Prase


Když byli kluci malí, skálopevně byli přesvědčení o tom, že plyšáci, kteří zabírali více než polovinu jejich spací plochy, ožívají. V případě Matýska je to ještě o kousek více, než polovina a když ho jdu v noci náhodou zkontrolovat a vydolovat mu hlavu z pod peřiny, nikdy nevím, jestli je to hlava jeho nebo hlava plyšového psa či dalších potvor, které s ním spací lože sdílí.

Na to, že jim jejich plyšáci ožívají, přišli kluci v určitém věku nezávisle na sobě tak, že ačkoliv šli spát s plyšáky v nějaké poloze, ráno bylo všechno úplně jinak. Pár se jich ocitlo u nohou, pár mimo postel, pár na posteli toho druhého a někteří dokonce na druhé straně místnosti. Dlouho jsem to považovala za krásnou dětskou fantazii a odmítala si připustit, že si plyšáci dělají v pokojíčku mejdan. Až se mi stalo něco, kdy jsem začala být lehce nahlodaná i já :).

Už čtrnáct let spím s prasetem. Aby nedošlo k mýlce, i když to k tomu svádí, oním prasetem není můj muž, ale prase plyšové. Byla to láska na první pohled a bylo mi darováno i přesto, že jeho pořizovací cena byla v té době opravdu vysoká a my si ho mohli stěží dovolit. Ale i tahle finanční nerozvážnost se dá pochopit, neboť jeho koupě proběhla během nejtěžšího a nejsmutnějšího období naší rodiny. Od té doby tedy tvoříme s prasetem nerozlučnou dvojku. Nejprve byl náš vztah čistě terapeutický, posléze bylo čuně povýšeno na netradičně tvarovaný polštář, protože je vyrobeno z té nejjemnější a nejpříjemnější plyše, jakou si dovedete představit a i po tolika letech a vypráních je krásně ňuňací. Je mi jedno, co si o tom kdo myslí, ale spánek bez prasete si zkrátka nedovedu představit. Kromě terapeuta a polštáře plní prase díky své správné velikosti hlavy i roli modela, na kterém zkouším své upletené šály a čepice :).

Ale zpátky k tomu ožívání. Občas se mi stalo, že prase bylo úplně někde jinde, než když jsem s ním usínala, což je vzhledem k mé jednotvárné a nudné spací poloze vcelku podivné, ale s velikou dávkou fantazie se to vysvětlit dá. Až jednou... jednou takhle po ránu otevřu oči...

... a zíráme na sebe navzájem. Ani kdybych ho chtěla takhle naaranžovat, tak se mi to nepovede, já to totiž zkoušela!
Ale ne, nemůže bejt živý, to by totiž bylo dost děsivý, živej plyšák, v mojí ložnici, Kristepane! :)


55 komentářů:

  1. To se mi hrozně líbí. Občas se můj polštářek zpod hlavy také ocitá bůhvíkde, ale kromě používání prasete pod hlavu také jako modela na čepice mne rozesmálo. Obzvláště, když jsem viděla na fotce jak vypadá.   

    OdpovědětVymazat
  2. A co když může, že jo. Spíš bych to pojala tak, že děsivý by bylo vědomí, že spíš s živým prasetem    Já mám zase 4 medvědy, sice s nimi nespím, ale co kdyby všichni čtyři ožili. A strávit noc se čtyřmi medvědy.. no ani domyslet nechci, ale strávit noc se čtyřmi plyšáky mi nepřijde nijak děsivé...

    OdpovědětVymazat
  3. Když je jemňoučký a ňuňací, tak proč nemít v loži prase? Má nějaké jméno?

    OdpovědětVymazat
  4. Do plyšáků se v noci převtěluje leccos.

    OdpovědětVymazat
  5. Ten je taaaak nádherný. Je vážně krásný. A jestli navíc plní ony role, tím lépe.

    OdpovědětVymazat
  6. Jojo jsou věci a nebi i na zemi...

    OdpovědětVymazat
  7. Zírat si z očí do očí s takovýmhle měkoučkým a ňuchňacím sympaťákem nemá chybu.

    OdpovědětVymazat
  8. Jani je parádní, navíc má ještě ten léčivý účinek, vůbec se ti nedivím. Já si dávám pod hlavu plyšového medvěda, a to, že už mám za sebou pár křížků mi je úplně jedno     

    OdpovědětVymazat
  9. Když jsem byla malá, probudila jsem se jedno ráno vedle plyšové stonožky, která tam na mě čekala jako dárek k narozeninám.

    OdpovědětVymazat
  10. Já už jsem asi z plyšáků vyrostla...

    OdpovědětVymazat
  11. [1]: Děkuji, Růženko . Prasátko mi kdysi sloužilo i jako stojánek na klobouk, dobře se na něm žehlil .

    OdpovědětVymazat
  12. [2]: No když jsi mi to takhle pěkně vysvětlila, tak už to tak děsivý není, díky!

    OdpovědětVymazat
  13. [9]: Jé, to jsem moc ráda, že v tom nejsem sama!

    OdpovědětVymazat
  14. [11]: Tak to jsi velká holka. Tou já asi nikdy nebudu .

    OdpovědětVymazat
  15. [10]: To muselo být milé překvapení . Jako dítě jsem spala taky v obležení plyšáků, Matýsek to má asi po mně .

    OdpovědětVymazat
  16. [22]: Ani ne tak velká, jako stará...

    OdpovědětVymazat
  17. Naši kluci měli velikánskou gorilu. Dostal ji ten mladší a byl o hodně menší, než ona. Hodně dlouho na ní lehal. Já na ni pak s léty věsila stuhy z maturitních plesů...Loni ji kluci nemilosrdně vyhodili...   

    OdpovědětVymazat
  18. [23]: Pade, tys přes noc zestárla, či co?!

    OdpovědětVymazat
  19. [25]: Za prosinec o dvacet let, minimálně...

    OdpovědětVymazat
  20. [26]: Myslíš jako dobře uleželá - tím dlouhodobým ležením??

    OdpovědětVymazat
  21. To prase je mi velmi povědomé, tuším že něco podobného bylo v naší rodině a zmizelo neznámo kam! Děsím se myšlenky, že se sebralo a odešlo k tobě! Ne, vážně. Děcka tuším taky nějakou takovou potvoru měla. Možná je ještě v pytli s nevyhazovacími plyšáky na půdě.

    OdpovědětVymazat
  22. [2]:Copak čtyři! Já jich mám na chatě asi třicet, ne-li víc. Dcera je vykupovávala po sekáčích, a tady už nebylo kam je dát a když se stěhovala tak tam už vůbec. Tak skončili na chatě. Něco přibylo i po mamince, proto ten nepřesný počet. Jsou ve velikosti od deseti centi do skoro metru. Takže teď jsem silně nahlodaná a nevím jestli se tam nebudu bát spát sama!   

    OdpovědětVymazat
  23. Já spával jako dítě s velkým kocourem v botách. Byl fajn, ale ty boty byly trochu tvrdší, než by se slušelo, a pár nepříjemných kopanců jsem v noci dostal. Ale aspoň to mělo výchovný efekt, že v botách se prostě do postele neleze!

    OdpovědětVymazat
  24. [28]: Taky máme pytel s nevyhazovacími plyšáka, akorát ve sklepě .

    OdpovědětVymazat
  25. [29]: Tak přemýšlím, kolik se jich u nás za ty roky sešlo, určitě to bude dobře přes stovku .

    OdpovědětVymazat
  26. [30]: No vida, k čemu všemu mohou být posteloví mazlíci dobří!

    OdpovědětVymazat
  27. Jelikož sdílím lože s dětmi, plyšákové jsou i mými společníky. Takže je nenápadně odhazuji, strkám pod polštáře,a různě se jich zbavuji, jelikož děvčatům během spánku překážejí a ony se pak sunou různě po posteli, čímž překážejí mně. Jakmile mi po páté přistane něčí noha v obličeji, či dostanu pecku na solar, musí plyšákové na stranu, abych mohla dítě vrátit na běžnou spací polohu, odkud jejich nohy na má citlivá místa na těle nedosáhnou.

    OdpovědětVymazat
  28. Ali Čaja z Paláca10. ledna 2020 11:35

    Apropo, keď som bola dieťa tiež, neviem prečo som bola presvedčená, že hračky, plyšáky a aj bábiky úderom polnoci ožívajú. Tak som sa nimi stále obklopovala, aby ma chránili pred príšerami.

    OdpovědětVymazat
  29. [36]: Když spím s Matýskem, jsem na tom s plyšáky stejně .

    OdpovědětVymazat
  30. [37]: Slyšela jsem už ledasco, ale takovou historku, že by po nás v noci plyšáci skákali, sem ještě neslyšela!

    OdpovědětVymazat
  31. Některé plyšáky mám schovaný doteď to prasátko mi silně připomíná Tomáškova Pigiho   

    OdpovědětVymazat
  32. Jee, to je super. Já spím s osmi plyšáky 😂 včetně tří malých polštářků. Tři plyšáky mám nejoblíbenější. Říkám si, že jestli ještě dostanu nějaké další, už se do postele nevejdu 😂

    OdpovědětVymazat
  33. Uznávám, že to má něco do sebe. Přinejmenším to, že plyšák v noci nechrápe.

    OdpovědětVymazat
  34. [41]: Zhruba takový počet plyšáků jsem měla ve své posteli v pubertě taky .

    OdpovědětVymazat
  35. [40]: Z dětství mám schovaného jen jediného plyšáka, je o rok mladší než já .

    OdpovědětVymazat
  36. [42]: To je nesporná výhoda!

    OdpovědětVymazat
  37. A má manžel místo polštáře nějakou plyšovou kočku?

    OdpovědětVymazat
  38. Miroslav Skopal12. ledna 2020 22:10

    Prostě Ňuňánek….

    OdpovědětVymazat
  39. [46]: Ne, on se spokojí s normálním polštářkem, nepotřebuje nic extra jako já . Ale jinak tam s námi ještě leží jeden zelenej Shrek a jeden naštvanej pták .

    OdpovědětVymazat
  40. Takovej ňuňací plyšáček - to nemá chybu! Já mám dost velkého plyšového ježka, ale na toho tvého ňuňáčka nemá! Ten můj spinká "mezi svými" nahoře na gauči. Mám hooo momentálně vyfoceného na blogu s ostatními ježečky.

    OdpovědětVymazat
  41. [50]: Ježurko, jsem opravdu moc ráda, že plyšáci jdou napříč všemi generacemi!

    OdpovědětVymazat
  42. Sympatický čuník. A jako polštář, model pro čepice a šály pobavil.

    OdpovědětVymazat
  43. [52]: Nejen v Asii, tahle móda se rozšířila už po celém světě. A děkuji!

    OdpovědětVymazat
  44. Prasátko je úžasné a má takový výmluvný, pozorný pohled, asi bych taky znejistěla, kdybych se probudila a upíral se na mě jeho hypnotický pohled.

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).