Velikonoční tvoření s dětmi - Netradičně

To vám takhle jednou jdu, když mě v obchodě cvrnkne do nosu krabice. Tedy, nebylo to zrovna do nosu, ale do nohy, protože se válela na zemi, ale i tak to bolelo! No a v té krabici byla spousta holčičích malovátek na nehty za úžasnou výprodejovou cenu pět káčé. Troufám si tvrdit, že všechny dámy zabořené v krabici si laky pořizovaly za účelem, ke kterému většinou bývají určeny, to jenom Janinka musí mít zase něco extra. V momentě, kdy laky uviděla, přesně věděla, že je použije na velikonoční tvoření s potomky. Je pravda, že to u nás během patlání bylo chvílemi jako ve feťáckém doupěti, ale přežili jsme všichni bez úhony :).

Konečně jsem mohla zužitkovat bílá plastová vajíčka, která mi doma ležela několik let ladem...

Beránek

Patálie s beránkem, kterého jsem díky vlastní blbosti minulý rok pekla bez formy (pamatujete?), se mi tak vryly do zbývajících šedých buněk, že jsem se letos rozhodla žádnou další neobětovat a formu na berana jsem si pořídila už v únoru.

Výtečné vyzkoušené těsto z minulého roku jsem nadšeně nalila do formy, která se mi sice zdála trochu větší k množství těsta, kterým jsem jí naplnila, nicméně poučená, že beránkovi stejně vždycky "vytečou zádíčka", jsem jí šoupla do trouby. A sledovala skrz sklo, jak beran utěšeně kyne... Sakra, proč mu rostou jenom záda, proč ne i hlava? Ano, tušíte správně, po loňském beránkovi (alias bišonkovi ve tvaru boty s tisícem včelích bodnutí) máme i letos postiženého beránka. Ona mu totiž nevyrostla při pečení hlava tak, jak by měla, těsto tedy nedosáhlo až k uchu ve formě a tak na mně po vyklopení zíral beran bez ucha...

Žabinec

Další blbé období, které soukromě nazývám "malou, leč velmi otravnou periodou", mám celkem úspěšně téměř za sebou. Že jste ještě nikdy neslyšeli o mé malé, leč velmi otravné periodě? No jo, to bude nejspíš tím, že o ní moc nemluvím.

Občas, tak jednou za rok, se v mojí mozkovně začnou štěkat dva - vlastně ani nevím, co jsou zač. Prostě je to Jeden a Druhej. No a ti dva mají, jak jinak, rozdílný názor na moje blogování. Pominu jejich debaty o útěku z reality, mém věku a virtuálních (ne)přátelích, to beru jen jako tlachání o ničem. Jedno jejich téma mě ale vždy dokáže blogování řádně znechutit:

"A náhodou, to její patlání se lidem líbí! Kdyby ne, tak by k ní přece nelezli, ne?"

"Jo? A tý návštěvnosti se asi nažere, co? K čemu jí to je, když jí skoro nikdo nenechá žádnej komentář? Třeba ty její píchací návodový články - každej den na ně vleze tak padesát píchalů. A kolik z nich jí napíše aspoň "Dík"? Skoro nikdo! A některý články, co se s nima tak smolí, stojí nejspíš za starou belu, protože vůbec nikoho nezajímaj!"

No, trochu to oba přehánějí, ale v jádru mají pravdu. I tentokrát jsem to jejich blábolení ustála bez většího úmrtí šedých buněk a opět zvítězil ten pozitivněji myslící, přeci jen, těm čestným výjimkám bych křivdila. Akorát si dám pár dnů, možná týdnů pauzu. On se mi totiž nejspíš při proplouvání blogovými vodami dostal do žaludku takový hnusný žabinec a ten, to by jste nevěřili, dokáže nadělat pěknou paseku.

Tak se tu zatím mějte, já se jdu léčit z blogového nechutenství. Budu si jako lék dávkovat tvoření, to je takový všelék, který zabere skoro na všechno. Vidím to na rozšiřování naší mini ZOO :)

Trapná fantazie

Vždycky jsem tak nějak tušila, že nabourávám všeobecné mínění o tom, co se od matky a manželky OČEKÁVÁ. Tedy, na tom nejdůležitějším, lásce k rodině, si s očekáváním notujeme. Na čem už se shodneme méně, je vaření, uklízení, mytí nádobí a provádění všech těch činností, co mě nebetyčně prudí. Nicméně uznávám, že jsou potřebné a tak je, občas s velkým sebezapřením, toleruji. Ovšem na čem se s očekáváním absolutně neshodneme a co je tak nějak navíc, je má fantazie.

Jediná fantazie, která se podle všeobecných měřítek u manželky toleruje, je v posteli a v každodenním vymýšlení, čím nacpat břicho svým bližním. Jako matka jí pak mohu povolit uzdu při vymýšlení výletů, do jakého kroužku uklidit svoje dítě, v krajním případě při vytváření kostýmu na karneval. Ovšem to už jsem taky trochu outmatka, neboť ta moderní by měla jít s dobou a vybrat si z tuny spiderhadrů v papíráku.

Moje tvoření mě baví. Patlám dorty a mňaminy s očima, píchám špendlíky. Občas veršuju a píšu pohádky pro moje děti. Taky tvořím povídky na písmenko, u nichž jsem byla nařčená, že bych měla uvádět autora, když už si je tady takhle vesele kopíruju. Jako by máma od dětí neměla právo občas uniknout z toho mateřského kolotoče a popustit uzdu své fantazii. Už dávno je mi jedno, že se na mě někteří jedinci dívají skrz prsty. No, kecám, občas mě ještě tak divně píchne, když prohodí, že to je na můj věk trapné, že se asi opravdu hodně nudím a že mám moc volného času (ještě, že netuší, že si tady roky pěkně bloguju :)). Volně přeloženo - chtějí říct, že zanedbávám svoje děti. Od matky se totiž očekává, že když už si jednou ty děti pořídila, automaticky jim věnuje 24 hodin denně a pojem volno vypustí ze svého slovníku jako to nejvulgárnější slovo.

Jinak ale hloupé poznámky, že se nechovám patřičně, snáším vcelku dobře. Hlavně proto, že mám neskutečné štěstí, že můj polovičák je založený velmi podobně a tak mu to ani divné nepřijde. Troufám si říci, že i naše děti to, spíše než trapnost, berou velmi pozitivně, obzvláště tehdy, když jim při dortíkopatlání předhodím jako divé zvěři kousky barevného marcipánu :). Kromě toho mě v tom, že nedělám nic nepatřičného, utvrzují ti, které jsem inspirovala a jejichž dílka se zájmem zpovzdálí sleduji :).

A když už jsem načala to tvoření, bylo by vhodné představit moje nejnovější výtvory. Základem je polystyrenové vajíčko, stačí ale trochu zapojit, však víte co... :)

Falešný patchwork - prasátko

Falešný patchwork - sova

I kdybych se plazila bolestí po zemi, budu u toho alespoň syčet jako had. Já prostě nedokážu nic nedělat, i když mi je mizerně. Když jsem mamince oznámila, že si svoje špendlíky beru do nemocnice, sjela mě takovým pohledem, že jsem raději od tohoto nápadu nenápadně upustila a přibalila si místo toho kus knihovny. Hned po návratu jsem bez odkladu začala týrat další vajíčko, a tak se stalo, že kuře dostalo nové kamarády - partu doplnila paní sova a pan vajíčko, kterého má na svědomí náš tříleťák :).

Vajíčková parta :)

Špendlíkokuře - Falešný patchwork - kuře

Moje velikonoční tvoření v lednu vetšinou budí pozornost a vždy se najde někdo, kdo si ťuká na čelo. V tom lepším případě :). Víte, já jiná nebudu, u mně se to má tak, že jakmile Vánoce vezmou roha, zimně laděné stuhy letí do skříně do kouta a já vytahuju ty jarní. No co? Nejsem zrovna dvakrát velká milovnice zimy, přesněji řečeno, coby horalka sníh nesnáším a tohle je můj způsob, jak to jaro v mysli nějak pošťouchnout :). O to větší radost mi udělalo, když jsem zjistila, že zase takový mimoň nejsem, protože hned po Vánocích se to v naší špendlíkopíchací skupině začalo hemžit právě vajíčky a já přitom ještě ani nezačala. A tak jsem v klidu a bez obav o své duševní zdraví začala opět špendlíkopíchat. Jedním z mých prvních letošních výtvorů bylo kuře...

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).

Falešný patchwork - věnec, návod podruhé

To jsem to zase vymňoukla, když jsem se v minulém článku prsila svým zimním věncem a ještě k tomu machrovala, že ani u nás, na horách, není po sněhu ani památky. Zřejmě kombinace obojího způsobila, že další den začalo chumelit a pro jistotu stále ještě nepřestalo. A kdyby jenom chumelilo, ono ještě chumelí tím nejhnusnějším způsobem! Ne, že by jiné druhy chumelenic a vánic byly kdovíjaký zážitek, ale tenhle pichlavý fujtajbl, který se dostane úplně všude, to je k vzteku, obzvláště, když mi byly povoleny vycházky a já konečně můžu ven. No tak to by stačilo, utlumíme vášně a jdeme zimě čelit dalším výtvorem, tentokrát laděným více do jara, možná i léta. Ale to bych asi už chtěla moc :). A protože byla po návodu z více stran sháňka, jsem tu i s ním :).

Slunečnicový...

A jak si ho vyrobit? Velmi jednoduše a hlavně, o dost rychleji, než věnec klasický.

Velikonoční beránek bez formy - návod

Aneb kdo dřív přijde, ten dřív mele. Nebo spíše žere. Nebo taky kdo nechodí dva měsíce okolo domácích potřeb a nečučí do výlohy na nádhernou oranžovou formu beránka a neříká si, že hned zítra jí půjde koupit, ten je na Velikonoce vysmátej. Já jsem bohužel ten první případ, a to přímo ukázkový lemplovský.

Synkovi se totiž zastesklo po tradičním beránkovi a tak jsem se rozhodla, že letos vypustím cukroví a upeču berana, ačkoli pečení à la mazance, vánočky a beránci zrovna nikdy nebylo mojí silnou stránkou. No a když jsem se konečně po měsících okukování výlohy rozhoupala, byl můj obdivovaný beránek pryč. Ony totiž v moment mého rozhoupání začaly velikonoční trhy, stánky stály přímo naproti Domácím potřebám a všichni návštěvníci, stejně jako já, slintali nad beránčí formou. Jenže byli o poznání akčnější.

A tak jsem si uchodila nohy, abych zjistila, že v celém pitomém městě není jediná pitomá forma na pitomého beránka a byla jsem na sebe pořádně naštvaná, protože svým slíbeným beránkem jsem si pěkně zavařila. Kromě toho jsem si málem zavařila taky svojí mozkovnu, ale nakonec se "dílo" podařilo. Co na tom, že beránek nevypadá jako beránek, ale jako bišonek ve tvaru boty s dírou v břiše, který nádavkem dostal asi tisíc žihadel. Hlavní je, že byl synek nadšený a že já si při tvorbě prodloužila smíchem život :).

Velikonoční tvoření s dětmi - Inspirace

Válí-li se vám doma dřevěné výlisky a máte-li jich minimálně 750 625, můžete si s nimi třeba zatopit, což jen tak mimochodem, v těch mínus třinácti dnes docela bodne :). Máte-li jich ale méně, jako třeba já, přináším pár (možná netradičních) nápadů, co s nimi...

Nevíte-li, jak takové výlisky vypadají nahé, máte unikátní možnost :).

Úkoláček a poslední píchání

Zbožňuju, když otevřu na konci týdne třeťákův úkoláček a čtu "AKCE NA PŘÍŠTÍ TÝDEN" s padesáti vykřičníky pro zdůraznění. Většinou tam není nic, co by mě enormně zaskočilo a s čím bych se nevypořádala, ovšem když přijde na řadu oslava Vánoc, jara nebo Velikonoc, respektive týden či dva před nimi, dají se tam nalézt hotové perly. Minulý rok touto dobou děti dostaly za úkol vyrobit herbář s pěti vylisovanými exempláři. U nás, v horách. Tenkrát jsem zaúkolovala "nížinné" příbuzné a jako nejhorší variantu jsem měla v záloze květinářství. Letos mají jinou paní učitelku, leč s neméně stejně velkým smyslem pro humor, zítra si děti mají přinést kytici březových větviček, ze kterých budou dělat velikonoční věnec. Můžete mi někdo prosím říct, jak mám poznat, kde se pod tou tunou bílých sraček skrývá březové větvoví? Už se neskutečně těším, až odpoledne, kdy třeba přestane trochu chumelit, vylezu ven s nožem, dvěma dětmi v závěsu a budeme si hrát na detektivy. Třeťáčka jsem ale dopředu upozornila, že jakmile narazím na cokoliv, co půjde alespoň trochu ohýbat, řežu to, bříza nebříza...

A tohle už je ono zmiňované poslední letošní píchání. Ještě přidělám očko a dveře od bytu nebudou působit tak dveřovatě :).

Nadšení tvořílci najdou návod na výrobu věnečku ZDE. A když se tím budete chtít chlubit, tak si neberte příklad ze mě a nejdříve si před focením upravte případné stuhy nakřivo :).

Velikonoční tvoření s dětmi - Ptákvejce

Tramtadadá, určitě máte ohromnou radost :), je tu další velikonoční výtvor. Tedy spíše patvor, nebo ptáktvor, nebo možná ještě lépe ptákvejce. Ono se to má tak - já se vážně snažila, aby to vajíčko vypadalo jako kuřátko s roztomilým kukučem a zobáčkem a křidýlkama a tak. Jenže mi to prostě tentokrát vůbec nešlo přes prsty a ať jsem se snažila, jak chtěla, ve finále vejce vypadalo k uzoufání retardovaně. Bylo mi ho fakt líto a tak jsem raději sáhla po osvědčené ptačí inspiraci Angry Birds a to se tvořilo hned jinak. Ne, že by konečný výsledek vypadal méně postiženěji, ale mám k němu alespoň citový vztah :). Tak mi snad prominete netradiční (ne)velikonoční výzdobu, ze které se starší synek málem pominul radostí a ten mladší rozplakal, ačkoliv ty potvory jinak miluje...

Velikonoční tvoření s dětmi - Modelína na vejcích...

Aneb jak jsem k dalšímu jalovému nápadu přišla... To jsem vám takhle při pohledu na krabici mých potomků, která se se zarputilou pravidelností zaplňovala kelímky modelíny Play-Doh, propadala lehké depresi, neboť mi bylo naprosto jasné, jak krásně zářící barvičky hmoty po nějaké době skončí - v jedné velké matlanině neidentifikovatelné barvy. Nicméně částečně se mi podařilo této katastrofě předejít a to tím, že jsem dětem dovolila barvičky smatlat dohromady sama a ještě jsem jim s vervou pomáhala :). Po náhodném nálezu týden zapadlého kousku této modelíny, která na vzduchu báječně ztvrdla a přitom si zachovala tvar i barvu, mě totiž cosi osvítilo a tak vám předkládám čistě nefalšované "vejce made in moje mozkovna". Opravdu by mě zajímalo, jestli se na světě najde další magor, který zdobí vyfouknutá velikonoční vajíčka modelínou... :)

Omlouvám se za focení s bleskem, ale u nás je dnes mlhavo a vůbec fujtajblově...

Tohle vajíčko tvořil náš devítiletý...:)

Falešný patchwork aneb Hody hody, dejte vejce...

Tuhle říkanku asi všichni znáte a asi si říkáte, co zase blbnu, když Vánoce za sebou sotva práskly dveřmi. Inu, my tvořílkové už to tak prostě máme, obzvláště, chceme-li svými výrobky zaujmout případné vejcekoupěchtivé :). Takže jistě chápete, že kdybych se svými vajíčky přišla na trh týden před Velikonocemi, bylo by to podobné, jako přijít si na vlastní pohřeb.

Zde jsou tedy mé nejnovější velikonoční výtvory. A protože se brzy navracím do pracovního procesu, vězte, že jsou nejspíše posledními, které zde vidíte...:)

Falešný patchwork - zase ta vejce...

Není to tak dávno, kdy jsem tu srdceryvně dávala tomuto typu tvoření sbohem. No jo. Jenže to by nesměla moje vajíčka vidět moje oblíbená exblogerka. Já vážně už nechtěla špendlíky ani vidět, ale Lucie byla opravdu umanutá, viz. část autentického přepisu (bez milionu smajlíků)...:)

"Jééé, Janičko, udělala bys mi takový vajíčka? Přesně takový?"

"Určitě bychom se dohodly, ale přesně takový asi ne, protože vzorkované stužky jsem kupovala náhodně ve výprodejích. Ale barevně bych se mohla pokusit."

"Určitě by se ještě podobný našly. Všecko bych zacálovala, moc je chci, víš? Já jsem si to umanula! Je to totiž hrozně krásný a veselý."

No. A bylo to. A tak jsem minulý týden zamířila do galanterie, jakože JENOM pro špendlíky. Jenže já mám podezření, že to je nějaká divná galanterie a že existuje svět "před dveřmi" a "za dveřmi". No však Alenku v říši divů jste asi viděli nebo četli, není třeba se rozepisovat. Opět mě popadla patchworková nálada (což na jednu stranu nebylo vůbec na škodu, protože tvořit "jenom na zakázku" není to pravé ořechové) a u špendlíků samozřejmě nezůstalo. Miliony stužek navinutých na kotoučích mě nechávají chladnou, neboť jsem příliš netrpělivá na "tuhle dva metry a támhle dva metry", taktéž na čekání, až kotouče paní důchodového věku sundá, stuhy odmotá, naměří, ustříhne a popíše. Pro mě je tam největším lákadlem NENÁPADNÝ košíček plný zbytkových stuh přímo u pokladny. To je vážně mor. Matěj, který tenhle obchod miluje a byl tam se mnou, si většinou nechá vysvětlit, proč to a to nemůžeme koupit. Ovšem tentokrát si postavil hlavu a odejít bez věnečku by byla tragédie hodná Shakespeara. No nevadí, však on se u nás věneček uživí, rozhodně mi stojí obětovat pár kaček, než se nechat propalovat opovržlivými pohledy okolostojících, co jsem to za matku, když nechám řvát na celé kolo své dítě "Já chci taky píchat, já chci taky píchat!" Vysvětlujte jim, že se takhle u nás říká našemu špendlíkopíchání...

Drahý můj, nemám rohlíky, za to jsem přinesla špendlíky! :)

Veselá jídla pro děti - Ať vám to pípá!

Veselé Velikonoce vám přeje

Janinka :).

Falešný patchwork - vejce - návod podruhé

Plním co jsem slíbila, návod na vajíčka, ne nepodobná jarním poupátkům, je tu. A protože jsem ho musela díky šikovnosti mého druhorozeného, který zvládl naformátovat paměťovou kartu ve foťáku a zničit tak původní návod, dělat nadvakrát, važte si ho :).

Falešný patchwork - vejce - zápich

A zase jsem kecala, když jsem psala, že už se do Velikonoc špendlíků nedotknu. Nepamatuju si, že by mě nějaké tvoření tak moc chytlo. Nejen, že mě nesmírně baví, ale ještě si u toho vyčistím hlavu. Ale slibuju, tohle už jsou vážně poslední výtvory. Došla mi totiž inspirace i vajíčka... :)

Vajíčka technikou falešný patchwork à la velikonoční zápichy

Postup podobný jako ZDE, jen s tím rozdílem, že se nezačíná po stranách, ale z vršku. Podrobný návod dodám v týdnu.

Omlouvám se za kvalitu fotografií, ale nový foťák v nedohlednu, takže asi tak :).

Velikonoční cukroví - Velikovánoce

Oslava svátků jara u nás doma není ničím zvlášť výjimečná, pokud tedy do té nevýjimečnosti nepočítám velikonoční pečivo. Nepeču beránka, mazanec, jidáše a koláče, nepatlám dokonce ani velikonoční dort. Své tvořivé já vybíjím na cukroví. A protože klukům do výslužky dávám i drobné dárečky, říkáme těmto svátkům Velikovánoce :).

Velikonoční cukroví

Falešný patchwork - věnec - návod

Tentokrát žádná omáčka okolo, jdeme rovnou na to. Jen pro jistotu upozorňuji, že samotná výroba věnce mě stála spoustu sil, obzvláště těch psychických, takže když říkám, že návod je určen jen pro drsoně (nebo blázny), vězte, že nekecám :).

Falešný patchwork - Věnec pro tchýni :)

Ne, nejsem v "Antitchýním spolku" a ani se nechystám na pohřeb, jak by se mohlo z názvu článku zdát :). S maminkou mého manžela vycházím náhodou báječně a protože se nedávno zmínila, že má už "děsně odrbaný" velikonoční věnec na dveře, napadlo mě, že jí udělám radost a jeden jí vyrobím. Technika byla jasná, kdo ke mně občas nakoukne ví, že poslední dobou těžce ulítávám na "falešném patchworku". Akorát jsem netušila, že to bude tak časově i psychicky náročné. Než jsem přišla na to, jak věnec vlastně vyrobit (na internetu jsem nikde návod nenašla, jen obrázky pro inspiraci), stálo mě hodně úsilí ho vzteky nezlomit, nerozpíchat špendlíky, nezabodnout do něj nůžky, neuškrtit ho na stuze, nerozdupat ho na drobounké polystyrenové kuličky a nemajznout s ním o zeď. Ale nakonec jsem to ustála, rozdělané dílko jsem vzala na milost, po týdnu se k němu vrátila a tady je výsledek...

Velikonoční věnec - falešný patchwork