Kadibudka a patálie s hajzlpapírem


Kromě kadibudkového vyprávění, které vás nemine, jsem se dobrovolně rozhodla společensky znemožnit a zveřejnit historické foto mé postpubertální maličkosti v poměrně choulostivé situaci. Za náhlý příval exhibicionismu může pravděpodobně to, že dnes vypadám úplně jinak, a tak se nemusím bát, že mě někdo pozná, a že na mě bude na ulici hulákat "Jééé, to je ta trubka z kadibudky!" Na svou obranu však musím uvést, že před objektivem jsem se neocitla dobrovolně, protože akce "Hon na Janinku" byla velmi zákeřná a nečekaná. A zkuste tomu paparazzimu něco udělat, když zrovna to... tento...:)

Ten kadící a čůrací domeček, o kterém vám chci vyprávět, je starý dobrých třicet let, a od svého vzniku prošel několika "inovacemi". Dostal plechovou střechu, aby tam tolik nezatékalo, uvnitř byl vyzdoben zbytky tapet, aby do něj tolik nefoukalo, a byla vyměněna sedací deska, neboť u té staré hrozilo, že se návštěvník domečku propadne a nedobrovolně se vykoupe. 

Kadibudka stojí za plotem zahrady, což je v létě velká výhoda, protože, jak známo, vůně a pachy jsou v teple jaksi silnější, táhlejší a stálejší, a obsah takové kadibudky je hotovou pokladnicí zápachů, které pak velmi obtěžují, stejně jako hmyz, který právě tahle směska přitahuje. Problém s větší vzdáleností kadibudky od obydlí ovšem nastává v zimě, kdy obyvatel domu musí ke kadibudce dojít skrz sníh či bláto, a tiše se modlit, aby k ní v té tmě dorazil živý a celý, a aby mu při vykonávání potřeby nepřimrzla zadnice.

Dalším problémem při používání kadibudky je toaletní papír. To byste nevěřili, co za patálie s ním musí návštěvníci kadibudky prožívat...

Za prvé, papír je silný, jednovrstvý, hrubý, ekologický, což znamená, že výsledek použití se dá srovnat s použitím jehličí. 

Za druhé, v deštivém počasí, kdy do kadibudky škvírami v bočních stěnách zatéká, je papír mokrý, tudíž neplní svůj účel, neboť návštěvník (nebo spíše návštěvnice) to mokro ze sebe potřebuje otřít, což v tomhle případě dost dobře nejde. Je to asi stejné, jako když vylezete z vany a utíráte se mokrým ručníkem.

Za třetí, v zimě je pro změnu papír zmrzlý. Zkoušeli jste si někdy utřít zadek zmrzlým papírem? Ne? No tak to prosím vás nedělejte.

No a za čtvrté, když fouká vítr, rolička papíru z desky ráda padá na zem a kutálí se a kutálí... a na návštěvníka, který se právě chystá použít kadibudku, se po otevření dveří vyvalí kilometry rozmotaného papíru. Zážitek je o to mocnější, když nějaký dobrák připraví na desku roličky do zásoby... Věřili byste, že tam ještě nikoho nenapadlo ten papír schovat do nějakého uzavíratelného boxu, kam nefouká, neprší a nesněží?

Ale jednu výhodu tahle kadibudka má. V létě si tam tak hovíte, odháníte mouchy, neohoblovaná dřeva z desky se vám zarývají do zadku a zanechávají tam tak nezaměnitelný otisk, popřípadě třísku, okolo vás vlají pavučiny, venku šumí vítr a vy zíráte na sluncem zalité pole plné zlatých klasů žita...

Janinka, kdysi dávno, ve výše zmiňované kadibudce...


Perníková chaloupka


Za barem #44: Perníková chaloupka
aneb
"My jsme ale lišáci...:)"

Zadání čtyřiačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

A proč že jsme lišáci? Trochu (ale jen maličko) jsme totiž podváděli, protože se nám nechtělo dělat opravdickou perníkovou chaloupku. A protože se nám opravdu hóóódně moc nechtělo :), vymyslela jsem perníkovou chaloupku z kupovaných perníčků s cukrovou polevou. Já krájela, Míša stavěl. Jako náplast přidávám jednu naší opravdovou perníkovou chaloupku z Vánoc předpředpředminulých.

Chlebíčková...


Za barem #42: Obložený chlebíček
aneb
"Chlebíčky máš rád? Jsi můj kamarád! :D"

Zadání dvaačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).


Skládání ubrousků ála Lotosový květ


Za barem #43: Skládání ubrousků
aneb
"Tohle bych bez Youtube nezvládla..."

Zadání třiačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Díky téhle soutěži jsem se naučila spoustu nových věcí a plnění tohohle úkolu patřilo mezi jednu z nich. Skládání mě opravdu bavilo, obzvlášť, když jsem příšla na to, že to vůbec není složité. Už se těším, jak si zpestřím vánoční stůl... :)


Pro případné nadšence i návod :) - https://www.youtube.com/watch?v=Zvg6mBQepoo&feature=emb_logo

Kdo bude dnes vařit?


Za barem #45: Vystřihovánky - Kuchař, kuchařka
aneb
"Kuchař bez čepice je jak kostel bez zvonice"

Zadání pětačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).


Rooibos


Za barem #46: Kouzelný lektvar
aneb
"Chceš potěšit Janinku? Dej jí tuhle "bylinku" :)"

Zadání šestačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Stejně jako čaje ovocné nemá tenhle nápoj (nebo chcete-li lektvar :)) s čajem nic společného. Bylo by na dlouhé povídání, jaké pozitivní účinky rooibos na lidský organismus má, mohu snad jen vypíchnout vysoký obsah antioxidandů, absenci kofeinu a lahodnou, oříškově sladkou chuť.
S rooibosem začínám každý den a většinou neskončím jen u jednoho šálku...


Čokomalování


Za barem #38: Malujeme čokoládou
aneb
"Příště to zkusíme štětcem..."

Zadání osmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

První obrázek je moje dílko (věrná podobizna nového přírůstku do rodiny, napíšu o něm někdy příště), druhé dílko tvořil Míša a na to, že s čokoládou dělal poprvé, se mu to docela povedlo. Když skončil, přišel s nápadem, že si příště vylije polevu do misky a bude malovat štětcem... :)

Doslova k sežrání


Za barem #41: Květiny z marcipánu
aneb
"Sladká krása"

Zadání jednačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

                   

Maminčiny Moravské koláče


Za barem #39: Domácí koláče
aneb
"Maminka je dělá lepší"

Zadání devětatřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Recept: Necháme vykynout kvásek z 50 g droždí. Do mísy prosijeme 500 g hladké mouky, přidáme 8 lžiček cukru, 250 ml mléka (malou část jsme před tím odebrali na kvásek) a jednu velkou majolku. Vlijeme kvásek, vypracujeme těsto a necháme vykynout.
Vykynuté těsto rozdělíme na části, plníme je tvarohovou náplní (500 g tvarohu, cukr dle chuti, 2 vanilkové cukry, žloutek, rozinky) jako buchty. Pak naplněné těsto opatrně rozplácneme, skleničkou vytlačíme ďůlek, do kterého dáme lžičku povidel (já dala jahodovou marmeládu, ale není to ono) a hotové koláče potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme drobenkou (máslo, hladká mouka, cukr). Pečeme do zlatova.

Dobrou chuť! :)

Zase ty koláče :)


Za barem #40: Omalovánka - Pečivo
aneb
"Když už jsme u těch koláčů..."

Zadání čtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Prosím, nekomentujte... :D


Letáček


Za barem #36: Propagace virtuálního baru
aneb
"Vlastnoruční výroba :)"

Zadání šestatřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

U plnění tohoto úkolu jsem se opravdu bavila. Jako první mě napadlo odkaz načmárat rtěnkou na zrcadlo v našem výtahu. Jenže... nemám rtěnku. Takže jsem skončila u televize a Playstationu 3. Vše, co je na fotografii, je vytvořeno mnou za částečného použití hotových komponentů ze hry Little Big Planet 2. Za kvalitu obrázku se omlouvám, televizní obrazovka se fotí docela obtížně...:)
Zbývá jen vytisknout a zítra, až půjdeme městem, to lípneme na lampu na hlavní třídě...:)


Milí mí hosté...


Za barem #37: Poezie pro čekající hosty
aneb
"Proč k nám nikdo nechodí??" :)

Zadání sedmatřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Inspirací k básničce mi byl pořad Prostřeno, neboť chování některých účastníků soutěže mě opravdu neskutečně fascinuje...


Moji milí hosté...


Hosté pozvaní mí milí,
malou máte u mně chvíli,
než pupíky si nacpete.
No... tak si něco přečtete?

Něco o slušném chování,
co trapasům snad zabrání,
když během mého vaření
vy podlehnete šmejdění...

Mým příbytkem se projděte
a když smítko přec najdete,
vědu z toho nedělejte,
panáka si v klidu dejte...

V mdlobách nechcete- li skončit,
nezkoušejte prst svůj smočit,
nahoře v prachu na skříni,
na úklid denní jsme líní...

Dle libosti se koukejte,
po zeptání i sahejte
na věcičky, jež zdobí byt.
Jen používat prosím cit...

A ještě jednu věc vězte...
Do skříní mých mi nelezte!
Jak tohle moje očka zří,
začne to ve mně pěkně vřít...

Haló, už volám vás po sté,
kdepak jste, mí milí hosté?
Čeká tu kachna na zelí!
Přátelé, kam jste zmizeli???

Piškotová partie


Ještě nás od internetu neodstřihli, tak tvoříme a soutěžíme a moc nás to baví!
:)

Za barem #34: Šachové figurky ze sušenek
aneb
"Jsou piškoty sušenky?"

Zadání čtyřiatřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Při vymýšlení, z čeho že vlastně ty figurky udělám, se mi málem zavařila mozkovna. A když bývám bezradná, vždy je tu spolehnutí na prvorozeného nebo drahou polovičku. Tentokrát radil ten druhý. A protože nemám páru, jak ve skutečnosti mají vypadat šachové figurky, nechala jsem to čistě na své fantazii.
Jo, a jsou jenom dvě, páč nám došly piškoty.

Tvoření s dětmi - To je věž...


Za barem #33: Hrad z kostek cukru
aneb
"Se mi to trochu nepovedlo, no..."

Zadání třiatřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Staví se to skoro samo, je to jako LEGO, jen to nemá ty čudlíky a tak to není vůbec stabilní. Zářným příkladem je obrázek číslo dvě, kdy se jedná o moje "dílo" a v porovnání s prvním obrázkem mého prvňáčka (kterému dávám pět bodů z pěti) se červenám studem. To totiž jedna paní zase chtěla machrovat a dokázat, že z cukru jde postavit velestavba do výšky. No, možná jo, ale mně tedy ne, protože to vypadá jako vykotlaný zub... 

Domácí čokoládové pralinky - čokolístečky


Za barem #32: Jak si vyrobit čokoládové pralinky?
aneb
"Jak z mála udělat moc :)"

Zadání dvaatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Pro toho, kdo má doma silikonovou formu na čokoládu nebo na led, je tato záležitost hračka. Kdo ji nemá, bohatě postačí nějaké šikovné platíčko od prázdné bonboniéry. Na dno jednotlivých formiček jsem nalila trochu čokoládové polevy a čokoládou jsem vymazala i boky, aby výsledek byl jednolitý a ne rozkouskovaný, polevu jsem použila hořkou a bílou. Po zatuhnutí (v ledničce to trvá asi pět minut) jsem doprostřed formičky dala kousek marcipánu a zalila až po okraj polevou. Já to s ní trochu přepískla, takže okraje mých lístků jsou poněkud nevzhledné. Opět jsem nechala chvíli v lednici a voilá, za patnáct minut hotovo a může se baštit :).

Mléčný bar

Za barem #29: Omalovánka - Mléčný bar
aneb
"Kreslení = tejrání :)"

Zadání devětadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tvoření s dětmi - Papírové palačinky :D


Za barem #30: Palačinky z papíru
aneb
"Kdo si dá?"

Zadání třicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Je libo obyčejnou palačinku s jahodovou marmeládou nebo skládanou palačinku s ovocem a vanilkovým krémem, ozdobenou šlehačkou a sypanou strouhanou čokoládou? :)


Mlska


Za barem #31: Dvoubarevný puding
aneb
"Když tě honí mlsná..."

Zadání jednatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak jednoduché a přitom tak dobré - na dno jsem naskládala na plátky nakrájené nektarinky, zalila polovinou vanilkového pudingu. Na něj položila kolečka banánů a zalila druhou polovinou pudingu, do kterého jsem přidala trochu holandského kakaa. Nakonec jsem, aby to byla ještě větší kalorická bomba, posypala vršek strouhanou čokoládou.

Dobrou chuť přeji :).

Tradiční české cukrovinky


Za barem #28: Výrobci tradičních českých cukrovinek
aneb
"Není nad to z pekáče dlabat horké koláče :)"

Zadání osmadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Z lízátek a bonbonků jsem už vyrostla, dnes, pokud mě honí mlsná, sáhnu po dobré čokoládě nebo sladkém pečivu. Protože se mezi cukrovinky právě sladké pečivo řadí, budou v seznamu jeho výrobci zastoupeni hojnou měrou :).

P.S: Tento úkol byl docela porod, protože zase až tak moc tradičních českých cukrovinek není...

1.
ERBEN spol. s.r.o.
Miletín
Náměstí K. J. Erbena

Tato rodinná firma, do jejíhož rodu patřil i Karel Jaromír Erben, se zabývá výrobou Erbenových Miletínských modlitbiček již od roku 1820.
Miletínská modlitbička - perníková cukrovinka plněná krémem, polévaná cukrovou polevou a ozdobená mandlí.

2.
Cukrářství Laušman
Miletín
Náměstí K. J. Erbena

Tradiční konkurent Erbenových modlitbiček, vyrábí je od roku 1902 pod názvem "Miletínské modlitbičky".

Dobroučký, slaďoučký :)


Internet zatím jede, tak proč toho nevyužít, že jo? :)

Za barem #27: Proč nám chutná sladké?
aneb
"Čokoláda? Tu já ráda..."

Zadání sedmadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

"Proč ti chutnají sladkosti?"
"Protože jsou dobroučký a slaďoučký" povídá mi můj prvňáček a lehce se u toho zasní. 
"No, tak to jsi mi pomohl." Obracím se se stejnou otázkou na svého manžela.
"Přece díky chuťovým pohárkům. A endorfinům."

Pravdu mají oba.

Za to, že to "dobroučké a slaďoučké" vůbec cítím, může spousta malých potvůrek na jazyku, říká se jim chuťové pohárky. Díky nim tak poznám sladké, slané, hořké a kyselé. Díky nim poznám, že mi v restauraci servírují kuře. Éééé, to byl špatný příklad, tenkrát u Vietnamců jsem si nebyla tak úplně jistá, jestli to kuřecí s nudlemi je opravdu píp, a ne haf, mňau, nebo písk...
Aby mi sladké chutnalo, musím mít tyto pohárky v pořádku. Kromě funkčních pohárků potřebuji mít i průchodný nos. Protože ráda vařím, peču a ještě raději jím, je pro mně rýma nebo chřipka v jistém slova smyslu tragédií, v ty dny necítím vůbec nic a protože čich i chuť jsou tytam, nic nejím a hubnu, což zrovna není to, po čem prahnu.
A endorfiny? Kdo by neznal "hormon štěstí", na který se s oblibou vymlouvají konzumenti čokolády...:)