Zvěř z kanceláře


Ačkoliv pracuji ve stejné firmě bez pár dní dvacet let, až poslední dobou jsem zjistila, jak je moje zaměstnání úzce spjato se zvířaty. A nemyslím tím naše zákazníky, to by bylo na jiné povídání :). Ta moje zvířena je tak trochu specifická a dá se rozdělit hned do několika skupin - mohou být živá, gumová, plyšová, mystická, jak je libo :).

Když jsem rozdýchávala nečekaný těžký záchvat demence mojí milované babičky, která už třetím měsícem leží ve velmi špatném stavu na LDN, nebylo mi dvakrát do řeči. V bezpečí jsem se cítila jen doma, mezi svými kluky, ale v práci to bylo horší, nejlépe bych byla úplně sama, jenže to mi má průtoková kancelář neumožňovala. Což je za jiných okolností naprosto v pořádku, mám svůj průtokáč ráda, ale... Proto mi opravdu velice pomohlo, když mě zaměstnavatel poprosil, jestli bych neudělala pár vánočních dárkových košů, při kterých bych byla zavřená ve zcela prázdné školící místnosti. No, místnosti, takový malý obývák to je. Z "pár" košů jich nakonec bylo asi dvacet, ale pomohlo to. Už jsem to tu psala několikrát, je-li mi ouvej, pomáhá tvoření. A spojit příjemné s užitečným (a v tomto případě pro mé duševní zdraví i nutným), to se během pracovní doby jen tak někomu nepovede.

Tenhle plyšový jednorožec mi učaroval na první pohled a tak jsem ho do jednoho dárkového koše propašovala taky...


Už to vypadá, že mám slabost pro jednorožce, tenhle se k nám dostal s předvánočním dárkem od mého zaměstnavatele. Chtěla jsem ho pojmenovat Duha, ale to neprošlo, stejně, jako z Duhy vzniklý Matýskův tvar Duhoprd. Takže je to Anežka a řekla bych, že se jí u nás líbí :).


Nejdřív mi hlídalo okno prase Pepa, po nějaké době, zničehonic, se po jeho boku objevilo čuně další. Takhle spolu setrvala prasátka nějaký čas do doby, než se rozmnožila - nechci vědět jak, ale asi to byl divoký mejdan :).

Upřímně, ten fialovej mě děsí, dost nehezky mi kouká v práci pod ruce a ani na mě se moc netváří, ale bojím se ho přestěhovat jinam. Víte přeci od posledně, jak se to má s těmi oživlými hračkami, že jo?


I přes mé důkladné protihmyzí opatření na okně se mi občas v kanceláři objeví hmyzáci. Pavouky si tam hýčkám, jednoho v rohu za dveřmi jsem si dokonce ochočila a krmila ho malými muškami, které jsem mu házela do sítě. Měli jsme spolu krásný vztah, než mi pavoučka, během mé dovolené, "uklidila" aktivní paní uklízečka. Moje chyba, měla jsem jí o něm říct. Chvíli na to se mi objevila v psacích potřebách tahle potvůrka. Měla asi tak půl centimetru a byla to hotová modelka, krásně mému mobilu zapózovala :).

68 komentářů:

  1. Ty máš tak šikovný packy, Procházkovic, tak šikovný, jsem z těch košíků úplně unešená

    OdpovědětVymazat
  2. To je vážně úplná zoo :) A ten jednorožec je parádní maskot do kanceláře :)

    OdpovědětVymazat
  3. Tedy Janinko, jsi opravdu šikovná, ty koše jsou parádní. Zvěřinec také. Jednorožce  malého háčkovaného od Zdenky-milé jsem dala pravnučce a ona mu ten roh prý krásně cumlá.

    OdpovědětVymazat
  4. Fialovec má takové syslí tváře. Bůhví, co sezřal...

    OdpovědětVymazat
  5. Ať žije zvířena!!! A já bych brala koš s Kinder.-)

    OdpovědětVymazat
  6. Když se tak dívám na ten hmyzí závěr článku, říkám si, že ty vánoční dárkové koše ještě dopadly docela dobře .

    OdpovědětVymazat
  7. To fialové prásatko se  na tebe tváří tak, protože tě hlídá Janinko.

    OdpovědětVymazat
  8. Kosíčky se ti povedly. Jen bych vyměnila toho jednorožce za fialový prasátko.

    OdpovědětVymazat
  9. Pekni jednorožce I roztomilý zadeček prasátka...Někde jsem četl, že v jedné knize od Dumase si vězeň na samotě ochocil pavouka, který mu dělal pak společníka..

    OdpovědětVymazat
  10. Je fakt že tvoření pomáhá od soužení. Já to tak mám taky. Když byl nemocnej Bobeš a skončil na dva dny na kapačkách u veta, vymalovala jsem za ty dva dny asi deset hódně složitejch obrázků z antistresovejch omalovánek.

    OdpovědětVymazat
  11. Košíky se ti povedly.

    OdpovědětVymazat
  12. Ty jsi vážně holka šikovná, košíky jsou super. Osobně bych brala košík s jednorožcem, jenom s jednorožcem, ostatní by tam ani být nemuselo   

    OdpovědětVymazat
  13. [2]: Děkuji ti moc, Blondýnko!

    OdpovědětVymazat
  14. [5]: On je celej takovej divnej!

    OdpovědětVymazat
  15. [4]: Děkuji ti, Růženko . No jo, bodejť by necumlala, ten roh k tomu úplně svádí!

    OdpovědětVymazat
  16. Nevím proč, ale fialové zvíře mi spíše připomíná slona než prase. Takže by mě zajímalo, které prase bylo nevěrné!

    OdpovědětVymazat
  17. [6]: Koš s Kinder zmizel docela rychle .

    OdpovědětVymazat
  18. [9]: Děkuji ti, Chudobko . Mně pavouci nevadí. Když nejsou chlupatí. A decimetrový .

    OdpovědětVymazat
  19. [8]: No, ono to není prase, ale slon, vždyť říkám, že to byl asi divokej mejdan! A moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
  20. [10]: Jé, ona žije! Moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
  21. [11]: Nezvyklá přátelství v nezvyklých situacích jsou asi celkem běžná záležitost .

    OdpovědětVymazat
  22. [12]: Je to pravda, tuhle terapii doporučuji všem. A když selže i ta, pak to chce asi vážně panáka.

    OdpovědětVymazat
  23. [14]: No co bys taky dělala s kosmetikou na dětskou prdelku, že jo! A moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
  24. [13]: My doma žádné zvíře nemáme, vím, že  bych se mu nemohla dostatečně věnovat. Až jednou kluci vylétnou z hnízda, možná .

    OdpovědětVymazat
  25. [18]: Vždyť povídám, že to byl divokej mejdan! Nevím, které bylo nevěrné, ale rozhodně to bylo třikrát, protože ti tři prcci, slon, sysel a kocour, se nepodobají praseti ani omylem .

    OdpovědětVymazat
  26. [28]: To je pochopitelné. My jsme si Arga pořídili, když umřela Betynka, dlouhý, pro mě pořád bolestný příběh. Besinky jsme se ujali, protože byla nechtěná - putovala chudinka od rodiny k rodině, tak jsme si ji nechali, ač tady u nás měla být původně jen na hlídání. Tak se stalo, že ze dvou pejsků jsme měli tři.

    OdpovědětVymazat
  27. Já osobně na ty jednorožce až tolik zatížená nejsem, ale podléhám tlaku okolí.

    OdpovědětVymazat
  28. Mám dojem, že ti začali z úkrytů vylejzat skladištní moli. Jdou po těch čokoládových vánočních vejcích!

    OdpovědětVymazat
  29. Nemají na rozmnožování plyšáků nějakou teorii tví dva synátoři? To bych si docela ráda poslechla!

    OdpovědětVymazat
  30. [31]: Je moc prima, že se ještě dnes najdou lidé s nesobeckým dobrým srdcem .

    OdpovědětVymazat
  31. [32]: Já právě taky ne, s těmihle jsem se setkala náhodou až v prosinci. Tedy když nepočítám jednorožce ve větě, kterou ráda používám - "Ženy neprdí. Ženy vypouštějí obláčky třpytek, které zní jako jednorožčí smích a voní jako duha" .

    OdpovědětVymazat
  32. [33]: Tak něco jíst musí, že jo .

    OdpovědětVymazat
  33. [34]: Ten první by mi řekl, že jsem se zbláznila a ten druhý by určitě něco vymyslel. Kdybych jim o tom řekla. Ale to já zase ne .

    OdpovědětVymazat
  34. No, máš to tam hodně pestré. Ten Fialovec mi nepřijde tak nebezpečný, jako ten Modřenec. Ten by si asi z člověka dokázal pořádně vystřelit, kdyby ožil... Včera jsem vyměňovala mýmu medvědovi oči. Jedno se mu rozbilo, tak dostal obě nové, jsou ale kočičí. Medvědí neměli. Snad mi neoživne...

    OdpovědětVymazat
  35. [35]: Co bychom neudělali pro to, aby byl ten malý chlupáč šťastný. Potom, co si zažila, si to zaslouží.

    OdpovědětVymazat
  36. [39]: Ježíši, medvěd s kočičíma očima, to fakt doufej, že neobživne!

    OdpovědětVymazat
  37. [41]: Leni, snažím se, děkuju!

    OdpovědětVymazat
  38. [25]: Jani, žije, ale nějak nestíhá! Pořád pročítám, ale nekomentuji a u mne už vůbec se nemám k psaní. Tak se měj fajn a buď stále tak veselá a tvořivá.

    OdpovědětVymazat
  39. Moc hezké košíčky, tvoření potěší a přivede na jiné myšlenky. Mám vyzkoušeno 🍀

    OdpovědětVymazat
  40. [36]:Janinko, že už jsem toho v životě přečetla!, ale tahle věta mě dostala!

    OdpovědětVymazat
  41. [45]: Děkuji ti! Někdy se to prostě tak semele, že člověk nestíhá, nestačí nebo prostě jenom nechce, i to se mi párkrát stalo. Přeji ti hezké skorojarní dny!

    OdpovědětVymazat
  42. [47]: Jiřinko, na mojí obranu musím napsat, že tu větu jsem nevymyslela já, někde jsem jí kdysi kdesi četla a tak mě chytla za srdce, že jí od té doby používám .

    OdpovědětVymazat
  43. Hezká zvířátka, co přináší trochu rozptýlení... A nějaký ten pavouček se určitě také zas nastěhuje .-)

    OdpovědětVymazat
  44. Plyšáci jsou někdy větší přátelé než lidi!

    OdpovědětVymazat
  45. Miroslav Skopal20. ledna 2020 v 0:05

    Jednorožec terapeut

    OdpovědětVymazat
  46. Plyšáky milují naše tříleté vnučky, jedna pořád chodí s krtkem a druhá s opicí. A teď k tomu přidaly žirafy. Vidět ten dárkový koš s jednorožcem, bez něj bychom neodešli :).

    OdpovědětVymazat
  47. [51]: Děkuji, na jaře se ke mně určitě nějaký ten pavouk nastěhuje, o tom nepochybuji .

    OdpovědětVymazat
  48. [52]: Hlavně toho moc nenamluví .

    OdpovědětVymazat
  49. [54]: Náš Matěj je taky ještě takový mazlivý plyšák, jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží .

    OdpovědětVymazat
  50. Téda, ani nepracuješ v zoo, ale máš tolik zvířátek

    OdpovědětVymazat
  51. Košíky jsou parádní a zvířecí osazenstvo také. Práce je nejlepší terapie, jak zahnat ošklivé myšlenky.

    OdpovědětVymazat
  52. Krásně jsi ty košíky poskládala, jak je to sladěné a jednorožec je jednoznačně třešničkou na dortu, tedy důstojným završením drogistického zboží.

    OdpovědětVymazat
  53. Moje holky tenhle příspěvek milují.

    OdpovědětVymazat
  54. Mohli by taky někdy vytvořit jednorožce pro kluky

    OdpovědětVymazat
  55. [59]: No jo, alespoň tam není smutno .

    OdpovědětVymazat
  56. [62]: Že jim děkuji a posílám pusu .

    OdpovědětVymazat
  57. [61]: Děkuji ti mnohokrát za milý komentář .

    OdpovědětVymazat
  58. [63]: A to by mě zajímalo, jak by takovej jednorožec pro kluky vypadal!

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).