Opelichánka mi dala babička, ale můj není. Už pár let řeším dilema - vrátit nebo ne? Rozum říká "Vrať ho, tobě by se taky nelíbilo, kdyby ti někdo vzal vzpomínku z dětství a dal ji bez tvého vědomí někomu jinému!". Jenže pak je tu ještě to srdce. To si mele svojí, něco jako "A ty si myslíš, že si na něj vůbec pamatuje? A co myslíš, že by s ním asi jako udělal, kdybys mu ho vrátila? Tramtadadá? Prdlajs, řekl by "Ježíši, co to je?" a hodil by ho do pelechu psovi!"
Zatím vyhrává to srdce. Opelichánek tak dál zaujímá čestné místo v naší domácnosti a poctivě dostává čest svému jménu, neboť nemám snahu ho jinak vylepšovat. Bojím se ho jakkoliv čistit, protože látka je chatrná, neb medvědovi je dobře přes padesát let a navíc je vycpaný slámou. Raději z něj tedy nadále odfukuji prach, protože nechci riskovat, že by se z milého Opelichánka stal po jedné koupeli Plešánek :).
Taky máme doma opelichánka, je starý asi třicet let a pořád žije.
OdpovědětVymazatten je krásny! síce dosť desivý, ale krásny! :)
OdpovědětVymazatKlasický!
OdpovědětVymazatMá takový trochu udivený výraz. Jakoby říkal: proč mě fotíš?
OdpovědětVymazatVěř nebo ne, hodně podobného krasavce máme taky. Už je strašně opelichaný, sláma v něm šustí a trochu leze ven, ale přežil všechna stěhování. Teď ho má Cibule a tvrdí, že je krásný
OdpovědětVymazatMy takového Medvěda také máme, přišívala jsem mu jedno oko, je pořádně opelichaný 50 let starý. Dostal ho nejstarší syn k l. Vánocům od rodičů manžela. V první chvíli se ho bál, pak se ale spřátelili.
OdpovědětVymazat[4]: U Janinky mají všichni udivené výrazy.
OdpovědětVymazatTak to je správnej veterán. Ten už by měl mít pomalu nárok na důchod.
OdpovědětVymazatJá bych si ho určitě nechala. Už jen proto, že i já jsem měla podobného.
OdpovědětVymazatTak, kdyby pro něj měl někdo ronit slzy, řeknu možná: "vrať ho".
OdpovědětVymazatMyslím, že Opelichánkovi je dobře tam, kde je, jinak by už jistě vyrazil na cestu, to tahle zvířátka umějí. Mimochodem, co máš proti Plešánkům?
OdpovědětVymazat[1]: Také mám jednoho opelichánka třicátníka, ten je čistě můj a pravda, ať žijí opelichánkové!
OdpovědětVymazat[12]:Tak, tak děvenko.
OdpovědětVymazatTohle už je historická památka Já už si na něco takového skoro nepamatuju. Dneska mám doma jednoho meďana a druhého hrocha, ale za to jsou aspoň měkoučcí
OdpovědětVymazatTakovej medvědí zasloužilej dědeček. Všechny hračky našeho dětství byly krásný, už jenom tím, že my sami jsme byly děti
OdpovědětVymazat[14]: No však aby sis pamatovala, když si tohle nepamatuju ani já !
OdpovědětVymazatA láskou opatrovaný méďa - důchodce.
OdpovědětVymazat[17]: Krásně jsi to napsala , i když teď bych o těch dobrých rukách trochu pochybovala, Matěj, jak ho zmerčil, mi ho ukradl a má ho v posteli...
OdpovědětVymazat