Perníkomedorumovník spatlaný :)


A je to tady, konečně i ti, kteří mají problém s mým tvořením, mohou zatleskat a zvolat: "Jóóó, konečně se tý blonďatý pipině taky něco nepovedlo!"

Byly to perníčky, které toto křehké voňavé pečivo připomínaly jen vůní a možná i vzhledem. Ovšem křehkostí se opravdu nevyznačovaly a to ani potom, co jsem je nechala volně ležet, aby do sebe nasákly vlhkost, která u nás doma překračuje běžné normální hodnoty. Původní záměr kulaté perníčky rozkrojit, naplnit marmeládou a vykoupat v čokoládové lázni byl definitivně pohřben a já dumala, co s nimi.
S tím, že horší to už asi být nemůže, jsem zkusila experiment. Drolící se perníčky jsem pokrájela na plátky a ve vrstvách je prokládala krémem (máslo, zkaramelizované Salko, oříšky), který mi zbyl z plnění cukroví a vršek jsem zasypala na drobečky rozmačkanými perníčky. Jednotlivé vrstvy jsem se snažila pokapat rumem (nebo tuzemákem, či jak to teď vlastně je), jenže mi trochu ujela ruka a tak, spíš než pokapané, byly perníčky rumem prolité.
Moje unikátní spatlatnina se povedla, perníčky do sebe vsákly rum i část krému a hotové dílko bylo nádherně vláčné a voňavé. Ale pozor, nedoporučuji příliš častou konzumaci - tedy v závislosti na tom, jak moc jste trénovaní. Já nejsem, takže z vlastní zkušenosti mohu říct, že po dvou kouscích ji máte jako z praku... :)

Jeden kousek jsem pro vás zvěčnila včera, popíjela k němu kafíčko, nevěřícně zírala na tu sněhovou spoušť venku a myslela na všechny blogové přátele, kteří zrovna křtili knížku "Pohádky pro kulíšky". A bylo mi smutno, že tam nemůžu být taky. Tak snad někdy příště.

20 komentářů:

  1. Píšeš strašně příjemně a čtivě, rozhodně tu nejsem naposledy. Jinak k tomu Tvému "perníkomedorumovníku" snad jen - originalita se cení. Vypadá to superextramňamózně, i když, s tím rumem... by po chvíli bylo dortu dvakrát tolik.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak na tu větu, že se ti něco nepovedlo bych nikdy nepomyslela. A už určitě bych nikdy neřekla Blonďatá pipina, neboť já si tě představuji jako středně vysokou, neobyčejně obyčejnou, chytře tvořivou blondýnku

    OdpovědětVymazat
  3. 1. Nejsi pipina, ale naše bambulínka

    OdpovědětVymazat
  4. Opilé perníčky se ti povedly přenáramně.

    OdpovědětVymazat
  5. Ani mne to zial nevyslo aby som tam sla :( snad sa tiez k tej krasnej knizke dopracujem nabuduce to urcite aj nam vyde

    OdpovědětVymazat
  6. Však jsme taky na tebe v té naší blogové partě vzpomínali, ty pipino.   Samozřejmě s láskou. Ti muselo zvonit v uších jako ma orloji.

    OdpovědětVymazat
  7. (Směji se této podivně upatlané diskuzi )

    OdpovědětVymazat
  8. Taky bych chtěla mít tvou vynalézavost :).

    OdpovědětVymazat
  9. Poradila sis skvěle a výsledek možná chutná ještě lépe než ty perníčky, když tak na to koukám! Úplně se mi sbíhají sliny...

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: hm, sa mas aj ja ju chcem vydiet

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Děkuji, to bych chtěla někdy ochutnat takové slivovicové řezy...

    OdpovědětVymazat
  12. Ano, vše se dá nějak vyřešit a opravdu není dobré hned nad tím vyvozovat ty nejčernější závěry ;) Tohle se ti totiž moc povedlo! Dobře si využila situace a udělala z nouze ctnost! Výsledek vypadá úžasně!

    OdpovědětVymazat
  13. [17]: Děkuji, už není ani kousek , ze zbytku rumu jsem si udělala domácí mandlový likér, v rumovém opojení pojedeme až do Vánoc .

    OdpovědětVymazat
  14. Ale jdi, náš děda prý vždycky potřeboval alespoň jeden spálený plech cukroví, aby bylo o Vánocích vše při tradici jak má. Mamka to nedodržuje ráda, ale mě se opět letos něco spálit povedlo .

    OdpovědětVymazat
  15. [19]: Jenže nespálený chutná v bříšku líp, než spálený!

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).