Tak pojď, kotě...


Postavím těžké kufry na červený koberec a rozhlížím se. Po obou stranách ohromné haly je schodiště. Vyjdu nahoru a následuje dlouhá chodba lemovaná asi dvacítkou dveří, na jejímž konci je obrovské okno.
Prý mě tu nikdo nenajde a je tu bezpečně. Mám pocit, že mě někdo sleduje. To bude asi ten, co mě má hlídat. Hlavou mi vrtá, na co potřebuju bodyguarda, když jsem tu tak v bezpečí... Vidina toho, že tu budu muset strávit nějakou dobu, se mi moc nelíbí. Vyberu si první pokoj, na který narazím, naházím do něj kufry a jdu prozkoumat dům. Míjím výklenek ve zdi. To se mi asi něco zdálo, ale pro jistotu zacouvám zpátky. Vyjeknu. Ze tmy na mě svítí bělmo očí. Po chvíli i v úsměvu vyceněné bílé zuby. V matném světle vidím, jak postava zvedá ruku a laškovně na mě zamává. Chápu, je to můj bodyguard. Černoch.

"Sakra, chlape, můžete se schovat příště tak, abych vás neviděla? Vždyť z vás dostanu infarkt!"

Vyjdu schodiště a procházím jednotlivé pokoje. Prázdný, prázdný, prázdný, nuda, nuda, nuda.. Otvírám snad desáté dveře a tam poklidně večeří rodina Amišů. Nechápu a tak raději rychle potichu zavřu. V dalším pokoji si to rozdává švédská skupinka turistů. Je jich tam snad dvacet a jsou naskládáni do pyramidy. Sakra, jak ti se sem dostali? V dalším pokoji jsou tři obrovské gorily. A v tom dalším se snaží nějaký týpek v otrhaném nátělníku rozříznout motorovou pilou asi stokilového, plešatého a upoceného výletníka. Asi mám halucinace. Rychle utíkám dolů do haly a chci utéct ven. Je zamčeno. Na schodech zaburácí mužský hlas:

"Ááá, tady je naše slečinka, jak já se tě nahledal!"

Zděšeně pohlédnu nahoru a vidím urostlého svalovce v přiléhavém tričku a v těsných džínách s bouchačkou v ruce. A pak že tu jsem sama a že se mi nic nemůže stát. Došlo mi, že mě sem poslali jako volavku. Když už nemůžu věřit těm z programu na ochranu svědků, tak komu? Couvám, až se zastavím o stěnu místnosti.

"Ty jsi ale kus, tebe by byla škoda jen tak zastřelit..."

Svalovec zahodí pistoli a z kapsy vytáhne nůž a provaz. Dojde ke mně, strhne ze sebe oblečení a plně vybaven přede mnou stojí úplně nahý. Do háje, kde je ten zatracenej bodyguard, když ho zrovna potřebuju?

"Tak pojď kotě, trochu si užijeme!"

Svalovec mě popadne kolem pasu, hodí přes rameno a jde po schodech nahoru. Slyším spláchnutí a pak tekoucí vodu. Bože, tobě to ale trvá! Konečně! Ze záchoda vychází můj černoch a kopne svalovce do rozkroku. Ten mě pouští, padá po schodech a dole zůstává ležet s hlavou na kaši.

Odněkud zdálky slyším fňukání, které se po chvíli mění v pláč. Ach, výkon mého bodyguarda asi rozplakal nějaké dítě. Pláč plynule přechází v řev. Že by to ale bylo až tak strašidelný, to zase ne. Nejsi dítko moc teátrální?
Plesk! Probouzí mě rána do obličeje, miminko se dožaduje mlíčka a hází sebou jako zelinář s pytlem brambor. Dobře ti tak, holka.

Někdy bych chtěla být jako mé snové já. Dlouhovlasá kráska, bez závazků, něžná a zároveň drsná a neohrožená dobrodružka, která když náhodou přijde o život, jako zázrakem další noc ožije... Nebo možná raději ne?

18 komentářů:

  1. [1]: Viď? Nedávno přišla i se svým starým blogem o život a náhle zase ožila.

    OdpovědětVymazat
  2. Nejlepší bodygárdi jsou asiajaté ...

    OdpovědětVymazat
  3. [4]: Ta přeměna blogu rozhodně prospěla. Ono to neustálé stěžování na sousedy nemohlo už být zajímavé a navíc to působilo poněkud negativisticky. Mohlo by se ti snadno stát, že by ostatní blogeři zařadili mezi škarohlídy, jako se to stalo mě kvůli tomu, že nemám rád zimu a sníh.   

    OdpovědětVymazat
  4. [6]: Jestli mě někdo řadil nebo se chystal mě zařadit mezi škarohlídy, to je mi celkem šumák . Hlavně, že mi původní blog pomohl, byla to taková moje vrba. Ale už ji nepotřebuju . Naštěstí.

    OdpovědětVymazat
  5. Čerstvé maminky mívají zajímavé sny. Mívala jsem hodně podobné. Snad jejich prostřednictvím mozek kompenzuje tu dočasnou ztrátu vlastního života.

    OdpovědětVymazat
  6. Dokonalý schizárenský sen! Ale sranda...Vidím to před sebou filmově! Hlavně toho plně vybavenýho svalovce... a černocha, který se noří ze záchodu. To jsou správné snové úlety! Absolutní nelogika a bláznivé zkraty.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: P.S. taky nemám ráda zimu a sníh. Milovníci sněhu si sněhu užívají. My, nemilovníci sněhu, ten sníh musíme uklízet.

    OdpovědětVymazat
  8. [9]: Děkuji, také jsem ráda, že jsem zpět

    OdpovědětVymazat
  9. Z tohohle snu by měl radost Freud Taky se mi občas zdají šílené sny. Poslední, který si pamatuju, byl o koukoli, o kterém psal TlusŤjoch na blogu.. Zdálo se mi, že jsem ho chtěla vyfotit, ale na palec se mi přilepila megavelká kobylka, tak jsem mačkala spoušť, chtěla jsem super makro. Ale ono to nešlo zmáčknout. Cvakala jsem, cvakala a nic. Fakt psycho

    OdpovědětVymazat
  10. Vím nabeton, že se mi něco zdá každou noc, vím to ještě chviličku po probuzení, než dojdu na záchod a do koupelny, zůstane mi jen ta jistota, že se mi něco zdálo. Seš dobrá, že sis ten sen zapamatovala do takových podrobností, ale nechtěla bych v něm hrát hlavní postavu.   

    OdpovědětVymazat
  11. černoch ti to v nejlepším překazil... nedávno jsem měl taky sexy sen, ale taky nebyl až do konce

    OdpovědětVymazat
  12. Ty dobré sny snad nikdy nejdou do konce:(

    OdpovědětVymazat
  13. Jo jo, takové už bývají, většinou skončí dřív, než se začne dít to nejlepší...

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).