Rychle, než ti to sežerou!

Dnešním úkolem je sepsat cenné rady, jak nafotit jídlo, aby vypadalo lákavě. Tak tedy... Byli-li by jste (nemáte zlomený jazyk? :)) u mně doma, návod je takový:

- naaranžuj pokrm na světlý či tmavý talíř

- utíkej s ním rychle do pokojíčku, než se ti třeba rozteče (jó, fotit takové ledíky v pětatřiceti stupních byla vážně zábava :))

- polož talíř na koberec

- odhrň z okna závěsy i záclony na jednu stranu, aby bylo v místnosti co nejvíce světla

- otři objektiv zapatlaný od druhorozeného

- rychle foť, než ti do toho děti hrábnou nebo ti to rovnou sežerou...

Pokud někoho tento výraz jakkoliv pohoršuje ve spojitosti s dětmi, pak vězte, že já ty své nade vše miluji, ale slovíčko "sežerou" je opravdu dokonale vystihuje.

Za barem II #61: Jak fotit jídlo

Zadání jednašedesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Pár mých pokusů, jejichž množství výrazně přibylo po loňské a letošní soutěži na stránkách Mléčného baru.

Některé obrázky jsou povedené více, jiné méně, ale co, živit se tím nebudu :).

A to kuře už nekrákoře

Nevím, jak to máte vy se slavnostními obědy, ale u nás už několik let frčí "americké" brambory a pečené kuře. Kromě toho, že z tohoto pokrmu máme doma všichni boule za ušima a můžeme se po něm utlouct, mám toto jídlo ráda také kvůli jeho "náročnosti". Je to něco, co šoupnete do trouby, vůbec se o to nestaráte (no dobře, možná na to jednou po očku mrknete :)) a vyndáte za hodinu a půl. No není to paráda? :)

Za barem II #60: Slavnostní oběd

Zadání šedesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Mám tu jedno bezprizorní okatý rizoto, ale raději sem dám to kuře. No, poznáte, že je to kuře, nebo ne? :)

(našrotováno pro našeho dvouletého...)

Puding bez očí

Ani netušíte, jaké jsem měla tiky narvat na ten puding oči, čumák, případně nějakou tu parádní čupřinu. Ale protože jsem slíbila, že v letošní soutěži už kukadla nepoužiji (a sliby se mají plnit), tak je tu dvoubarevné cosi s čokoládovým čímsi :).

Za barem II #59: Dezert s pudingem

Zadání devětapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tlustý nudle

Na polici v kuchyni (tedy pardon, vlastně na úžasné dřevěné konstrukci, kterou mi postavil manžel :)) už nějakou dobu leží voňavý balíček s kořením. Některé druhy znám, některé jsou mi naprosto neznámé a o některých jsem slyšela, ale neměla možnost je ještě ochutnat. Doposud jsem se na krabičku jenom koukala, tedy až dodnes, kdy jsem se odhodlala koření otevřít (normálně mi to bylo líto!) a ochutit s ním domácí těstoviny.

Otevřela jsem čtyři balíčky, kari, papriku, šafrán a luční kmín. Překvapilo mě, že chuť i vůně tohoto koření je úplně odlišná od toho, co se prodává u nás v obchodech. Tedy kromě šafránu, který byl doposud mým chuťovým buňkám utajen a tak nemohu posoudit, jestli takhle vážně voní i chutná...

Originální ledové kostky

Jak z úplně obyčejného udělat neobyčejné? Jak zařídit, aby vaše návštěvy nevěřícně nadzvedávali obočí, aniž by tím důvodem byl prach na skříni či vaše vřískající dítka? Stačí malý trik - když ve své skleničce najdou kousek originálu, který jste vyrobili speciálně pro ně... :)

Co k tomu budete potřebovat? Vodu, tvořítka na led a různé druhy ovoce (třešně, jahody, citrusy, kiwi, meloun...), bylinek či okvětních plátků jedlých květin. Já měla na skladě jen mátu a kiwi, ale svůj účel to, myslím, splnilo :).

Za barem II #51: Rady a triky v kuchyni

Zadání jednapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Kombinace máta-lístek

Bubáci

Za barem II #50: Drobná cukrátka

Zadání padesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Na co všichni upírají své marcipánovo-čokoládové pohledy? No přeci na...

Voňavý jablíčkový

Ptáte-li se, co že je voňavé a jablíčkové k tomu, pak je to džemová dobrota na zimu, kterou jsem včera vyráběla. Trochu jsem odběhla od klasiky a zaexperimentovala a na to, že mé nápady občas končí katastrofou, výsledek moje chuťové buňky krásně pošimral :).

Za barem II #49: Domácí zavařenina

Zadání devětačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Likvidátor svačin

Aneb jak sobecký hajzlík dostal pořádně za uši, ačkoliv vůbec za uši nedostal...

Už to bude dvacet let, ale je to pořád tak živé, jako by se to stalo včera... Nevím, jak to máte (nebo jste měli) vy se školními svačinami, ale já je ze srdce nesnášela. Houska nebo chleba s máslem a se salámem nebo sýrem, pokaždé to samé a mně to po nějaké době začalo lézt pořádně krkem. Tedy spíš, do krku mi to vůbec nelezlo. Stávalo se, že jsem svačinu nesnědla a protože jsem se bála, že dostanu doma vynadáno, prostě jsem je vyhazovala. Problémem bylo, že na dost podivné místo. Cestou ze školy jsem na to totiž občas zapomněla a tak jsem je (za vydatné pomoci mé sestry, která na tom byla podobně) házela doma do šachty, která bývá v panelácích na WC...

Uhodnete, co se dělo, když to naše máma, samoživitelka, objevila?

Ačkoliv jsme byly se sestrou celkem dost řezané (asi jsme si to fakt zasloužily), tentokrát to bylo jinak. A já mám dodnes před sebou ten pohled, jak maminka dírou v šachtě vytahuje jednu svačinu v ubrousku za druhou a jak u toho pláče. Tenkrát neřekla nic a bylo to pro mně mnohem horší, než pár ran vařečkou na zadek.

Za barem II #48: Studentská houska

Zadání osmačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Nechte si čvachtat!

Poslední dobou mi přijde, že jsem v kuchyni víc, než by bylo záhodno. Hlavně ten pocit sílí teď, přes prázdniny, kdy je náš skoro třeťák, který si ve škole běžně třikrát přidává oběd, doma. Vážně to občas hodně bolí vymyslet, co těm věčně hladovým chlapům předhodit. A tak se to snažím ošulit, jak se dá, vařit na dva dny, nebo je mezi jídly zaplácnout pořádnou polívčičkou - ne Kinder Mléčným řezem, jak se nám snaží namluvit reklama, to bych jich potřebovala asi tak dvacet... :)

Za barem II #47: Zeleninová polévka

Zadání sedmačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak si nechte čvachtat - dnešní polévka je zeleninová, ale uzená, protože:

"Polívka bez masa? No maminko?!" :)

Výroba mascarpone a "Moje tiramisu" :)

Nápad vyrobit si pravé italské tiramisu už se mě drží nějaký pátek, ale pořád jsem se k tomu nemohla dokopat. Moje nadšení ale oživila soutěž na Mléčném baru a tak jsem se směle vrhla do práce. Bohužel, moje euforie klesala do záporných hodnot a to hned poté, co jsem si přečetla nefalšovaný recept na pravé tiramisu.

Jakožto zarytý odpůrce syrových vajec v jídle a zároveň máma od dětí, které v dezertu rozhodně neocení dva panáky amaretta a hrnek silné kávy, jsem s tím chtěla praštit. Ale já z boje neutíkám a podle mlaskající drobotiny jsem ho snad i vyhrála. Takže vám bez ostychu můžu předložit recept na "Moje tiramisu" a zároveň i na domácí "eňo ňuňo" mascarpone :).

Výroba mascarpone

Základem tohoto dezertu je sýr mascarpone, který se vyrábí ze smetany a který seženete v každém lepším obchodě, většinou se prodává v kelímku po 250 gramech a stojí okolo padesáti kaček. Neseženete-li ho, můžete si ho vyrobit doma sami, příprava je velmi jednoduchá a budete na ni potřebovat:

Dvě smetany na šlehání s 33% tuku

jednu lžíci citronové šťávy

To je ale složitý recept, co? :) Nebojte, výsledek vás mile překvapí a citronová šťáva, která zde působí jako siřidlo, tam ve finále vůbec cítit není. Jak na to?

Ve vodní lázni ohřejte dvě smetany na šlehání, udává se, že by teplota neměla přesáhnout 85 stupňů, nemáte-li teploměr (jako já), ukazatelem této teploty vám budou malé bublinky v hrnci s vodou. Smetanu míchejte a hlídejte, aby se voda nezačala vařit. Po několika minutách takového "bublinkování" by měla být smetana ohřátá na správnou teplotu a v této fázi do ní přidejte jednu lžíci citronové šťávy a řádně promíchejte. Odstavte z plotny a nechte ještě deset minut stát v horké lázni. Poté hrnec z lázně vyndejte a nechte smetanu půl hodiny odpočinout.

Rádoby italská žranice :)

Za barem II #46: Italský den

Zadání šestačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Itálii - kulinářskou velmoc - znám tak akorát z pohledu leteckého a z pohledu sedačky v autobuse. Těch pár zastávek u pumpy mi rozhodně gastronomický zážitek nepřipravilo, takže nemohu říct, jaká vlastně italská kuchyně je. Asi jako každá jiná, všude najdeme nějaké to ňááám a nějaké to blééé. Schválně, kam patří třeba taková pizza s bramborovou oblohou? :)

Moje rádoby italské menu, které jsem si pro vás připravila, je Janinkovsky počeštěné a přizpůsobené chuti mojí a mé rodiny a zásobám oblíbeného supermarketu. A komu se to nelíbí, ať... ať si jde dát třeba bramborovou pizzu :).

Předkrm

Jednohubky ála Caprese

(jednoduché, rychlé a hlavně moc dobré - mezi rozpůlené cherry rajčátko jsem vložila plátek mozzarelly, kterou jsem předtím několik hodin marinovala ve směsi oleje, na tenko nakrájeného česneku a sušené bazalky, kuličku jsem spíchla párátkem a ozdobila lístkem máty, protože bazalku, jako na potvoru, neměli...)

Řízkofil

Za barem II #42: Svačinka k vodě

Zadání dvaačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Dnešní úkol - navrhnout sváču k vodě - byl velmi jednoduchý. Právě dnes bych k vodě volila především horký grog a nějaké dobré skořicové sušenky k tomu, no a kromě toho bych doporučila přibalit peřinu a možná i ušanku, vysedávat ve třinácti stupních u vody totiž není zrovna med. Ale pominu-li dnešní příšerné počasí a budu-li si představovat, že tu je krásných třicet a já si užívám sluníčka na té naší úžasné pláži, k svačince bych určitě volila...

...osvěžující ovoce, energii dodávající sušenky a jakožto hrdý zástupce početné řizkofilové komunity rozhodně nesmím zapomenout na řízek od oběda :).

Šmoulí gáblík

Za barem II #38: Šmoulí svačinka

Zadání osmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak se mi zdá, že si z nás Mami pěkně střílí, nebo potřebuje udělat modře šmoulí dort a neví, jak ho přírodně obarvit a tak nám to chytře dala za úkol :).

No, a teď vážně. Po dlouhém bádání a zkoumání se přiznávám, že stejně, jako neexistuje na zemi mně známá čistě tyrkysová potravina, ani v mém mozku není nápad, jak udělat šmoulí tyrkysovou sváču, aniž bych ji neobarvila chemií - tak zní totiž včerejší úkol. Jak snadné je sáhnout po prášku zvaném "Námořnická modř, který krásně modře obarví na přání, jen při častějším užívání po něm můžou být dětičky hyperaktivní a my si můžeme odnést sem tam nějaký nádor.

Děkuji za dnešní úkol, inspiroval mě k dalšímu článku a také jsem začala detailně studovat sladkosti od babiček a dědečků v naší "sladkosťárně". Byla jsem opravdu překvapená, v jakém množství a kde všude se nebezpečná barviva vyskytují. Myslím, že jednou za čas takové obarvení, třeba marcipánu na dort, nikoho nezabije. Ale to, co jsem našla u nás doma, bylo i na mě moc. V té spíži je vám najednou tolik místa!

No a teď už k té svačince - uprostřed je originální barva pistáciového pudingu, ten je barven výrobcem přírodním barvivem chlorofylem. Zbytek už jsem experimentovala a kombinovala, přidávala a ubírala odstíny, barvila čerstvými i sušenými švestkami, borůvkami, marmeládou i světlým kakaem. Nejvíce se modré nakonec podobala bábovička nahoře uprostřed, kam jsem přidala malinké množství šťávy z povařených čerstvých švestek a borůvek. Na fotografii je puding trochu světlejší, než v originále, ale co naplat. V každém případě nám všechny bábovičky opravdu moc chutnaly...:).

Indiáni

Za barem II #37: Recept na indiána

Zadání sedmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Indoši nikdy nepatřili mezi moje oblíbence, i když sladké mám ráda moc. Ale v tomto případě mi nikdy hlava nebrala, co pro Boha lidi vidí na suchém piškotu, na kterém je napatlaná hromada bílku s takovým množstvím cukru, že by dodala energii menší vesnici? Ale můj muž o mně nedávno řekl, že jsem "strašně soutěživej typ", a protože má drahá polovička má vždycky pravdu, úkol - napsat recept na indiány - jsem začala, s vervou sobě vlastní, plnit.

Sehnat návod na výrobu tohoto sladkého "týpí" bylo velmi jednoduché, stačilo jen trochu "zagooglit". Jenže! Co když ten recept bude "mimo mísu", někdo to podle něj zkusí a pak mi tu bude nadávat, že se mu to nepovedlo? Raději jsem si tedy jednu minivárku vyrobila a trochu si i přidělala práci, protože vše je domácí - od piškotu, který chutná jako piškot z obchodu, jen je vláčnější, až po polevu.

A víte co? On ten výsledek vůbec není marný! Dokonce bych řekla, že díky nižšímu množství cukru jsou ti indiánci výborní a že je určitě nedělám naposledy. Jen příště zkusím improvizovat a udělat různé náplně, taková pařížská nebo ovocná vůbec nemusí být špatná...

Nejsou dokonalí, ale jsou moje! :)

Blafy, co letí :)

Za barem II #36: Kulinářský paradox

Zadání šestatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak to nechápu, já si tady málem zavařím své šedé buňky nad vymýšlením a kombinováním zdánlivě neslučitelných pochutin, které ale chutnat mají, vymyslím příšerný patvor (nejsem dokonalá, můj minulý článek o blafkoulích to jenom dokazuje a překvapivě jsem hrdá na to, že jsem se takhle náramně ztrapnila a vůbec ho zveřejnila) a přitom běžně jím něco, co z vás možná málokdo... Blafíky jsem si pro vás připravila dva, oběma jsem byla krmená od dětství, stejně, jako moje maminka, která si tyto lahůdky přinesla do Čech ze své polské domoviny a oběma se dá říkat kalorická bomba. Oprava nepovedeného se tentokrát povedla.

Prvním blafíkem je variace na housku s máslem, marmeládou a tvarohem, jen místo odkapaného tvarohu z folie jsem náhodou použila sýr cottage, protože tvaroh nebyl. Prosím vás, cottage jen přírodní, ne s pažitkou, nejsme prasátka! :) A ačkoliv může moje kombinace nahánět husí kůži, vězte, že to je opravdu mňamina.

Tak mě napadlo: Máte-li chuť, napište mi do komentářů, s jakými nejneobvyklejšími kombinacemi chutí jste se u sebe, svých příbuzných či známých, setkali?

Fuj Koule

Za barem II #36: Kulinářský paradox

Zadání šestatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Původní myšlenka, která mě napadla po přečtení zadání - spojit zdánlivě nespojitelné chutě - byla kombinace sýrů, mandlí, ovoce a kokosu. Vždyť přece takové jednohubky, ovšem bez kokosu, mají doma vždycky úspěch. Pustila jsem se do práce - smíchala tavený sýr s jemně nastrouhanou nivou, natáhla se do skříňky pro mleté mandle a... zavadila o mističku s domácími slanými tyčkami, které napadaly do misky se sýrem. Co s tím? Sýr se kolem nich tak dokonale oblepil, takže mi nezbylo nic jiného, než tam ty tyčinky nechat, jen jsem je rozdrtila. Dosypala mletými mandlemi na zahuštění. Směsí jsem obalila kousky broskví a hotovou kouli obalila v praženém kokosu.

A jak to dopadlo? Bylo to strašně, no, jak to jen... Po mé otázce "Ale k vínu dobrý, ne?" prohozené k manželovi se mi dostalo odpovědi "Jasně, protože člověk je tak ožralej, že mu to je asi i jedno" :D.

Takže zdánlivě nespojitelné se spojit nepodařilo a vy, moji milí, vy to raději doma nezkoušejte :).

Navrch huj...

Růže z rajského jablíčka

Za barem II #35: Rozvíjej se poupátko

Zadání pětatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Včerejší úkol byl ve znamení poupátek růží, podmínkou bylo, aby se dala zbaštit. Jako materiál jsem si vybrala rajské jablíčko...

Mrkvička a očička?

Za barem II #34: Mrkvový salát

Zadání čtyřiatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Doháním včerejší úkol a tím je připravit mrkvový salát. A protože jsem ráda mimo dav, připravila jsem salát, který jste možná ještě nejedli...

Recept na tuhle mrkvovou dobrotu jsem si přivezla z Polska, oficiálně se jí tam říká "Zimní salát" a co si pamatuju, nikdy nechyběla na stole, když se podávalo maso a brambory. Chuťově by se salát dal přirovnat k naší čalamádě, jen je o dost sladší, v zálivce nenajdete vodu, ale olej a místo známých čalamádových paprik obsahuje právě mrkev.

A co název článku? Zase tak růžově bych to neviděla, ačkoliv mrkev nesporně přínosná pro naše tělo je. Já se jí totiž cpu od mládí a jsem slepá jako krtek, na druhou stranu, ještě se mi nestalo, abych po její konzumaci byla oranžová, jak se často stává :).

Šnekoužrout

Za barem II #32: Rychlá večeře za pět minut

Zadání dvaatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Příprava této šnečí bašty byla jednoduchá - pomazánkou jsem slepila plátek šunky a sýra, srolovala do tvaru šneka a toho pak posadila na chleba s pomazánkou. Pět minut na výrobu stačilo bohatě. Tedy, ony by stačily i minuty tři, ty dvě jsem totiž vyplácala na piplačku se šnečíma očiskama :).

Pták Ovocňák a Kyti myti

Za barem II #30: Mozaika z ovoce nebo zeleniny

Zadání třicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Mozaikování patří k mým velmi oblíbeným tvořícím technikám, zadání dnešního úkolu se lišilo pouze použitým materiálem a tím, že Míšovo i mé dílko nebylo ve finále zasádrováno, ale sežráno. Fakt, kdyby jste ta cpoucí se děcka viděli, neřekli by jste to jinak :).

Míšova květinka :)