Lucidní snění

Aneb jak mi lucidní snění pěkně zavařilo.

Znáte to rádobyvtipné triko, na kterém skaut rázně odmítá láhev alkoholu s hláškou "Ne, děkuji, raději knihu!"? Ne? Nevadí, pro nástin situace popis bohatě postačí. Přesně jako ten skaut z trička jsem se totiž vždy chovala ve svých snech a to ve chvílích, kdy mě pohlední, urostlí, vysocí, vtipní, inteligentní a vůbec celkově nadpozemští příslušníci mužského plémě zahrnovali nemravnými návrhy. A já, prolezlá skrz na skrz morálkou i ve snech, jsem se zmohla vždy jen na "Ne, děkuji, jsem vdaná!". Po probuzení jsem byla více či méně znechucená ze své otravné mravnosti, nicméně smířená s osudem a s tím, že už jiná nebudu. Vše se změnilo, když mi můj polovičák začal líčit svůj sen se sexy blondýnkou. Jako člověk přející, který se řídí naprosto nezištně příslovím "Přej a bude ti přáno", jsem s nějakou snovou blonďatou pipinou problém neměla. To by ovšem nesměl můj drahý dodat "A vůbec jsem si nevzpomněl, že jsem ženatej a mám nějaký děti!"

Fajn. Když může bez výčitek on, tak já taky. Kašlu na morálku, prostě si to nějak zařídím. A taky že jo. Úplnou náhodou jsem narazila na termín lucidní snění, což zjednodušeně znamená, že situace ve svém snu můžete ovládat. A tak jsem se to naučila. Nevím, jak dalece jde v lucidním snění zajít, ale zatím se mi nepovedlo si sen "vysnít". Dokážu tedy ovládat děj, ale ne si určit, co se mi bude zdát. Nastalo trpělivé čekání na sen S, které mi prozatím vyplňoval pilný trénink. V jednom snu jsem si například uvědomila, že jsem v reálu svým blízkým vyprávěla o svých častých nočních můrách a o tom, že vždy začínají pohledem na rudé Slunce nebo Měsíc. Tento rozhovor mi tedy ve snu vytanul na mysli a kdykoliv jsem pak pocítila nutkání podívat se na oblohu, vědomě jsem tento úkon potlačila. Od té doby nemám noční můry.

Ale vraťme se ke snu S. Nějakou dobu to sice trvalo, ale nakonec ta chvíle přeci jen nastala. Detaily pominu, neb můj blog je cokoli, jen ne červená knihovna. V každém případě byla morálka ta tam a s panem vysokým, černovlasým a hnědookým jsme strávili krásnou noc. Že by se hodilo říct "Pomsta byla sladká"? No to sice ano, kdyby se do mě ten poblázněný krasavec ze snu nezamiloval a nenaháněl mě v každém dalším snění jako šerif psance na Divokém západě. Začal si žít svým vlastním životem a už týden, den co den, se mi vkrádá do MÝCH snů, ze kterých ho nemůžu vyhnat. Navíc se rozhodl, že svou náklonnost ke mně stůj co stůj vyjeví mému polovičákovi. Jsem u konce svých snových sil. Kde jsou moje schopnosti? Skoro to vypadá, že se jedná o dalšího jedince, který odhalil taje lucidního snění a moc se mu to líbí.

Lucidní snění mi přineslo mnoho krásného, nepoznaného a bylo většinou přínosem. V případě snové nevěry si troufám tvrdit, že si příště sakra rozmyslím, zda a koho si pustím do své snové postele. A jestli si tam někdy někoho pustím, tak ho pak (čistě pro jistotu) zabiju.