Čau, jsem rybenka a už je to sedum let, co jste si mohli přečíst moje cinty o soužití s naší domácí. A jestli si na ně nepamatujete, tak si nejdřív vlezte sem, protože bez toho to nepude a nebudete mít páru, vo co tady jako de. Hotovo? Cajk. Takže, už je to sedum let a já mám na kahánku, páč v příznivejch podmínkách se dožíváme vosmi let a mně už na ně táhne. No a než předám votěže a všecky ty moudra nový rybenčí generaci, chtěla jsem se ještě na konci svýho života vozvat, jak si tady vod tý doby žijem. Helejc, asi takhle, protože nejsem mistryně v únikovejch hrách a dožila jsem se skoro vosmičky, i míň bystrejm dojde, že se nám v koupelně naší domácí daří dobře. Teda, jako, my jí řikáme domácí, jenže to nejni úplně správnej termín, páč my jí nic neplatíme a vona nás ještě krmí těma šupinama, co z ní padaj, takže bejvák a jídlo máme grátis. Vlastně nevim, co jsme, asi takový rybenčí squatteři nebo tak něco.
Takže lidi, nemůžu napsat nic jinýho, než že si žijem jak prasata v žitě. Čím je domácí starší, tím víc toho z ní padá a vo to větší hostiny máme. Některý z nás začaly bejt dokonce tak tlustý, že se nevešly do únikový spáry! A víte, co udělala vona? Když zjistila, že nejvypasenější rybenka z naší komunity, co se vydala na vejlet, nemůže zdrhnout zpátky a lítá tam vyplašeně jako hadr na holi vode zdi ke zdi, normálně vzala nějaký dřevěný vostrý udělátko a tu díru nám rozšířila! Takže kromě toho, že se máme fakt dobře, máme ještě s domácí krásnej, skoro až dojemnej vztah. No a vod tý doby, co pracuje v tom baráčku se starejma lidma, je snad ještě milejší. Na to, jak všude pyskuje, že doma nechce žádný zvíře, můžeme bejt fakt pyšný na to, že my jí jako domácí mazlíčci nesejříme. Pravda, hodně jsme se vod tý doby, kdy naše vztahy byly dost vyostřený, vyklidnily. Snažíme se vyvarovat všech možnejch úletů a větších vejletů, takže nelezem po zdech ani umyvadle. No a do kuchyně skrz koupelnovou zeď samosebou taky ani nepáchnem, páč ten kravál, co kvůli tomu tehdá udělala, ten mi v hlavě hučí ještě dneska. Akorát tu vanu si tak úplně vodpustit nemůžem, vona je to totiž úplně boží klouzačka a naše rybenčí smráďata ji milujou. A nejen smráďata, tudlevá to vodskákala sestřenice z třetího kolena, která taky neodolala. Když nás tam domácí zmerčí, na férovku nás splachuje, ale jak je to s tím splachováním víme vod minula, že jo, takže jakože nic. Blbý je, že vona u toho nadává, že prej i malý děcko pochopí, že něco nesmí, když se mu to řekne vosumrkát, a my že jsme horší, než to děcko, páč jsme se za sedum let nenaučily neukazovat se ve vaně, i když víme, že jí to vysírá. To je asi tak jediný, čím jí vytáčíme, jinak se ale snažíme voboustranně mít ten náš vztah vybalancovanej. Jen naši rybenčí puberťáci maj vobčas jinej názor, rebelujou a musej si domácí votestovat, protože legendy vo ní se u nás předávaj z generace na generaci. Takže vona ještě vobčas zavřeští, třeba když se nějakej ten puboš vydá do šatny nebo vobejváku, ale zasejc tak moc to ti naši pacholci nepřeháněj, páč, jak víme z dřívějška, k tomu, aby jí ruply nervy, stačí málo. Největší exces, kdy k tomu neměla daleko, byla asi rybenka v lednici v papírovým obalu s vejcema, ale k tomu se nikdo z rybenčí komunity nepřiznal a jestli teda můžu, podle našeho skromnýho a nepodstatnýho názoru si myslíme, že to bylo vobvinění křivý, a že to byl nějakej migrant z nákupáku. Vyhodila ho z vokna a dobře mu tak. Ale jinak, vona nás má fakt ráda a vychází nám maximálně vstříc. A se ví, že sobě taky. Třeba krémovej kobereček vyměnila za tmavě hnědej, páč prej co voči neviděj... A že prej úplně stačí, že jako slepci používaj vodící čáry, tak my takhle používáme bílý spáry mezi dlaždičkama. Ale my ji nechtěly nasrat, byl to jen pud sebezáchovy, protože na těch hnedějch dlaždicích nám vážně šlo vo kejhák, hlavně, když šla vona a ještě slepá k tomu! Jsme si myslely, že když se už nemusíme schovávat, že jí to vadit nebude... No, vobčas to teda ještě použijem, ale snažíme se to, kvůli současnejm vřelejm vztahům, minimalizovat. Páč vona vod tý doby, co jsme se tak nějak nemusely, nezavraždila jedinýho člena naší komunity. Dokonce nás i zachraňuje, třeba když jednu z nás chytil pavouk, vytáhla jí z jeho spárů a řvala na něj "No ty ses asi fakt posral!"
