Omikronky

Za dveřmi se ozve lehounké zaťukání. Otevřu, ale za nimi nikdo. Pomalu je s vidinou vtipálka běžícího po schodech dolů zavírám, když se tenounkým hláskem ozve "Dobrý den!"

 

"Co? Kdo? Kde?!?"

"Tady, tady dole!"

Kouknu tam a na rohožce přešlapuje roztomilá modrooká růžová koule s řasami až do nebe a s mašlí ve vlasech. Jestli se tomu tedy dá říkat vlasy. 

"Dobrý den?"

Chvíli jsme na sebe zkoumavě koukaly a pak mě polilo horko, protože mi to docvaklo. Než jsem stihla nezdvořile dveře zavřít, růžová koule se nacpala do předsíně a spustila:

"Mám tu hlášení, že jste asi přišla do kontaktu s covidem, a že tu mám teda tím pádem asi práci. Vytáhla kdoví odkud nějaký formulář a propisku a povídá "Tak mi to tady podškrábněte a já jdu na to."

"Hele, počkat, co je to tady tím drobným písmem na konci?"

"Ále, taková formalitka - s kolika nakaženýma jste přišla do kontaktu?"

"S asi patnácti, plus mínus. Teda spíš plus..."

"Aj, tak to nám trochu mění situaci" řekla, otevřela dveře a zahulákala "Holky, můžete!"

Do předsíně naskákala spousta dalších roztomilých růžových koulí. Na můj vytřeštěný pohled zareagovala první koule familiérním tykáním a jemně zašveholila "Neboj, my jsme hodný a skoro neškodný Omikronky! My nejsme jako ten neřád Delťák posledně, od nás nemusíš čekat žádný drama, trochu tě polechtáme na průduškách, proběhneme se po plicích, poškrábeme tě v krku, pošimráme v ouškách, zaťukáme kladívkem na hlavu, sem tam ti slzička ukápne a nějaký ten soplík od nosu si taky utřeš. No a kašel, bez toho to teda asi taky nepude". Spadl by mi kámen ze srdce, kdyby nedodala "...akorát máš blbý, děvenko, že u tebe to bude krát těch patnáct, plus mínus. Teda spíš plus. Ale něco ti povím, takovou slušnou klientku, která by pozdravila, už jsme tu dlouho neměly, tak jen ze známosti - chceš i horečku nebo to dáme bez ní?"

"A nemohla bych tu horečku vyměnit za to, že to ode mě nechytnou ostatní?"

"Hele, zas tak hodná jsi nebyla, pamatuješ na ty skoro přibouchnutý dveře? Kdepak, ti tví tři hoši si to taky řádně slíznou, jakýpak úlevy. Tak s horečkou nebo bez?"

Rezignovaně jsem špitla "Raději bez, prosím..."

A jak slíbila, tak splnila. Bez horečky. Krát patnáct. Plus mínus. Teda spíš plus. Všichni. Ponaučení - nikdy nevěř roztomilému okatému stvoření s řasami až do nebe ani nos mezi očima. Který, jen tak mimochodem, vlastně ani nemá.

Když mě netřeštila hlava a zrovna ze mě neskákaly růžové koule na ostatní členy domácnosti, přemýšlela jsem o tom, kdo vypustil do světa blábol, že omikron je takový slabý čajový covidový odvárek. Já ti dám rýmička - omikronky na tebe!