Zvěř z kanceláře

Ačkoliv pracuji ve stejné firmě bez pár dní dvacet let, až poslední dobou jsem zjistila, jak je moje zaměstnání úzce spjato se zvířaty. A nemyslím tím naše zákazníky, to by bylo na jiné povídání :). Ta moje zvířena je tak trochu specifická a dá se rozdělit hned do několika skupin - mohou být živá, gumová, plyšová, mystická, jak je libo :).

Když jsem rozdýchávala nečekaný těžký záchvat demence mojí milované babičky, která už třetím měsícem leží ve velmi špatném stavu na LDN, nebylo mi dvakrát do řeči. V bezpečí jsem se cítila jen doma, mezi svými kluky, ale v práci to bylo horší, nejlépe bych byla úplně sama, jenže to mi má průtoková kancelář neumožňovala. Což je za jiných okolností naprosto v pořádku, mám svůj průtokáč ráda, ale... Proto mi opravdu velice pomohlo, když mě zaměstnavatel poprosil, jestli bych neudělala pár vánočních dárkových košů, při kterých bych byla zavřená ve zcela prázdné školící místnosti. No, místnosti, takový malý obývák to je. Z "pár" košů jich nakonec bylo asi dvacet, ale pomohlo to. Už jsem to tu psala několikrát, je-li mi ouvej, pomáhá tvoření. A spojit příjemné s užitečným (a v tomto případě pro mé duševní zdraví i nutným), to se během pracovní doby jen tak někomu nepovede.

Tenhle plyšový jednorožec mi učaroval na první pohled a tak jsem ho do jednoho dárkového koše propašovala taky...

Už to vypadá, že mám slabost pro jednorožce, tenhle se k nám dostal s předvánočním dárkem od mého zaměstnavatele. Chtěla jsem ho pojmenovat Duha, ale to neprošlo, stejně, jako z Duhy vzniklý Matýskův tvar Duhoprd. Takže je to Anežka a řekla bych, že se jí u nás líbí :).

Nejdřív mi hlídalo okno prase Pepa, po nějaké době, zničehonic, se po jeho boku objevilo čuně další. Takhle spolu setrvala prasátka nějaký čas do doby, než se rozmnožila - nechci vědět jak, ale asi to byl divoký mejdan :).

Upřímně, ten fialovej mě děsí, dost nehezky mi kouká v práci pod ruce a ani na mě se moc netváří, ale bojím se ho přestěhovat jinam. Víte přeci od posledně, jak se to má s těmi oživlými hračkami, že jo?

I přes mé důkladné protihmyzí opatření na okně se mi občas v kanceláři objeví hmyzáci. Pavouky si tam hýčkám, jednoho v rohu za dveřmi jsem si dokonce ochočila a krmila ho malými muškami, které jsem mu házela do sítě. Měli jsme spolu krásný vztah, než mi pavoučka, během mé dovolené, "uklidila" aktivní paní uklízečka. Moje chyba, měla jsem jí o něm říct. Chvíli na to se mi objevila v psacích potřebách tahle potvůrka. Měla asi tak půl centimetru a byla to hotová modelka, krásně mému mobilu zapózovala :).