Ukňouraná mladá maminka


Jednou jsem někde četla článek, kde se mladým, ufňukaným, domácnost nestíhajícím maminkám, dávala za vzor žena z počátku 20. století.
Tak zaprvé: Aby bylo jasno, já nefňukám...
Zadruhé: ...jen se poslední dobou čím dál častěji přistihuji při srovnávání MĚ, matky dvou dětí, toho času na mateřské dovolené, pokojně bydlící s manželem v nájemním bytě a JÍ, matky dvou dětí, žijící se svým mužem v domku před sto lety. Je pravda, že občas to u nás vypadá, jako kdyby se bytem prohnalo stádo pakoňů, nicméně si nemyslím, že bych nestíhala. Když se ovšem vžiji do role té "vzordámy" a začnu díky vyprávění mojí babičky porovnávat, se zděšením zjišťuji, jak strašná a neschopná bych v té době byla hospodyně.

Takže...

Manžel:

Ona: Má. Po příchodu ze zaměstnání mu napráší, co děti provedly či neprovedly, otec sundá řemen, ztříská je hlava nehlava, něco pojí a pak až do večera klábosí, kouří či popíjí v hospodě nebo před ní. V domácnosti nepomáhá.
Já: Mám. Po příchodu ze zaměstnání a v případě příznaků života - když může, pomůže.

Dobytek a domácí zvířectvo:

Ona: Má a musí se o něj několikrát denně starat.
Já: Děti nepočítám, tedy nemám.

Vaření:

Ona: Vaří na kamnech, topí dřevem, které si předtím musí naštípat. Jídlo a vodu na kávu ohřívá taktéž. Jídlo připravuje vždy čerstvé, neboť jen málo věcí může uskladnit ve skepě, mrazák nemá.
Já: Stačí otočit knoflík sporáku. Jídlo ohřívám v mikrovlnné troubě, na vodu mám rychlovarnou konvici. Mohu uvařit na dva dny dopředu, popřípadě do zásoby, vlastním mrazák.

Mytí nádobí:

Ona: Vodu ohřívá, myje jej bez pomoci supermoderních saponátů.
Já: Mám myčku, říkejme jí třeba Janinka. Je to už starší model, někdy trochu hlučnější, ale svojí funkci plní dobře. Teplá voda teče z kohoutku.

Topení:

Ona: Topí dřívím, které si předtím musí přivézt z lesa a naštípat, popřípadě uhlím.
Já: Otočím pouze závitem u topení a o zbytek se postará kotel.

Praní+plenky:

Ona: Pere v dřevěných neckách, používá k tomu valchu. Plenky látkové.
Já: Mám automatickou pračku, jediné, co máme společné je, že prádlo musíme pověsit. Plenky jednorázové.

Žehlení:

Ona: Žehlí těžkou kovovou žehličkou, na kamnech ohřívanou.
Já: Díky nemačkavým materiálům žehlím velmi málo.

Vysavač:

Ona: Nemá. Dřevěné podlahy se zametají a poté na kolenou drhnou kartáčem.
Já: Mám, podlahu přetřu mopem.

Postava:

Ona: I přes spoustu práce udělaná.
Já: Díky spoustě práce tintítko.

Tak mě po tom srovnání napadá, jak to ta ženská tenkrát stíhala. Buď to bylo trochu jinak, než mi babička vyprávěla, nebo to byla čarodějnice. A nebo jsou dnešní maminky (včetně mě) pořádně rozcapené...

23 komentářů:

  1. Článek pěkný, chudák maminka- hrůza

    OdpovědětVymazat
  2. spíš jim to vůbec nepřišlo, oni ty naše moderní vymoženosti neznaly...Kdežto teď jsem zhýčkaný, na pohodlí se zvyká snadno... :)

    OdpovědětVymazat
  3. Petra Doležalová13. prosince 2010 v 9:34

    jsem také na MD, můj názor je jiná doba, dříve měli maminky hodně práce kolem chodu domácnosti, zvířectva chodili třeba na pole atd. ale dnes maminky taky přeci nejsou žádné šmudly, doma také musí byť s moderní technikou, uvařit, vyprat, uklidit, ano prali v neckách ale určitě nechodili každý den v čistě vypraném, doma neřešili utírání prachu, bydleli v domě, děti lítali po venku, domů se přišli jen najíst, bylo jich více, starší hlídali mladší a maminka je neměla stále u zadku a nehlídala zda si neublíží,nemuseli odpoledne sedět u stolu a nepsali s dětmi úkoly,  nebyli kroužky pro děti, které by maminku "zdržovali"(myšleno v dobrém slova smyslu) od práce, nechodili s nimi na pískoviště, na procházky atd. prostě doba je jiná a řekla bych že dnes se maminky věnují dětem více než to bylo kdysi a proto podle starší generace nestíhají tolik co ony dříve. to je můj názor a raději se dětem budu věnovat na 100% než jenom lítat kolem domácnosti abych náhodou nebyla pozadu oproti dřívějším generacím

    OdpovědětVymazat
  4. Vaření: Vývary byly tenkrát hutné. Cibulačka z drůbežích kostí vařila se celé dopoledne.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobře napsané - přemýšlela jsem nad tím, jak doba prokročila. Jsem už tak trošku starší generace. O některých produktech moderní doby se mi v době, kdy jsem měla děti, mohlo jen zdát. Pleny jsem ještě vyvářela v hrnci a žehlila. MW trouba, konvice a myčka bylo z kategorie sci-fi. Ale nějak jsem toho v té době stíhala víc než ted', obklopena technikou.

    OdpovědětVymazat
  6. Bydlelo jich pohromade vic a vsichni pracovali, vcetne deti a starousku. Nikam moc nechodili, nejezdili. Tocili se jen kolem hospodarstvi. Take nemeli pocitac a televizi, ktere odvadi pozornost od pritomnosti.

    OdpovědětVymazat
  7. [3]: Možná je to skutečně tím, že se dětem věnujeme mnohem více. Vaše slova babička jenom potvrzuje, děti chodily ven v houfu, dávaly pozor jedno na druhé, nebyla auta, která by je přejela a "úchylů" ještě méně...

    OdpovědětVymazat
  8. Ono záleží na spoustě věcí. Já mám sice všechny ty vymoženosti, ale stejně si připadám jako tenkrát. Topíme dřevem v kamnech a to hned dvakrát - nahoře a dole. To znamená několikrát denně přiložit a dřevo nasekat a nanosit. To se zahřejete ještě před samotným zatápěním. Pak zatopím a když to nehlídám...zatopím znovu. Do školy a školky nám nic nejede a tak nás ráno, většinou je u Brounky mlha jak v Lodýně, čekají 2km tam a mě dva zpět. To samé po obědě v obráceném pořadí. naštěstí už nechodíme bosi a boty máme každý vlastní. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Dodávám, že jsem původně z Prahy, kde byl autobus, krám, doktor a ohromná škola hned za rohem. Tady se pořádně projdete nebo použijete vlak, který většinou nejede nebo má zpoždění. Ale jinak je tu hezky.

    OdpovědětVymazat
  9. Záleží na době, podle mě děláš co můžeš s ohledem na podmínky.

    OdpovědětVymazat
  10. Zkusme se zamyslet nad tím, co nám oproti našim předkům sežere spoustu času: Televize, internet, dívídíčka, mobily, lítání po obchodech........

    OdpovědětVymazat
  11. [8]: Ale má to svoje kouzlo, že? Taky bych jednou takhle chtěla žít. A vůbec by mi asi nevadilo zatápění . Já tedy chodím do školy jen něco málo přes kilometr, s kočárkem a 4x denně. No co, alespoň nějaká fyzička, moje maminka měla těch kiláčků v dětství 11...

    OdpovědětVymazat
  12. Asi to ty naše babičky měly opravdu náročnější, když nebyly z movité rodiny, aby si najmuly služku, kuchařku a vychovatelku pro děti, musely všechno obstarat samy. A to sis nevzpomněla, že třeba na děti taky šily, nebo aspoň látaly jejich děravé punčochy. Zas aleneměly tolik žroutů času jako je v dnešní době. Viz televize a internet. Tak a konec klábosení, jdu něco upéct, manžel mi namlel ořechy.   

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: Hlavně aby nenamlel rovnou tobě.

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: Pravda, to si pamatuju, jak maminka štepovala ponožky...

    OdpovědětVymazat
  15. [11]: Jo, zrovna teď jsem si kvůli internetu připálil omáčku.

    OdpovědětVymazat
  16. Řekla bych, že hodně pomáhala velká rodina. Tehdy pracovali všichni, něco udělala babička, něco starší dítě, něco mamka.. a než přišel táta domů, bylo vše hotovo a navaříno Tak si to aspoň představuju já. Jinak se mi zdá, že den má čím dál míň hodin, takže věčně nic nestíhám...

    OdpovědětVymazat
  17. [3]: Tak nejak jsem to chtela napsat jako Petra. Kdyz jsem se vyptavala vrstevnic me mamy, tak vubec neznaly tohle dnesni venovani se detem. Deti byly v postylkach a hotovo. Domacnost se musela stihnout. Deti se nechavaly tzv. urvat, takze usnuly, i kdyz nechtely a nepotrebovaly ... Taky opravdu nebylo tolik podnetu. Zadne kursy, zadne jazyky, nebyla akce pro deti, nebyly restaurace s koutky pro deti, nebyly detske koutky, na verejnosti se nekojilo, takze s kojenci se muselo byt doma atd. atd. A vrstevnice babicek? Zase zili v sirokych ordinach. Vzdy byl nekdo, kdo se aspon okem dival na dite nebo byly vsechny spolecne na dvorcich ... Kazdopadne jim to nezavidim. Deti si neuzily, porody byly pry silenymi zazitky, prani na valse, hruza, hruza ...

    OdpovědětVymazat
  18. [3]: To je právě ono. Četla jsem v jednom časáku článek na podobné téma (nemůžu ho najít, chtěla jsem to překopčit na blog, bo byl skvělý) a tam právě autorka porovnávala život a náplň tehdejších maminek a dnešních maminek. A přes všechny technické vymoženosti jsou dnešní maminky tak vytížené, že nestíhají. Protože ty minulé maminky se sice naběhaly, nauklízely a navařily, ale měly děti, které jim musely pomáhat (obstarat i ten dobytek, zahradu, úklid nebo nošení dříví na otop či vodu, hlídání svých sourozenců, případně jejich krmení nebo přebalování.Dnešní máma se neodvažuje požadovat po dětech vynést koš, aby nedejbože neměly zkažené dětství (poslední větu ber s nadsázkou).

    OdpovědětVymazat
  19. Zajímavé, docela bych i věřila že to stíhali, ale uselo to být hodně náročné

    OdpovědětVymazat
  20. Náhodou, mamka stíhala všechno. Taky každý večer čerstvě navařeno, vysmějčíno, všude blejskavo... teď mě tak napadá, že si nevzpomínám, jak vypadala když jsem byla malá. A taky že mi ve škole nikdo nevěřil když jsem říkala že si doma nepovídáme, natož abychom jezdili na výlety (první hrad jsem viděla ve 2. třídě).

    OdpovědětVymazat
  21. [22]: Tak tak, ale dá se skloubit oboje, mám to vyzkoušeno...

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).