kreativní a mít pevné nervy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad mě můj instinkt neklame a říká mi správně, že horší už to být nemůže. A děkuji! :)

      Vymazat
  19. Většinu článečků jsem průběžně četla a jsem do kauzy online výuka díky Tobě více méně zasvěcená přestože již nemám doma ani v blízké rodině děti školou povinné. Přes všechno, co se odehrávalo, jsem se často při čtení nasmála a myslím, že potomci svůj smysl pro humor mají přímo v genetické výbavě po rodičích. Mám ráda lidi, co berou život s humorem, když to aspoň maličko jde a sami sebe s trochou nadhledu. Mé pocity vystihuje jedno krásné rčení, ve kterém se říká zhruba to samé jako v tom známém kdo se bojí, nesmí do lesa, ovšem daleko výstižněji a poněkud zemitěji. Nebudu vypisovat ale snadno si domyslíš dle nápovědy, místo lesa zde figuruje síň. ;) Přeji mnoho sil a optimismu do dalšího školního roku. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, síň! Tu ráda používá moje kolegyně :).
      Děkuji ti mnohokrát, myslím, že psaní do školního deníčku mi hodně pomohlo, hlavně po stránce duševní, stejně tak, jako naše povahy, kdy si i ten nejchmurnější čas dokážeme okořenit humorem :).

      Vymazat
  20. Jelikož už nemám ratolesti školou povinné, tak nějak zasvěceně nemohu Tvoje deníčkové zážitky komentovat. Jen si říkat, jak by to bylo u nás s našimi dvěma chlapci :-) Užívala bych si to asi plnými doušky.
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych si to užívala ještě víc, kdybych s dětmi zůstala doma a nemusela celé to období chodit do práce mezi lidi. To by byla teprve věc! :D
      I tobě krásné podzimní dny přeji :).

      Vymazat
  21. Náročný rok. Nám teda dlouho trvalo, než jsme přešli na nějaký systém. Když úkoly učitelé dávali na tři různá místa, podle toho, co zrovna fungovalo. A tiskli jsme horu papírů. Dcera se naučila rychle ovládat mobil i noťas, protože zrovna při písemkách bylo důležité vyhotovit, rychle nafotit a poslat. A učitelé přestávali věřit, že nefunguje technika, i když opravdu nefungovala... Jo, bylo to veselý, a dodnes nevím, proč dcera nezůstávala celý den v noční košili .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Technika je zrádná, své o tom ví asi každý rodič a rozumný učitel to snad pochopí, tedy alespoň v našem případě tomu tak bylo. Jo, a naši hoši s pyžamem celý den problém neměli, ovšem pouze do doby, než jsem to zjistila :D.

      Vymazat
  22. Chápu, že ty jsi u toho moc nadšená nebyla, já se ovšem u tvých zážitků a školních bitev královsky bavila... no já vím, nic tak člověka nepobaví jak cizí neštěstí, takový mrchy už mi lidé jsme....a neustále si gratuluju k tomu, že nás se tohle UŽ a JEŠTĚ netýká.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, mám to stejně :D. Je fakt, že občas to bylo na palici, ale ve finále myslím, že jsme tím propluli jak nejelegantněji jsme mohli.

      Vymazat
    2. Pokud jste neskončili u Chocholouška, je to cajk!

      Vymazat
    3. Neskončili, bylo tam plno :D.

      Vymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).