Generál Pavel, falešný zuby a tak...

"Mně je taková zima!"

"Chcete přikrýt teplejší dekou?"

"Kdyby to šlo..."

Zabalím klientku a držím ji za ruce.

"To jsem ráda, že jste přišla, já bych jinak zmrzla. Vy jste tak hodná. A máte tak teplý ruce... A vy jste kdo?"

"Já si sem s váma chodím povídat."

"A už jste tady byla, že jo?"

"No jo, byla, vždycky jsme se spolu nasmály, s váma je legrace."

Smích.

"No, ale už jste tady dlouho nebyla, co?"

"Ale byla, chodím sem často, jenže vy se pokaždé pod peřinou tulíte k plyšákům a spíte."

Smích.

Plyšák Janička

"Já vám musím říct, co se mi stalo, ale vy mi asi nebudete věřit. On za mnou přišel na návštěvu generál Pavel!"

"Ale nepovídejte!"

"No, jo, tady na prsou měl všechny ty svoje vejložky. Přijel z Afghánistánu, kde to dal všechno do pořádku. A že prej tady už zůstane, tak jsem mu řekla, že to je dobře."

"Páni, to je zážitek! Možná bude generál Pavel naším prezidentem..."

"Jéé, tak to by bylo báječný!"

"Nepotřebujete ode mě něco?"

"Ale jo. Aby mi vrátili zuby. Mně někdo vzal moje pravý zuby, prej potřebovaly umejt, a dali mi místo nich tyhle falešný. A tamty mi už nevrátili. Můžete se po nich podívat?"

Jakože hledám a cuká mi koutek při představě, jak to asi vypadá, když si člověk svoje pravé zuby nasazuje zpátky :). 

"Nic nevidím, zkuste se zeptat paní pečovatelky, až přijde."

"Tak jo."

Hladím paní Věrušku po hlavě stejně, jako maminka, když uspává svoje děťátko.

"Vy jste tak krásná. A hodná. A máte tak teplý ruce. Chrrrrpšššš..."

Jo, tak tahle práce mě fakt baví :).